RC - 17. kapitola

Překlad: Marťa

Flirtuje s tebou? Myslím, že dnes se zdvořilost stala tak vzácnou, že ji lidé mylně považují za flirtování. Zdálo se, že já jsem byla ve flirtování velmi, velmi dobrá.

Probudila jsem se a protáhla se. Cítila jsem se o sto procent lépe. Bylo to, jako bych ani nemocná nebyla. Natáhla jsem se po láhvi s vodou, kterou nechal Dante na mém nočním stolku. Včera, pokaždé když jsem se na vodu jen podívala, zvracela jsem. Zlehka jsem se opatrně napila a čekala.

Všechno zůstalo na svém místě.

Uslyšela jsem mužské zachrápání. Posadila jsem se. Dante spal v Genesisině posteli. Vypadal sladce. A sexy. A roztomile.

A tak sám sebou.

Přitáhla jsem si přikrývku ke krku, což bylo směšné, protože jsem měla pyžamo a on byl mimo.

Pak mě napadla strašná myšlenka. Byli tam s Genesis spolu? Položila jsem si ruku na čelo a přikázala si nevyšilovat. Kdyby on a Genesis… dělali to… nebyla to moje věc. Bylo to oplzlé a chtěla jsem je za to praštit, ale stále to nebyla moje věc.

„Dobré ráno.“

Á! Srdce se mi zastavilo. „Neděs mě takhle.“

„Nebyla bys překvapená, kdybys na mě nevrhla ty zamilované pohledy.“

„Nevrhala jsem zamilované pohledy!“ Trvala jsem na svém. „Snažila jsem se přijít na to, odkud vycházelo to chrápání.“

„Nechrápu.“ Otočil se ke mně a já byla vděčná, že na sobě měl tričko.

„Rozhodně ano. Zníš, jako kamion.“

„Jsi první, kdo si na to stěžuje.“

Moje kůže zrudla a já ani nemusela o důsledcích toho tvrzení přemýšlet. Když o tom mluvíme… „Kde je Genesis?“

„Nevím. Producenti vás všechny chtěli rozdělit.“

Nezkoumala jsem příliš tu úlevu, která mnou projela. „Proč?“

Opřel se o loket. „Genesis a Michelle začaly zvracet krátce po tobě. Nechtěli, abyste se navzájem nakazily.“

To nebyla nemoc. Chřipku bychom nedostaly současně během několika minut. Něco se stalo.

Něco jménem Abigail.

„Je Abigail nemocná?“

„Ne, pokud vím.“ Kdyby něco věděl, poznala bych mu to na tváři a slyšela v jeho hlase.

Vzpomněla jsem si na naši holčičí noc a na to, jak s námi pila mléčné koktejly a jak mě to překvapilo. Abigail byla vždy opatrná na to, co jedla. Vždycky to bylo organické, plné proteinů a zeleniny. Myslela jsem, že byla jen nadšená a rozhodla se pro jednu noc odvázat. A pila a pila, až na tu poslední dávku, kterou jsme měly těsně předtím, než jsme všechny usnuly.

Byla schopná něčeho takového? Vážně by nás otrávila? Byla ochotná nás všechny zabít, jen aby Danta vyhrála?

Měla jsem pocit, že ano. Musela bych to nějak dokázat. A i když bych se jí ráda pomalu a nesnesitelně pomstila, stačilo jen přimět ji k tomu, aby se nechala z pořadu vyhodit.

„Jak se cítíš?“ Dante přerušil mé plány na pomstu ve stylu Indiga Montoyi.

„Je to o hodně lepší. Nemyslím si, že to byla chřipka.“

Odhodil deku a posadil se na postel. „Možná otrava jídlem? To by vysvětlovalo, proč jste onemocněly všechny tři.“

Určitě to tak bylo.

„Vzal jsi včera Abigail na poslední rande?“

„Ne. Byl jsem tu celý den s tebou.“

Srdce se mi zastavilo a roztavilo najednou. Fyzická přitažlivost byla jedna věc, ale emoce hrozily, že mě stáhnou ke dnu. „Co že jsi?“ Můj hlas zněl přiškrceně.

„Staral jsem se o tebe. Sledoval jsem, jak jsi během spánku vypadala, jako zombie.“

To, že strávil celý den pečováním o mě, mě zasáhlo hlouběji, než bych si připustila. Nemusel to dělat, nečekala jsem to a stejně to udělal.

Možná, jen možná, nebyly jeho pocity tak povrchní, jak jsem si myslela.

Nedokázala jsem si představit, že by totéž udělal Sterling.

Co se to se mnou stalo? Bylo to, jako bych hledala důvody, proč zrušit svatbu a být s Dantem. „Myslíš, jako z Walking Dead?“

„Nechápu, proč lidé padají, když utíkají před zombíkama a pozpátku se plazí, místo aby se zvedli a utekli pryč. Na nohou jsou přece rychlejší. Nebo proč jsou některé zombie hlasité a jindy, jako ninjové.“

Sterling odmítl The Walking Dead sledovat, přestože to byl můj oblíbený seriál.

Povzdechla jsem si. Dělala jsem to znovu.

„Zajímalo by mě, jak bys při apokalypse reagovala ty.“

To byl jeden z důvodů, proč jsem ten seriál tak milovala. Ráda jsem si představovala sama sebe na místě scénáristy, a jak bych to udělala lépe, než postavy a jak bych přežila. Líbilo se mi, že se na to zeptal. „Při apokalypse bych všem nakopala zadek. Jsem vynikající střelec.“

„A také užitečná při revoluci.“

„Čekáš revoluci?“ Nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se. Poslední lidé, které se někdo pokusil svrhnout, byli Dantovi rodiče.

„Nikdo žádnou revoluci nečeká. Bylo by ale příjemné vědět, že alespoň jeden člen královské rodiny by se dokázal prostřílet ven.“

„Nebudu…“ Přestala jsem mluvit a nadechla se, když se s rukama nad hlavou protáhl a ukázal mi pod tričkem vypracované břicho, na kterém by moje babička mohla prát.

Přistihl mě, jak jsem ho okukovala.

Cítila jsem, jak zrudla tvář a pak, abych tomu dodala korunu, žaludek mi zavrčel tak hlasitě, až jsem čekala, že se pode mnou rozhoupe postel.

„Hladová?“ Zeptal se s úšklebkem.

„Vím, že je to divné, po tom, co jsem včera snědla, ale zabíjela bych pro zmrzlinu Graeter.“

„Co to je?“

„Je to značka zmrzliny od společnosti ze Cincinnati v Ohiu. Byla odtud jedna moje sestra a díky ní jsem se o ní dozvěděla. Celou vysokou nám ji vozila.“

Vstal. „Tvé přání je mým rozkazem.“

„Nechci po tobě…“ Řekla jsem, ale on už byl na půl cestě ke dveřím.

Zastavil se a jeho zlověstné oči zajiskřily. „Říkala jsi, že se to nikdy nestane, ale právě jsme spolu spali.“

„Nespali!“ Popadla jsem jeden z polštářů a hodila ho na něj, ale už byl pryč.

***

Osprchovala jsem se a bylo příjemné cítit se zase, jako člověk. Zajímalo by mě, kolik toho z předchozího dne kamery zachytily. Jestli ukázali lidem, že byl Dante celý den se mnou, mohlo by to vypadat, že mě upřednostňoval před ostatními. I když, vzhledem k tomu, jak fungoval střih, jsem taky mohla vypadat, jako hrozný člověk, zatímco Abigail, jako milá hrdinka.

Poté, co jsem se oblékla a vyfoukala si vlasy, šla jsem zkontrolovat Genesis a Michelle. Zdálo se, že Michelle už se úplně vzpamatovala a byla zaneprázdněná balením na výlet s Dantem do svého rodného města. Genesis, bohužel, stále zvracela. „Pokaždé, když se napiju vody, udělá se mi hůř.“

„Přestaň na chvíli pít,“ řekla jsem jí. „Prostě spi.“ Přikývla a zavřela oči. Přitáhla jsem jí deku až ke krku a poplácala ji. Přála jsem si, abych mohla udělat víc.

Cestou dolů jsem míjela Abigailin pokoj. Byl prázdný. „Abigail?“ Zavolala jsem. Zaklepala na její otevřené dveře. „Haló?“ Žádná odpověď se neozvala. Nevěděla jsem, kolik jsem měla času, ale byla jsem připravená k rychlé špionáži.

Její pokoj byl bez poskvrnky. Jako by to tam uklidila služka. Další věc, která se mi na ní nelíbila.

Otevřela jsem komodu a prohrabala se jí. Nevěděla jsem, co jsem hledala, ale doufala jsem, že to poznám, až to uvidím. Podívala jsem se pod postel, pod polštáře a do nočních stolků. Nic.

Otočila jsem se ke skříni a prohlédla si její oblečení, zkontrolovala kapsy a podívala se do bot. Možná nic nenajdu. Kdyby byla chytrá, zbavila by se důkazů.

Naštěstí Abigail chytrá nebyla.

Vstala jsem a podívala se do polic ve skříni a uviděla sáček s bramborovými lupínky. A prý, že nejedla nic s přepáleným tukem a sodíkem. Popadla jsem sáček a viděla, že už byl otevřený. Zalovila jsem uvnitř a ucítila skleněnou lahvičku.

Triumfálně jsem ji vytáhla a přečetla si štítek. Ipecac sirup.

Moje bývalá sestra Charlotte byla anorektička a bulimička. Poté, co se vrátila z léčebny kvůli poruchu příjmu potravy, mě požádala, abych šla do jejího pokoje a všechen sirup ipecac z jejího úkrytu vyhodila. Neměla moc dávivý reflex, takže jediný způsob, jak mohla zvracet, bylo po tom sirupu. A pomohlo jí to udržet si jídlo a pití pod kontrolou, protože jakmile jste si ho vzali, nedokázali jste v sobě udržet žádné jídlo ani vodu.

Nebylo divu, že se Genesis se z toho ještě nedostala.

Vyběhla jsem z pokoje a probudila Genesis. „Nic nejez ani nepij. Zlepší se to.“

Omámeně řekla: „Dobře.“

„Vrátím se a později tě zkontroluju. Může to chvíli trvat, protože nejdřív musím zabít Abigail.“

Už spala. Vzala jsem jí vodu od postele a odnesla ji do kuchyně pro případ, že by si náš rozhovor nepamatovala.

Nemohla jsem uvěřit, že to Abigail udělala. Musela ho vzít, když se šla nahoru převléknout a celou noc předstírala, že je naše kamarádka a nutila nás pít koktejly. Čekala a plánovala, protože chtěla jít na poslední rande s princem Dantem a byla přitom ochotná nechat nás všechny trpět.

Jaký druh ďábelského sadisty tohle dokázal udělat?

Mohla bych té ženě skutečně ublížit. Byla jsem silnější, než smečka vlků. Žíly na mém čele začaly pulzovat a nehty jsem zarývala do dlaní. Třásla jsem se hněvem.

Nakráčela jsem k Batjeskyni a otevřela dveře. „Kde je Burdette?“ Dožadovala jsem se.

Taylor vypadala vyděšeně a ohromeně. „Co tady děláš?“ Zasyčela na mě.

Než jsem mohla odpovědět, vyšel ze zadní místnosti Burdette. „Co je to teď?“

Natáhla jsem k němu lahvičku. „Abigail to dala do našich koktejlů během včerejšího večera. Proto jsme všechny onemocněly a ona ne. Chtěla poslední rande a takhle nás všechny dostala z cesty.“

Podíval se na štítek a pak zpátky na mě. „Dojdi pro Abigail.“ Řekl nějakému asistentovi.

Během několika minut dorazila na vysokých podpatcích a v těch neskromnějších bikinách, jaké jsem kdy viděla, následovaná svým osobním kameramanem. Kolem nás se rozestavělo několik dalších skupin s kamerami. Světla na stropě se rozsvítila a celá místnost se rozzářila.

Když vešla do místnosti, šla jsem k ní. Někdo to musel předvídat, protože jsem neudělala ani krok a už drželi zpátky dva muži, abych se k ní nemohla dostat. „Ze všech nejšílenějších psychotických věcí, které jsi mohla…“

„Ticho!“ Štěkl na mě Burdette. Dost mě to překvapilo, takže jsem se uklidnila. Ukázal jí lahvičku. „Abigail, Lemon tě obvinila, že jsi použila tohle, abys dívkám způsobila nevolnost a mohla jít s Dantem na schůzku.“

Vypadala naprosto zmateně. „Nikdy jsem to neviděla.“

Samozřejmě lhala. Sáhla jsem po ní, ale drželi mě pevně na mém místě. „Našla jsem to ve tvém pokoji!“

Otočila se ke mně s nevinně vykulenýma očima. Rychle jsem se zmýlila, že nebyla dobrou herečkou, pokud získala jedinou roli v mýdlové opeře, ale dokázala, že jsem se mýlila. „Pokud jsi to našla v mém pokoji, musela jsi to tam dát ty. Ani nevím, co to je.“

Jaký důkaz jsem měla? V ložnici kamery nebyly.

V kuchyni ale ano. „Podívejte se na záběry z kuchyně z té noci. Musí existovat důkaz, že to přidala do mixéru.“ Věděla jsem, že musel být důvod pro to, aby se chovala tak mile. Mělo mě trknout, že to byl jen falešný pocit bezpečí.

„Najděte to,“ řekl Burdette jednomu z techniků.

„Muselo to být v poslední stopáži, na které jsem pracovala brzy ráno.“ Charlotte mi řekla, že hledání toho správného místa může trvat od patnácti minut po dvě hodiny.

Triumfálně jsem se podívala na Abigail a byla si jistá, že tím to skončí. „Mám to,“ řekl technik.

Hodil to na hlavní monitor a všichni jsme se dívali. Viděla jsem Genesis, Michelle a mě v rodinném pokoji, na provizorních postelích, jak jsme si povídaly a chichotaly se. Abigail vstala a šla do kuchyně a zvedla mixér. Přesunula se na jiné místo tak, aby stála zády ke kameře a my neviděli, co dělala s rukama.

Udělala to úmyslně. Přesně věděla, kde je kamera a jak se jí vyhnout.

Teď byla ona ten, kdo vypadal triumfálně.

Podívala jsem se na ni tak, jak jsem se dívala na lidi, když jsem neměla po ruce zbraň. „Máme jiný úhel kamery?“ Z jiné místnosti?“

„Na místo, kde stojí, ne,“ řekl jeden kameraman.

 Otrávila nás a snažila se, aby jí to prošlo. To se na šílené a nespravedlivé stupnici dostalo na hodnotu 9,9.

„Nikdy bych nikomu neublížila,“ řekla. V jejích očích se leskly neprolité slzy a ona si přitiskla ruku na prsa, jako by ji to, co jsem řekla, ranilo.

„Ach, no jasně,“ vyštěkla jsem na ni.

Zamrkala. „Co jsi to právě řekla? Nerozuměla jsem ti.“

„Chceš to zopakovat? Řekla jsem: „No jasně. Pohrdavě a opovržlivě.“

To s ní pohnulo. Viděla jsem, jak se jí ve tváři objevil hněv. Přišla blíž, postavila se přímo přede mě a strčila do mě. „Až budeš příště chtít někoho obvinit, nechoď žalovat. Přijď a řekni mi to do tváře.“

„Do které? Máš jich víc.“ Oba sekuriťáci mě drželi za ruce, abych se jí nedotkla a já krátce zvažovala, že bych na ni mohla plivnout, ale protože by to zostudilo mou matku a babičku, neudělala jsem to. Byla jsem naštvaná za to, co udělala Genesis a Michelle. Byly milé a nezasloužily si, aby byly nemocné a takhle trpěly. Své bitvy jsem za sebe dokázala vybojovat sama, ale nenáviděla jsem lidi, kteří si dovolovali na slabší nebo ty, kteří se nemohli bránit. Nebyla jsem milá k lidem, kteří si zahrávali s mými přáteli.

„Protože neexistuje žádný způsob, jak dokázat, co se stalo, bude show pokračovat,“ oznámil Burdette. Úplně jsem zapomněla na to, že byl v místnosti. Podíval se na mě. „Pokud dojde k jakékoliv odplatě nebo násilí, bude ta osoba vyřazena z pořadu a zavolá se policie.“

Vězení by za zničení jejího dokonalého obličeje stálo. Ale za zničení kariéry ne. Věděla jsem, co naznačoval. Jakou výhrůžkou mi hrozil. Kývla jsem na oba muže a věděla, že když mě pustí, nezabiju ji.

„Teď vypadněte a jděte dělat to, co máte ve smlouvě.“

Když jsme vyšly ven a dveře se za námi zavřely, Abigail se zasmála. „Tohle se naprosto otočilo proti tobě. Celý den byl se mnou. Musí tě vážně hodně štvát, že mě má radši, než tebe. Nemůže tě vystát a nechává tě tady jen proto, že to chce Burdette.“

Ve tváři se jí objevila panika, když si uvědomila, že řekla něco víc, co neměla. Pohled, který na mě vrhla, když mluvila o Burdettovi. Netrvalo dlouho, než jsem na to přišla.

 Dva a dva byly skutečně čtyři.

„Spíš s ním,“ řekla jsem šokovaně. „Proto trval na tom, abys tady zůstala tak dlouho.“

Možná nebyla tak dobrá herečka, jak jsem si myslela. Z jejího výrazu jsem poznala, že jsem na to kápla. „Ty pitomá, malá ulhaná mrcho,“ zasyčela. „Koukej držet jazyk za zuby!“

„Bůh ti žehnej. Už jsem slyšela mnohem horší urážky.“

Vyrazila pryč a mě zabíjelo, že jsem s tou informací, kterou jsem právě odhalila, nemohla nic udělat. Co bych za to udělala, kdybych mohla kontaktovat bulvár a oznámit jim, že dokonalý muž od rodin Matthew Burdette měl poměr s herečkou z druhořadé telenovely.

Ale jednu věc jsem udělat mohla.

Mohla jsem to říct Dantovi.