FM - 98. kapitola

Překlad: Sinnel

Sara

             

            Myslí se mi točí miliony myšlenek. Rychlým pohledem vezmu v úvahu zbraně mrtvých mužů, které jsou na zemi - vše je na dosah, ale nikdo není dost blízko na to, aby je mohl popadnout

            Henderson vystřelí kulku přímo do mozku Yulie.

            Vyděšeným pohledem se střetnu s Norou a v jejích očích vidím stejný výpočet odsouzení ke zkáze. I kdybychom byly dost dobré, abychom zasáhly Yuliina věznitele, aniž bychom ji při tom zabily, nebyly bychom dost rychlé.

            Ne, když má Henderson svou zbraň přitisknutou přímo k jejímu spánku.

            „Odkopněte ty zbraně pryč,“ nařídí a já na okamžik zaváhám. Pak otupěle poslechnu a stejně tak udělá i Nora.

            Nejen, že bychom byly příliš pomalé, ale Henderson není o moc vyšší než dlouhonohá Yulia. S ní jako s jeho štítem by to nezvládl ani vyškolený sniper. Pohledem sjedu na dítě, které je pevně přitisknuté k hrudi Noře. Lizzie má ústa stále přelepená páskou, a já vidím, jak její malá tvář červená, jak bojuje s tlumenými výkřiky.

            Nora ji drží, jako by ji nikdy nebyla ochotna pustit - a ani nechtěla. Uvědomuji si, že ji drží ve smrtícím sevření.

            Dál už nemůžu spoléhat na pomoc Esguerrovy ženy - ne s maličkou dcerou, kterou musí chránit.

            V mysli se mi objeví myšlenka a dřív, než si to můžu rozmyslet, se podívám na Hendersona a klidně řeknu: „Vím, kde je tvá dcera.“

            Trhne s sebou, jako by byl postřelen. Rychle se vzpamatuje a dožaduje se odpovědi: „Kde?“

            „Můžu tě tam vzít,“ řeknu a ignoruji knedlík strachu, který mám v krku. „Můžeme tam jít hned teď - když necháš ostatní jít.“

            Nemám plán ani nic, co by se mu byť jen vzdáleně podobalo. Vím jen, že chci, aby jeho zbraň přestala mířit na hlavu Yulii - a byl co možná nejdále od Lizzie a Nory. I když nevím o zločinech, které spáchal, na bývalém generálovi je něco, díky čemu mě svrbí kůže. Není to nic, co by bylo viditelné navenek – na muže v pozdních padesátých letech je štíhlý a fit, a jeho rysy, rámované množstvím vlasů v barvě soli a pepře, jsou docela příjemné.

            Navzdory tomu jak vypadá, se hluboko pod tím vším skrývá zkaženost.

            Při mé nabídce přimhouří oči. „Myslíš, že jsem idiot? Za mou dcerou nás vezmeš všechny tři – jinak tuhle zastřelím.“ Svou zbraní praští Yulii do spánku, díky čemuž ona s sebou trhne.

            Sakra.

            „Nepotřebuješ je,“ zkusím to znovu. „Jako rukojmí můžeš použít mě. Tvým cílem je můj manžel - a pro mě udělá cokoliv.“

            „No, není to sladké,“ protáhne. „Romantika až na věky. Možná, že tě později zabiji a dovolím mu, aby to sledoval. Jak to zní?“

            Bez ohledu na nevolnost, která se šíří celým mým tělem, na něj bez jediného mrknutí zírám.

            Tomuhle monstru neukážu žádnou známku svého strachu.

            Takové uspokojení se mu nedostane.

            Při mém nedostatku odezvy se v jeho rysech objeví nespokojenost. „Dobře,“ vyštěkne. „Jak jsem řekl, půjdete se mnou všechny tři. Ty a ta s dítětem“ - bradou kývne směrem k Noře - „půjde přede mnou. A nezapomeňte, jediný špatný tah a tahle“- znovu přitiskne zbraň ke hlavě Yulii - „to schytá. Rozumíte? Teď pojď směrem ke mě.“

            S polknutím přejdu ke dveřím a Nora mě opatrně následuje. Lizii kolébá přitisknutou ke své hrudi. Henderson ustoupí do chodby, Yulii sále používá jako svůj štít. Jakmile jsme venku z místnosti, nařídí nám jít po schodech dolů.

            „Zavedeš mě přímo k mé dceři, rozumíš?“ řekne temně, když míříme ke schodům. „Jestli se o něco pokusíš, o cokoliv, každou z vás děvek zastřelím - a stejně tak i to plémě Esguerrova démona.“

            Musím se soustředit, abych zpevnila svá kolena a netřásly se mi nohy. Přitom se dostanu k širokému, zakřivenému schodišti. Pod mýma bosýma nohama je podlaha studená jako led a já mám pocit, že mi srdce vyskočí z krku. Nevím, co mám dělat, jak nás z téhle situace dostat.

            Hendersonova dcera je v bezpečí a daleko odsud - všechno, co Peter má, je falešné video, které mu dala Bonnie - ale kdybych to Hendersonovi řekla, nevěřil by mi. A i kdyby mi uvěřil, pravděpodobně by nás všechny zabil.

            Ať si to uvědomuje nebo ne, nepřišel sem, aby zachránil svou rodinu.

            Je tu kvůli své pomstě.

            Hluboko uvnitř už ví, že je ztracený, a přišel sem na tuhle sebevražednou misi, aby dřív, než zemře, Peter a ostatní trpěli.

            Rukama si hraji s uzlem pásku na svém županu. Dělám to, aby se mi, zatímco po schodech scházím dolů tak pomalu, jak jen můžu, netřásly ruce. Hendersonem a Yuliou jdou hned za mnou, Nora schází po schodech vpravo od mě, výraz v tváři má opatrně prázdný. Lizzie drží ochranitelsky přímo před sebou. Vím, že pro svou dceru by udělala cokoli - stejně tak jako já pro ten malý život, který roste uvnitř mně.

            Život, který nespatří světlo světa, pokud muž za mnou udělá to, co má v úmyslu.

            Právě, když jsme v polovině schodiště, uvidím v okně obývacího pokoje světlomety a uslyším, jak se se hlavní dveře halasně rozlétnou. Vše je následované halasným úderem bot na dřevěné podlaze.

            Srdce mi poskočí směsicí úlevou spojenou s hrůzou.

            Stráže jsou tady.

            Nějak zjistili, že jsme v problémech - a teď je Henderson skutečně zahnaný do kouta.

            Sám, bez svého týmu, nemá žádnou reálnou šanci na útěk.

            Zaslechnu, jak sám pro sebe potichu zakleje a v hlavě se mi vytváří neurčitý plán. Tím samým pomalým tempem dál pokračuji v sestupu po schodech dolů, hraji si s páskem županu, rozvážu ho a když hedvábný župan spadne na schody za mnou, na nahé kůži pocítím chladný vzduch. Župan dopadne na zem přímo pod nohy Yulie a jejího věznitele.

            Do haly vtrhnou strážci a já zatlačím na Noru, natlačím ji na zábradlí. V tom okamžiku se to stane.

            Díky tomu, jak je Hendersonova pozornost soustředěna na stráže, oba s Yulií uklouznou po spadlém županu - a když Yulia sklouzne po přední části těla dolů po schodech, místností se rozezní jeho divoké výstřely.

            Strážci bez zaváhání pálí po Hendersonovi a spolu s Norou se schoulíme k sobě, svými těly chráníme Lizzie, a přitom slyšíme, jak na zem dopadne tělo.