RC - 11. kapitola

Překlad: Marťa

Dovádíš mě k šílenství.

Další den uběhl nudným opalováním a pokusem o rozhovor se ženami, které chtěly mluvit jen o sobě, zatímco Dante šel na rande s Tiffany a Michelle. Byla to jedna z těch schůzek, kdy jedna dívka dostala špendlík se srdcem a druhá byla poslána pryč. Chudák Dante. Uvíznul mezi zabedněncem a kreténem.

 Podařilo se mi vystopovat Taylor. Vypadalo to, že se mi vyhýbala, ale na to jsem neměla čas. „Musím tě požádat o laskavost.“

„Jako bych neměla na práci nic jiného.“

Ignorovala jsem její pichlavou a sarkastickou reakci a usoudila, že se pořadu příliš nedaří. Věděla jsem, že není naštvaná na mě, tak jsem si to nebrala osobně. „Musím zavolat Sterlingovi. Jako hned teď.“

Přimhouřila oči a já doufala, že řekne ano. Potřebovala jsem s ním mluvit. Byla jsem nebezpečně blízko tomu, abych všechno pustila k vodě a věřila Dantovi. Nesnášela jsem, že jsem si to musela přiznat, ale narušil mou obranu a naváděl mě k tomu, abych se do něj opravdu zamilovala.

„Pojď se mnou.“

Znovu mě vedla do koupelny v prvním patře. „Proč se vždycky schováváme tady?“

„Nejsou tu kamery.“ Dala mi telefon a já doufala, že to Dante zvedne. Někdy neznámá čísla nezvedal.

„Můžu s ním mluvit o samotě?“

„Promiň, nemůžeš. Máme dohodu.“

Přikývla jsem a doufala, že bude tahle koupelna, jako katolická zpovědnice a že si pro sebe nechá všechno, co uslyší.

Vytočila jsem Sterlingovo číslo a po několika zazvoněních spadl hovor do hlasové schránky. Zkusila jsem to znovu a naštěstí to tentokrát zvedl.

„Sterling Brown.“

„Ahoj! To jsem já. Lemon. Půjčila jsem si telefon od kamarádky.“ Bylo trochu smutné, že jsem cítila potřebu představit se, ale bylo to pochopitelné vzhledem k našemu poslednímu rozhovoru. Byla by to pro mě poslední kapka, kdyby mě znovu nepoznal.

„Právě odcházím z kanceláře na poradu. Co se děje?“

„Mohl bys na chvíli zastavit a poslouchat mě? Tohle je důležité.“ Myslela jsem na všechno, co jsem mu chtěla říct. Že chovám city k jinému muži. Že uvažuji o zrušení našeho zasnoubení a svatby.

Že chci něco víc.

„Lemon, na tohle opravdu nemám čas. Můžeme si promluvit později?“

„Nemůžeme. Musím s tebou mluvit hned teď.“ Cítila jsem, jak mi po zádech tekl pot a srdce mi rychle tlouklo. Posadila jsem se do vany a přitáhla si nohy k hrudníku.

„O co jde?“ Zněl rozzlobeně a odtažitě.

Nebyla vhodná doba, aby se takhle choval. Potřebovala jsem, aby byl rozumný, laskavý a klidný. Takový, proč jsem se do něj zamilovala. Potřebovala jsem, aby mi připomněl, proč jsem mu řekla, že si ho vezmu.

Místo toho byl rozzlobený, vystresovaný workoholik. Obdivovala jsem jeho ambice, ale ne na úkor věcí, na kterých doopravdy záleželo. Jako na rodině. A snoubence.

 „Já… ti musím říct…“

„Co? Zatraceně, ženská!“ (Neřekl zatraceně, ale já to nahradila, protože náš pastor nám řekl, abychom nebrali jméno Pána nadarmo a to bylo alespoň jediné přikázání, které jsem mohla dodržet.) „Vyplivni se a přejdi k věci!“

Jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo to, že Dante se mnou takhle nikdy nemluvil. A nedokázala jsem si představit, že by to někdy udělal. I když jsem ho rozčilovala, vždy se mnou jednal, jako gentleman.

Nemohla jsem najít slova, kterými bych Sterlingovi řekla pravdu. O svých pocitech a obavách. Jak daleko se zdál být a jak jsem ho potřebovala, aby mi pomohl znovu se s ním propojit. Potřebovala jsem důvod, abych byla s ním. Jediné, co mi ale dával, byly důvody, proč odejít. „Zůstanu ještě chvíli v pořadu. Jen jsem myslela, že bys to měl vědět.“

„To mě zdržuješ kvůli tomuhle? Příště mi pošli zprávu.“ Zavěsil mi. Nevím, jestli mi kdy nějaký muž zavěsil.

Několik minut jsem tam jen šokovaně seděla. Uvažovala jsem o tom, že mu zavolám a nechám ho být. Řeknu mu, že je po všem. Věděla jsem ale, že když jsem naštvaná, nemám provádět nic zásadního. Mohla bych toho litovat. Vylezla jsem z vany. Podala jsem telefon zpátky Taylor a zahlédla v jejích očích lítost. Nerozpláču se. Byla jsem příliš rozčilená na to, abych plakala. Přemýšlela jsem o tom, že zavolám Kat, ale věděla jsem, že by mohla být uprostřed rozhovoru. Musím to zkusit později. Protože jsem neměla nikoho jiného, s kým bych si o tom promluvila.

Máš Danta, řekl ďáblík, který mi seděl na rameni. Kdybych to o Sterlingovi Dantovi řekla, byla by to pravděpodobně ta nejhorší věc, kterou jsem mohla dopustit. Vytvořilo by to mezi námi ještě větší pouto, probudilo víc emocí a pak by mě přesvědčil, abych Sterlinga pustila k vodě, a pak bych musela čelit realitě – že Dante se mnou nikdy nechtěl vztah a jen se za mnou honil, protože mě nemohl mít.

Byli jsme přátelé, kteří se přitahovali, ale to bylo všechno. Nikdy neřekl, že bych chtěl něco víc. Bylo to jasné. Chtěl si jen užívat, ale zatím nic jiného. Což nebylo překvapivé, vzhledem k jeho minulosti.

Nepotřebovala jsem křišťálovou kouli. Dante mi už dokázal, jaký byl. A podvedl by mě.

Pamatuješ si tu část? Řekla jsem svému ďáblovi. Dante mě podvede. Nakonec.

Říkala jsem si to tak často, že to pravděpodobně mohla být moje meditační mantra. Dante mě podvede. Dante mě podvede. Ohm.

A až se to stane, zničí mě to. Naprosto zničí. Věděla jsem, že to bude to nejhorší, co se mi kdy stalo.

Protože jsem to prožila se všemi svými bývalými. Díky tomu jsem věděla, jak se s tím vypořádat a jak se přes to dostat.

A přesto jsem věděla, že s ním to bude jiné a nemohla jsem to pomyšlení vydržet.

Zahnula jsem za roh a skoro jsem do něj vrazila. Musel se právě vrátit z rande. Zajímalo by mě, kterou dívku si nechal. Mohla jsem to použít ke svému rozptýlení. Usmála jsem se. „Michelle nebo Tiffany?“

„Poslal jsem domů Tiffany.“

Začal mi vracet úsměv, ale zarazil se. „Co se děje?“

Jak to dělal? Snažila jsem se udržet své emoce pod kontrolou, vypadat normálně. Nechtěla jsem odpovídat na milion otázek od ostatních dívek a rozhodně jsem to nechtěla říct Dantovi. „Mluvila jsem se Sterlingem.“ Vyšla ze mě pravda.

„A jak se má tvůj bezvýznamný?“

Podívala jsem se na něj.

„Co? Řekl jsem něco špatně?“

„Významný,“ opravila jsem ho.

„Jasně. Promiň. Ta angličtina.“ Nezněl ani trochu, že by toho litoval.

„Věci jsou… no, jsou…“ Jak jsem mu to mohla říct? Nebylo by to spravedlivé ani k jednomu z nich.

Velmi jemně a konejšivě mi položil ruce na paže. Škoda, že mě to neuklidnilo. „Jsem tady, kdyby sis potřebovala promluvit. Jen si účtuji tři sta dolarů za hodinu.“

Byl to sladký pokus o to mě rozesmát, ale právě teď mi připadalo, že celý můj svět byl jeden velký nepořádek a já nevěděla, jak to napravit.

„Pravděpodobně by nebylo správné, abych o tom s tebou mluvila,“ přiznala jsem.

Pořád vypadal znepokojeně. „Chápu, jestli to tak cítíš. Ale pro mě to nic nemění. Jsem tu. Kdybys cokoliv a kdykoliv potřebovala. Vždycky.“ Naklonil se dopředu a políbil mě na čelo. Takhle pravděpodobně líbal své sestry, ale já k němu sesterské city nechovala. Zavřela jsem oči a uvědomila si, jak mi to chybělo. Byla jsem v pokušení obejmout ho kolem pasu. Jen tak tak jsem se udržela.

Neměla bych to srovnávat. Neměla bych. Ale tohle byl Dante, střed televizního pořadu. Bylo na něm závislých tolik pracovních míst. Byl člen královské rodiny s povinnostmi, které si většina lidí ani nedokázala představit a nikdy mi nedal najevo, že bych ho otravovala. Nebo na mě neměl čas.

Možná jsem nebyla fér. Ale nebylo správné, jak jsem mnou mluvil Sterling.

„Je tohle součást tvých rytířských úkolů?“ Zeptala jsem se, když se ode mě odtáhl. Chvíli zůstal na místě, díval se na mě, a pak zamířil po schodech nahoru.

„Rytíř, Indiana Jones, jakýkoliv hrdina, kterého potřebuješ.“

Zalapala jsem po dechu. Teď to bez všech pochybností myslel naprosto vážně.

***

Silvestr. Monterra. Královská rodina pořádala maškarní ples. Já šla za Scarlett O´Harovou a Kat byla Elsa z Ledového království, což byl nápad Serafiny. Byla to naše poslední noc v jejich zemi a my jsme se měly ráno vrátit do Spojených států.

Docela úspěšně jsem se vyhýbala Dantovým pokusům se mnou mluvit o tom, co se stalo v jeho pokoji. Kdykoliv jsem někam šla, táhla jsem sebou Rafa a ujistila se, že jsme nikdy nebyli sami. Zdálo se, že nebylo o čem mluvit, vzhledem k tomu, že už ho nikdy neuvidím.

Kat a já jsme vešly do tanečního sálu a já okamžitě uviděla Danta. Oblékl se, jako Indiana Jones a byl to ten nejžhavější muž, jakého jsem kdy viděla. Byla jsem tak ráda, že jsem měla, jako součást kostýmu, vějíř, který jsem okamžitě použila, abych se pokusila ochladit zrudlou pokožku.

Rafe se oblékl, jako Dr. Who – jedenáctý doktor, jak mi řekl později ten večer – a Nico měl na sobě kostým pana Darcyho, díky kterému byla Kat vzrušenější víc, než jsem ji kdy viděla.

„Dante je tam,“ poznamenala poté, co se k nám v kostýmu geishi přidala princezna Caitlin, která se provdala za korunního prince Anglie. Jako bych nevěděla přesně, kde byl a s jakou dívkou v tu chvíli flirtoval. „Moc mu to sluší.“

„Myslím, že vypadá dobře.“ Snažila jsem se být nenucená.

Kat se na mě podívala a řekla: „Prosím tě. Jako bys ho nenechala přepadnout svoji ztracenou archu.“

Chtěla jsem protestovat, ale místo toho jsme začaly mluvit o Nicovi. Ten pak přišel, aby si nárokoval Kat a vířil s ní po tanečním parketu.

Zdálo se, že se všichni dobře bavili a nechali mě tam samotnou.

Nemohla jsem uvěřit, jak smutně jsem se cítila, když jsem pomyslela na odjezd domů. Myslela jsem si, že budu v pořádku, ale bude se mi po celé rodině stýskat.

I když jsem to nechtěla přiznat, Dante mi bude chybět nejvíc.

Začala jsem se rozhlížet po tanečních párech, abych zjistila, jestli bych mohla najít někoho, kdo by mi řekl, kam všichni šli. Neviděla jsem je.

Alespoň byl čas strávený v Monteře plodný profesionálně. Všechno jsem dokončila a už neexistovaly žádné schůzky, nic, co jsem musela udělat. Musela jsem se jen letadlem vrátit na univerzitu Brighton, kde dokončím svou velmi jedinečnou a jistě úžasnou tezi a potom odpromuju. Už nebude žádné další rozptýlení.

Ale já jsem si takové rozptýlení přála, pomyslela jsem si, když jsem náhodou uviděla Salvatora. Šlechtic Duca di Brista seděl v potemnělém koutě s jednou dívkou na klíně a další ho líbala. Eh. Byl odporný. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ho někdy nechala, aby se mě dotkl.

Salvatore, jako muž, mě nikdy nepřitahoval. Nikdy jsem se o něj nestarala. Bylo to spíš proto, co symbolizoval. Byl to další hloupý chlap, který mi rozproudil krev a připravil mě o řeč. Další blbec, který nevěděl, co to znamenalo být věrný. Byl to jen další pes, který mě pronásledoval, dokud nedostal to, co chtěl a pak šel dál a mě za sebou nechal se zlomeným srdcem.

Cítila jsem se stará a unavená. Tolik jsem chtěla, aby se věci změnily. Nechtěla jsem znovu a znovu padat do té stejné pasti. Byla jsem, jako Charlie Brown (animovaná postava), běžela jsem po poli směrem k fotbalovému míči a než jsem mohla vykopnout, Lucy mi ho po milionté odtáhla z cesty. Rozhodla jsem se, že tentokrát to bude jiné. Tentokrát mi dovolí míč vykopnout.

Potřebovala jsem přestat utíkat za míčem. Nikdy nevydrží na místě. Vždycky by to dopadlo tak, že bych skončila na lopatkách.

Vrátím se do svého pokoje, zabalím si věci a slíbím si, že až se vrátím do Colorada, bude to jiné. Už nenechám muže, aby se mnou jednali, jako se špínou. Už žádné další chyby.

Dante stál na druhé straně masivních dveří do tanečního sálu. „Proč pláčeš?“

Zvedla jsem ruku a ucítila na prstech slzy. Ani jsem si neuvědomila, že pláču. „Je to hloupost. Nezáleží na tom,“ řekla jsem mu a otřela si tváře. Nedokázala jsem mu vysvětlit, že jsem neplakala kvůli Salvatorovi, ale proto, jak se pokazil můj život. Vzal mě za ruku a odvedl mě k výklenku, kde stála kamenná lavice s červeným sedákem. Posadili jsme se.

„Mě na tom záleží.“ Vzal obě mé ruce do svých. Starost v jeho očích mě přiměla znovu se rozplakat. Což mě nevysvětlitelně rozzlobilo a něco ve mně se rozbilo.

Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal, tak jsem ruce odtáhla. „Měl jsi pravdu, víš? Měla jsem tě poslechnout, když jsi mě před Salvatorem varoval. Víš, jak je to ponižující? Být neustále podváděná? Co to se mnou je?“

Popadl mě a přiměl mě, abych se na něj podívala. „Nic špatného s tebou není. Jsi úžasná.“

Byla jsem ohromená silou jeho slov. „Tak proč to dopouštím? Proč si pořád vybírám muže, kteří mi ubližují?“

„Protože jsi nenašla toho pravého.“

Zasmála jsem se. „Takový neexistuje, stejně jako Santa nebo čarodějnice Befana.“

„Ale ano. Potřebuješ někoho, jako jsem já. Byl bych tvůj hrdina, kdybys mě nechala. Nikdy bych ti neublížil.“ Tolik jsem chtěla věřit tomu, že říkal pravdu. Vážně.

Ale nemohla jsem.

Bez varování mě políbil. Měla jsem ho zastavit nebo mu říct ne. Ale jeho polibky mě utěšovaly a uklidňovaly. Palci setřel zbylé slzy z mých tváří tak jemně, až jsem se chtěla rozplakat znovu. Cítila jsem bodavou sladkost, která mě nutila se mu vzdát. Horkou něhu, která mi změnila vnitřnosti na želé.

„Jsi tak krásná,“ řekl, než mě znovu políbil. „Tak chytrá. Tak nádherná. Tak krásná.“ Mezi každou větou mě líbal, okusoval a dráždil.

„Krásná jsi řekl dvakrát,“ zamumlala jsem proti jeho ústům.

Stáhl se s oslnivým úsměvem. „To proto, že jsi mimořádně krásná.“

Řekl princ, který randil s nejkrásnějšími ženami na světě. Chápejte mě, věděla jsem, že jsem hezká, ale ve srovnání s nimi? „Eh, no,“ odpověděla jsem.

„Jsi.“ Ten definitivní tón byl zpátky. Držel mě blízko. Milovala jsem, když se mě takhle dotýkal. Kdy to mezi námi jiskřilo tak, že jsem zapomněla na všechno ostatní. Pohladil mě po vlasech a tváři. „Jsi. Uvnitř i zvenčí. Přál bych si, abych ti to mohl dokázat. Aby ses mohla vidět tak, jak tě vidím já.“

Nikdo nemohl popřít, že to Dante uměl. Že vždycky věděl, co měl říct a kdy to měl říct. Ale než jsem mohla cokoliv říct já a on potvrdil pravdivost svých slov, silně přitiskl své rty k mým.

Pokud byl dříve něžný a uklidňující, teď to bylo pryč. Teď už bylo jen horko, touha a rozkoš. Chtěl poznávat a být poznaný. Měla jsem pocit, jako bych byla zachycená v nejintenzivnější bleskové bouři, protože ve mně znovu a znovu proudily vlny energie. Moje srdce tlouklo tak silně, jako by se snažilo dostat co nejblíž, k tomu jeho.

Všude ve mně proudila směsice hormonů od vášně po frustraci, jako by čekala na chvíli, kdy se bude moci probudit k životu, projet mým tělem a přimět můj žaludek k tomu, aby byl bolestně prázdný. Opravdu jsem teď chtěla omdlít.

Strniště jeho neoholených čelistí mě škrábalo a bodalo na tváři, ale líbilo se mi to. Voněl tak dobře, že jsem využila příležitosti, abych mu posela polibky jeho silný krk a zhluboka se nadechla jeho kolínské. Báječné. Jeho kůže chutnala, jako sůl a… Dante. Přesunula jsem se k jeho ušnímu lalůčku a bylo to, jako bych přilila petrolej do ohně.

Vydal zvuk podobný zavrčení a zasténání těsně předtím, než začal pustošit má ústa a vystupňoval líbání, které bylo už tak intenzivní. Začala jsem se chvět a držela se ho, jako voru v bouři. Byl jediná pevná věc ve světě, kterou jsem vnímala přes mlhu, která mě obklopovala. Jeho rty pasovaly na mé, jako by je vlastnil. A mě.

Ta hloupá obruč mé sukně mi nedovolila se k němu přiblížit. Všechno, co jsem chtěla, bylo být k němu co nejblíže, ve všech smyslech toho slova. Už si mě přivlastnil rukama a ústy a já chtěla víc.

Líbali jsme se a líbali a mě v uších hučela krev, jak jsem se rozplývala v jeho mučivém příslibu. Bála jsem se, že už nikdy nebudu spokojená, že to nebude stačit – nikdy to nebude stačit.

Pak se mu nějak podařilo polibek prohloubit a zintenzivnit a já se začala třást po celém těle. Cítila jsem, že se brzy z nedostatku kyslíku udusím, ale bylo mi to jedno.

Když mě políbil od krku po klíční kost, nakonec jsem napjatým hlasem řekl: „Nemůžu si vzpomenout, jak se dýchá.“

„Ani bys neměla,“ řekl, než se jeho ústa vrátila k mým.

Štvaly mě všechny dívky v sesterstvu, které mluvily o tom, jak se s nimi pohnula země a zastavil čas. Nikdy jsem nechápala, co se mi snažily vysvětlit. Až do této chvíle. Protože teď se země rozhodně pohnula a čas přestal existovat.

Byli jsme jen já a Dante.

Přerušil polibek a já otevřela oči, abych viděla, jak na mě zíral s nepopiratelnou touhou v očích. Oba jsme ztěžka dýchali, když jsme se na sebe dívali. Proč přestal? Moje tělo se naklánělo dopředu a chtělo, abych ho líbala dál. Moje rty doslova brněly očekáváním.

„Limon, pojď se mnou nahoru.“