RC - 13. kapitola

Překlad: Marťa

Má kočka palce? #hlavneklid

Pravděpodobně nejhorší součástí pořadu byla palčivá nuda, která vedla k příliš velkému času na přemýšlení o tom, co se dělo, když byl Dante s ostatními dívkami.

Když mi Genesis ukázala pozvánku na své rande, žárlila jsem. Žárlila, žárlila a pak zase žárlila. Musela jsem se uklidnit, protože jsme byly přítelkyně.

Dokonce jsem jí pomohla na rande se připravit.

Ano, myslela jsem, že to ode mě bude strašně milé.

Taylor mě vzala na rozhovor. Přinejmenším se ukázalo, že jsem přestala přemýšlet o tom, co dělali Dante a Genesis. Jestli ji vezme tancovat a bude ji tisknout k sobě. Jestli se budou při jídle smát. Jestli ji bude držet za ruku nebo ji políbí nebo…

Áááá!

Ukázala mi, kam se mám posadit a pak si sedla na židli vele kamery. Ta mířila přímo na můj obličej a za mnou byla nastavená zelená obrazovka.

„Volal mi Sterling zpátky. Ozval se zprávou?“

„Ještě ne. Jsem si jistá, že se ozve. Až nebude mít tolik práce.“ Nelíbilo se mi, že se ještě neozval a nepokusil se omluvit. Zejména proto, že nevěděl, jak moc mě od něj jeho chování odstrkovalo pryč.

„A jinak, jak se máš?“

„Mám bolesti. Všechno mě bolí. Dante nás včera nutil hrát kopanou a já mám pocit, že jsem si něco natrhla. Je to zapnuté?“

„Ještě ne. Chtěla jsem, abychom měly šanci si popovídat, než se dostaneme k tomu, co bys měla říct na kameru.“

Co bych měla říct? Taylor měla na klíně tablet, do kterého něco napsala a ukázala mi to. Velkými slovy tam stálo: MATTHEW SE DÍVÁ. DEDÍVEJ SE TAM. Ukázala na kameru v rohu místnosti za sebou, kterou jsem viděla koutkem oka.

Mírně jsem přikývla a ona položila tablet zpátky. Musela jsem hrát a říkat, co chtěli slyšet, když se kamera zapnula.

„Jak se máš?“

„Lážo plážo, líp by to ani nešlo.“

Její oči se rozzářily. „Přála bych si, abychom to natočili. To zní fantasticky. Nezapomeň to. Pravděpodobně tě požádám, abys to později řekla. Než začneme natáčet, řekni mi, co si o Dantovi opravdu myslíš. A mluvíš se mnou, s Taylor. Ne s Taylor, producentkou.“

Povzdechla jsem si. V posledních dnech jsem mezi těma dvěma nedokázala najít rozdíl. „Nechápej mě špatně, v mnoha ohledech je to úžasný muž. Má spoustu dobrých vlastností. A pak jsou tu nějaké špatné, které jsou podle mě nepřekonatelné.“

Přejela prstem po obrazovce tabletu. „Takže s ním svou budoucnost nevidíš?“

„Abych byla upřímná, ne. Viděla jsi ho na monitorech. Víš, jaký je. Je to hráč. Vsadím se, že to dělal s každou ženou tady.“

Podívala se na mě a na chvíli se odmlčela. „Byla bys překvapená.“

Jak bych byla překvapená. Věděla jsem, jaký byl se ženami.

Na chvíli se zastavila a položila jednu ruku na ucho. Když ruku spustila, uvědomila jsem si, že měla sluchátko. Přemýšlela jsem, kdo jí pokládal otázky. „Chtěla jsem, abys věděla, že pořad odvysílal první díl.“

To bylo neobvyklé. Z mých úvodních rozhovorů s producenty jsem věděla, že bude trvat týdny, než pořad sestříhají a odvysílají. „Proč tak brzy?“

„Je to proto, aby byl pořad živější, opravdovější,“ řekla Taylor tiše. Stěží jsem ji slyšela. „Jaký bys měla pocit, kdybych ti řekla, že jsi u publika nejoblíbenější a strhla se lavina?“

„Lavina?“ Opakovala jsem a nebyla si jistá, kam tím mířila.

„Téměř každý email, tweet a příspěvek na Facebooku, který dostáváme, je o tobě a o tom, jak moc si chce Dante vybrat tebe. Hodnocení jsou nejvyšší, jaké kdy byly. Říkala jsem ti to. Mezi vámi je neuvěřitelná chemie. To, co je mezi vámi, je skutečné. Celá Amerika to vidí.“

„Ale my jsme jen přátelé. Jsem zasnoubená.“

V sympatizujícím gestu naklonila hlavu k jedné straně. Z nějakého důvodu jsem se cítila, jako bych stále hrála. „Vím. Ale pokud by se Dante změnil, kdybys věděla, že nebude běhat za ženskýma a bude ti věrný, změnilo by to, co k němu cítíš?“

Začala jsem dýchat na můj vkus příliš rychle. „Neoficiálně?“

„Samozřejmě.“

Polkla jsem emoce, které se mi nafoukly v krku. Nemohla jsem lhát. Ne o tomhle. „Ano. Změnilo by to, co cítím.“

Viděla jsem na její tváři triumfální úsměv, a pak se vrátila ke svému chápavému výrazu. „Můžu ti říct, co si myslím?“

„Ty to tady vedeš. Směle do toho.“

„Myslím, si, že do něj jsi zamilovaná.“

„Nejsem… ne… neexistuje možnost, že bych… ty nevíš…“ Bylo v té místnosti vždycky tak horko? Proč jsem se tolik potila?

„Útržky vět? Můžeš nesouhlasit, ale tvoje řečová struktura dokazuje opak.“

„To znamená, že jsem šokovaná tím, jak moc se mýlíš, že nedokážu vymyslet důstojnou odpověď,“ odsekla jsem.

Pokrčila rameny. „Bylo to jen pozorování.“

Fan-zatraceně-tastický. Proč musela být Taylor tak všímavá? Možná bych jí měla poplácat po hlavě, dát jí dalekohled a říct jí hodná.

Od kdy jsem byla tak náladová? Moje pocity byly mnohem nepředvídatelnější, než atrakce twister na pouti. Jednu vteřinu jsem hleděla na alternativní realitu s Dantem a další jsem chtěla svou sestru ze sesterstva nakopnout.

Tohle místo mě přivede k šílenství.

„Zpátky k tomu, že jsi hlavní favoritka. Matthew je nadšený. My všichni jsme.“

Ačkoliv se to zdálo od producentů této show cynické, všichni měli jeden společný nepříjemný a neuvěřitelný rys – skutečně a upřímně věřili v pravou lásku. Chtěli, aby se pár zamiloval, vzal a měl děti. A neodradil je ani fakt, že to opakovaně nevyšlo. Taylor mi jednou řekla, že nejúžasnějším přáním Matthewa Burdetta je to, aby tato show skončila tak, že na závěrečném Obřadu srdce bude pár tak zamilovaný, že okamžitě požádají o smírčího soudce, který je oddá tehdy a tam. Zatím se to nestalo, ale naděje žila dál.

Možná by tomu mohli pomoci, pokud by producenti přestali úmyslně přimět polovinu soutěžících k šílenství a druhou povzbuzovat v tom, aby se chovaly tak zle.

„Což přesně znamená co?“

Opět měla ve tváři lítost. „Což znamená, že nikam nejdeš. Myslím, že úspěch téhle show závisí na tom, že tady vydržíš. Omlouvám se.“

Cítila jsem, jak vydechuji. Nemohla jsem z toho vinit ji ani nikoho jiného. To byla moje chyba. Dante mi nabídl, že mě pošle domů a já řekla, že ne pod záminkou, že pomůžu Genesis. Teď jsem tady uvízla.

Zpočátku jsem zůstala, protože mě o to požádal. Pak jsem zůstala, protože to chtěla jistá část mě.

Ale teď jsem musela zůstat, protože to chtěl Matthew Burdette.

A co Matthew Burdette chtěl, to taky dostal.

***

Uplynulo několik dní a domů byly poslány další dívky. Heather, Cece, Jessiky a Emily F. Dante trávil téměř veškerý svůj čas na jednotlivých rande, aby se se ženami lépe seznámil. A věrné našemu paktu, žádná se o tom nezmínila. Neměla jsem tušení, kdo se mu líbí nebo ke které dívce má blízko.

Stále mezi námi bylo příliš neznámých a vševědoucích úsměvů, než aby se mi to líbilo.

Harris oznámil novou řadu tematických schůzek s názvem „Poznejte mě“. Každá dívka měla na starost vytvoření rande, kterým by Dantovi řekla něco o sobě. Neměly jsme žádná rozpočtová omezení a mohly jsme cestovat, pokud bychom chtěly. Jedna ho chtěla vzít do Las Vegas, jiná do Evropy. Abigail se rozhodla, že ho vezme na místo, kde se natáčí její telenovela a zapůsobí na něj, cituji: „Jak populární, talentovaná a úžasná“ byla.

Zvracela jsem. Do své pusy. Dvakrát.

Snažila jsem se vymyslet způsob, jak si udržet práci a přimět publikum, aby pro mě nebylo tak zapálené. Tohle rande byla další šance, jak to udělat. Zatímco ostatní ženy šlapaly na plyn, já se rozhodla udělat něco jednoduchého. Doufejme, že si budou všichni myslet, že jsem nudná.

Sterling se mi konečně ozval textovou zprávou. Taylor mi ji ukázala. Bylo tam jedno slovo.

Promiň.

Bohužel, jsem to nepovažovala za dostatečné. Neptala jsem se, jestli bych mu mohla zavolat a on se o to určitě taky nepokoušel.

V budoucnu si budeme muset vážně promluvit, protože jsem si byla jistá, že bez toho se svatba neuskuteční. Už jsem se nemohla dočkat, až to řeknu své matce, protože mi pořád posílala emaily, které mi Taylor dávala přečíst (poté, co odstranila vše, co by mohlo ovlivnit mé jednání v souvislosti s pořadem). Matka v nich mluvila o nadšení ze svatby a o tom, jak už teď byly s mou budoucí tchyní nejlepší přítelkyně.

Tolik času jsem strávila tím, že jsem se snažila být taková žena, jakou ze mě chtěli mít rodiče, ale už jsem to nedokázala. Obzvláště, když jsem si nebyla jistá tím, co se stane.

Dante pokračoval ve všech svých rande „Poznej mě“, aniž by poslal někoho domů. Stýskalo se mi po něm, protože byl pořád pryč. Část mě se trápila, že byl s někým jiným, ale rozhodla jsem se soustředit se na zítřejší den.

Poslala jsem mu přes jeho asistenta vzkaz, aby se oblékl nedbale a setkal se se mnou na dvorku v osm třicet. Oblékla jsem si oblíbené světle modré letní šaty a obula boty na klínku.

Čekal na mě, s vlasy na koncích stále vlhkými. Oblékl si těsné černé tričko a modré džíny, díky nimž jsem chtěla poslat poděkování Jejich královským výsostem, králi Dominicovi a královně Arii, za to, že mu předali tak skvělý genetický materiál.

Cítila jsem se, jako by mi bylo třináct. Stála jsem tam a cítila jsem závrať jen z toho, že jsem byla v jeho přítomnosti.

Zahlédl mě a přešel přes trávník.

„Buonasera, Limon.“

Tep se mi zrychlil jen z toho, jak se na mě díval. Situaci vůbec nepomáhalo, že mě pozdravil italsky. Chtěla jsem se roztéct do louže. Pak mě pozdravil stejně, jako milionkrát předtím, jemným polibkem na levou, a pak pravou tvář.

Tam zůstal o půl sekundy déle, než měl a já si to znovu užívala mnohem víc, než bych měla.

Neodstoupil ode mě a stál hned u mě. „Co jsi naplánovala?“

To byla věčná otázka, že? Co jsem plánovala? Pro Danta, pro Sterlinga, pro svou svatbu?

Ale dnes večer jsem chtěla něco nudného a lehkého. Produkce mi sehnala velké plátno a promítačku a celý systém nastavila. Jediné, co jsem musela udělat, bylo stisknout „play“.

Udělali toho ale o něco víc, než co jsem požadovala. Celé místo obklopovalo mihotavé světlo svíček. Tým také rozložil deku a sedací pytle, polštáře a přikrývky pro případ, že by nám bylo chladno. Nebo spíš proto, aby nám dopřáli soukromí, pokud bychom se rozhodli poznat se blíž. Což způsobilo, že se mi začala vařit krev, jen jsem na to pomyslela.

Musela jsem si odkašlat. „Tohle je můj nejoblíbenější film. Jih proti Severu. Říkala jsem si, že jsi ho asi nikdy neviděl a myslela jsem si, že bys tak mohl lépe poznat, kdo jsem, když se na to spolu podíváme.“

Film byl dlouhý téměř čtyři hodiny. V tichosti si sedneme a podíváme se na dobrodružství Scarlett O´Harové a jejích idiotských životních rozhodnutí, spolu s její úžasnou schopností přežít, a pak rande skončí. Ani během toho nebudeme muset mluvit.

Chtěla jsem se poplácat po zádech.

K filmu jsme měli připravené různé pochoutky – lékořicový pendrek, mátové bonbony v čokoládě, M&Ms, velké kelímky limonády a opravdové papírové krabičky popkornu, jako mají v kinech.

Dante vytvořil malé hnízdo, ve kterém se uvelebíme a podíváme se na film. Přemýšlela jsem. Pro producenty by bylo romantičtější, kdybych si tam sedla k němu, ale pokud to udělám, mohlo by to mít vážně negativní důsledky.

Rozhodla jsem se riskovat.

Teprve, až film začal, uvědomila jsem si, co jsem udělala. Scarlettina první scéna ve filmu byla ve stejných šatech, které jsem měla na Silvestra. Kdyby bylo možné dostat z panického záchvatu ve čtyřiadvaceti letech infarkt, byla bych první na řadě.

Dante však nic neřekl. Ani se na mě nepodíval. Prostě položil svoji ruku na mou, jako bychom byli na skutečném rande a díval se na film.

Nakonec jsem se začala uvolňovat poté, co muže povolali do občanské války. Pominul okamžik a vypadalo to, že se nechystal mě kvůli tomu škádlit nebo mi to připomínat. Ten film jsem nevybrala, abych mu připomněla maškarní bál. Opravdu to byl můj oblíbený film. Doufala jsem, že si nemyslel, že v tom existoval nějaký skrytý význam.

Většinu občerstvení jsme snědli i díky tomu, že Dante obstaral velkou část práce a pak jsme se nějak přiblížili k sobě tak, že jsme se boky dotýkali jeden druhého. Bylo to vzrušující i nervy drásající.

„No, tak co myslíš?“

„Líbilo se mi to.“ Zašeptal. Nemusel mluvit nahlas, protože jsme seděli tak blízko u sebe. „Proč je tvůj oblíbený?“

„No, Jih, Atlanta. Ale miluju Scarlett. Vím, že Melanie by se mi měla líbit víc. Scarlett je sobecká, nezralá a neuvědomuje si své chyby, zatímco Melanie je dobrá, laskavá a odpouštějící. Ale když jsem vyrůstala, chtěla jsem být Scarlett! Nejsem si jistá, co to o mně vypovídá.“

„Také byla statečná, loajální, pracovitá a odhodlaná, jako ty.“

Nikdy se nedozví, jak mi bylo krásně, když porovnával všechny naše silné stránky. „Ale měla hrozný vkus na muže. Další věc, kterou máme my dvě společnou.“

„Hej! Vyjekl a vypadal uraženě. Zasmála jsem se.

„Jen si vybrala špatného chlapa,“ řekl Dante. „Od začátku měla milovat Rhetta. Ashley pro ni byl naprosto špatný. Frustrovala ho a on se nudil. Naprosto se k sobě nehodili.“

Něco, v tom co řekl, bylo. Cítila jsem to. Pro tuhle chvíli to bylo příliš hluboké a vážné. „Od začátku, hm? Neříkej, že věříš na lásku na první pohled.“

Místo odpovědi zvedl obočí.

„Ty tomu věříš! Jak to?“

„Muži naší rodiny rychle a těžce umírali. Existuje legenda – můj pradědeček byl laskavý ke skupině Romů. Poskytl jim bezpečný průchod Monterrou a nabídl jim, aby zůstali tak dlouho, jak chtěli.“

Musela jsem vypadat zmateně, protože to objasnil. „Lidé jim také říkají Cikáni, a tohle se odehrálo v době, kdy k nim mnoho lidí bylo krutých a zotročovalo je. A jako poděkování mému dědovi mu vůdce skupiny dal to, po čem jeho srdce toužilo – měl na výběr z několika žen, které mohly být královnou, ale nebyl si jistý, kterou vybrat. Vůdce mu řekl, že on i všichni synové v jeho pokrevní linii poznají, když najdou svou skutečnou lásku. A stalo se to. Můj pradědeček se setkal s mojí prababičkou na plese, který se konal později v noci, a celý život se milovali.“

„To je sladké. Přesto stále nemůžu uvěřit tomu, že tomu věříš.“

„Nevěřil. Dokud…“ Zarazil se. Asi se snažil vzpomenout si na nějaký příklad ze skutečného života.

„Dokud se nepotkali Nico a Kat?“ Snažila jsem se za něj dokončit větu.

Chvíli mlčel a ten pocit se vrátil. Ten, který naznačoval, že se odehrávalo něco důležitého, čemu bych měla věnovat pozornost. Ten, který způsobil, že se mi všechny chloupky vzadu na krku postavily. Podíval se na mě. „Ne, nevěřil jsem tomu, dokud jsem tě poprvé nedržel v náručí a neuklidňoval jsem tě po Katině nehodě. Tehdy jsem věděl, že je to pravda.“

To nemohl myslet vážně. Nemohl. Čekala jsem mrknutí nebo jeden z jeho koketních úsměvů, kterými by mě uklidnil, že si dělal legraci. Ha ha, jak vtipné. Protože jsem ho znala a ten kluk byl tak mazaný, že dokázal ukrást dítěti lízátko, aniž by se ho dotkl.

Čekala jsem. A čekala.

Nic se nestalo.

Nakonec jsem se zhluboka nadechla, protože jsem nevědomky zadržela dech. To bylo příliš. Bolestně jsem si uvědomovala, jak rychle mi tlouklo srdce i kamery, které stály deset metrů od nás.

To nebylo skutečné. Od té doby, co jsem se do této situace dostala, nebylo nic, co by nasvědčovalo, že by to mohla být pravda. Možná mu řekli, aby se mnou sehrál romantickou scénu. Pokud ano, přála bych si, aby mě nejdříve varoval.

Protože byl až příliš přesvědčivý.

Navzdory tomu, co mi řekl o tom, že se chce ženit, jsem se té představě musela smát. V den, kdy se to stane, budu z domu do práce jezdit na bruslích, protože zamrzne peklo. Bylo to směšné.

Tak proč to dělal? Trápil mě? Opravdu jsem ranila jeho city? Bylo to spíš pohmožděným egem.

„Řekni něco,“ řekl a upíral na mě pohled.

„Tohle nemůžu udělat. Prostě nemůžu.“

Vstala jsem a vyrazila k domu. Neuvědomovala jsem si, jestli to hrál, ani jak to bude vypadat v pořadu.

Nebylo těžké mě dohnat. Popadl mě za paži a otočil mě. I když jsem byla naštvaná a zraněná, jeho dotek mě stále dokázal dostat na kolena. „Jen mi řekni jednu věc. Je to s ním takové? Dokáže tě rozesmát?“

Zírala jsem na něj s lesknoucíma se očima plnýma neprolitých slz. „Možná ne. Ale přinejmenším mě nenutí k pláči.“

Když mě pustil, vypadal ublíženě a já vešla dovnitř, aniž bych se ohlédla.