HT - 27. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Z hlubokého spánku Jace vytrhly hlasité zvuky. Očividně se někdo pořádně bavil. Podle vysokého ženského hlasu usoudil, že jeden z nich byla Aggie. Oběma rukama si promnul tvář a rozespalé oči. Potom se rozhlédl po ztemnělém pokoji, aby našel oblečení. Klopýtnul, když autobus zabočil a musel se něčeho přidržet, aby nespadnul.

Jenom v šortkách otevřel dveře ložnice a zamířil do koupelny. Když byl na záchodě, tak mohl skrz tenké zdi slyšet Aggiin hlas.

„Myslím, že ten chlap byl obrovský, možná i větší než Sed. Můj bič se ho ještě nestihnul ani dotknout a on už klečel na zemi. A pak začal brečet, protože mu jeho táta prodal v garážovém bazaru jeho oblíbeného méďu, když mu bylo jedenáct.“

Kluci vybuchli smíchy.

„Tak tohle dělá Jace, když ho bičuješ?“ zeptal se Eric.

„Jace je na opačné straně. Použila jsem na něj všechny sračky a on se ani nepohnul.“

Proč to najednou teď vytáhla a vykládala jeho osobní věci klukům? Vyrazil z koupelny a postavil se za ni vedle kuchyňského stolu. Na druhém konci stolu se Trey nepohodlně zavrtěl. Aggie se na něj podívala, oči měla skelné a tvář zčervenalou. Tak tohle vysvětlovalo, proč si nedávala pozor na pusu.

„Jaci!“ řekla nadšeně Aggie. „Spal jsi dobře?“

„Jak by v tomhle rámusu mohl někdo spát?“

„Ach, ty chudáčku.“ Postavila se na nohy a nadšeně ho objala, spadla na něj celou vahou. Hlasitě ho políbila na čelist.

Jace ztuhnul. Ne před kluky, zlato.

„To mě ani nepolíbíš?“ zeptala se.

„Možná později.“

„Ale fuj, kazíš zábavu.“

„Jsi opilá.“

„Možná trochu.“ Přitiskla prsty k sobě a pak se rozesmála, jednou rukou se mu zavěsila na krk, aby udržela stabilitu.

„Briana přepila tak, až skončil pod stolem,“ řekl Sed. „Myslím, že jsem další na řadě.“

Když uslyšel svoje jméno, tak na druhém konci zvednul Brian hlavu. „Myrno?“

Trey se zazubil. „Ne, ty kanče, ta je v Kansasu. Vrať se zpátky ke svému mokrému snu.“

Brian zase odpadnul a jen si tentokrát opřel hlavu o Treyovo rameno. Trey se uculoval, jako sluníčko na hnoji.

„Sedni si,“ nařídila Aggie.

Postrčila Jace k lavici.

A pak…

Sednula si mu na klín.

Jace se rychle podíval na Treye, ale ten byl příliš zaneprázdněn Brianem, než aby se mu kvůli Aggie posmíval. Trey ani nekomentoval to, jak si Aggie okatě hrála s Jaceovými vlasy.

Jace jí odstrčil ruku stranou. „Přestaň.“

Pokrčila rameny, odtáhla ruku a pak se k němu přitulila blíž, na krku ho lechtal její dech. „Dobře voníš.“

„Máme vás dva nechat o samotě?“ zeptal se Sed.

Jace okamžitě zčervenal. „Ne.“

Odstrčil Aggie ze svého klína a zamířil do ledničky. „Mám hlad. Je tady něco k jídlu?“ Podíval se zpátky ke stolu a doufal, že je tam nějaká hostina, které si nevšimnul. Marně. Jenom prázdné, poloprázdné či plné lahve. Aha, takže se vrátili zpátky k tekuté pivní stravě. Fakt boží.

„Když něco uvaříš,“ řekl Trey. „Anebo Aggie-“

„Jenom protože jsem žena, tak mám vařit? Na to seru.“

„Ne, protože jsi žena,“ dodal Trey. „Ale protože jsem už ochutnal, co tihle kluci uvařili, a můžu ti říct, že to nebylo k jídlu.“

„Z nás všech jsi nejhorší kuchař,“ zamumlal Brian. Zvednul hlavu z Treyova ramene a pokusil se zaostřit na jeho tvář. „Treyi?“

„Jo, kámo?“

„To je tvoje nebo moje ruka?“

„Myslím, že tvoje.“

„Fajn.“ S hlasitou ránou spadnul Brian zase na stůl. Bolestivě zasténal. Trey mu pomohl se zvednout a dal si Brianovu hlavu zpátky na rameno. Brian teď měl uprostřed čela červený flek.

„Myslím, že Brian potřebuje další pivo,“ řekl Trey a natáhnul ruku k Jaceovi.

Jace vytáhnul z ledničky další láhev.

„Brian má dost.“ Sed zakroutil na Treye hlavou. „Všichni víme, o co se snažíš, Treyi.“

Brian několikrát praštil Treye do zad. „O co se to sna… škyt… O co se pokoušíš, Treyi?“

„Jenom se chci ujistit, že si to užiješ.“

„Já mám zasraně velmi dobrý čas, kamaráde, díky moc.“ Hlava mu znovu spadla na stůl.

Jace dal pivo zpátky do ledničky. Hledal něco, co by se dalo sníst, ale nebylo by náročné na přípravu. Rozhodnul se, že si ohřeje okoralý toust. Aggie ho zmateně sledovala. I trochu ublíženě. Vyhýbal se jejímu pohledu. Byl opravdu jenom hladový. A toužil po masu. Nejraději by si dal steak. Lehce krvavý. Přešel dopředu autobusu, aby si promluvil s Davem.

„Je nějaká šance zastavit se někde na jídlo? Jsem zasraně vyhladovělý k smrti.“

„Budu sledovat, kde by se dalo zastavit.“

Jaceovi zakručelo v žaludku.

Dave odtrhnul pohled ze silnice a podíval se na něj. „Brzy. Jdi si sednout. Vypadáš hrozně.“

„Taky se i hrozně cítím.“

Sednul si do velkého křesla naproti sedačce, kde seděl Eric s Jonem a mastili tam karty. Jon vzal jednu z Ericových karet a ten se zasmál.

„Kurva. Nechci tvoji starou pannu, Sticksi. Vezmi si ji zpátky.“

Jon se pokusil vrátit Ericovi kartu, ale ten si přitisknul svoje karty k hrudi.

„To teda ne. Ta stará čubka je teď tvoje.“

Stará panna? To si ze mě zkurveně děláte srandu. A proč měl Eric v autobuse na hlavě motorkářskou helmu?

Eric se podíval na Jace a vzal si dvě karty. „Jsi v pořádku, chlapče? Ty-“

„Vypadám jako sračka. Jo, já vím. Ale přežil jsem.“

„Možná ne,“ řekl Jon. „Cokoli.“

Eric protočil očima a zakroutil hlavou. „Nejsi ty velký čurák, Mallory?“

Eric se ho zastal?

Aggie strčila Jaceovi do ruky energetický drink. „Vypij to, zlatíčko. Doktor říkal, že musíš pít.“

„Jo, zlatíčko,“ řekl Eric. „Vypij si svůj drink jako hodný chlapec.“

Jo, tak to se dalo čekat. Jace se pomalu soukal na nohy. „Přijď pro mě, až zastavíme někde na jídlo.“

Vzal si pití s sebou do ložnice a zavřel dveře. Sednul si na kraj postele a zíral do tmy. Nevěděl, co bude s kapelou. Byl s nimi poslední tři roky a teď pro něj byli jako cizinci. Otevřely se dveře. Věděl, aniž by vzhlédnul, že to byla Aggie. Taky nevěděl, jak se má chovat ohledně ní. Měl ji rád, ale nechtěl vážný vztah. Nemohl jí dát to, co potřebovala a proto věděl, že by to nebylo vůči ní správné. Zasloužila si něco lepšího.

Rozsvítila světlo a posadila se na postel vedle něj, něžně ho začala hladit po zádech. Políbila ho na rameno. Když byli sami, tak mu její náklonost nevadila – spíše naopak, líbila se mu.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se.

„Proč se mě na to všichni ptají?“

„Protože si myslím, že nejsi sám sebou. Ne doopravdy.“

„Jsem naživu.“

„Neptala jsem se tě, jestli jsi přežil. Mluv se mnou, Jaci. V přítomnosti kluků mlčíš. O co tady jde?“

„Já-“ zakroutil hlavou. Nechtěl se odhalit až do morku kostí. Potřeboval to udržet v sobě. Hnisající. Tam, kam to patřilo. „Vypadá to, že s nimi dobře vycházíš.“

„Mužům rozumím. Teda většině mužů. Tobě nerozumím. Chci tě pochopit.“

Z toho moc strach neměl, ale ona ho šíleně děsila. Nebylo to kvůli tomu, že byla domina s bičem. S touhle její částí byl spokojený. Ale tahle otevřená, starostlivá a úžasná žena byla na něj až moc. Nezasloužil si ji. A taky to věděl.

„Proč toužíš po bolesti?“

„Proč?“ Chtěla znát důvod? Sevřel se mu krk. „Na takové věci by ses mě neměla ptát.“

„Můžeš mi říct cokoliv, Jaci. Nezmění to mé city, které k tobě cítím.“

„Jsi si jistá?“

Přisunula se blíž, třela se o něj paží. „Jsem si jistá. Ať už je to cokoliv, můžeš mi to říct.“

„Proč neřekneš ty mně, proč ráda biješ muže?“ bránil se.

Pokrčila rameny. „To je jednoduché. Máma mě nechávala u sousedů a ona mezitím běhala za nějakým blbým snem nebo ještě blbějším chlapem. Jeden ze sousedů byl perverzák, který mi rád dával na zadek. Šmíroval kolem a snažil se mě nachytat u něčeho špatného, takže by mě mohl odvést do své garáže, stáhnout mi kalhoty a naplácat mi. Toho bastarda jsem nesnášela. Jednoho dne už jsem toho měla dost. Čekala jsem, než mě odtáhnul do garáže a pak jsem na něj zaútočila páskem. Čekala jsem, že mě za to napadne a stálo by to za to, ale on mi dovolil, abych ho bila. S brekem mi ležel u nohou a prosil mě o odpuštění za všechen ten výprask, který mi dal. Nikdy nezapomenu na ten příval emocí, které jsem cítila, když jsem toho perverzáka udeřila poprvé. Potom to šlo samo od sebe. Začal mi kupovat dárky – a to byl ten důvod.“ Zasmála se. „Tehdy jsem si uvědomila, jak je jednoduché získat nad mužem převahu. Tehdy mi bylo jedenáct.“

Jace nevěřícně zakroutil hlavou. Jak mohla k tomu přistupovat tak věcně? „Zkurvený nemocný bastard. To se ho nikdo nepokusil zastavit?“

„Pak už jsem nepotřebovala, aby ho někdo zastavil. Já jsem ho zastavila.“ Poplácala ho po tváři. „Věř mi, pak to bylo lepší. A teď mi řekni, proč si myslíš, že potřebuješ bolest.“

Několik minut jen tiše seděl. Když by jí to řekl, tak už by ho pak nikdy nepustila k sobě. Pak by si jako všichni ostatní myslela, že byl blázen.

Ale ona tam jen tiše seděla a on cítil, jak jeho obranná zeď praskla.

„Před devíti lety…“ Zíral na své sevřené dlaně, sevřelo se mu břicho. Nemohl jí to říct. Zavřel oči a zašeptal, „Zabil jsem svého tátu.“