Player - 32. kapitola

Překlad: Lucie

Vypil jsem nějaké Red Bully,

ale ty mi nedaly křídla.

#KlamnáReklama

#CítímSeZrazený

...Alpha BuzzFeed

Romeo

           

Natáhl jsem se po ní, ale nebyla tam.

Matrace vedle mě byla prázdná. Přikrývky na její straně byla už dávno vychladlé.

Posadil jsem se a podíval se ke koupelně, ale dveře byly otevřené a místnost se topila ve tmě. Pohlédl jsem na hodiny. Bylo brzy, ale slunce už vyšlo.

Poté, co jsem odhodil přikrývky a natáhl si na sebe boxerky, jsem šel hledat svoji holku. Našel jsem ji u okna v obýváku, jak se dívala ven na dvorek.

Byla ke mně otočená zády, ale napětí, které jí vyzařovalo z těla, mi naznačovalo, že něco nebylo v pořádku. Když jsem se k ní dostal, objal jsem ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Její prsty svíraly hrnek s kávou tak pevně, až zůstaly bezbarvé.

Následoval jsem její pohled z okna na částečně zasněženou zem.

Zírala na bazén.

„Řekni mi, na co myslíš,“ zašeptal jsem.

„Moje máma se neutopila.“

Najednou se moje vnitřnosti cítily jako ta země venku. Zamrzle, chladně a tvrdě. Věděl jsem už jen podle vzduchu v místnosti, podle toho, jak tu stála i podle toho, že jsem se probudil bez ní, že se něco stalo.

Ale tohle…

Tohle bylo něco, co jsem nečekal.

Odstranil jsem ji vlasy z obličeje a upevnil svůj stisk kolem ní, jako bych jí nabízel jakýsi druh úkrytu před bouří, která zuřila uvnitř.

„Četla jsi tu složku.“

Hlava jí pokývla nahotu a dolů. „Nemohla jsem spát.“

Zavřel jsem oči. Hádám, že falešný pocit bezpečí, který jsem se včera snažil navodit, nebyl přijat.

Kurva. Bylo mi z toho nanic. Z toho, jak mě chránila. Jak jsem chránil já ji. Měl jsem plné zuby toho, jak nás lidé obestupovali, jak naše minulost ohrožovala naši budoucnost.

„Já-“

Udělala zvuk, aby mě přerušila. „Já vím, Romeo. Nech mě se z toho dostat.“

Bál jsem se, že se jí ten hrnek v rukou roztříští a pořeže jí ruce. Vzal jsem jí ho a položil ho stranou. Jakmile jsem znovu kolem ní ovinul paže, zakryla mi je svýma rukama.

„Lhali mi.“

„Kdo?“

„Všichni. Táta, prarodiče. Policie. Zdá se, že všichni kromě mě věděli, co je v té složce.“

„Co je v té složce, Rim?“

„Podle koronera byla máma mrtvá, ještě než dopadla do bazénu. V plicích neměla žádnou vodu, která by naznačovala utonutí. Zemřela kvůli ráně tupým předmětem do hlavy. Je tu řečeno, že ji zásah pravděpodobně ihned zabil.“

Když se jí hlas zadrhl, stáhlo se mi hrdlo.

„Sedím tady a přemýšlím nad tím, jak jsem ráda.“ Její slova byla zmučená, jako by se cítila provinile za své vlastní pocity. „Všechny ty roky jsem si myslela, že trpěla. Myslela jsem si, že spadla, bouchla se do hlavy a přepadla do vody. Myslela jsem si, že věděla, co se stalo. Noční můry, Romeo, ty noční můry, které mě pronásledovaly, jak jí voda bere život, jak jí pálí plíce, způsob, jak se svět začal kousek po kousku rozmazávat...“

Z hrdla mi vyšel zvuk. Můj Bože, to se těmahle myšlenkama mučila? Bylo nesnesitelné to slyšet jednou, natož aby se mi to v mysli opakovalo.

„Jsem ráda, že byla okamžitě mrtvá. Jsem ráda, že byl konec dřív, než to začalo. To znamená, že netrpěla.“

„To z tebe nedělá špatného člověka, zlato. Dělá tě to soucitnou.“

„To není všechno, co je v té složce,“ řekla. Její hlas byl alarmující a pevný. „Její smrt nebyla vedena jako nehoda. To mi bylo řečeno. Stále nevyřešená.“

„Cože? Proč?“ Zeptal jsem se, i když se mi udělalo špatně z toho pocitu, který se mi omotával kolem srdce a začal ho svírat.

Moje matka měla pravdu.

„Očividně policie zahájila vyšetřování. Všechny vyslýchali, včetně mého otce. Je známo, že když zemřela, měli jsme ve skutečnosti velké dluhy. Myslím si, že existovalo podezření, že jí zabil táta, ale neměli žádné důkazy, které by podpořily zatčení. Máma neměla žádnou životní pojistku. Její smrt nevyřešila žádné finanční potíže. Ve skutečnosti jsme se jen dostali do větších. Její pohřeb a starost o dítě stála víc peněz, než táta prostě měl.“

„Je tam zpráva, proč byla rodina tak zadlužená?“

Zvedl jsem ruku a setřel jí slzy z tváře. „Je tam řečeno, že šlo o špatné hospodaření s penězi spojené se špatnou stavební dobou.“

Nic jsem neříkal, tak pokračovala. „Navíc táta měl alibi na přibližnou dobu smrti. Byl v práci. Celý jeho tým a klienti, po které pracoval, s ním ten den byli. Neexistoval žádný způsob, jak by to mohl doma udělat.“

„To je dobrá zpráva.“ Stiskl jsem ji. To by znamenalo, že její táta nebyl tím, co moje matka naznačovala.

„Ale pořád to nebyla nehoda. Podle zprávy, trauma bylo způsobeno tupým předmětem, což by se nemohlo stát, kdyby uklouzla a bouchla se do hlavy.“

„Takže si myslí, že byla zavražděna?“

„To neví. Nenašli žádné důkazy, které by to podpořily, kromě jejího zranění hlavy. Moji matku milovali. Všichni, s nimiž mluvili, o ní říkali jen hezké věci.“

„Možná se jednalo o loupež,“ navrhl jsem.

„V domě nic nechybělo a nebyly tam ani žádné známky boje. Na jejím těle se nenašla žádná podezřelá DNA. Žádná vlákna, vlasy nebo kůže. Samozřejmě, protože ji našli v bazénu, bylo možné, že se to smylo.“

„A prověřili tvého otce?“ Jak hluboko kopali? A co jeho předpokládané problémy s hazardem? To nevyvěsilo červenou vlajku?

„Několik měsíců byl hlavní podezřelý. Dlouho ho vyslýchali. Pokaždé, když jsem si myslela, že musí zůstat v práci déle, všechny ty noci, co jsem strávila s babičkou… byl na policejní stanici, kde ho vyslýchali a obviňovali.“

„Ale neudělal to. Nechali ho jít.“

„A moje máma je mrtvá a nikdo neví proč.“ Rimmel se otočila v mém náručí a podívala se na mě. Oči měla krvavé a rudé. Spodní ret měla oteklý z toho, jak si ho kousala. „Proč mi to neřekli? Proč mi celé ty roky lhali?“

„Ze stejného důvodu, proč jsem ti včera neřekl pravdu o tom reportérovi. Ze stejného důvodu, proč jsi mě ten večer velkého zápasu držela od telefonu. Chránili tě.“

„Ale mám právo to vědět!“

„Souhlasím. Ale bylo ti jedenáct. Byla jsi zničená a pravděpodobně v šoku z toho, jak jsi ji našla. Proč ti zatěžovat hlavu teoriemi a podezřením? To by tě jen víc zmátlo.“

Zavrtala mi hlavu do hrudi a rozbrečela se.

Držel jsem ji a zíral ven na bazén. Přemýšlel jsem, jestli se někdy dozvíme, co se ve skutečnosti stalo její matce.

Když ze sebe dostala většinu slz, odtáhla se. „Už mi není jedenáct a dokážu zvládnout pravdu.“

Usmál jsem se. „Jsi tvrďačka.“

„Zavolám tátovi. Přinutím ho, aby mi svými slovy řekl, co se skutečně stalo.“

Přikývl jsem.

„Ale nejdřív mi musíš říct o včerejší noci.“

Odtáhl jsem se a přejel si rukou přes vlasy. „Byl to ten chlap, který se ukázal před domem, ten chlap, který tvrdil, že je z Maryland Tribune.“

Zamračila se. „Proč tam byl?“

„Vyhrožoval mi,“ řekl jsem bezvýrazně. „Vyhrožoval nám.“

V žádném případě jí neřeknu, že to byla ona, které vyhrožoval. Kromě toho, jakákoliv hrozba proti ní byla hrozbou proti mně.

„Cože!“

„Jsem si jistý, že to byl on, kdo nechal ten článek na předním skle u soudní budovy. Myslím si, že nás sleduje.“

„Proč si to myslíš?“

„Protože ví spoustu věcí, Rim. Věděl, kolik dostanu zaplaceno.“

„Ale to jsi držel v tajnosti.“

„Přesně.“

„Včera večer jsem viděla tvoji textovku. Tu, cos psal Braedenovi. Tu, co říkala ‘její otec.’ Mluvili jste o mně? Co s tím má společného můj táta?“

Frustrovaně jsem vydechl. Poslední věc, co jsem chtěl udělat, bylo pochybovat o jejím tátovi, zejména po tom, co všechno se dočetla ve té složce. Ale pravda byla pravda.

„Vím, že policajti před lety neobjevili žádné hazardní hry, ale, zlato, je to jediná věc, která dává smysl. Ztráta tvého pojištění, jeho práce. Lidé, co čmuchají kolem mě a tebe, mluví se mnou o penězích a o tom, kolik bych zaplatil za tvoji ochranu.“

Zhluboka se nadechla.

„Myslím, že se zapletl s nějakými špatnými lidmi.“

Část mě doufala, že na mě bude křičet, že jsem se zbláznil a že nemůže uvěřit tomu, co jsem právě řekl o jejím tátovi. Doufal jsem, že se do pekla mýlím ohledně toho, co jsem si myslel.

Nekřičela.

Neřekla jsem mi, že jsem se zbláznil.

Neřekla mi, že jsem se mýlil.

„Ve složce je informace, která dokazuje jeho hazard.“

Ze rtů mi vylétlo zaklení.

„Je čerstvá. Ne stará několik let z doby, kdy zemřela máma. Ten soukromý detektiv ho sledoval. Jsou tu fotky, jak chodí do známého ilegálního herního klubu.“ Rimmel se mi podívala přímo do očí. „Tvoje matka měla pravdu.“