Maria - 18. kapitola

Překlad: Clarissa

VYPADÁM NA TO, ŽE SLEDUJI HOKEJ?

Když otevřela velké domovní dveře, zamávala Maria na rozloučenou Jerrymu, jehož auto odrazilo od obrubníku dřív, než vůbec stačila zavřít dveře. Pořád si nebyla jistá, jak se jí to podařilo. Tváře jí bolely od toho, jak moc se usmívala. Sakra, pořád se zatraceně usmívala.

Prakticky se vznášela ve vzduchu a cítila, jaké to musí být, když jste sjetý. Když jste tak zasraně šťastní a spokojení.

Jak kráčela k obýváku, slyšela smíchem zaplněný prostor. Leo, Nero, Elle a Chloe seděli na zemi kolem gauče a hráli Monopoly na velkém konferenčním stolku.

Když ucítila sladkou a kořeněnou vůni špaget a její žaludek bolestně zakručel hlady, změnila Maria směr a kráčela rovnou do kuchyně. Sacharidy moc často nejedla, ale dnes večer měla v plánu udělat výjimku.

„Už je to hotové?“ zeptala se Lucca, který stál za pultem.

Lucca míchal v hrnci tajemnou červenou omáčku. „Ještě ne.“

„Sakra.“ Posadila se k pultu na své oblíbené místo, měla hlavu tak vysoko v oblacích, že neviděla, že si Lucca všiml, že její výraz neodpovídal jejím slovům.

Překřížil si ruce na hrudi a opřel se o pult. „Jak bylo v lázních?“

„Skvěle.“ Otočila hlavou k obýváku, když zaslechla, že se Chloe smála hlasitěji než všichni ostatní. „Vypadá šťastně.“  Otočila se zpátky ke svému staršímu bratrovi a mrkla na něj. „Hádám, že už jste všechno vyřešili?“

Lucca neodpověděl a vrátil se zpátky k míchání omáčky.

„Ahoj Mario,“ ozval se za ní Chloein sladký hlas. „Jaký byl tvůj den?“

„Odpočinkový. A tvůj?“

Otevřela dveře ledničky, aby si z ní vzala vodu. „Byl dobrý.“

Dobrý? Hm.

„Pojď sem a ochutnej to,“ řekl Lucca vzadu a držel dřevěnou vařečku pokrytou omáčkou, zatímco držel druhou ruku pod ní, aby zachytil padající kapky.

Chloe udělala, jak požadoval. Stoupla si na špičky a usrkla z vařečky. „Mmm … je to opravdu dobré.“

Tak tohle bylo docela roztomilý. Počkat. Cože? Bylo to roztomilý? Nebo jsem se sakra zbláznila?

„Neopovažuj se to dát zpátky do hrnce!“ vyhrkla Maria, když viděla, že chtěl Lucca znovu zamíchat omáčku. „Chloe se mi moc líbí, ale je to tvoje snoubenka, ne moje.“

Nesl ji ke dřezu a zúžil pohled na svou sestru. „To jsem nechtěl.“

Blbost. „Sakra, neděláš to tak, když se nikdo nedívá, že ne?“

Lucca byl schopný údržet vážnou tvář. Ale Chloe ne.

„Děláš!“ Maria to viděla vepsané v celé její krásné, zjizvené tváři. „To je nechutný.“

V pekle existovalo zvláštní místo pro lidi, kteří olizovali své náčiní, zatímco krmili skupinu lidí. Říkalo se tomu L-E-N-O-S-T, jenom proto, že si kuchař nechtěl ušpinit novou vařečku. I když všichni byli rodina, stále existovali členové rodiny, po kterých ona rozhodně jíst nechtěla. Jako její děvkařský bratr, než se dal dohromady s Elle. Ani Nerovým rukám Maria nedůvěřovala.

„Nedělám.“ Jeho lež byla zničena, když si Chloe vzala rychle svou vodu, aby zamířila zpátky ke hře a chichotala se jako předtím.

Bože, osobnost téhle dívky byla každým dnem více a více k nepoznání. Jedinou věcí, která se nezměnila, byl její zevnějšek – pořád nádherně zjizvený. Chloe byla ale šťastná, což znamenalo, že měla šanci přežít život, jaký pro ni Lucca plánoval.

Protože byla dnes v botanické zahradě, neopustily ji myšlenky na její matku a její mysl stále trápila ta věčně pálící otázka.

„Nevíš, jestli byla máma s tátou šťastná?“

Lucca přestal dělat to, co dělal a ztuhl jako led. „Cože?“

V tomto okamžiku byla důležitost její otázky jediným důvodem, proč ji položila, protože cítila, že by mohla být klíčem k tomu, aby pomohla jejímu vlastnímu životu. „Nemůžu si vzpomenout, jestli byla máma šťastná. Jako opravdu šťastná … se svým životem a s naším tátou,“ přiznala, co si přála, aby nezapomněla.

Protože byl Lucca o trochu starší, měl více vzpomínek na jejich nádhernou matku než zbytek jeho sourozenců. Více důvodů si zapamatovat a více důvodů nikdy nezapomenout.

Promluvil temným hlasem tak potichu, aby to slyšely jen její uši. „To je jediný důvod, který jsem měl, abych nezabil našeho otce, Mario. Stejně jako jsem vyrostl s tím, abych jím pohrdal, tak jediným důvodem, proč ho nemůžu nesnášet je to, že s ním byla tak šťastná.“ 

Maria vážně pokývala hlavou, když konečně zjistila pravdu a pomyslela si, že by mohla být šťastná. Místo toho nevěděla, jak se cítit a ani nevěděla, co má s tou informací dělat.

Lucca se vrátil zpátky ke sporáku a otočil knoflíkem, aby zapálil plamen pod plným hrncem. Sledoval, jak se to začalo vařit, než se otočil zpět a podíval se na svou sestru. „Dominic se na tebe minule ptal.“

Její oči vylétly k jeho, poté je přivřela, aby mu beze slov naznačila, že jí to bylo jedno. „Dobře...“

„Chtěl, abych ti vyřídil, že ti děkuje.“

„Aha.“ Nevěděla, co čekala, že jí řekne, ale nemyslela si, že by jí Dominic poděkoval za to, že řekla svému otci, že byl s ní, když se střílelo.

„No, tak mu můžeš říct, že mi nemusí děkovat. Jen jsem řekla pravdu.“

„Jasně.“

Maria sledovala Lucca, jak dělal svou otravnou věc tím, že na ni zíral o trochu déle, ale protože už tady byl a soudil ji, položila mu další otázku o bossovi Lucianů. „Je pravda, že Dominic dokáže rozložit svůj Glock a dát ho znovu dohromady během deseti vteřin?“

„Proč se ho na to nezeptáš sama?“ řekl jí a otočil se k hrnci s vroucí vodou. Chtěla se natáhnout do dřezu, aby ho dřevěnou vařečkou praštila do hlavy. Zrovna když se k tomu chtěla odvážit, zahlédla koutkem oka, že se sem blížily špinavé blond vlasy.

„Leo.“ Maria ho pevně objala a snažila se z něj vymáčknout život, i když ne tak doslova. Byl to způsob, jak mu tiše poděkovat za rande, na které ji Kayne vzal. „Ty seš moje láska největší.“

To, že jí to s úsměvem dovolil udělat, bylo jeho způsobem, jak jí poděkovat.

Maria si ani neuvědomila, že použila slovo začínající na L- ne jednou, ale dokonce dvakrát za večer … ale Lucca ano.

---

„To je vtip, že jo?“ Maria zírala na hokejovou arénu, zatímco Kayne hledal místo na zaplněném parkovišti.

„Doufám, že jdeme na nějaký koncert,“ varovala ho.

„Ty nemáš ráda hokej?“

„Vypadám na to, že sleduju hokej?“ Maria ukázala rukou na své úzké a evidentně přehnané značkové šaty, a tiše děkovala Bohu za to, že si vzala svůj kožešinový kabát.

Kayne využil příležitosti, aby přejel pohledem po jejím těle. „Jo, měl jsem tě asi varovat, že tam bude chladno.“

Mmhmm …

Věděla zatraceně dobře, že na to myslel, ale rozhodl se to nevyužít ve svůj prospěch. „Naštěstí pro tebe, mně zima nebývá.“

Zmateně nakrčil obočí.

Maria si poklepala na hlavu štíhlým prstem. „Pokud zůstaneš chladný, nemůže ti být zima.“

„Budu upřímný, Mario; někdy mě děsíš.“

Otevřel své dveře a obešel auto, aby otevřel ty její. „Proto jsem tě vzal sem.“

Brala to jako lichotku, ale nechápala, co s tím sakra měl hokej co společného.

Vevnitř bylo tak narváno, že se nedivila, že její rodina nikdy nechodila na sportovní utkání, která se nedala sledovat z boxu. Pokud by Lucca věděl, kde byla bez své ochranky, byla si jistá, že by se ujistil, aby svůj poslední semestr na vejšce dokončila z domova.

Třásla svým zadkem na studeném sedadle a snažila se udělat si pohodlí, když se dav proměnil ve sbor výkřiků, zatímco hráči vjížděli na led. Okamžitě začala plánovat jejich budoucí schůzky, protože neměla v úmyslu zažít další takové rande.

Dav byl příliš hlasitý, hráči byli od hlavy k patám zakrytí v objemných dresech, kvůli kterým nemohla vidět, jak vypadaly, aby mohla dostatečně ocenit hru. Když se dívala na baseball doma v televizi, tak silní, svalnatí hráči rozpálily dokonce i její chladnou hlavu. Teď je to sport.

Maria vystrašeně nadskočila na své sedačce, když jeden hráč najel do druhého a oba se rozplácli o plexisklo. Postříkala ho krev, když jednomu z nich vyletěl z pusy zlatý přední zub. Poznala, že byl zlatý jen proto, že to pořád dokola přehrávali na obrovské obrazovce nad ledem.

Maria se ani neotočila, aby se podívala na Kaynea, protože se bála, že by jí unikla další rvačka. „Koupím nám sezónní permanentky.“