Player - 9. kapitola

Překlad: Lucie

Toustovače jsou jako solárka

 pro chleba.

#MojeMyslJeVHáji

…Alpha BuzzFeed

Rimmel

Spánek byl nepolapitelný.

Poté, co jsem usnula v Romeově náručí, se mi podařilo získat několik hodin klidného spánku beze snů, než mě má neklidná mysl probudila.

Nepomohlo ani to, že sluneční paprsky prokukovaly přes žaluzie v ložnici a že jsem potřebovala čůrat. Romeo stále spal, jeho tvář byla poddajná a uvolněná, a poslední věc, kterou jsem chtěla udělat, bylo probudit ho tím, že ležím vedle něj a dělám si starosti.

Pomalu a opatrně jsem se odsunula od jeho boku a vyklouzla zpod jeho ruky. Stála jsem vedle postele a pozorovala ho, dokud už jsem nedokázala zastavit ten pocit vděčnosti, který mě pohltil. Byl to vítaný pocit.

I po tom všem, co se stalo, jsem se stále cítila šťastná.

Popadla jsem ultra měkký pléd a přehodila ho přes jeho spící tělo. Potom jsem jemně opřela jeho ruku na velký polštář a na ni položila čerstvý studený pytlík. Sotva se při tom všem pohnul.

Když jsem si natahovala jeho tričko, volné pyžamové kalhoty a válenky, modlila jsem se, aby se jeho paže rychle uzdravila a nemusel tak být vyloučen z NFL.

Nechtěla jsem riskovat, že ho probudím tím, že si v kuchyni připravím cider nebo kávu, a tak jsem Murphymu dala pár dobrot, doplnila mu do misek vodu a jídlo a uklidila mu písek. Jakmile to bylo hotové, umyla jsem se ruce a obličej a vyměnila si obvaz kolem zápěstí za nový.

Tělo mě dnes bolelo. Byla jsem ztuhlá a oblast kolem oka jsem měla stále nateklou. Modřiny nevypadaly o nic lépe a popáleniny od provazu na trupu mě stále pálily.

V kuchyni jsem si vzala pár prášků proti bolesti a přešla k oknu, abych se podívala ven.|Sněžilo. Ze zatažené oblohy se snášely velké, nadýchané bílé vločky a tančily po celé zahradě, než se usadily a pokryly trávu.

Kryt bazénu byl úplně bílý a skoro jsem mohla předstírat, že tam žádný bazén vůbec není, Už bylo poledne, ale vzhledem k tomu, kdy jsme šli do postele, bych ještě měla spát.

Ale nemohla jsem přestat myslet na tátu.

A na mámu.

A na všechno, co řekla Valerie.

Vlastně toho moc neřekla. Přesto mělo její obvinění váhu tisíce slov. Myslela jsem, že si na mě začíná zvykat. Bláhově jsem si myslela, že mě začíná mít ráda. A já začínám mít ráda ji.

Vyčetla jsem všechno špatně? Byla její nabídka, že mi pomůže se sbírkou pro útulek jen záminkou, aby si všichni mysleli, že se mě snaží brát jako součást Romeova života?

Nebo to možná byla výmluva, aby mě měla na očích, zatímco čekala na výsledky toho soukromého detektiva, kterého najala, aby na mě a moji rodinu vykopal nějakou tu špínu.

Když nic nenašla, tak si to vymyslela.

Byla to ta nejhorší lež, kterou kdy mohl někdo vymyslet.

Táta byl dobrý a slušný člověk. Nikdy by nezabil mámu. Miloval ji, stejně jako miloval mě.

Vtrhla jsem do obýváku a zvedla Romeův telefon z konferenčního stolku. Vytočila jsem tátovo číslo, aniž bych se podívala na obrazovku. Znala jsem ho z paměti.

Telefon zvonil a zvonil, než nakonec skončil v hlasové schránce. Pohltilo mě zklamání jako kámen uprostřed rybníka. Pravděpodobně byl v práci. Bylo uprostřed dne. Možná byl na pracovišti a telefon si nechal v autě.

Nechala jsem mu krátkou zprávu, řekla jsem mu, že jsem ztratila telefon, ale že zavolám, jakmile si obstarám jiný.

Vzala jsem Romeův telefon do ložnice a zapojila ho do nabíječky vedle postele. Stále spal a vypadal spokojeně jako vždycky.

Když jsem ho pozorovala, ucítila jsem vinu. Byl chycen přímo uprostřed mezi mnou a jeho matkou. Myslela jsem to vážně, když jsem řekla Valerii, že bych ji nikdy nemohla nahradit v jeho životě. Ani bych to nezkoušela. Myslela jsem si, že jsem se toho dne k ní dostala.

Ale ne.

Pořád se hrabala v mém životě společně s nějakým cizincem, kterého jsem ani neznala.

Cítila jsem se díky tomu špinavá.

A znovu naštvaná.

Možná tu byla i část mě, která byla zvědavá.

Chtěla jsem vědět, co přesně si myslela, že ví. Nedokázala jsem si představit, proč by házela nějakým šíleným obviněním, kdyby mu skutečně nevěřila.

Přešla jsem zpět k oknu a podívala se přes zahradu na hlavní dům.

Existuje jen jediný způsob, jak to zjistit.

U dveří jsem ani nezaváhala. Vyšla jsem do mrazivého vzduchu a padajícího sněhu. Chtěla jsem vědět, co se honilo v hlavě Valerie Andersonové.

A tak jsem se jí šla zeptat.