CP - 7. kapitola

 Překlad: Clarissa

Heavenly 

Pomalu otevřu oči a než se zcela probudím, poznám, kde jsem. Nasaji do plic Carlosovu vůni a otočím se, abych jeho stranu postele našla prázdnou. Pomalu si začínám vybavovat včerejšek. Zavřu oči a přehrávám si části večera v hlavě. Věci, které mi řekl. Věci, které provedl mému tělu. Včerejší noc nebyla jednou z těch nocí, kdy jsem se vkradla do jeho ložnice. Tentorkát jsem sem byla zavedena a donucena zůstat. Usměji se, když si vzpomenu, jak mi řekl, že mě miluje. Že jsem jeho. Je to sen, který se stal v lesku ranního světla skutečností.

Zalije mě teplo a chci ho jít najít. Byl hloupý, že se mnou nespal. Ve stejné posteli jsme spolu spali snad už stokrát. Ale možná měl pravdu. Pokud by dnes ráno v této posteli byl, mohla bych na něm být dřív, než by se probudil. Něco na jeho blízkosti mě nutít chtít být u něj tak blízko, jak jen to jde. A když jsme se dělili o postel, vždy jsem ho ve spánku našla. Zřejmě bylo mé tělo přitisknuté k němu něco, co nevěděl, jak kontrolovat. Z té myšlenky mám hříšné představy.

Vyklouznu z postele a sundám si sukni, kterou už asi nikdy nebudu moct nosit. Ale budu si ji muset nechat, protože mi připomíná, co všechno včera odstartovala. Odhodím ji na postel a z podlahy zvednu Carlosovu košili. Zapnu většinu knoflíků, než vyjdu z jeho pokoje, abych ho našla.

Většina lidí se jeho křídlu paláce vyhýbá. Proto mě nikdo nemohl přistihnout, jak se pozdě v noci plížím sem a tam. Zkontroluji jeho kancelář, která se nachází na tomto patře, a pak několik dalších pokojů. Přemýšlím, jestli už odešel do své hlavní kanceláře, ale z nějakého důvodu se mi ta představa, že mě tady nechal samotnou, nelíbí. Nechci myslet na to, jestli se vrátil zpět k práci po tom, co se mezi námi včera stalo. Vím, že je král, ale myslím si, že máme další věci, které musíme hned teď vyřešit.

Vždy mi dával přednost, a tohle si musím připomínat. Kráčím zpět k jeho pokoji a zastavím se, když uvidím dveře po levé straně. Jsou to ty, které byly vždy zamčené. Chvíli na ně jen zírám. Roky jsem se snažila do té místnosti dostat, ale nikdy se mi to nepovedlo. Sáhnu na kliku, stisknu ji a tentokrát se dveře otevřou. Chce se mi radostí zaječet, když opatrně otevírám dveře, ale zarazím se, když uvidím svého krále ležet v posteli uprostřed mísnosti.

Tiše proklouznu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Potichu k němu našlapuji po špičkách a chvilku ho pozoruji. Nikdy jsem si nemyslela, že přijde den, kdy bude celý můj. Nejbláznivější na tom ale je, že byl vždycky můj. Jak to, že jsem to neviděla? Choval se ke mně úplně jinak, než kdokoliv jiný. Měla jsem to přímo před očima, ale z nějakého důvodu jsem tomu nemohla uvěřit.

Trochu se pohne a já slyším, jak tiše zasténá mé jméno. Panebože, zdá se mu o mně. Mé tělo začne hořet a chce ty samé věci, které mi prováděl včera v noci pořád dokola. Ale nejdřív mu to chci oplatit. Poskytl mi tolik potěšení, až jsem odpadla. Neměla jsem ani šanci ho vidět a myslím, že pokud by byl vzhůru, tak by mi to nedovolil. Určitě by řekl něco o čekání na naši svatebení noc.

Usměji se. Jo, Carlos ví, jaká jsem holka a že když mi řekne, že musím počkat, tak ho neposlechnu. Možná proto tak dlouho skrýval přede mnou své city. Usměji se, když na to pomyslím, protože je to určitě stoprocentní pravda. Kdybych to věděla, pokusila bych se o takové věci už dávno. Jsem si jistá, že by nás to dostalo do spousty problémů.

Přejíždím pohledem přes jeho tělo, obdivuji širokou hruď, poté pokračuji dolů po cestičce z chloupků, která vede k tomu, o čem mohu říct, že je velmi tvrdý pták. Pomalu vklouznu do postele a snažím se ho nevzbudit.

Uchopím v pase jeho boxerky a stáhnu je dolů, abych odhalila jeho ptáka. Nemám příležitost ho obdivovat, protože můj čas je omezený. Pevně ho uchopím a vložím si ho rovnou do úst, jak to popisovaly všechny knihy, které jsem za ty roky přečetla.

„Heavenly,“ mé jméno vyjde z Carlosových úst v přiškrceném zasténání a já posunu svá ústa ještě níž. Cítím, jak rukou přejede do mých vlasů a pevně je sevře do pěsti. Saji více, protože se bojím, že mě odstrčí, ale on mě jen drží. „Panebože … Ty to … nechápeš … nevydržím to.“

Zavrčí, ale já pokračuji a pohybuji svými ústy nahoru a dolů. Jeho pták zaplňuje má ústa a jeho druhá ruka putuje po košili, kterou mám na sobě. Roztáhnu pro něj nohy o trošku víc a on zamíří přímo k mému klitorisu a donutí mě zasténat kolem jeho mohutného ptáka.

„Už budu,“ zavrčí a já klesnu až úplně dolů, protože cítím, že je můj orgasmus stejně tak blízko jako ten jeho.

Zvuky, které dělá, mě vzrušují a tlačí mě k okraji. Mohu říct, že ztrácí veškerou kontrolu, kterou v sobě může mít. Polknu, když dosáhnu ke kořeni jeho ptáka, a sladko-slané teplo zasáhne zadní část mého hrdla. Polykám a sténám kolem něj v mém vlastním vyvrcholení. Proudí mnou orgasmus a cítím, jak mi slábnou nohy.

Nevím jak, ale když otevřu oči, ležím na Carlosovi s jeho pažemi omotanými kolem mě.

„Heavenly,“ mumlá, když líbá můj obličej. Podívám se na něj skrz ztěžklá víčka a usměji se.

„Dostala jsem se do tvé malé tajné mísnosti,“ škádlím ho, ale ucítím, jak se jeho tělo pode mnou napne. Přivřu na něj oči. Pak najednou zachytím něco koutkem oka. „Co to sakra je?“

Posadím se a rychle se rozhlédnu kolem. Pak vyskočím z postele.

„Není to tak, jak si myslíš.“

V místnosti toho moc není. Jen postel s několika křesly, ale u protější zdi je stůl a nad ním deset monitorů. Přejdu k nim a můj pohled putuje od jednoho monitoru k dalšímu.

„Dobrá, možná je to tak, jak si myslíš,“ řekne Carlos.

Ohlédnu se přes rameno, abych viděla, jak vstává z postele. Přejede si rukou po obličeji a pak skrz jeho tmavé vlasy.

„Začal jsem tady spát, když jsem ti řekl, že už se mnou nemůžeš spát,“ přizná.

„Proto jsi udělal tohle?“ zeptám se a ukáži na obrázky.

Zavrtí hlavou a já přísahám, že vidím, jak zčervená. „Udělal jsem to roky a roky předtím,“ přizná trochu ospale.

Podívám se zpět na monitory, které ukazují můj domov. Nejen že zobrazují vnějšek mého domu, ale také ovocný sad. Místo, na kterém jsem hodiny lehávala a někdy si četla. A ukazuje se, že dalších několik kamer je rozmístěných také uvnitř mého domu. Jedna sleduje chodbu u dveří, které vedou do mé ložniče, další je v kuchyni, a jedna je dokonce v malé pracovně, kterou často používám.

„Ty mě sleduješ.“ Není to otázka. Je to poznat z této zdi. „A poté, co jsem už nechodila do tvé postele, tak jsi spal tady a snažil ses být blízko mě.“

Otočím se, abych se na něj podívala a on kývne hlavou.

„Takže jsi tak trochu stalker.“ Dám si ruku v bok a snažím se předstírat, že jsem naštvaná.

Zúží na mě pohled. „Nemůžu pronásledovat něco, co patří mně.“

Přehodí svou vlastní výzvu zpět na mě. Musím se kousnout do vnitřní strany tváří, abych se nesmála. Nevadí mi, jestli mě Carlos sleduje. Ve skutečnosti se mi to líbí. Zřejmě se mi to líbí víc, než by mělo. Je to hříšné a sladké. Vím, že je to opak toho, o čem si on myslí, že je správné, ale zdá se, že si nemůže pomoct, když jde o mě.

„No, tak pojďme zjistit, jak moc jsi v tom dobrý,“ řeknu a odcházím ke dveřím.

Slyším, jak tiše zanadává a skočí zpět k posteli, aby popadl své kalhoty. Prásknu za sebou dveřmi a utíkám po chodbě.

„Heavenly!“ uslyším řev, když se otevřou dveře, které jsem zabouchla, ale pokračuji v útěku. Nedokáži nevybuchnout smíchy, když zahnu za roh a vletím přímo do Romyho. Skoro spadnu na zadek, ale on mě stihne chytit dřív, než se tak stane.

„Heavenly!“ slyším znovu zařvat Carlose a Romy zvedne obočí. Na jeho tváři se roztáhne úsměv, protože ví, že se něco stalo.

„Jedině ty ho můžeš přimět k tomu, aby takhle vyváděl,“ řekne a zavrtí hlavou. 

Než mám šanci odesknout mu, jsem vytažena z Romyho sevření, a Carlos udeří Romyho přímo do čelisti. Vykřiknu, když se Romy zapotácí dozadu a popadne se za čelist.

„Ježíš, brácho. Tvůj pravý hák se od dob našeho dětství pořádně zlepšil.“

Carlos se po něm opět natáhne, ale já po něm skočím, popadnu ho za ruku a donutím ho přestat. Stoupnu si před něj a snažím se ujistit, že po svém bratrovi znovu nepůjde.

„Ona je moje,“ vyštěkne na Romyho, zatímco se na něj dívá přes vrchol mé hlavy. Vidím, že kvůli mému rozhodnutí provdat se za Romyho budou přetrvávat nějaké problémy se žárlivostí.

Pohlédnu na Romyho, který se usmívá, ale tře si svou čelist. „Samozřejmě, že je. Každý tady v okolí už o tom roky ví.“

Po Romyho slovech se Carlos podívá na mě. Zářivě na něj koukám a nemohu se přestat smát. I přesto, že jsem na něj trochu naštvaná. Život je v tuto chvíli prostě příliš nádherný na to, abych se nesmála.

„Přestaneš bít lidi?“ zeptám se a pohladím ho po hrudi.

„Ne, pokud si budu myslet, že se tě snaží dostat ode mě.“

Zakroutím očima, ale nepřestávám se smát. Nejsem v šoku, že Carlos udeřil Romyho, a také to není poprvé, kdy jsem tyhle bratry viděla, jak se perou. Ale to už je dávno. Nestalo se to od té doby, co Carlos převzal korunu.

Carlos mě přejede pohledem. „Zasraný Bože. Ty jsi nahá.“

Podívám se na sebe, ale nahá rozhodně nejsem.

„Já mizím. Nechci mít rozbitej ksicht. Večer mám rande,“ slyším, jak řekne Romy. „Uvidíme se později, ségra.“ Tohle mě donutí smát se ještě víc. Opravdu se stanu členem této rodiny. „Nebo bych měl říct ´královno´?“

Romy na odpověď nečeká a vydá se po chodbě, aby nás nechal o samotě.

„Nemáš pod tím spodní prádlo,“ odfrkne Carlos.

„Ale to je tvá vina. Zničil jsi ho,“ řeknu jemně. Jeho jedinou odpovědí je to, že si mě přehodí přes rameno a řítí se zpět do jeho pokoje.