TLZ - 2. kapitola

Překlad: Lusesita

Matt

JAKO OBVYKLE se probudím před Jardem. A jako vždy se přistihnu, že objímám okraj matrace, zatímco on leží nahý na břiše uprostřed postele, takže ji skoro celou zabírá.

Na jeho obranu, mám všechny přikrývky.

Hlavu má ode mě odvrácenou. Kůži má mírně nazlátlou posetou pihami na ramenou a pažích. Jeho tělo je štíhlé, silné a naprosto úžasné. Přemýšlím, jestli ho mám nechat spát – ale jen na chvíli.

S Jaredem spolu nespíme moc často. Stále se cítím trochu nepohodlně, hlavně, když mám být nahoře. Ve skutečnosti nebyl dole od noci, kdy jsme to dělali v obývacím pokoji na zemi, těsně před Vánoci, před více, jak rokem. Ne, že bych si neužíval šukat Jareda – samozřejmě, že jo – ale potom jsem se cítil špatně. Nezdálo se mi to správné. Jared je v mé hlavě silný, pevný, svalnatý. Je menší než já, ale zatraceně silný a na kole by mi nakopal zadek na jakékoliv horské stezce. Tak nějak, když ho mám pod sebou, cítím, jako bych ho využil nebo zahanbil. Vím, že mi nerozumí, ale nechává to tak. Hodně blbneme, a kdyby se mě zeptal, byl bych pod ním. Ale celkově to není, čeho bychom se obávali. Je mnoho dalších způsobů, jak se zabavit.

Manévruju kolem jeho natažené ruky a nohy. Políbím ho na rameno a na tetování mezi lopatkami. Sjíždím mu rukou po zádech dolů až mezi nohy. Trošku se pohne, natolik, aby se přetočil na bok zády ke mně.

„Jsi vzhůru?“ Zašeptám.

„Mmmmm.“ Je jediná odpověď, kterou dostanu. Pořád si mě dobírá, že to moje 'jsi vzhůru?' je pro mě předehra. Jared není ranní ptáče dokonce, i co se týče sexu.

Ovinu kolem něj ruce a přitáhnu si ho k sobě blíž. Vsunu erekci do teplého záhybu mezi půlky a nohy. Miluju tření při pronikání mezi jeho pevná, svalnatá stehna. S povzdechem se mi uvelebí v náručí a já zatlačím proti němu. Jednou rukou mu přejedu po břiše směrem dolů. Nehýbe se, ale tiše zasténá, když rukou najdu ranní erekci. Začnu ho pomalu hladit, zatímco pronikám mezi jeho nohy. Zatlačí proti mně a položí jednu ruku na mojí, pobízí mě, abych zrychlil. Zabořím mu tvář do kudrnatých vlasů. Dokonce i teď jeho vlasy voní jako colorádský vítr. Rty mu přitisknu rameno. Začnu ho líbat, ale netrvá dlouho, než se polibek změní v něco agresivnějšího, a slyším ho znovu zasténat. Stále ho hladím, zatímco zrychlím vlastní výpady.

Udělá se jako první, ale já nejsem daleko za ním. Držím ho a líbám na ramena a zadní část krku.

„Ne.“ Povzdechne si ospale.

„Ne, co?“

„Ne. Nejsem vzhůru.“

Zasměju se a vstanu z postele. Přetáhnu přes něj přikrývky a on se mezi nimi uvelebí. „Přilepíš se k prostěradlům,“ popichuju ho. Neodpoví a zdá se, že znovu usnul ještě předtím, než se stihnu vrátit s ručníkem, abych ho mohl otřít.

Osprchuju se a zavolám Angelovi. Vím, že Zach bude spát dlouho a Angi bude vzhůru, lačný se dostat z hotelu. Potkáme se u výtahu, dáme si kafe a vezmu ho do jednoho z levnějších kasín. Zahrajeme si trochu blackjacku a naučím ho, jak hrát kostky. Skončí s extra výhrou třiceti pěti dolarů a rozhodne se, že už to stačí.

Právě dojídáme snídani, když volají Jared se Zachem. Sejdeme se s nimi a rozhodneme se jít k Ceasarovi a poflakovat se kolem až do oběda. S Jaredem jdeme za Angelem a Zachem. Zach má ruku položenou kolem Angelových ramen a Angelo má ruku v zadní kapse Zachových kalhot. A kdykoliv Zach řekne něco Angelovi, nakloní se a řekne mu to do vlasů. Angelo se na něj usměje a dokonce ho políbí. Jedná se o takovou úroveň intimity, kterou s Jaredem jen zřídka kdy ukazujeme na veřejnosti. Dokonce i ve Vegas se někteří lidé otočí a sledují je procházet. Vzdálenost mezi námi se zvětšuje. Aniž bychom to zamýšleli, s Jaredem jsme se od nich distancovali. Nevím, jestli to způsobil on, či já.

„Vůbec se nestarají, že?“

„Zach o tom ani nepřemýšlí,“ řekne Jared. „Víš, jaký je. Pravděpodobně si ani neuvědomuje, že na něj lidi zírají. Angelo o tom ví, ale máš pravdu – nestará se.“

„Vadí ti to?“

„Že jsou takoví?“

„Že já nejsem.“

S úsměvem se na mě podívá. „Ne. Ani trochu.“

Jakmile se dostaneme ke galerii obchodů u Caesara, prohodíme se. Tak nějak skončím vedle Zacha. Jared s Angelem jsou několik kroků před námi. Sleduju dav kolem nás a hledám muže, co jsou tu s jinými muži.

„Co děláš?“ Zeptá se mě Zach.

„Snažím se rozeznat další páry,“ je mi trapně. „Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale teď, když vidím dva chlapy spolu, napadá mě, jestli nejsou pár.“ Podle mě si myslí, že je to legrační.

„Ty ne?“ Zeptám se ho.

Pokrčí rameny. „Nevěnuju jim pozornost.“ Kdybych o tom chvíli popřemýšlel, asi by mi to došlo. Zach opravdu nevěnuje moc pozornosti svému okolí.

„Podle čeho je posuzuješ?“ Zeptá se se zjevným pobavením Jared.

„Oblečení.“

„Myslíš, že to je vše, na čem záleží?“ Zeptá se Angelo.

„No myslím, že mé základní porovnávání může být zkreslené. Mám sklon si myslet, že každý muž, co je líp oblečený, než Jared je gay.“

Angelo se na mě ušklíbne. „To je polovina chlapů ve Vegas včetně Zacha.“

„Jo, ale Zach je gay.“

„Správně,“ řekne Angi, „ale třeba tihle dva,“ ukáže na dva chlapy v obleku, „jsou oblečeni lépe než kdokoliv z nás, a jsou heterouši.“

„Mají na sobě připnutou jmenovku,“ řeknu.

„A?“

„Jsou zde na konferenci. Musí nosit obleky, takže se to nepočítá.“

„Dobře génie, tak na základě čeho je posuzuješ?“

Pokrčím rameny a podívám se na Zacha pro pomoc.

„Boty,“ řekne Zach.

„Kabát,“ řeknu.

„Čepice,“ dodá Zach.

Angelo s Jaredem se na sebe pobaveně podívají, ale nic neřeknou. Pokračujeme v chůzi, po chvíli Angelo kývne na muže procházejícího kolem nás s nakřivo posazenou legrační čepicí. „Takže si pravděpodobně myslíš, že je homouš kvůli své čepici?“

Se Zachem se podíváme na toho chlapa a přikývneme. „Není možné, aby normální chlap nosil na veřejnosti něco takového,“ řeknu.

Jared zavrtí hlavou. „Myslím, že to byl Evropan.“

Se Zachem se na sebe znovu podíváme a on se rozesměje. „Takže hezký kabát, nebo legrační čepice znamená buď gay, nebo Evropan?“

„Jo chlape,“ řekne sarkasticky Angelo. „Což z nás všech dělá heterouše jako poleno. Kdo je se mnou připravený na nájezd do strip klubu?“ Já osobně bych proti strip klubu neprotestoval, ale vím, že Angelo jen vtipkoval a Jared se Zachem by zájem neměli, takže držím pusu zavřenou.

„A co tamti dva?“ Ukážu na další dva chlápky, co jsou spolu. „Gayové nebo Evropani?“

Zach je pozoruje, když prochází kolem. „Evropané.“

„Gayové,“ řeknou Jared s Angelem najednou.

„Jak to víte?“ Zeptám se jich.

Angelo se s Jaredem na sebe podívají, snaží se dohodnout, kdo odpoví. Nakonec je to Jared. „Oba nesli víc než tři tašky,“ řekne, „a ani jedna z nich nebyla z Victoria Secret.“

„Možná kupovali dárky pro své matky,“ řeknu.

Jared se zasměje. „Jo, správně. Jak často to děláš ty?“

Má bod, takže nic neřeknu.

„Dobře,“ řekne Zach o minutu později. Ukáže na další dva chlapy, co procházejí kolem nás. „Gayové či Evropani?“

„Gayové,“ řeknu.

„Evropani,“ řekne mi Angelo přes rameno.

„Jak to víš?“

„Mluvili francouzsky!“

„Dobře,“ řekne mi s úsměvem Zach. „předpokládám, že to nás mělo trknout.“

„Neměl bys mít na to něco jako šestý smysl?“ Zeptám se ho.

Angelo si odfrkne. „Zachův gay radar je na hovno,“ řekne předtím, než má Zach vůbec šanci odpovědět. „Pracoval jsem s ním dva týdny, než to o mě nakonec zjistil.“

To mě nepřekvapuje, ale Jaredovi to očividně připadá vtipné. „Vážně?“ Zeptá se ho a zadívá se na Zacha.

„Jak jsem to měl vědět?“

„Ani já to nevěděl,“ řeknu na Zachovu obranu. Angelo s Jaredem na sebe vědoucně mrknou, ale neodpoví nám. „asi až v půlce prvního dne na Folk festivalu.“

„Jo,“ řekne Angelo přes rameno. „ale to je jiné.“

„A jak jsi to věděl ty?“ Zeptá se Zach Angela.

Angelo se na něj překvapeně podívá. „Co? Že jsi gay?“

„Jo.“

Angelo pozvedne obočí. „Děláš si srandu, že jo?“ Podívá se znovu na Jareda a oba se rozesmějí.

Zach zpomalí a já s ním, takže Jared s Angelem jsou pár kroků před námi. „Snažím se rozhodnout, jestli bych měl být uražený,“ řekne potichu, abych ho slyšel jen já. Nevím, co odpovědět. Angelo s Jaredem pořád jdou, takže neslyším, co říkají, ale oba se smějí, a jsem si zatraceně jistý, že je to kvůli nám. Světlou stránkou věci je, že aspoň našli základy pro vzájemnou solidaritu.

Zach jde mlčky vedle mě a dívá se do země. Angelo s Jaredem ještě navýšili vzdálenost mezi námi. Angelo má stále vykulené oči kvůli všemu, co vidí. Nemůžu je slyšet, ale můžu říct, že oddrmolí tisíc slov za minutu a Jared se tím zjevně baví. „A co tento chlap?“ Řeknu Zachovi, snažím se ho rozveselit. Kývnu na muže, co prochází kolem nás. Je našeho věku, hezky oblečený, má na sobě volné kalhoty a jeden z těch staromódních vlněných kabátů s dvojitou řadou knoflíků. „Gay nebo Evropan?“

Zach se podívá na chlapa a on kouká na nás. K mému překvapení se oba zarazí.

„Jonathan,“ promluví Zach.

Samozřejmě, že očekávám, že řekne 'gay' nebo 'Evropan', takže jsem trochu zmatený. „Cože?“ Zeptám se hloupě.

„Je to Jonathan.“

„Zachu?“ Řekne příjemně překvapený chlap v kabátu. „Jsi to ty?“ Přijde k nám se zářivým úsměvem. Zach vypadá jako chycený ve světlech reflektorů; očividně nemůže utéct, a zdá se, že se nedokáže dát dost rychle dohromady, aby odpověděl. Ale na tom nezáleží. Ten chlap – zřejmě Jonathan – pořád mluví. „Och můj Bože, Zachu, už jsou to roky.“ Začne natahovat ruku, jako by si chtěl se Zachem potřást, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a obejme ho. Zach je v jeho náručí ztuhlý a stále vypadá šokovaně. „Zrovna nedávno jsem na tebe myslel. Rád tě vidím.“ Trochu ustoupí, ale stále Zacha drží. „Vypadáš skvěle,“ řekne upřímně. „Ani trochu ses nezměnil.“

„Jo, ty taky ne.“ Podaří se se mu ze sebe vydolovat. A pak ztichne, očividně nejistý, co dodat.

Jonathana zjevně nepřekvapuje Zachovo chování. Pustí Zacha a otočí se ke mně a natáhne ruku. „Ahoj, jsem Jonathan.“

„Matt,“ potřesu si s ním rukou.

„Rád tě poznávám.“ Dívá se mezi mě a Zacha a já vím, co bude následovat. „Jste-?“

„Ne.“ Řekneme se Zachem najednou a Jonathanův úsměv se ještě zvětší.

„Co děláte ve Vegas?“ Zeptá se Zacha.

„Ummm…“ Zakoktá se a podívá se na mě pro pomoc.

„Jsme jen na výletě,“ řeknu, protože Zach očividně není schopný zformulovat odpověď.

„To je skvělé!“ Řekne Jonathan a otočí se zpět k Zachovi. „Měli bychom se sejít. Rád bych dohnal ztracený čas.“

Zach tentokrát nedokáže ani promluvit. Jen stojí na místě s rozšířenýma zorničkama a mám takový pocit, že za něj budu muset znovu odpovědět. Problém je, že si nejsem jistý, jestli odpovědět ano či ne. Pak se vedle mě najednou objeví Jared, usmívá se tak, jako vždycky, měl bych ho políbit. V těchto blbostech je vždycky o dost lepší než já.

„Ahoj,“ pozdraví Jonathana a potřese si s ním rukou. Začnou se představovat a neujde mi, jak je Jonathan šťastný, že Jared patří ke mně a ne k Zachovi. Začínám mít velmi špatný pocit. Rozhlédnu se po Angelovi, ale nikde ho nevidím. „Poslouchej,“ řekne mi Jared, když skončí. „S Angelem budeme v tamté galerii.“ Usměje se a řekne potichu, jako by to bylo nějaké tajemství. „Vážně si rád prohlíží všechno umění. Překvapuje mě.“ Mě ne, ale nemám šanci nic říct, protože Jonathan začne znovu mluvit.

„Pojďme všichni dnes večer na večeři! Zařídím rezervaci. Co takhle v šest hodin?“

„To zní skvěle,“ řekne Jared předtím, než může Zach nebo já promluvit.

Jonathan začne Jaredovy vysvětlovat, kde se restaurace nachází. Podívám se na Zacha a v jeho očích zahlédnu náznak paniky, ale očividně ho nenapadá nic, čím by mohl zabránit vykolejení vlaku.

A pak se objeví Angelo, s tak širokým úsměvem, jaký jsem u něj ještě neviděl, a napadne mě, jestli si Jonathan všiml, jak se Zachovi ulevilo, když jeho pohled spočinul na Angelovi. Angelo si Jonathana vůbec nevšiml. „Zachu, no tak, musíš vidět ten obraz –“

„Angi, co si myslíš o večeři, dnes večer?“ Snaží se ho Jared vtáhnout do konverzace, ale Angela to nezajímá.

„Jasně, chlape, cokoliv,“ řekne s náznakem zlosti v hlasu. Zamíří zpátky do galerie a můžu říct, že Zach ho chce následovat víc, než cokoli jiného. „Prostě si pospěšte, jo?“

„Takže nás bude pět?“ Ověřuje si Jonathan, teď rozhodně o něco méně nadšeně.

„Ano,“ odpovím jistě. „Angelo přijde taky.“

Jonathan se znovu usměje. „Dobře. Tak se tedy uvidíme.“ Otočí se k Zachovi. „Nemůžu se dočkat, až doženeme ztracený čas.“

„Jo.“ Řekne slabě. „Já taky.“

Jared také zamíří do galerie. Jonathan už odchází, ale najednou se zastaví a otočí na nás. „Mimochodem, ta restaurace má nařízený dress code: obchodní. Nejedná se o nic příliš formálního, ale,“ podívá se ke galerii, kde zmizeli Angelo s Jaredem, „můžeš požádat svého kamaráda, aby se trochu upravil?“ Cítím, jak se mi srdce propadne a Zach vypadá ještě vyděšeněji než předtím. Jonathan si toho nevšiml, nebo je mu to jedno. „Uvidíme se později.“ Mávne na nás a odejde. Zanechá nás se Zachem v nepříjemném tichu.

Sleduju Zacha a čekám, až se dá dohromady. Zírá do země, oči mu kmitají ze strany na stranu. Mám pocit, že si celou scénu přehrává v hlavě a snaží se vše pochopit. Nakonec se na mě vyděšeně podívá.

„Co se to tu kurva právě stalo?“

„Zřejmě jdeme dnes večer na večeři s tvým kamarádem.“ Řeknu.

„Och Bože,“ zasténá Zach a zaboří hlavu do dlaní.

„Je tak špatný?“

Zach zavrtí hlavou. „Je to můj ex.“

Všechny díly skládanky do sebe najednou zapadnou – Zachovo ohromené chování a Jonathanův zjevný zájem. Není divu, že vypadal Zach tak ustaraně.

„Dovol mi si to ujasnit,“ řeknu. „Půjdeme na večeři s tvým přítelem a tvým ex?“

„Ano.“

„V tu samou chvíli?“

„Zjevně,“ zašeptá rozrušeně.

„A myslíš, že s tím bude Angelo v pohodě?“

„Ne!“

Vím, že to nebyla Zachova vina. Ne úplně. Ale nemůžu si pomoct a i tak jsem na něj trochu naštvaný. „A musíš říct Angelovi, aby se 'trochu' upravil.“

„Ach Bože!“ Zasténá.

„Můžeš to zopakovat,“ řeknu. „Lepší ty než já.“