THU - 7. kapitola

Překlad: Kerris

ANNA

Jdu pozdě na oběd s Iris a Georgem. Říkejte tomu neochota čelit požární četě. Rozhodně nemám žádné iluze o tom, že nepřijdou na to, že jsem měla sex s Baylorem. Neumím nic skrývat a Iris mě už teď podezřívá, protože jsem z párty náhle zmizela.

Část ze mě o tom chce mluvit. Ne konkrétně o Baylorovi, protože představa toho, jak o mě mluví do detailů s kamarády, mi zvedá žaludek, a odmítám být pokrytec. Ale potřebuji tuhle šílenost, co mě popadla, zpracovat. Nemohu uvěřit tomu, že jsem s ním měla znovu sex. A zrovna v knihovně. Kdokoliv nás mohl vidět. Ironie toho, že s ním nechci být viděna a přesto ho nechám, aby mě ošukal na veřejném místě, a to dvakrát, mi neunikla.

Bez varování jsem pomyslela na to, jak přede mnou klečí s hlavou zabořenou mezi mýma nohama. Zrudly mi tváře a pocítila jsem teplo mezi stehny, jak jsem vstoupila do restaurace ve stylu padesátých let přímo před kampusem. Dobrý Bože, chtěla jsem se otočit, najít Drewa Baylora a udělat to znovu. Věděla jsem, že jsem po něm netoužila jen kvůli strachu z možného odhalení. Díky tomu sex nebyl lepší, než jsem kdy zažila. To kvůli němu, tomu, jak jsem reagovala na jeho tělo, dotyk, hlas. A to mě sakramentsky děsilo.

Líbíš se mi. Hodně.

K čertu. Kdyby jen byl někým jiným. Něčím jiným. Obyčejný chlap. Nikdo, jako já. Ale tím on není a nikdy nebude. Když pomyslím na tu veřejnou kontrolu, pod kterou je on i kdokoliv, kdo s ním je, chce se mi schovat se, utéct.

Zhluboka jsem se nadechla a řekla si, ať se uklidním. Je po všem. Je to za mnou.

Iris a George už seděli u boxu. Protože byl George natočený mým směrem, všimnul si mě jako první a při mém příchodu pozvedl obočí.

„Promiňte,“ řekla jsem a posadila se vedle Iris. „Ztratila jsem pojem o čase.“

„Objednali jsme ti vanilkový milkshake a hranolky,“ řekl George. „Ale zbytek si vyber sama.“

George, který měl o dobrých deset centimetrů víc než Iris, se nad ní tyčil, ale sdíleli podobné rysy. Jejich mexické dědictví odhalovaly tmavé oči s hustými řasami, medová pokožka a zářivě černé vlasy.

Servírka nám přinesla pití i hranolky, pohledem ulpěla na Georgovi. „Víte, co chcete?“

„To vždycky,“ odpověděl s arogantní jistotou, nad kterou se servírka začervenala. S Iris jsme protočily oči v sloup. Ne, že bych ji vinila. George vypadal skvěle. A i když jsem to dokázala ocenit, nikdy jsem vůči němu necítila sexuální přitažlivost. Což bylo dobře, protože bych raději měla jeho přátelství než chvilkové uvolnění.

Objednali jsme si Burgery, a jakmile byli sami, si mě Iris začala prohlížet. „Takže… řekneš nám, kde se vzal ten obří cucflek, co ti zdobí krk?“

Sakra. Jako kdyby ho těmi slovy aktivovala, začalo místo u mé klíční kosti pulzovat. Dopadly na mě vzpomínka na Baylorova ústa, na to, jak na mě útočil jazykem, než začal tvrdě sát. Nechtěla jsem ani vědět, jak zle to vypadalo.

Georgovi se zalesklo v očích a naklonil se. „Krásný. Kdo je ten šťastný chlap? Nebo je to holka? Bože,“ řekl a položil si ruku na srdce, „prosím, řekni, že jde o holku.“

Hodila jsem mu ubrousek na hlavu.

„Jde o Drewa Baylora,“ řekla Iris. „Že ano?“

Zašklebila jsem se a zaměstnala se tím, že jsem brčkem vsála pořádnou dávku koktejlu.

„Ale no tak,“ vykřikl George se smíchem, „Vážně, Riso, nehraj si.“

Ledová sklenice v mých rukou dopadla s ranou na stůl. „Proč je to tak směšné?“ Vyhrkla jsem. „Jsem tak ošklivá, že představa, že bych byla s Drewem Baylorem, je směšná?“

Smích se Georgovi zasekl v krku a napřímil se. „Děláš si srandu? Jsi nádherná. Baylor by měl štěstí, pokud by se k tobě dostal blízko.“

„No, díky,“ řekla jsem překvapeně a zároveň zcela zostuzeně. Doprdele, už se to dělo. Ta nevíra. Dotazy. Proč by si Baylor vybral mě? I já to chtěla vědět. Což ničilo mou pýchu a probouzelo to ve mně touhu se vypařit.

George si poposedl. Zjevně ho jeho výbuch podráždil. „Jen to není tvůj typ. A ani ty ten jeho.“

Řekni mi něco, co nevím, George.

„Protiklady se přitahují,“ povzdechla si Iris. A poté se na mě vrhla. „Takže, byl to Baylor? Ó můj Bože, byl tak žhavý jak si představuji? Sedí velikost jeho kraťasů s botami?“

George nakrčil nos, jako kdyby cítil něco smradlavého. „Můžeme tohle nerozebírat, Ris? Jsem chlap.“

„Oh, jsi?“ Pokrčila rameny. „Nejspíš jsem zapomněla.“

Zašklebil se. „Znamená to, že chcete detaily o mých úlovcích?“

„Bože, ne,“ řekly jsme s Iris zároveň.

George se zasmál, ale nenechal se odradit. „Takže, byl to Bojovník?“

Zvedla jsem hranolku a probodla s ní ubohý kečup. „Vážně záleží na tom, kdo to byl?“

„Ano,“ řekli George s Iris zároveň.

„První!“

„Ha! Prohrálas, Ris. Nemůžeš mluvit, dokud neřeknu tvé jméno. Což bude za hodinu.“

„Nehraju tuhle nudnou hru, chlapče.“

„Vykřiklas první. To znamená, že hraješ.“

Když byli spolu, chovali se, jako kdyby chodili do čtvrté třídy. Protočila jsem oči v sloup a zabořila se do židle. Možná, že na mě zapomenou, když nebudu dělat náhlé pohyby.

Takové štěstí jsem však neměla. Iris se na mě těma tmavýma očima soustředila jako sokol na kořist. „Vybal to. Bude lepší, když budeme znát pravdu, než abychom spekulovali.“

Měla pravdu.

Zakroužila jsem s hranolkou.

„Vyklop to, Anno,“ pokračovala.

„Byl.“

„Řekni to znovu?“ George si dal ruku k uchu, ale křenil se.

„Slyšels mě.“ Rozhodně jsem se to nechystala zopakovat. Nesnášela jsem, že jsem to vůbec řekla. Co se stalo, bylo… ani jsem netušila, jak to popsat, ale patřilo to jen mě. A Baylorovi. Nikdo další nedostane detaily. Alespoň ne ode mě. K čertu, řekl něco svým kamarádům? Pokusila jsem se neotřást na židli.

Iris vypískla. „Bylo to dobré? O čem to tu mluvím? Jistě, že bylo. Vás dva to k sobě zjevně táhne. Oh, tohle je skvělé!“

Při zvuku Irisina nadšení se na nás pár lidí podívalo. Náhle jsem nemohla dýchat. Železné ruce mně drtily páteř, tlačily mi na plíce. Otupěly mi ruce. „Fajn, přestaň.“ Můj tón byl hrubý, neuvěřitelně vážný, až Iris i George zalapali po dechu. Pokusila jsem se zůstat v klidu, ale nešlo to. Z toho chladu uvnitř jsem se třásla. „Nedozví se to nikdo mimo tenhle stůl. Nikdo to nesmí vědět. Nikdo. Nikdy.“

Neustála bych, kdyby to lidi zjistili. Prostě ne. Ne tohle. Ne ty spekulace, co by začaly. Drew Baylor ošukal tuhle? Stačilo, že jsem čekala, až si sám uvědomí, jakou udělal chybu.

Z krku se mi vydralo zavrčení. O čem jsem sakra mluvila? Jsem přece lepší. Nejsem žádná čarodějnice. Neměla bych se stydět. Proklela jsem se za svou zbabělou reakci a přitiskla si bříška prstům k víčkům, až jsem ve tmě viděla hvězdy. Sakra, takhle špatně jsem o sobě nesmýšlela od patnácti.

A nemohla jsem znovu začít. Nehledě na šílené nápady, které v Baylorově hlavě běhaly o tom, že bychom spolu chodili, neexistovala možnost, že by holka jako já byla s klukem jako byl on. Příliš mnoho let jsem strávila snahou vyšplhat se z díry plné nejistot, pochyb sama o sobě, než abych se nechala stáhnout zpět. Mé nadšené libido si bude muset dát ledovou sprchu.

Roztřeseně jsem se nadechla. Moji přátelé na mě koukali, jako by mi narostly dvě hlavy. „Je vám to jasné?“ Zeptala jsem se.

„Křišťálově,“ řekl George a zamračil se na mě. „Ale to by ti mělo být jasné.“

Uvnitř jsem pocítila bodnutí lítosti, ale nestačilo na to, abych ta slova chtěl vzít zpět.

Iris vypadala stejně zamyšleně. „Nikomu to neřeknu. Ani jsem se nechystala…“ Zarazila se a znovu si mě prohlédla. „Ó můj Bože, dělali jste to dvakrát!“

Teď bylo na mě, abych sebou škubla. Tolik k tomu, že bych ji uklidnila. Co to sakra mělo být? Uměla snad číst myšlenky?

Iris se rozesmála nad zjevnou hrůzou v mé tváři. „Ten cucflek je čerstvý. A já vím, že si s ním něco měla na párty. Šli jste nahoru ve stejný čas. A,“ namířila na mě prstem, „oba jste zase celí rozcuchaní sešli.“

„Neuvědomila jsem si, že si dávala pozor,“ odpověděla jsem, „s jazykem zastrčeným v Henryho krku.“

George si znechuceně odfrkl. „Proč s vámi někam chodím? Můžeme prosím přestat s těmi detaily?“

„Jasně,“ řekla jsem. „S radostí budu mluvit o něčem jiném.“

Iris protočila oči v sloup a popadla hranolku. „Jasně, že jsem dávala pozor. Čekala jsem, kdy se to stane.“

Napřímila jsem se a rukama popadla stůl. „Počkej. Cože? Ty…? Vědělas, že tam bude, že jo?“

Iris se nestydatě zakřenila. „No jasně. Když se někam fotbalový hráči rozhodnou jít, šíří se to. A i přes tvé popírání jsem věděla, že se ti líbí. Potřebovala si jen trochu popostrčit.“

„Ty zákeřná potvoro.“ Byla jsem napůl naštvaná, ale hlavně na mě udělala dojem. Měla v sobě machiavellianské vlastnosti, které jsem nikdy neviděla.

Pokrčila rameny a popadla další hranolku. „Předstírej, že si naštvaná, pokud chceš, ale zjevně se ti to líbilo, pokud si to udělala dvakrát.“

„Udělej mi laskavost,“ řekla jsem se zamračením, „a zabrzdi se, až mi příště budeš chtít pomoci.“

„Fajn. Má práce zde je hotova.“ Dala si hranolku do úst a s přehnaným nadšením začala žvýkat.

Byla jsem v pokušení jí jednu hodit na hlavu, ale byly na to příliš dobré a já měla hlad.

„Dvakrát,“ řekl George po chvilce. „Za méně než týden? To je u tebe pomálu vztah, Banáne.“

Málem jsem se zadusila hranolkou. „Ne, to teda není.“

„Je,“ řekla Iris. „A to ty dobře víš.“

Fajn, občasné známosti a nevyhnutelná nadrženost patřily poslední dobou k mému stylu. Od rozchodu s Haydenem v druháku na vysoké jsem se nesnažila s někým chodit. jHayden. Grr. Nechtěla jsem přemýšlet nad panem Neutěšitelným básníkem a Tichým trpitelem. Myslela jsem, že jsme spřízněné duše. On si zjevně myslel že Amber, veganka a profesionální demonstrantka, byla jeho spřízněná duše. Vykašlali se na školu a přidali se k Occupy Wall Street. Znovu jsem ho neviděla. Bohužel má poslední vzpomínka byla na jeho oplácaný zadek, kterým přirážel mezi Ambeřiny zarostlé nohy.

Hayden měl být bezpečnou volbou, ale neměl ani trochu z potenciálu Drewa Baylora. Nemohla jsem propadnou Baylorovi. A nepropadnu!

„Tak to bylo víc než jednou,“ zamumlala jsem. „Ale není to vztah.“

„Byl by vztah tak špatný?“ Zeptala se Iris něžně.

Ježíši. Nejdřív Drew, teď Iris. Co se stalo s nezávaznými a nevinnými dny experimentálního sexu na vysoké?

„Nepotřebuji ani nechci vztah. Jsou emočně vysilující. Mám štěstí, že mám dost energie jen sedět na hodinách. Jaký má smysl riskovat, že k někomu budu blíž, když za méně než rok odstátnicujeme a přestěhujeme se?“

„Mohlo by to vydržet déle,“ začala Iris.

Zavrtěla jsem hlavou a znovu se napila brčkem. „Nestojí to za ten risk. A sex, i když dvakrát, neznamená vztah.“

Dojde k tomu znovu. Můžeš si to rovnou přiznat.

„Je to začátek,“ řekla Iris.

„Ne, není.“ Odstrčila jsem svůj koktejl. „Já jen… on je… my jsme…“

„Máš zásek?“ Zeptal se George a v koutcích mu zasekalo.

„Ha.“ Vydechla jsem. „Nevím, co se děje. Je mezi námi něco, co je jako…“ Bezmocně jsem zvedla ruce.

„Obří pupínek, co je třeba zastavit?“ Napomohl George. „Však víš, celý žhavý a pulzující, škemrající o pozornost. Ten tlak naléhá, až dokud se nepoddáš a pak, bum!“ George sevřel prsty. „Výbuch.“

„George!“ Vykřikla Iris a mrštila po něm ubrouskem a já hranolkou. Příliš se smál na to, aby se mohl bránit. „Bude mi z tebe zle.“

„To je nechutné,“ dodala jsem se smíchem.

„Vážně,“ odfrkla si Iris, „to tě máma pustila na hlavu, když jsi byl dítě?“

„No tak,“ řekl se smíchem, „víš, že je to pravda.“

„Nechci myslet na žádného chlapa, kterého….“

„Šukáš?“ Nabídl George.

„Se kterým dělám cokoliv,“ zavrčela jsem, „v analogii s beďarem.“

„No, fajn,“ George mi uzkradl hranolku, „to by alespoň zkazilo náladu.“

„Začnu o tobě přemýšlet jako o pupínku,“ odsekla Iris. „Víš, jako o tom hlubokém, který dělá z tvého života peklo a vždy se objeví, když tě může co nejvíc zostudit.“

„Ah, miluješ mě, ségra,“ George jí poslal polibek.

Iris protočila oči v sloup, než se otočila na mě. „Myslím, že děláš chybu.“

„Souhlasím,“ řekla jsem a úmyslně si její slova špatně vyložila. „Byla to chyba, která se už nebude opakovat.“

DREW

Gray i Diaz byli v kuchyni, když jsem se vrátil domů. Náladu jsem měl tak mizernou, že jsem málem litoval, že jsem dal Gayovi klíč. Pak jsem ale ucítil něco neuvěřitelného z velkého hrnce na sporáku a rozhodl se, že občasná návštěva za to stojí. Možná jsem se ho zeptal, zda bude můj spolubydlící, ale kdykoliv jedeme mimo město na hru, musím s ním sdílet pokoj – a někdy i s dalšíma dvěma – což je na mě až dost socializace. Navíc, rád žiji sám.

Když mi zemřeli rodiče, dostal jsem pojistku na dva miliony dolarů a dva úmrtní listy. Vyzvracel jsem se a týden nevstal z postele. Těch peněz jsem se ani nedotkl. Chtěl jsem své rodiče, ne zkurvený šek. Nakonec mě trenér přesvědčil, že si rodiče uzavřeli pojistku, protože mě chtěli zajistit. Nebyla to ta nejlepší útěcha, ale pochlapil jsem se a zavolal finančnímu poradci, který rozložil peníze na několik míst.

Minulá rok, když jsem tvrdě odhalil cenu soukromí, jsem si koupil malý dům ve stylu bungalovu. Neplánoval jsem tu žít navěky, ale byla to investice a přes léto jsem renovoval koupelnu i kuchyni. Až budu připravený, prodám ho a uložím peníze do úspor. Zatím je to však mé útočiště.

Odhodil jsem klíče na stůl v chodbě a vyrazil přes otevřený obývák. Poté, co moji rodiče zemřeli, jsem si nechal pár věcí: nábytek z obýváku i jídelny, milovaný porcelán, který dostala má matka jako svatební dar, a nějaké dětské mementa i fotky. Zbavit se zbytku byla noční můra, co mě stále děsila.

Možná některé lidi napadne, že žiju minulostí, ale na tom, že jsem viděl gauč pečlivě vybraný mou matkou v Pottery Barn, či konferenční stolek, co si koupili při víkendovém výletě, či jídelní stůl od mých prarodičů, bylo něco uklidňujícího.

Gray a Diaz na mě kývnuli, jak jsem kolem nich prošel k sobě. Po rychlé sprše jsem se k nim přidal.

„Co se to tu vaří, zlatíčko?“ Zeptal jsem se Graye, který po mě otráveně hodil utěrkou.

Gray na rozdíl ode mě uměl skutečně vařit. Jeho matka byla Norka, a Norky zjevně věřily v rovnoprávnost pro všechny domácí práce. Vařil od sedmé třídy.

„Dušené maso, beruško,“ odpověděl Gray sarkasticky. „Teď mi podej pivo, jo?“

Diaz jen pobaveně zabručel. Byl jedním z nejlepších obránců, se kterými jsem kdy hrál, ale moc nemluvil. Vlastně nikdy. Ale uměl najít dobrá jídla zadarmo, což vysvětlovalo jeho přítomnost tu.

Otevřel jsem ledničku a hodil po Grayovi pivem. Povytáhl jsem obočí na Diaze, který znovu zabručel a konečně promluvil. „Máš Gatorade?“

Hodil jsem po něm velkou flašku s příchutí lesních plodů. Věděl jsem, že ji bez problémů vypije.

Pokud šlo o mě, z určitých důvodů jsem nepil alkohol, takže jsem si vzal vodu. Začínalo mi z ní být zle. Poslední dobou mi bylo zle z mnoha věcí.

Byli jsme ticho, jak jsme si sednuli s jídlem do obýváku před TV. To bylo něco, za co jsem byl vděčný. Nechtěl jsem mluvit. Dušené bylo dobré. Lepší než cokoliv, co jsem jedl za poslední týden. Sakra, jednou budu muset Graye poprosit, aby mě naučil vařit, protože je to lepší než restaurace a zmražená jídla.

Má pusa byla plná masa, když Gray zaútočil.

„Takže co se děje mezi tebou a tou zrzkou?“ Sjel mě pohledem. „Vyspal ses s ní?“

Ačkoliv jsem neřekl ani slovo, Gray mě zná až moc dobře, takže když se mi koutek úst otráveně zvedl, zakřenil se. „Suuuuper, chlape. Bylo na čase. Honění není to samé.“ Zavrtěl hlavou a já protočil oči v sloup.

Gray byl zoufalý, že jsem poslední rok zatratil nezávazný sex. Zoufalý jsem byl i já – příliš jsem se skamarádil se svou pravačkou, jak Gray s radostí zmínil – ale risk za to doteď nestál.

Nechci vztah. Zvlášť s tebou. Jo. To stále bolelo.

Gray mě poplácal po zádech. „Zjevně je to dračice, co? Chlape, má pěknej zadek.“

„Má jméno. Anna. Používej ho.“ Probodl jsem Graye pohledem. Významně. „A pokud zjistím, že o ní takhle mluvíš, nakopu ti ten tvůj.“

Chyba číslo jedna: dal jsem svému mučiteli jméno. Chyba číslo dvě: byl jsem zjevně ochranitelský.

Gray se zakřenil o to víc. „Líbí se ti.“

Neměl ani tušení.

Znovu jsem nabral lžíci plnou dušeného, abych nemusel mluvit.

„Takže se ti líbí, přesto tady trucuješ jako nějaký ubožák. Co se děje?“

Zatracený otrava.

„Nic se neděje.“ Ukázal jsem k televizi. „Rád bych se díval na Pardon the Interruption, pokud ti to nevadí.“

„A já bych chtěl každý večer, aby mi ho někdo vyhulil. Zklamání je mrcha.“

„Chlape…“ Diaz zavrtěl hlavou, než se znovu pustil do jídla.

Povzdechl jsem si a odložil svou už prázdnou misku. Co se dělo? Kde začít? Myslím, že jsem se stal kamarádem s výhodami pro holku, které jsem propadal. A i když byl sex fenomenální, to, že nechtěla ani trošku víc, mě zabíjelo. Jo, rozhodně bych si nezničil svou pýchu, kdybych to řekl nahlas.

„Je…“ Zamračil jsem se na TV. „Nevím… váhavá.“

„Takže se nechá ošukat, ale jinak s tebou nechce mít nic společného?“ Gray si odfrkl a zakryl si rukou ústa, aby nevyprskl jídlo. „Oh, ta ironie.“

Gray byl příliš chytrý pro vlastní dobro.

„Kreténe,“ zamumlal jsem a probodl ho pohledem. „Přidáváme k pravidlům dodatek. Nemůžeš o Anně mluvit v souvislosti se sexem, nikdy.“

Otřel si ústa a napil se piva. „Hele, chlape, nesnažím se chovat jako kretén-“

Jasně.

„-jen jsem tak trochu… sakra… šokovaný. Myslel jsem si, že se jí taky líbíš.“

Zvedl se, aby si přidal, a já zapadl do gauče. „To tak.“

Z pohybu po mé straně jsem se napjal. Zapomněl jsem, že je tam Diaz, když byl tak potichu. Obezřetně jsem na něj pohlédl. Pohled mi chvilku oplácel, než pokrčil ramenem. „Nezapadá, to je celé.“

„Chceš mi to vysvětlit, D?“ Posadil jsem se a zatnul ruce v pěst. Nepotřeboval jsem, aby moji spoluhráči dělali z Anny outsidera.

Znovu pokrčil rameny. „Nemyslím tím nic špatného, ale nezapadá do naší party. Viděl jsem jí na párty. Nebylo jí to příjemné.“

Stiskl jsem si zatuhlý krk. Tohle bylo to nejvíc, co mi Diaz řekl za celé týdny, takže mě chvilku trvalo, než jsem to z toho šoku pochopil.

„To je pravda,“ řekl Gray, když si znovu sedl. „Vypadala pořádně nervózně.“

Stiskl jsem si špičku nosu. Začínala mě bolet hlava. „Jo.“ Měli pravdu. To jsem věděl. Jen jsem to ignoroval, protože jsem se utápěl v sebelítosti.

„Pokud ji chceš,“ řekl Diaz, „musíš na to pomalu.“ Jeho zuby byly tak bílé oproti tmavě bronzové pokožce. „Pomalu, jakože se jí máš dvořit, protože je z tebe zjevně její děvka podle toho zamlženého pohledu a omámené chůze.“

„Můžu tě taky nakopat, D.“

„Chlapče, jen to zkus.“

„Takže,“ zeptal se Gray Diaze, „jak se máš dvořit holce?“

„Poezií.“

„Poezií?“ Zakoktal Gray. „Děláš si ze mě prdel?“

„Ne, ty nevzdělanče. Je fajn a ženy ji milují.“

Gray si přitiskl ruku k hrudi, jako by ho bolela. „Já… nemám slov.“

„Protože jsi pitomec,“ odpověděl Diaz a zabodl lžíci do dušeného.

„To bolelo, D. Hluboce, uvnitř mého měkkého srdce.“

„Chlape…“

„Vsadím se, že jim čteš haiku. Neumím si totiž představit, že bys naráz řekl víc jak dvanáct slabik.“

„Měl by sis raději představit, jaké to bude, až ti strčím nohu do zadku. Brzy k tomu dojde.“

Dál se pošťuchovali, ale má mysl unikla jinam. Myslel jsem na otce a na to, jak jsme spolu měnili karburátor v mém autě. Ten zrezlý kus se odmítal hnout.

„Nikdy na nic nechoď silou, Drewe. Na šroub, hod, hru, cokoliv.“ Jeho tmavě hnědé oči mě zajaly. „Pokud si něco vynutíš, prohraješ. Trpělivost a vytrvalost, tím v životě vyhraješ. Dávej si na čas, hledej řešení, a pokud žádné nenajdeš, ustup, přehodnoť to a zkus to znovu.“

Znal jsem skutečnou Annu. Viděl jsem záblesky. Když nevymýšlela důvody, proč nemůžeme být spolu, dívala se na mě, jako bych něco znamenal. To díky té Anně mě bušilo srdce a užíval jsem si každou vteřinu. Pokud si myslela, že se může schovávat za sex, pak ji nechám se schovávat, dokud jí nedojde, že je se mnou v bezpečí. Že vztah za něco stojí. A k čertu, rozhodně si to budu užívat. Protože i když jsem trpělivý, rozhodně nejsem žádný svatoušek.