G&M - 44. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

Zmateně zírám na svou ženu. O čem to kurva mluví?

„Ne,“ vykřikl jsem. „Mia s tebou nikam nepůjde.“ Nech ji a chlapce jít.“ Ztišil jsem hlas a snažil se znít klidně a racionálně, zatímco mě to uvnitř drásalo. „Tvá nenávist jde na mou hlavu. Od té doby, co jsme se narodili. Vynechme z toho všechny ostatní a urovnejte to jako skuteční muži.“

Daemon namířil zbraň na Miu. „Koho z nich mám zastřelit jako první? Tvou ukradenou manželka, nebo tvýho bastardskýho syna?“

„Je to tvůj syn, Daemone. Ten chlapec je tvůj. Nemůžeš ublížit svému dítěti,“ řekl jsem, prosil jsem a lhal v naději, že to v něm něco pohne.

„I kdyby byl, nezajímá mě to. Nic pro mě neznamená.“ Zasáhl Jamieho pistolí po boku hlavy, aby svá slova podpořil. Chlapec sebou trhnul a vykřikl bolestí, když visel jako ochablá panenka na Daemonovo paži. Zaplavil mě hněv. Jaký netvor se nestaral o někoho, kdo by mohl být jeho vlastní krev?

Přinutím ho, aby za to všechno zaplatil.

„Ona, na druhé straně, jak dobře víš, je dobrá na šukačku.“

„Mia je moje žena. To pro tebe nic neznamená?“

„Jo, to znamená, že jsi tam jako obvykle dorazil první. Ale teď se mi nabídla. A jak říká, udělá cokoli, co chci. Kriste, nemůžu se dočkat, až ji svážu a budu ji šukat slepou, s vědomím, že ty víš, že to dělám.“

Můj hněv se obrátil na čistý vztek. Několikrát jsem otevřel a sevřel pěsti, které ma svěděly, abych ho s nima mlátil tak dlouho, dokud by nebyl tuhej. „Zemřu se ctí pro mou rodinu. Ty nemáš nic. Nejsi nic. Nikdo za tebou nebude truchlit, až budeš mrtvý.“

Daemon se na mě zadíval, jeho kůže se bledla, když na něj má slova dopadla.

Pokračoval jsem ve své tirádě. „Zabíjíš bez důvodu. Jsi naplněn nenávistí a zuřivostí vůči všemu a všem. Ze všech mých požehnání v životě jsem velmi vděčný, že nejsem ty. Nemůže být nic horšího, než být všemi opovrhován… nikým nemilován. Je mi tě líto –“

Zazněl výstřel a umlčel mě. Klopýtl jsem a klesl na zem. Bolest vystřelila z mé nohy na moje slabiny a dále do mého těla. Můj vlastní zasraný bratr mě střelil do nohy.

„Cobro!“ Vykřikla Mia, ale než se mohla pohnout, Daemon ji strčil dozadu ke zdi.

Krev vytekla z rány a z nesnesitelné bolesti mi na kůži vypukl chladný pot. Posadil jsem se na kolena a čekal, až budu mít šanci toho sráče přemoct. Musel jsem být opatrný; stále měl Jamieho a Miu ve svých spárech.

„Jsem to já, kdo tady má pod kontrolou, pro případ, že si na to zasraně zapomněl.“ Zamával zbraní mezi u a mnou, prstem na spoušti. Kurva. Šílený muž s nabitou zbraní nebyl nikdy dobrá věc.

Na chvíli jsem zavřel oči, abych zvládl bolest a vymyslel plán. Kde jsou do prdele Ryder a policajti? Neslyšeli ten zasraný výstřel?

„Řeknu ti, jak to bude. Ušetřím dítě. A Alessandra bude moje.“ Zvedl ruku a namířil pistoli na mou hlavu. „Ty? Myslím, že bys měl jít šest stop pod zem. Může být pouze jeden z nás. Nikdy jsme se neměli narodit jako dvojčata.“

Přejel jsem si rukou přes obličej. Šlo to od špatného k horšímu. Miu v Daemonových spárech, by pro ni bylo horší než smrt. Ten muž je deviantní monstrum. Nevěděl nic o péči o jiného člověka, a zejména o někoho, jako je Mia. Zlomil by jeho zasraného ducha – zabil by ji uvnitř. To jsem nemohl dovolit.

Láska je legrační věc. Nezajímalo mě, že krvácím. Bylo mi jedno, jestli zemřu. Měl jsem dobrý život, požehnaný nejlepšími věcmi, které mohl člověk mít. Měl jsem jen strach o ty, které bych opustil.

„Nedostaneš se daleko, pokud se pokusíš vzít Miu a utéct. Bratři po tobě okamžitě půjdou a dostanou tě. Můžeš mě zastřelit, ale nemůžeš zabít bratrstvo Scorpio Stingers.“

„Seru na tebe i na klub. Vždycky jsem byla zasraná černá ovce… ten odlišný. Dokonce i Rydera Malone přijal a postavil ho přede mne. A to všechno kvůli tobě.“

„Viníš mě, že nemáš srdce? Žádnou morálku a soucit?“ Přitiskl jsem si dlaň k ráně, abych zastavil krvácení. Kolem nohou jsem už měl kaluž červené a hlava se mi točila ze ztráty krve.

„Dělá se mi špatně z toho, jak neustále poslouchám, jak jsi úžasný. Mohl jsem být prez klubu –“

„Je toho víc, než být prvorozeným, abys mohl být prezidentem, Daemone. Chce to muže, který dokáže vést své muže. Malone mi to dal, protože jsem v tom byl nejlepší, ne proto, že jsem o pět zasraných minut starší než ty. Dospěj už do prdele.“

Ozval se další výstřel a mé rameno explodovalo. Dopad střely mě srazil na zadek.

„Chci tě zabít pomalu. Jedna zasraná střela za druhou. Jsi sebevědomý čurak, který si myslí, že je lepší než já.“

„Ne, Bože, prosím ne. Daemone, prosím, pojďme odtud hned,“ vykřikla Mia a vstala. Stála tam, třásla se, stále mokrá od deště, její bradavky tlačily na tkaninu jejího trička. I s bolestí v jejích očích a vlasy přilepenými na tváři, byla nejkrásnější tvor, jakého jsem kdy viděl. Teď jsem ji nemohl ztratit. Nemohl jsem se dívat, jak odchází s Daemonem.

Jako by si byla vědoma mých myšlenek, otřásla se a složila ruce na prsou. Ale Daemon už viděl, co jsem viděl já. Pustil Jamieho na zem a nohou ho strčil na stranu.

„Mé dítě,“ vzlykala a pokusila se přejít k místu, kde Jamie ležel stočený do klubíčka.

Popadl Miu za paži, když se pokusila dostat kolem něj a přitáhl si ji k hrudi. Jeho ústa tvrdě přistála na jejích, jednu ruku na prsu a palcem jí třel bradavku. Moje hlava měla chvíli před explozí.

„Budu si užívat šukání tvé ženy, bratře. Každý den po zbytek mého života, když ty budeš hnít v zemi. Chceš, abych ti ukázal, co s ní udělám?“ Rukou jí sklouznul po boku a přitisknul na kundičku. Jeho zlý úsměv vyjádřil, jak velké potěšení mu to dává. Mia zakňučela, a zavrtěla hlavou, aniž by se mi podívala do očí.

Seru na to.

Hra skončila.

Zabiju ho holýma rukama.

Mia pro mě znamená všechno. Všechno. Tohle se nestane.

Vytlačil jsem se na nohy. Sráč půjde dolů.

Když jsem se k němu o tři kroky přiblížil, zastavil jsem se ve stopách a zíral do hlavně jeho zbraně, centimetry od mé tváře. Vonělo to smrtí.

Démonova tvář byla zkroucená zlostí, a oči mu zářily šílenstvím. To bylo ono – můj poslední okamžik.