Maria - 15. kapitola

Překlad: Clarissa

NÁVRAT SADIE

Když se její řasy zvedly k prázdné posteli, přinutilo ji to zakřičet jediné slovo … KURVA!

Nevěděla, jestli to byl ten první nebo druhý sen, kdy byla ve snu uvnitř snu, ale jeden nebo oba ji donutily zakřičet do polštáře opravdově a zklamaně. Ale tentokrát se nehodlala nechat napálit.

Od školního plesu a jejího prvního polibku v životě uplynulo už pár dní, takže se jejím podvědomým myšlenkám v její nevědomé mysli nedalo ve tři hodiny ráno věřit.

Vstala z postele, protože potřebovala být co nejdál od tohoto pokoje … hned.

Nazula si chlupaté růžové bačkory, hodila na sebe růžovou semišovou mikinu se zipem, která pasovala k semišovým kraťáskům, které už měla na sobě.

Mířila tam, kam všichni muži, kteří nemohli spát.

Maria našlapovala skrz rodinné patro rodiny Carusů potichu a mířila ke dveřím, které vedly na dlouhou chodbu apartmánů pro některé Carusovi vojáky. Když došla na konec chodby, měla štěstí, že ochranka umístěná u výtahu, která měla v popisu práce střežit chodbu, podřimovala.

Zmáčkla tlačítko výtahu, aby otevřela dveře. Vešla dovnitř a poté stiskla tajný kód, aby ji výtah zavezl přímo do dolního patra. Protože věděla, že tady její štěstí končilo, vzhlédla k bezpečnostní kameře, a než ji otočila, ukázala osobě na druhém konci svůj oblíbený béžový odstín laku na nehty prostřednictvím svého prostředníčku.

Když se dveře výtahu zavřely, jedinou další věcí – kromě bezpečnostní kamery – která jí zbývala pro několik okamžiků, kdy výtah mířil do hloubek pekla, byly její myšlenky. A stejně jako v její ložnici se vydaly k jistému Lucianovi.

Proč se mi sakra o něm zdálo? Odřízla ho ze svého mozku jako rakovinový, krev-sající nádor okamžitě, jak se zeptala Lucca na jeho střelecké schopnosti – jenom aby se byla schopná distancovat. Teď ani sakra nevěděla, jestli se po tom snu mohla dál považovat za pannu – ne že by jí dělalo starost, jestli byla její vzácná panenská blána porušena před manželstvím. Byla to jenom další zatraceně výhodná věc na ženském těle, kterou lidé posuzovali. Jako kdyby ten malý kousek tkáně nemohl být porušen na základě vlastního souhlasu. Posuzovalo se podle toho, jestli byla žena hodna těch nejodpornějších mužů, nebo ještě hůř … jestli mohla vstoupit do Nebe nebo do Pekla. 

Bylo vtipné, že muži tyto „věci“ neměli, aby mohli dokázat, jestli byli skutečně panici. Ne, od žen se očekávalo, že budou věřit jejich „slovu“, stejné věci, které oni nevěřili, když jim nevinná žena řekla, že neví, jak se porušila.

Podle toho Maria věděla, že Bůh byl doopravdy muž. Protože každá paralyzující věc ohledně vaječníků se ironicky nevztahovala na muže.

Když se dveře otevřely, kráčela Maria po další dlouhé chodbě, ale tahle byla tak temná, že vypadala jako z jiné dimenze, že ji používali jen dělníci k odvozu odpadu.

Přiblížila se ke dveřím a na druhé straně zaslechla hudbu. Zaklepala pouze jednou a modlila se, aby se dveře otevřely. Když se tak stalo, přívítal ji shon tajného patra. Tady dole, kde legální kasíno bylo nad tímto nelegálním, šlo za určitou cenu téměř všechno. Stejně jako ona, i muži zaplňující potemnělý prostor nemohli spát, zatímco ženy chodící kolem nich ve spodním prádle je nutily, aby vsadily více svých peněz.

Usadila se k prázdnému stolu Blackjacku a její oblíbená vedoucí směny vystřídala mladě vypadajícího krupiéra. 

Zvedla balíček karet a začala je míchat rychleji, než jeden z těch nových strojů.

„Co se děje, květinko? Nemůžeš spát?“

„Ne,“ vzdychla Maria a opřela lokty o stůl, aby mohla položit bradu na své ruce. „Můžeš mi dát žetony za tisíc, Sadie? Prostě to připiš na tátův účet.“

„Máš to mít.“ Vzala do ruky tisíc dolarů v žetonech o různých hodnotách, a pak přesunula tu hromádku před ni.

Návrat Sadie k blackjackovému stolu poté, co se stala vedoucí směny, bylo vždycky skvělé, protože to dělala jen při výjimečných příležitostech. Naštěstí, být dítětem jejího šéfa, bylo jednou z nich.

Když viděla dychtivého muže, jak sázel na stůl žetony vedle ní, umístila padesáti dolarový žeton do jednoho z malých kruhů a vyštěkla, „Tenhle stůl je obsazený.“

„Slyšel jste dámu; pokračujte dál,“ štěkla Sadie a luskla prsty, když nebyl ten muž stejně dychtivý k odchodu od jasně otevřeného stolu.

„Tak mi řekni, co tě žere,“ zeptala se Sadie a rozdávala karty.

Už čtyři dny jsem nebyla schopná mluvit nebo se vidět s Kaynem.
Zdálo se mi o tom, jak s ním šukám.
Zatímco se mi taky zdálo o šukání s jiným klukem.
S tím, kterého nenávidím, protože mě zamknul v obrovském mrazáku.

Maria se ale rozhodla, že si své myšlenky nechá pro sebe.

„Panebože.“ Mohli jste vidět, jak ve zkoumavém pohledu vedoucí směny zablikala žárovka. „Marii Carusové se konečně zalíbil nějaký kluk.“

„To není ...“ Odmlčela se, protože věděla, že lhát Sadie bylo zbytečné. Byla zatracenou našeptávačkou žen. „Mohla by se mi líbit holka. To nemůžeš vědět.“

„Zlato, ty nejsi lesba a ani bisexuálka, když na to přijde.“

Maria se jejímu předpokladu zasmála. „Jak to můžeš vědět?“

„Protože jak dlouho už ti rozdávám karty? A ani jednou ses mi nepodívala na kozy.“

Hmm … Maria pohlédla na ty obrovské koule, které se jí vzdouvaly pod krkem, a musela souhlasit s tím, že to byla moc hezká prsa.

„Tedy, až do teď,“ uculila se Sadie a otočila svou kartu, aby odhalila její hodnotu.

„Dobrá tedy,“ sevřela Maria ruce před sebou, aniž by se soustředila na hru na stole, kterou měla hrát. „Cos myslela tím, konečně zalíbil nějaký kluk?“ Chtěla, aby jí ta ženská našeptávačka o tom poskytla nějaké znalosti, protože zřejmě všichni, dokonce i snící Maria,  z ní dělali frigidní mrchu, když se jednalo o muže.

Když se to na vás Sadie chystala rovnou vypálit, naklonila hlavu lehce dopředu, než vám věnovala jeden pekelně prohnaný pohled. „Ten chlápek, který sem právě přišel, aby si sedl vedle tebe? Jo, dobrá, šukal tě pohledem od chvílie, kdy sem přišel, a tys neměla ani tolik zdvořilosti, aby ses otočila a viděla, že byl kurevsky žhavej. Nebylo to poprvé, cos to udělala, a ani naposledy.“

A sakra. Znovu vzdychla a napadla ji další myšlenka. „Dobře tedy --“

„A než vůbec začneš, vím, že máš nějakýho chlapa ve tvé zatracené mysli, protože jsem nikdy nezažila, aby Maria Carusová přišla na moji směnu a zlostně vzdychala, naříkala a vrčela. Chováš se jako ti ženatí chlapi tady, které jejich manželky požádaly o rozvod.“

No, do prdele. Ta ženská našeptávačka měla znovu pravdu.

„Jsi zamilovaná, holka.“ Sadie zamávala rukama, jak to dělaly ženy v show Price is Right. „Vítej v pekle, přesně jako ty ostatní z nás.“

Maria se vzpřímeně posadila. „Já ne-nejsem zamilovaná.“ Dokonce i vyslovit to slovo bylo pro ni těžké. Skoro se pozvracela. Ťuknula do stolu, poškrábala ho a pak požádala o další kartu. „Jsem jenom … zmatená.“

„Zmatená?“ Sadie rozdala kartu lícem nahoru a odhalila další líc karty, což pro Mariiných třináct znamelo prohru proti Sadiině dvacítce. 

„Jo, jako …“ Sledovala Sadie, jak uklízela stůl a snažila se přemýšlet. „Jako když se nemůžeš rozhodnout mezi novou kabelkou Prada a botama od Jimmyho Chooa.“

„Aha … chápu.“

Maria se na ni dívala a pochybovala, že tomu opravdu rozuměla.

„Zdravím, dámy.“ Další muž se připojil ke stolu, tentokrát úspěšně. Jenom proto, že Maria nebyla schopna ho vyplašit. Její roztomilé gesto letícího prostředníčku do vzduchu k bezpečnostní kameře by ho k ní stejně přivedlo.

Usadil se vedle ní a usmál se na ni svýma zlýma očima. „Nemůžeš spát, Mario?“

„Koukám, že ani ty.“ Upřímně, nemyslela si, že spal. Vůbec. Nebyla si jistá, jestli ho viděla spát, kromě toho dne, kdy ho jejich otec přivedl domů. Prakticky spolu vyrůstali. Pokud existovali upíři, tak Salvatore byl rozhodně jedním z nich.

„Teď víš, že mi šéf řekl, že hrát nemůžeš, Sale,“ varovala ho vedoucí směny.

Její otec odřízl své muže od hraní, když byly hodně hluboko v červených číslech a nebo měli závislost na hraní. Sal ale nebyl ani jedním z těch dvou případů.

„Jsem tu jenom proto, abych se díval,“ ujistil ji.

Uhodila do stolu, aby dala rozptýlené Marii znamení, že by měla vsadit. „Mmhmm.“

Maria dala do kruhu dva stodolarové žetony a cítila, jako kdyby se jí v kapse náhle objevilo štěstí. Ten pocit ale netrval dlouho, když jí bylo rozdáno šestnáct. To nejblbější číšlo pro hráče Blackjacka. Bylo to padesát na padesát. Takže jste buď brali ty nejblbější karty, které jste dostali, a nebo jste chtěli další kartu a modlili se. Jedinou výhodou bylo to, že Sadiina karta ukazovala šest.

I když to byla Maria, která se měla rozhodnout, ťuknul do stolu Sal.

„Proti šestce?“ Nikdy nerozuměla tomu, co se tomu blbýmu Rain Manovi honilo hlavou, ale   nemohla si pomoct, aby o tom někdy nepochybovala. „Mohla bych nechat Sadie kvůli mně prohrát.“

Sadie, která představovala dům, jejího otce, tak to bylo.

Sal zopakoval pohyb a uhodil do stolu silněji.

Maria protočila oči a tentokrát bouchla do stolu ona. Veškerá její intuice jí říkala, že se ukáže líc karty a nechá ji prohrát, ale šla proti tomu pocitu, proti věci, které důvěřovala nejvíc na tomto světe, a zradila všechno jen proto, že vedle ní seděl muž. Proč? Protože to nebyly její peníze, a ona chtěla vidět jeho obličej, až konečně udělá něco špatně.

Sadie vytáhla kartu a umístila přes Mariinu šestnáctku pětku, čímž dosáhla dokonalé jednadvacítky.

No, sakra.

Pozorně všichni sledovali, jak Sadie otočila kartu, která byla pod šestkou, a odhalila destíku, která znamenala pro Sadie vlastní šestnáctku.

Vytáhla další kartu. Maria cítila v kostech, jakou bude mít karta hodnotu. Ukázala se nízká karta. Všichni tušili, co Maria věděla. Že pokud by ji Sal nedonutil pokračovat, skočnila by s jednadvacítkou Sadie, ne ona.

I když mohla vyhrát odpovídajících dvě stě dolarů, Maria vzdychla, protože se cítila jako poražená.

„Cherry,“ luskla Sadie prsty, aby zastavila dívku, která nesla masivní podnos plný různých drinků. „Potřebuju vodu a panáka tequily.“

Cherry vzala drinky z jejího podnosu, který byl určen pro někoho jiného, a zkušeně je položila na stůl.

„Tequila pro tvou náladu a spánek,“ ukázala na Mariu, jako kdyby udílela lékařské doporučení, než ukázala na Sala. „A ta voda je pro tebe.“

Potěšený pohled z výhry ze Salovy tváře zmizel.

Maria tentokrát nepřemýšlela dvakrát o zpochybňování té ženské našeptávačky. Zvedla malou sklenku a vypila ji na ex. Salute.

Sadie uklízela stůl a empaticky se na ni podívala. „Lepší?“

„Mnohem.“ Nevěděla, co přesně bylo v té sklence kromě pekelného ohně, který pálil jako svině, když putoval dolů, ale najednou jí po tom bylo lépe.

Otočila pohled k muži, za kterého si ji její otec přál provdat, a zvedla obočí. „Tak, co si myslíme, Sale?“

Aniž by o tom přemýšlel, opatrně kývnul hlavou. „Vsadit všechno.“

„Seru na to.“ Spojila své ruce dohromady a přesunula všechny své žetony doprostřed stolu. „Nejsou to moje peníze.“

Tiše sledovaly rozdávání karet. Obvykle rychlé rozdávání vedoucí směny se stalo zatraceně pomalým, protože také ona byla fascinována tím, co mělo následovat, když před Mariu položila eso.

Její pohled sklouzl ke klidnému Salovi, který už zřejmě věděl, jaké karty budou následovat, ještě než byly vyložené na stůl. Její bratr Lucca mohl být v tomto městě známý jako Přízrak, ale Salova přezdívka byla známá po celé zeměkouli.

Velký Salvatore byl světově proslulý hacker, který seděl přímo vedle ní a pomáhal jí počítat karty, což kasina považovala za podvádění. Ne proto, že by tomu tak bylo, když nebylo, ale protože dům stál na základech z jejich peněz, takže na ně kasina připlácla štítek a požádala vás, abyste odešli, z čehož měli hráči pocit, že to bylo ilegální, i když pravdou bylo, že to ilegální nebylo. Byla to strategie a jediná věc, která děsila kasina k smrti. To byl důvod, proč vám nenabídly, abyste si zahráli šachy, hru výhradně založenou na strategii … ne na štěstí. Věděli, že by nevyhráli a nesedělo by to k „všemocnému muži.“

Takže, chudák Sal byl přinucen nikdy nehrát, což bylo opravdu šokující, vzhledem k lásce, kterou k němu její otec choval.

Dante Sala miloval, zřejmě víc než vlastní děti. Vlastnoručně si ho vybral z ulice, když byl ještě kluk, a přísahal, že v něm i přes tak nízky věk viděl genialitu. Když to vůbec nebyla pravda.

Dante viděl to, co teď viděla ona, když se dívala do těch téměř bezduchých, černě lemovaných očí – krev Lucianů, která proudila jeho žilami. Další syn zplozený ďáblem. Jedinou věcí, která zachránila jeho duši, byla smrt jeho matky a modrá barva, kterou měly jeho oči uprostřed.

Pokud by tento Luciano nosil příjmení svého biologického otce, pronesl by její otec stejná slova, která vyřkl, když s ním naposledy mluvila? Pokud by to byl Sal, s kým by tančila?

Její otec by možná zemřel … štěstím.

Maria se dívala na  Sala stejně jako na Nera a Lucca – jako na bratra, ale bez jediné špetky lásky.

Sadie ještě nějak zpomalila, když položila Mariinu druhou kartu na vrch jejího esa, aby odhalila srdcovou královnu.

Teď to byla dokonalá jednadvacítka. Blackjack.

„Tak to mě podrž.“ Maria se poprvé za dnešní večer usmála, zatímco si něco uvědomila. „Sale, mohl bys udělat tu tvojí šílenou počítačovou srajdu a obstarat mi telefonní číslo?“

Sal lítostivě zavrtěl hlavou, zatímco sledoval Sadie, jak odhalila svou slabou devatenáctku, než uklidila stůl. „Sorry, ale Lucca už mě varoval, že bys mě o něco takového mohla požádat, a řekl mi, abych to nedělal.“

„Sráč jeden.“

Sadiiny oči byl prakticky tak vyboulené jako její prsa, když zaslechla, jak nazvala Lucca tady dole u stolu. „Mario, zlatíčko, myslím, že potřebuješ hezký, odpočinkový den v lázních.“

„Víš ty co“ - Maria vstala s její pěknou hlavou drženou vzhůru, zatímco začala sbírat všechny své žetony - „myslím, že máš pravdu.“

„To je správný, holka,“ souhlasila s ní Sadie, nejistá si důvodem, proč tolik chtěla, aby odešela – jestli kvůli tomu, že Sal počítal její karty nebo proto, že Maria nazvala Přízraka sráčem.

„Ne,“ prosil Sal a snažil se Mariu přimluvit, aby neodcházela. „No tak, zrovna jsme začali.“

Předstírala, že už tam nebyl.

„Vlastně, tohle můžeš odečíst z Luccova účtu. Dluží mi to.“

„Jasně, určitě, zlatíčko,“ souhlasila rychle a tiše Sadie, zatímco se zároveň snažila, aby úsměv na její tváři nebyl moc velký.

Maria jí podala pětisetdolarový žeton. „Pro tebe.“

„Děkuji ti.“ Sadie si ho vzala, odhodila dozadu své tmavé vlasy s robustním blond prosvětlením, a poté si ubohý žeton schovala do své už tak příliš těsné podprsenky.

Maria se otočila na podpatku, aby odešla, ale všimla si Salovy ztuhlé tváře. Byl v šoku, že dala peníze Sadie a ne jemu, protože jeho zásluhou vlastně vyhrála.

„Žádnej strach; tohle je pro tebe.“ Maria předstírala, že vzala žeton, aby mu ho podala, ale místo toho mu dala poslední naser si, když mu poskytla možnost vidět z blízka její béžový lak na nehty na jejím oblíbeném prstě. „Přeji vám dobrou noc!“ usmála se na ně mile Maria, připravená k odchodu.

„Roztomilé,“ zamumlal Sal a zvedl svou nedotčenou vodu.

„Oh, Mario?“ Sadie si zřejmě na něco vzpomněla. „Ještě existuje třetí možnost.“

Otočila se s plnýma, chamtivýma rukama, a viděla, že se jí její kamarádka chystala znovu udělit rady.

„Jo?“

„Vyser se na oba.“

Sal se začal dusit vodou a vyplivnul ji zpátky do skleničky.

Maria hádala, že ta ženská našeptávačka věděla, o čem to sakra nakonec mluvila. Pro Salovo dobro to udělala a ušetřila ho svých myšlenek.

Myslím, že už jsem to udělala.

…

Se skrytým úsměvem předával Leo svou práci z angličtiny a přemýšlel, jak dlouho bude panu Evansovi trvat, než si přečte úplně náhodné sedmimístné číslo, které bylo vysvětleno přesně uprostřed jeho práce.

Radši mi dejte zasraný A.