RH - 51. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Ahoj, tak jsme na konci tohoto šíleného příběhu. Musím říct, že mě ti dva fakt vytáčeli a jejich příběh se mi dělal trochu hůř, než 1.díl. Ale zasloužili si jeden druhého a u konce jsem se docela pobavila. Místy jsem ale měla dojem, že to snad psala jiná autorka, než první díl. Světlou stránkou pro mě byly místa, kde byli všichni kluci z kapely.

Další na řadě je Jace a musím se přiznat, že je plná překvapení a dávných tajemství, o kterých ostatní kluci nevědí. Částečně nás i zavede do světa dominy….

Užijte si poslední kapitolu a uvidíme se u dalšího dílu, Mishacka + Jitka

Sedova žena byla úžasná. Užili si spolu lehký oběd v čínské čtvrti, po kterém následoval žhavý a nezávazný sex proti zdi v nějaké zastrčené uličce. Vzala ho na věž Coit Tower a užili si výhled na San Francisco, zatímco měl do ní zezadu zabořeného ptáka. Jeho dlouhý, černý, kožený kabát byl nejlepší investicí, kterou kdy udělal. Potom zdolali několik pekelných kopců a na hodinu se ztratili někde mezi stromy a nakonec navštívili muzeum umění. Ale tou nejkrásnější věcí, která tady byla - byla žena po jeho boku. Jak se měl soustředit na umění, sochy, kulturu a všechny ty další nesmysly, když se mu pořád tiskla zadečkem na jeho pořád-v-pozoru ptáka? Přiváděla ho do takového vzrušujícího šílenství, až ji nakonec musel odtáhnout do nejbližší komory, kde mu dala tu nejlepší kuřbu jeho života.

Neměl tušení, kam ho teď vezla limuzína, ale bavilo ho, jak si to Jessica připravila. Byla v tom zatraceně dobrá.

„Jsi unavený?“ zeptala se.

Byl vyčerpaný, ale nikdy by jí to nepřiznal.

„Na lodi si odpočineme.“

Opět byl plný zájmu. „Loď?“

„Romantická večeře a západ slunce v zátoce.“

„Tak to zní úžasně. Proč sis s tím dala tolik práce?“

„Protože tě miluju.“

„A mohla sis to vůbec dovolit?“ Ne, že by za to nechtěl zaplatit. Kdyby si vzala jeho kartu, tak by s tím byl úplně v pohodě. Jenom se upřímně divil.

„Myrna mi už zaplatila. A protože jsem dostala zpátky stipendium, tak mi zůstaly nějaké extra úspory.“

Nevěřícně na ni zíral. „Kvůli mně vyhazuješ peníze?“

Zamračila se a vypadalo to, že jí ta její krásná hlava vybouchne. „Nenazvala bych to jako-“

Přerušil ji vášnivým polibkem. Když pak ochabla a podpírala se o jeho ruce, tak se odtáhnul a zadíval se do jejích nádherných zelených očí. „Nejlepší den mého života byl ten, když jsem tě v Pittsburghu na pódiu požádal o ruku, ale i když to bylo nezapomenutelné, tak dnešek ten den předčil.“

Usmála se na něj. „Den ještě neskončil.“

„Nemůže to být lepší.“

„Budu to považovat za výzvu.“

O, ano, prosím, to považuj. Pták se mu zase tlačil na zip od kalhot. Ale než mohl dobře využít svoje vzrušení, limuzína zastavila před přístavištěm. Kolem nich se vyrojil dav zvědavců. Nevěděl, jestli to bylo, protože je poznali, anebo protože přijeli limuzínou, ale naštěstí se drželi vpovzdálí. Jessica ho vzala za ruku a vedla ho k velké plachetnici na konci doku. Přivítal je kapitán, podal Jessice piknikový koš a během pár minut vypluli na vodu. Musel zavolat Brianovi a říct mu, že už byl v San Francisu. Protože nepojedou spolu, jak si plánovali.

„Potřebuju si odskočit,“ řekl jí a lehce ji políbil.

Nervózně se podívala na západ. „Ať ti to netrvá dlouho,“ řekla a začala vyndávat věci z piknikového koše na malý stolek.

Na záchodě si Sed zapnul telefon a ten začal pípat. Nová zpráva. Tři zprávy. Všechny od Briana.

V první zprávě bylo “Sede, dneska musíš zůstat doma. Eric s Jacem něco chystají. Zavolej mi.“

Eric a Jace?

A ve druhé, “Dare nám řekl, že jsi s Jessicou na cestě do San Francisca. Doufám, že si brzy přečteš moji zprávu. Musím ti říct něco důležitého. Zavolej mi. Co nejdříve.“

A poslední zpráva, “Sede, ať už děláš cokoliv, nenastupuj na tu loď!“

Sedovi spadlo srdce až do kalhot. Na to už bylo pozdě. Plánovala Jessica jeho vraždu a pak jeho tělo hodit přes palubu, než odpluje s jeho bubeníkem a basákem k západu slunce? A jak Brian věděl o jejich plánech? Byl v tom s nimi anebo se snažil Sedovi zachránit život? Začaly se mu potit ruce, vytočil Briana a čekal, až to zvedne.

„Konečně. Čekal jsem celý den, až zavoláš.“

„Co se to kurva děje, Briane?“

„Prosím, řekni mi, že jsi nenastoupil na loď.“

„Jsem na lodi.“

„Do prdele!“ Brian pak někomu řekl, „Právě je na lodi.“

„Do prdele!“ řek Trey v pozadí.

Brian opět mluvil do telefonu. „Fajn, přesouváme se k plánu B.“

Sed se poškrábal za uchem. „Plán B. A jaký byl plán A?“

„Musíš to udělat dneska, kámo. Jako teď hned.“

Sed se vůbec nechytal. Jako v ničem. „Co mám udělat?“

„Požádat Jessicu o ruku.“

„Jo, zítra během koncertu. Celou tu věc jsme naplánovali.“

„Nemůžeš čekat. Jdi a požádej ji teď hned.“

„Teď? Co se děje, Briane?“

Brian se zarazil a pak si nahlas povzdechnul. „To ti nemůžu říct.“

„Řekni mu to,“ řekl Trey tak nahlas, až ho slyšel i Sed.

„To by nebylo férové vítězství, když mu to řeknu. To nebude platit.“

„Nenechám si udělat na prdel tetování podle Ericova výběru jenom proto, že jsi byl počestný debil,“ řekl Trey. „Dej mi ten zatracený telefon. Řeknu mu to.“

Sed pak slyšel, jak se jeho dva kytaristi přetahovali o telefon. Nahlas. Očividně vyhrál Brian.

„Musíš požádat Jessicu o ruku před západem slunce. Jasný?“ řekl Brian zadýchaně. „V tomhle mi musíš věřit. Víš, že bych ti neporadil špatně.

„Nepožádám ji o ruku dřív, než si poslechne moji písničku. Tohle byl důvod, proč jsem ji doteď nepožádal.“ No, tohle a pak to, že byl nervózní. Ale taky nasadit jí prstýnek, zatímco spala, nevyšlo.

„Tak jí to zazpívej.“

„Bez hudby? Nebuď hloupý, Briane. S Treyem jste tu písničku připravovali celý týden.“

„A co ta nahrávka, kterou jste udělali před lety?“ slyšel Sed, jak říkal vzadu Trey.

„Ano! Na tu nahrávku jsem zapomněl. Perfektní! Sede, pokud ti přehraju tu písničku do telefonu, tak pak požádáš Jessicu o ruku? Pořád jí to můžeme zítra zahrát na živo.“ Brian vydal zvuk – něco mezi kňučením a sténáním. „Prosím.“

Brian Seda o nic nežádal a dlužil tomu klukovi hodně. Sed si otráveně povzdechnul a věděl, že neodmítne. „Pokud mi pošleš tu písničku, tak to udělám.“

Brian si úlevně vydechnul. „Díkybohu. Doufám, že ho pořád mám. Zkontroluju svoje soubory a zavolám ti zpět. Tak rychle, jak jen to bude možné.“

„Fajn,“ řekl Sed. „A abyste věděli, tak byste, vy šílení kreténi, měli přestat uzavírat bláznivé sázky…“

„Taky ses na těch bláznivých sázkách podílel.“

To nemohl popřít.

„Zkusím to najít,“ pokračoval Brian, „ale pokud bych to z nějakého důvodu nenašel, tak mi slib, že ji tak jako tak požádáš o roku. Před západem slunce.“

Co měl pořád s tím západem slunce? Chystala se snad proměnit v nějakou zlobřici nebo co?

„Zeptám se jí. Když budu připravený.“

Trey tam zařval, „Co říkal? Zachrání nám naše prdele? A to myslím doslova, Briane?“ když Sed zavěsil.

Sed tak úplně nerozuměl tomu, o co se vsadili a co s tím měli Eric a Jace společného. Možná mu to vysvětlí Jessica. Nastavil si telefon na vibrace a zastrčil si ho do kapsy. Než odešel, tak ještě použil záchod a umyl si ruce v malém umyvadle. Už si nemyslel, že ho plánovala Jessica zabít (teda, asi ne), ale teď si dával pozor ohledně jejích úmyslů, když věděl, že se zapletla do nějaké šílené sázky s jeho kapelou. A to nevěděl, o co šlo.

Na palubě se posadil na židli naproti ní a ona se na něj zářivě usmála, v jahodových blonďatých vlasech se jí odráželo slunce.

„Broskvový kompot? Na krk by ti neměl vadit.“

S ohledem na to všechno, ho krk zajímal nejméně, ale přikývnul, protože bylo velmi nepravděpodobné, že by jí cokoliv odmítl. „Co se stane při západu slunce?“

Na vidličku napíchnula velký kus broskve. „Slunce zapadne.“

Zakroutil na ni hlavou. „Chytračko,“ zamumlal s úšklebkem. Potom, co mu nabídla vidličku, tak sledoval, jak jí po prstech začala stékat šťáva.

„Proč se mě tak vyptáváš?“ zeptala se podezíravě.

„Právě jsem telefonoval s Brianem. Vypadalo to, že si myslí, že se při západu slunce stane něco velkého. Něco, co zahrnuje Erica a Jace. Neplánuješ moji vraždu, že ne?“

Její prvotní ohromení, se proměnilo v nejistý smích. „Zavraždit tě? Eh, ne, to není úplně přesné.“

„A co přesně jsi naplánovala?“

„Je to překvapení. Dobré. Slibuju.“ Nabídla mu další kousek broskve. „Jen se uvolni, ano? Jsem z tebe nervózní.“

Spolknul broskev. „Já tebe znervózňuju?“

„Podívej,“ řekla a ukázala na něco za jeho ramenem. „To je Alcatraz.“

Proč tak nadšeně ukazuje nejhorší věznici všech dob? Možná, že se ho snažila rozptýlit. Za chvilku odpluli od Alcatrazu a blížili se k mostu Golden Bridge, který měla za zády.

„A tady je Golden Bridge.“

Podívala se za sebe a vypadala, že se jí udělalo trochu špatně. „Už?“

Čím blíže byli mostu Golden Bridge, tím víc Jessičina tvář zelenala.

„Je ti dobře?“ zeptal se.

Lehce přikývla. Nabídla mu další broskev.

Sedovi v kapse začal vibrovat telefon. Rozbušilo se mu srdce. Doufal, že to znamenalo, že Brian našel tu nahrávku. A ve stejnou chvíli začal být nervózní. Měli počkat do zítra.

Slunce pomalu bledlo a horizont se začal barvit do červena a oranžova.

Znovu mu zavibroval telefon. Zhluboka se nadechnul a vytáhnul si telefon z kapsy. Byl to Brian.

„Tohle musím vzít, miláčku. Omluv mě.“ Otočil se k ní zády a zvednul telefon, „Co je?“

„Našel jsem to. Dej mi Jessicu k telefonu a já jí to pustím.“

Sed se zhluboka nadechnul a podal jí telefon. Bylo to tady.

Nechápavě se na něj podívala a pak si vzala z jeho ruky telefon.

„Brian má něco, co si musíš poslechnout.“

Podívala se na most za sebou. S každou chvilkou byl větší a větší. „Nemůže to počkat?“

„Prosím.“

Dala si telefon k uchu. „Briane?“

Něco jí řekl. Sed mohl jenom hádat, co to bylo. Její výraz přešel ze zvědavého na ohromený, potom se jí oči zalily slzami.

„Ale ne, tohle mi nedělej,“ řekl Sed.

„Ty jsi napsal tuhle písničku?“ Rozklepanými prsty si zakryla pusu. „Pro mě?“ zeptala se, zlomil se jí hlas.

„Ano a chtěl jsem, abys ho slyšela předtím-“

„Je nádherná.“

Teď byla ta pravá chvíle. Jeho nervozitu nahradila jistota. Vytáhnul si z kapsy její prsten a pokleknul před ní na koleno. „Jessico,“ řekl a srdce měl plné emocí, „vezmeš si-“

Vykulila oči. „Ne. Nedělej to. Teď ne. Všechno zničíš.“ Odhodila jeho telefon, chytla ho za tričko a vytáhla na nohy.

Její slova mu poslala šíp přímo do srdce.

Ne? Řekla mu ne. Jak mohla říct ne?

Jessica se otočila a pak začala zběsile oběma rukama mávat na most. Vzala Seda za ruku. Cítil to. Viděl to. Její lásku. Měla ji vepsanou v očích. Tak jasná, že se jí mohl dotknout. Tak proč ho teď odmítla?

Proč?

Ten prsten. Byl příliš malý. Zasloužila si lepší. Co mu to jenom řekla, kdy ho po něm před dvěma roky hodila? Vezmi si tu levnou sračku. Ale i kdyby to bylo ono, tak to nemohl přijmout. Nemohl. Milovala ho. Byl si jistý, že ano. Tak proč? Proč řekla ne? Co by mohl udělat jinak? Nemohl ji zase nechat odejít. Prostě nemohl. Musela-

„Sede, zlatíčko. Podívej se na most.“

Sed poslechnul, protože byl příliš ohromený, než aby promluvil. Sed si stěží všimnul zvuku motorky na mostě, protože se najednou přes most rozprostřel bílý prapor. Vezmeš, bylo tam napsáno velkými červenými písmeny. O několik vteřin později se objevilo další slovo. Si. Někdo (Jace?) tam jel na motorce a odkrýval jedno slovo, po druhém, na velké vyhlídce na mostě. Mě. A nakonec poslední slovo: EDES.

„Edes?“

„Ale ne, poslední slovo mají vzhůru nohama.“ Jessica se zasmála a pak se podívala na Seda. „Znamená to, že ti chci říct: Vezmeš si mě, Sede?“ Nervózně se usmála. „No? Vezmeš?“

Její krásná tvář se rozmazala, když se mu v očích objevily otravné a směšné slzy. Otřel si je hřbetem ruky. Ona ho žádala o ruku? Jako opravdu? Ano, ano, bože ano. Chytnul její levou ruku, políbil ji chvějícími rty a pak, konečně, jí na prst nasadil její prsten.

Podívala se na něj a zalapala po dechu. „To je můj prsten. Ten, který jsi mi dal v Pittsburghu.“

Přikývnul, neschopný slova. Srdce mu vylétlo až do krku.

„Schoval sis ho? Neprodal jsi ho kvůli opravě autobusu?“

„Nikdy neopustil moji kapsu. Patří tobě, Jessico. Vždycky byl tvůj a vždycky bude,“ řekl zadýchaně. „A teď je zpátky tam, kam patří. Na tvém prstě.“

„Ach miláčku, nedokážu ti ani říct, jak moc to pro mě znamená.“ Přitiskla si pěst k hrudi a přitiskla si tak prstýnek k srdci. A teď se její oči zalily otravnými a směšnými slzami. Ale nyní na ní vypadaly dobře. Sed vzal její tvář do dlaní a něžně ji políbil, šťastný, že ta bezvýznamná cetka pro ni taky znamenala celý svět, tak moc, jak byla významná pro něj. Za nějakou chvilku se od něj odtáhla.

„Ještě jsi mi neodpověděl,“ zašeptala. „Vezmeš si mě, Sede?“

Nemohl popadnout dech, natož vytvořit slova a tak udělal to jediné, co zvládnul zpěvák bez hlasu – mrknul.

„Budu to brát jako ano.“ Jessica se ušklíbla a povalila ho na deku. S jeho tričkem udělala rychlý proces a pak se mu horečně vrhla na jeho odhalenou hruď, kde ho začala líbat a pak postupovala směrem dolů, na břicho a pak k opasku. „Jsem strašně zlobivá, Sedricu. Co kdybychom stvrdili naše zasnoubení právě teď a tady?“

Usmál se a věděl, že se ukázaly jeho dolíčky, ale teď mu to bylo úplně fuk. „Souhlasím s tvým návrhem, obhájkyně.“

Posadila se na něj obkročmo, přetáhla si šaty přes hlavu. V západu slunce měla její kůže barvu zlatavého medu. Vzal její prsa do obou dlaní, až se jí oči zavřely blahem. Drahý bože, tahle žena byla neuvěřitelná. Jeho žena. Jeho srdce. Jeho Jessica. Jeho.

Sed byl nejšťastnějším chlapem na světě. Život už nemohl být dokonalejší.