Player - 26. kapitola

Překlad: Lucie

Měli jste někdy pocit, že vás někdo pozoruje?

#TakPozoruje   #BuzzBossVidíVšechno

...Alpha BuzzFeed

Romeo

           

„Proč jsi musela souhlasit s tou večeří s mými rodiči?“

Její hrdelní smích udělal to, že jsme museli vstát z postele, ještě horším.

„Zdálo se mi, že to tak bude bezpečnější,“ řekla Rimmel a přejela mi prsty po nahých břišácích.

„Co tím myslíš?“

Její prsty mě stále hladily, téměř flirtovaly s mým tělem. Její dotek byl lehký, a i když už jsem ji měl dvakrát, cítil jsem v hrudi hluboký vzruch.

Ale nebylo to, protože bych chtěl další sex. Nebylo to díky nenasytné touze, kterou ve mně vyvolávala.

Bylo to proto, že mě vlastnila.

Miloval jsem ji každou buňkou v těle.

„Myslela jsem si, že by bylo snazší být s tvou matkou ve stejné místnosti, abychom na tu akci vyřešily všechny detaily, když tam budete i ty s Tonym.“

Obalil jsem jí ruku kolem nahého boku. Nemělo by to takhle být. Neměla by se cítit, jako že potřebuje nárazník, když měla být ve stejné místnosti s mojí matkou.

Než jsem potkal Rim, nikdy jsem moc nepřemýšlel o tom, jaké budou mé budoucí vztahy nebo jak se budou mí rodiče chovat k mé holce.

Ale i kdybych o tom přemýšlel, nikdy by to nebylo takhle.

Vždycky jsem prostě předpokládal, že spolu budou vycházet. A já jsem si přál, aby tomu tak bylo. Nejen pro mě, ale i pro Rimmel. Potřebovala víc než rodinu a zasloužila si lásku a bezpečí, kterou by jí velká rodina mohla nabídnout.

Místo toho dostala mě a Braedena.

Byli jsme zatraceně dobří, ale občas jsem se obával, že jí nebudeme stačit.

„Opravdu bych si přál, aby věci byly jinak,“ řekl jsem jí.

Přitiskla se o trochu blíž. „Část mě už ani nemůže být naštvaná, protože tě tvoje máma miluje. Opravdu moc tě miluje.“

„Jo, ale to není omluva pro to, jak se chovala.“

„Ne, myslím, že není.“

„Rim?“ Zeptal jsem se po delší chvíli.

„Rome?“

Usmál jsem se navzdory otázce, na kterou jsem se chtěl zeptat. „Co jsi udělala s tou složkou, kterou ti dala máma?“

Její tělo se trošku napjalo a já ji pohladil na zádech, abych ji ukázal, že jsem jí tou otázkou nechtěl ublížit, ale upřímně, nemohl jsem se tomuhle tématu vyhýbat navěky.

„Myslíš tu o mém tátovi?“

„Jo.“

„Mám ji v tašce.“ Ukázala rukou na druhou stranu místnosti, kde ležela její taška.

„Nosíš ji s sebou?“ Zeptal jsem se překvapeně.

„Nevěděla jsem, co s ní mám dělat. Není to něco, k čemu si sedneš ke stolu nebo si to schováš pod polštář.“

„Jako účet z nemocnice,“ podotkl jsem.

Dloubla mě do žeber. „Který jsi naprosto zorganizoval jako součást trestu proti Zachovi.“

Pokrčil rameny. „Jenom jsem navrhl tátovi, našemu právníkovi, že se mi nezdálo spravedlivé, že musíš zaplatit za péči, za kterou byl zodpovědný Zach.“

„Děkuju.“ Upřímnost v jejím hlase mi byla úlevou. Měl jsem trochu strach, že bude naštvaná.

„Pro moji holku cokoliv.“

„Ještě jsem nepřečetla všechno.“ Vychrlila ze sebe ta slova.

„Policejní zprávu?“ Zeptal jsem se.

Ucítil jsem, jak proti mně přikývla. „Prostě nemůžu… Je mi z toho špatně. Jak bych mohla žít ve světě, kde můj otec zabil moji matku?“

Její slova uvnitř mě něco rozbila a zlomila. Posadil jsem se a opřel se o čelo postele, abych se na ni mohl podívat.

Vypadala tak zranitelně, jak ležela v posteli s bílým povlečením, ve kterém byla zamotaná, a jak ji vlasy padaly do tváře. „Zlato, co když tohle není ten příběh? Co když se toho všeho bojíš, protože tvůj strach je horší než skutečná pravda.“

„Ale tvoje matka řekla...“ Její hlas zmizel, jak se jí po tvářích začaly kutálet slzy. Rychle to zahnala pryč, jako by se bála, že se rozbrečí.

„Miluju svoji mámu, ale je to královna dramatu, Rim,“ řekl jsem bezvýrazně. „Pro společnost dělá hodně dobrého a je oddaná své rodině, ale tady zašla příliš daleko.“

„Já nevím.“ Rimmel se zvedla a obtočila kolem sebe prostěradlo, čímž přede mnou skryla většinu své nahoty.

„Dostala ten spis, sotva měla čas to vstřebat a pak jí zavolali, že jsme byli napadeni a jsme na pohotovosti. Byla strachy bez sebe, vtrhla do pokoje a řekla něco, co byla opravdu hloupost.“

„Ty jí věříš,“ řekla Rimmel, její hlas byl tichý a trochu v úžasu.

Nechtěl jsem ji lhát. Ani o něčem, co by mezi námi mohlo způsobit problémy. Naklonil jsem se dopředu, uchopil její tvář a podíval se jí přímo do očí. „Tohle není o tom, že si volím nějakou stranu. Kdybych si musel vybrat, byla bys to ty, Rimmel. Vybral bych si tě nad čímkoliv a kýmkoliv na tomhle světě.“

„Ale?“

Vydechl jsem a stáhl ruce z jejího obličeje. „Ale mámin soukromý detektiv by nic nenašel, kdyby nebylo co najít.“

Shlédla do svého klína.     

„Máma dokáže být spoustou věcí, ale vytvořit celý dokument s nepravdivými informacemi – zejména s tímhle typem informací – tak krutá prostě není, zlato.“

Rimmeliny dlouhé, husté vlasy jí spadaly po ramenou, a když shlédla, vytvořily jakousi záclonu, která přede mnou skryla její obličej. Neviděl jsem reakci na má slova, ale to ticho bylo nesnesitelné.

„Myslím,“ řekla téměř neslyšeně, „že jedním z důvodů, proč jsem naštvaná na tvoji matku, je, že jí částečně věřím.“ Dokonce ani její tichý tón nemohl skrýt tu čistou, nefiltrovanou úzkost, kterou díky těch slovům cítila.

Ramena se jí začala třást a z hrdla se jí vydral vzlyk.

„Ach, kruci,“ zaklel jsem a přitáhl si ji do klína.

Plakala a plakala. Všechno, co v ní od té noci na hřišti vřelo, se dostávalo na povrch, dokud se její hlas nezměnil na ochraptělý a už jí nezbyly žádné slzy k pláči.

Nepamatuju si, kdy naposledy jsem brečel. Sakra, možná jsem nikdy nebrečel. Ale zvuk jejích vzlyků a pocit jejího malého těla, které se pode mnou otřásalo, způsobil, že jsem uvnitř cítil vyždímaný, jako bych tu taky seděl a vzlykal.

Nic jsem neřekl, protože nebylo co říct. Věděla, že jsem ji miloval, a říkat jí to v tomto okamžiku se nezdálo správné. Jako bych se choval, že moje láska stačila na to, aby všechno bylo v pořádku.

Pravdou bylo, že to tak nebylo.

Nebylo vůbec nic, čímž by tohle mohlo být v pořádku.

Tak jsem tam jen ležel s oběma rukama kolem ní, jak se ke mně tiskla a plakala.

Když se její tělo konečně přestalo třást, její hlas zněl jako šmirgl papír v tichém pokoji. „Je mi to tak neuvěřitelně líto.“

„Mně ne. Držela jsi to v sobě tak dlouho. Musíme se s tím vypořádat, Rim. Předstírat, že je všechno v pořádku každou vteřinu každého dne, je šílenství.“

Není divu, že zhubla. Žila v tichém mučení. A já ji nechal. Soustředil jsem se svou ruku, na trénink a na všechny ty schůzky s doktory. Připravovali jsme se na Zachovo slyšení a chodili do školy. A když byla se mnou, utekli jsme do naší malé reality, ze které jsme vycházeli jen, když jsme museli.

„Ta věc se Zachem skončila. Je pod zámkem. Svoje stipendium máš zpátky a protože vím, jak jsi chytrá, všechny předměty doženeš.“

Přikývla proti mně.

„Ruka se mi hojí. Za pár týdnů bude dlaha pryč. Budu trénovat a zůstanu tady s Vlky. Všechno se uklidňuje, zlatíčko. Je na čase, abychom se s tím vypořádali.“

„Já vím,“ zašeptala proti mně.

„Zavolám do domu a zruším večeři.“

„Ne!“ Řekla a strčila mě do hrudi. Její obličej byl rudý a skvrnitý. Natáhl jsem se, abych jí z obličeje odstranil všechny vlasy. „To, že je můj osobní život katastrofa, neznamená, že tím bude trpět útulek.“

„Máma se o tu akci postará.“

„Ale já chci. Je to něco, z čeho jsem nadšená. Víš, jak moc miluju útulek a všechny zvířata. Dokážu se s tím vypořádat a připravit tu benefici pro útulek.“

„Pomůžu ti,“ řekl jsem.

„Nemáš plné ruce práce se vším, co se kolem tebe děje?“

„Teď není sezóna. Léčím se ze zranění, Trocha volna mi neublíží. Kromě toho mě potřebuješ.“

„To teda potřebuju,“ zašeptala a odvrátila pohled.

Bylo to poprvé, co to řekla nahlas.

Instinkt ochránit ji se ve mně zvedl jako přílivová vlna a vytlačil všechno ostatní. „Dostala jsi mě. Bez ohledu na cokoliv,“ slíbil jsem.

Usmála se, což jí rozsvítilo celou tvář. „Jdu se připravit na večeři.“

„Dej mi pusu.“ Přitáhl jsem si ji blíž.

Zachichotala se a přitiskla se blíž. Její rty od těch všech slz chutnaly slaně.

Sledoval jsem, jak se pohybuje po pokoji, vytahuje ze zásuvek, které jsem jí dal, věci, se kterými se nakonec zavřela v koupelně. Vstal jsem, natáhl si džíny a tričko a neochotně jsem dal závěs zpět na místo.

Nemohl jsem se dočkat, až se té hloupé věci zbavím.

Rimmel vyšla z koupelny v černých leginách a mojí univerzitní mikině. Vlasy měla stažené vysoko na hlavě a obličej měla omytý, takže už nebyl tolik skvrnitý.

„Líbí se mi tě vidět s mým jménem na zádech.“

Poslala mi polibek přes celý pokoj. „Vím, že bych se měla na večeři obléknout trochu líp, ale necítím se na to. Kromě toho si tvoje matka musí zvyknout na to, jaká jsem. Nebudu se měnit.“

„Ženská, jsi perfektní. Nezapomeň na to.“

Rimmel vešla do kuchyně nakrmit Murphyho. Mluvila s ním, jako by jí naslouchal, a její hlas zaplnil dům. Postel jsem nechal neupravenou, protože jsem se rád díval na důkaz sexu, který jsme právě měli.

A protože jsem měl v plánu udělat binec znovu po večeři.

Rimmel na mě zavolala od předních dveří poté, co dokončila hluboký rozhovor s Murphym. Než jsem odešel z ložnice, zastavil jsem se ve dveřích a ohlédl se. Zmačkané přikrývky, její oblečení na posteli a na podlaze. Z tohohle úhlu jsem viděl její kartáč na pultu v koupelně spolu s nějakými krémy a balzámem na rty.

Usmál jsem se.

Nevěděl jsem, jak moc správné je mít ji tu se mnou.

Rimmel tu byla pro mě.

Byla moje všechno.