Lucas - 23. kapitola

Překlad: Lenuszka

Lucas

Holky a kluci jsou tak rozdílní. Holky říkají věci jako: „Milovali jsme se, ale jeden druhému jsme se nelíbili, nebo to možná bylo obráceně.“

Kluci řeknou: „Oba jsme nad věcí, víš?“

Nikdy jsem nebyl na konci příběhu o rozchodu, vyprávěného z pohledu holky, a trochu bych si přál, aby Lucy v mládí víc randila, takže jsem mohl odposlouchávat její hovory a byl bych na tohle připravený. Jak se ukázalo, Lane byla ta, kdo se rozešel s Cooperem, a přesto mi teď pláče na rameni, zatímco on má určitě péro v jiné holce při sexu z pomsty. „Vím, že to zní hloupě,“ řekne, fňuká mi do trička. „Jen to byl můj první opravdový přítel, a stal se tak obrovskou částí mého života a teď… je pryč.“

Ten rozhovor trvá třicet osm minut, a přísahám, že je to jako navíjet rybu. Hodíte návnadu, ony se zakousnou, a pak pomalu a jemně vytahujete, a někdy bojují, škubou, a vy nemůžete spěchat, takže pokračujete pomalu a jemně. Ona pořád vymýšlí výmluvy, a výmluvy se mění na lítost, a lítost na důvody proč se k němu vrátit, a já ji pomalu a jemně svými slovy navíjím zpátky.

Říká, že ji kontroloval, a já souhlasím. Říká, že byl nepředvídatelný, a já souhlasím (i když netuším, co tím myslí), ale taky říká, že tu pro ni byl v době, kdy cítila, že nikdo jiný ne, a já (váhavě) souhlasím.

„Nikdy jsem si nemyslela, že má problémy se sebevědomím, víš?“ řekne a začne znovu. „On mě přiměl vidět věci jinak. Nebo prostě, mě přiměl vidět jinak obecně. A myslím, že jsem to potřebovala. Po tom, co se stalo s námi--“

„Laney,“ řeknu s povzdechem, přeruším ji.

Ona se ke mně otočí. „Ne, to je v pořádku. Můžu o tom mluvit… a myslím, že bychom o tom měli mluvit. Ty ne?“

Nemyslel jsem si, že to, že je tady a říká „Rozešla jsem se s Cooperem“ povede k tomuhle; k našemu rozhovoru o věcech, kterých lituju. „Nikdy jsem tě nechtěl ranit,“ řeknu jí. „Když jsem tě té noci opustil, chtěl jsem se za každou cenu vrátit. Strávit…“ s tebou zbytek svého života… „s tebou noc. A pak…“

„Já vím.“ Jednou se zasměje. „Myslím, že jsem do té noci vložila tolik. Bylo to hloupé.“

„Au.“

„Ne. To, co jsme udělali, nebylo hloupé. Tak jsem to nemyslela. Myslela jsem to tak, že jsem toho tolik vložila do tebe a to bylo hloupé.“

Pořád au. „A teď?“

„Teď co?“

„Jak to teď s námi vidíš?“

Ona se usměje a sklopí pohled. „Cítím, že jsem právě vyšla z opravdu komplikovaného vztahu, takže…“

„Takže… počkám?“

„Lucasi,“ zašeptá, rozšíří svůj úsměv.

Zeptám se, „Kdy přesně ses s ním rozešla?“

Shrbí ramena, hledá slova. „Nebyla jsem úplně upřímná… k mnoha lidem.“

„Co to znamená?“

„Nebyla jsem nemocná,“ přizná. „Jen jsem byla… pryč.“

„Co znamená pryč? A odpověz mi na otázku.“

„Slibuješ, že nebudeš naštvaný?“

Přikývnu.

„Rozešla jsem se s ním ten večer poté, co se ukázal ve škole. Cooper nás odvezl na kolej, zatímco já jsem se celou jízdu připravovala, co mu řeknu a jak to řeknu – jak se s ním rozejdu, chci říct – když jsme přišli k němu do pokoje a udělala jsem a řekla všechno, co jsem si připravila v autě, chtěla jsem ti zavolat, abys mě vyzvedl, ale on mě odmítl pustit.“

„Jak odmítl?“

„Jen stál u dveří, víš? Chtěla jsem počkat, až usne a vyplížit se odtamtud, ale Cooper nespí--“

„On nespí? Jako nikdy?“

Zavrtí hlavou, očima se vpíjí do mých. „Od té doby, co je zpátky v týmu, začal brát ty léky na ADHD, a sem tam vytuhne, tvrdě, ale opravdu nespí, víš?“

„On má ADHD?“ zeptám se. Oba teď sedíme zpříma a díváme se na sebe.

„Ne! To není ono. Nemá. Ale kupuje si je od nějakého týpka v kampusu a pojídá je jako lentilky spolu se všemi dalšími léky a to ho udržuje bdělého a připraveného celé dny, takže stíhá všechny předměty a trénink a všechny ty obchodní sračky svého otce a jeho sračky obecně.“

Je mi to dost jedno, abych pokračoval v rozhovoru o Cooperovi, tak se zeptám, „Kde jsi kurva byla, Lane?“

Povzdechne a dá si doušek vody. „Zvládla jsem utéct--“

„Utéct?!“ Kriste, možná na to Logan kápnul.

„Víš, co myslím! Další ráno šel na schůzku s tím klukem kvůli nějakým drogám proti neklidu, a já jsem odešla, ale neměla jsem auto, tak jsem chytila autobus do Charlotte, a v době, kdy jsem se sem dostala, jsem byla vyčerpaná, a Cooper volal jako šílený a věděla jsem, že kdybych přišla domů, našel by mě a chtěl zase mluvit, tak jsem si na noc pronajala hotelový pokoj a byla tam.“

Oči mám tak široké, že cítím, jak se mi roztahují po tváři. „Byla jsi tam víc jak týden?“

Přikývne.

„Ale tvůj táta řekl, že jsi nemocná.“

Další povzdech. „Požádala jsem Coopera, aby mu to řekl, a oba jsme se drželi. Řekla jsem Cooperovi, že jsem navštívila mámu – on o ní neví. Ne jako ty.“

VYHRÁVÁM. Jen tak mimochodem.

Dodá, „Jen jsem nebyla připravená čelit Cooperovi nebo tátovi nebo tobě, a potřebovala jsem čas. Rozumíš mi, že?“

Ne úplně. „Jo, Laney, rozumím.“

A s tím vysvětlením se vrátí zpátky k pláči a já se snažím ji provést jejími vlastními pocity, bez ohledu na to, jak těžké pro mě je s ní nezatřepat a říct jí, že jsou její slzy zbytečné a že ten kluk byl zasraný debil.

O hodinu později do bytu přijdou Leo a Logan, a řeknou nám, jak šla premiéra.

Přehled byl asi takový:

Logan uhodil Garraye.

Leo dostal telefonní číslo té holky.

Julie řekla, „Rome, Romeo, proč jen jsi Romeo?“ a Lachlan zakřičel, „Sex!“ a celé divadlo se smálo a smálo a smálo.

Ale Laney ne. Usměje se, ale neudělá žádný realitu měnící zvuk, a kluci to vidí a vymluví se, aby mohli odejít, a Laney jde umýt hrnec a naběračku a misku, kterou jsem použil pro její polévku, i když vlastně nebyla nemocná. „Je mi líto, že jsem to zmeškala,“ řekne, když se za ni postavím.

„To mě nezajímá. Raději bych byl s tebou.“ Zastavím vodu a osuším jí ruce utěrkou, nechám špinavé nádobí ve dřezu. Dám jí jednu ruku kolem její, druhou se natáhnu, abych do ní vzal její tvář. Ona sebou cukne, pravděpodobně se bojí, že teď udělám nějaký krok, když je sama, ale nejsem kretén, a nechci, aby to byl její sex z pomsty.

Chci být jejím vším.

„Vypadáš unaveně,“ řeknu a opravdu ano.

Zašeptá, unikne jí další vzlyk, „Jsem tak unavená, Lucasi. Ze všeho.“

Zavedu jí do postele, odhrnu přikrývky na stranu a počkám, až tam vleze. „Chceš jednu minutu?“ zeptám se, a ona se zamračí, sundá si brýle a položí je na noční stolek.

Uvelebí se na polštářích, oči se jí zavírají. „Luke?“

„Jo?“

„Jak ses přes to dostal, víš, posunul se dál?“

„Na tu otázku nejsem ta správná osoba,“ řeknu a zavrtím hlavou.

„Ale randil jsi se spoustou holek, tak… jak?“ Vypadá tak zoufale, s takovou potřebou to uzavřít.

Nesnáším tuhle otázku stejně jako to, že znám odpověď. „Milovala jsi Coopera?“

Neváhá ani chvilku. „Ano.“

„Pak ti nemůžu dát odpovědi, které chceš, Lane. Možná jsem byl s hodně holkama, ale ani jednu jsem nemiloval.“ Odvrátím pohled. „Chci říct, jedna tu byla,“ – ty – „ale trvalo to jen jednu noc.“

Její zalapání po dechu je jemně, ale i tak ho slyším. „A ta jedna holka?“ zeptá se. „Jak ses přes to dostal?“

„Až se to stane, dám ti vědět.“