G&M - 39. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Mia

Kdybych se tak nebála, tak bych si plácla sama se sebou, že jsem dokázala sledovat SUV i Cobru, aniž bych byla spatřena. Seděla jsem v Tanyině autě diagonálně přes silnici, na které zaparkovalo SUV, a byla na příjezdové cestě toho, co vypadalo jako opuštěná nemovitost. Pokud byly moje výpočty správné, byla jsem méně než šest set metrů od cíle. A mého syna.

Moje hlava bušila bolestí. Pomalu jsem vydechla vzduch, který jsem zadržovala. Věděla jsem, že sledovat Savageho bude obtížné, tak jsem si na noc půjčila kamarádky staré auto. Sice moc nepomáhalo, že to bylo červené, i když barva byla vybledlá z kalifornského slunce, ale žádný z nich by neměl podezření, že v tom v neznámém autě jsem já.

Ani mě nepřekvapilo, že Cobra měl stejný nápad jako já. Srdce mi skoro vyskočilo z hrudi, když jsem ho viděla vyjet z parkoviště a následovat Rydera a policistu. Šokována, když jsem ho uviděla, ale ne překvapená, že neposlechl Summerse, a věděla jsem, že Cobrova přítomnost ještě více zkomplikuje můj plán. Byl to horká hlava, jako všichni Maloneovi muži, a pod nátlakem v žádném případě nezůstane klidný.

Znamenalo to, že musím změnit své plány a postupovat rychleji. Musím najít Jamieho a Daemona předtím, než Ryder nebo Cobra. Více krveprolití Ratbaga zpět nepřivede a upřímně řečeno, měla jsem toho dost.

Nenáviděla jsem Daemona za všechno, co udělal mně a mé rodině.

Byli jsme rodinou, proboha. Jamie byl náš syn – můj a Cobrův a nic to nemůže změnit. Jen jsem musela Cobru přes tu ošklivou minulost, která nám přišla do cesty, a dostat věci zpět tak, jak byly předtím. Tolik mě bolelo srdce a toužila jsem po blízkosti svého manžela a jeho lásce. Bylo na mně, abych to vyřešila, aniž by se prolila další krev Scorpio Stinger nebo Jamieho.

Černý SUV stál před chátrající budovou. Podle toho co řekl Harrison Ryderovi, Jamie se bude držen v budově pět set metrů po silnici od místa, kde budou stát. A Daemon by tam měl být taky. Jaké to bude, až se s ním po všech těch letech znovu setkám?

Chytila jsem zlatý kříž do ruky, zavřela oči a vyslovila další modlitbu. Několikrát jsem se zhluboka nadechla, abych zpomalila své, jako o závod tlukoucí srdce a snažila se být klidná a racionální. Prostě se uklidnit. Měla jsem na své straně prvek překvapení. Nikdo – ani můj manžel, který obvykle znal můj každý pohyb – neměl tušení, že jsem zde také.

Noční tma se zlověstnými mraky nad hlavou by mi měla usnadnit práci. Nadechla jsem se, a s třesoucíma se rukama otevřela dveře auta. Nejdřív se musím dostat dovnitř, abych mohla mluvit s Daemonem, jestli ho dokážu najít.

Budu vyjednávat s ďáblem, pokud dokážu zachránit životy všech mužů a mého dítěte.

Na vratkých koulenou jsem klouzal po zdi a několika minutách jsem opřela zády o studené cihly zdi, abych se seznámila s okolím a sledovala zaparkované SUV. Pokud se znovu rozjedou, budu v prdeli.

Jak bych pak zjistila, kde je Jamie držený? Musím věřit svým instinktům víc než kdy jindy.

O pět minut později tam byl Savage stále zaparkovaný; přeběhla jsem přes silnici a srdce mi pumpovalo až do krku, dokud jsem nedošla k budově s postranní bránou. Musela jsem přelézt ploty mezi nemovitostmi, a dostat se dalších šest set metrů do cílové budovy, aniž bych byla odhalená.

Není to vyhnout se jen Cobrovi a Savagemu – ale celýmu policejnímu oddílu, které se chystalo to místo přepadnout, až se objeví Summers. Nemluvě o Daemonovi a jeho mužích uvnitř. V žádným setsakramentským případě se všema těma očima upřenýma na pozemek, nepůjde, abych nebyla spatřena.

Brána visela na jednom pantu a navzdory svým nejlepším záměrům jsem se náhodou dotkla rezavého kovového rámu a způsobila, že se brána se zaskřípáním několikrát pohnula sem a tam. Zadržela jsem dech a čekala, až mě někdo objeví a překazí mou malou misi dřív, než začala. Silný závan větru narazil na bránu a hodil jí na zeď.

Žádná reakce.

Někde v dálce štěkal pes, ale nikdo se tam nepohnul.

Potlačila jsem nervózní zachichotání a uvědomila si, že tyto zvuky na místě jako je toto, jsou běžné. Všechno bylo chatrné, a kymácející se brána ve větru se dala očekávat. Připomnělo mi to jeden z těch zatracených hororových filmů, které Cobra, rád sledoval. Nenáviděla jsem hororové příběhy, ale on miloval, když jsem je vždycky sledovala s ním, protože mě donutily schoulit se mu pod paží a většinu noci pohřbívat svou tvář do jeho hrudi.

Co bych za to teď dala – bezpečně v náručí, hlazení po zádech, když jsem protestovala proti jeho špatnému vkusu filmů. Jak se to teď zdálo triviální. Už nikdy si nebudu stěžovat na jeho výběr filmu, jestli to budu moct mít zase zpátky – obě děti tvrdě spící ve svých postelích, když Cobrova ruka zajížděla pod mé šaty a pomalu je odstraňovala, když mě líbal a pak mě šukal na gauči.

Několikrát jsem zamrkala, přinutila se zapomenout na minulost a soustředit se na to, co dělám.

Buď statečná, Mio. Musíš to udělat.

Nenávist mě podnítila k akci. Bylo to silnější než můj strach. Přesto to byla láska, která mě udržovala v chodu, když jsem se chtěla vzdát.

Vklouzla jsem na zadní stranu opuštěné budovy a potom přelezla několik plotů. Díky bohu, že jsem fit a hbitá, protože některé ploty byly vyšší než jiné, a já si při lezení dvakrát roztrhla košili. Když jsem seskočila z posledního plotu, přistála jsem na nohou.

To musí být ono.

Zevnitř se ozval drsný smích – stejně tak i zvuky mužů a křičících žen. Chvěla jsem se, když jsem se plazila po boku budovy, abych se dostala na dvorek domu, potřebovala jsem najít zadní vchod.

S třesoucíma nohama jsem se opřela o zeď, a poslouchala Daemonův hlas. Byla jsem příliš vystrašená, abych se podívala, takže jsem asi pět minut stála v klidu, a jen poslouchala a lapala po dechu, dokud příliš neznecitlivěly nohy z toho, jak jsem nestála ve stejné poloze. Seru na to – musím se podívat, abych věděla, co mám očekávat.

Pomalu jsem zvedla hlavu, natolik, abych viděla dovnitř. Můj pohled padl na nahá těla, muži a ženy se prolínali, svíjeli se a potili, když šukali každou myslitelnou díru v těle druhé osoby.

A pak jsem ho viděla. Daemon.

Jsem na správném místě.

Mezi ním a jiným mužem byla jako v sendviči bruneta s velkými ňadry, která měla v ústech penis třetího muže. S úžasem jsem se dívala, jak ji Daemon sjížděl zezadu, plácl ji přes zadek a zavrčel, když ji odhrnul vlasy. Naklonil se přes skleněný stůl s lajnami bílého prášku a nejdřív nasál jednu lajnu a potom další, pak se s úsměvem a začal bušit do ženina zadku.

Odtáhla jsem se od okna a chvíli odpočíval na bobku. To byla moje šance najít mého chlapce. Doufejme, že každý v té místnosti zůstane ve svém sexuálním a drogovém oparu a dá mi šanci dostat se dovnitř bez povšimnutí.

Zůstala jsem blízko zdi a pomalu se po zbytek cesty plazila k zadnímu vchodu. Jak jsem doufala, dveře byly dokořán a kolem světla bzučel hmyz. Zatím je vše dobré. Byl jsem od nich jen pár metrů.

Někde poblíž prásknul blesk a skoro mě přiměl vyskočit z kůže. Příští minutu se obloha otevřela a spustil se déšť, než jsem se stačila dostat do úkrytu. Kurva. Teď jsem byl promočená. Ze studeného nočního vzduchu jsem se začala třást.

Sklonila jsem hlavu a běžela ke dveřím. Bože, prosím, nedopusť, aby mě někdo viděl. Když jsem došla ke vchodu, venkovní světlo nahlas bzučelo, dvakrát zablikalo a pak zemřelo. Nemohla jsem uvěřit svému štěstí, ale náhlá tma mě na okamžik rozhodila, než mé oči přizpůsobily tmě.

Stírala jsem si vodu z obličeje, když jsem zaslechla nějaký zvuk. Můj chlapeček. Vzlykal a vyplakával si své malé srdce. Slyšel jsem to dokonce i přes zvuk ohlušující hudby, lidí a bouře venku.

Slyšela bych ten pláč kdekoli.

Jamie se vždy bál hromů a blesků a já si dokázala představit jen ten teror, který teď cítil. Byla jsem tak zatraceně blízko, ale příliš daleko, abych ho ukonejšila.

Nikdo mě teď nezastaví. Otevřela jsem dveře, vrzání bylo bezpochyby udušeno zvukem tekoucího deště a já vstoupila do tmavé prázdné prádelny. Následovala jsem chodbou zvuk vzlykání. Těsně předtím, než jsem dorazila do cíle, jsem z prostoru před místností, uslyšela hlasy.

„Ježíši, bude to dítě kvílet celou noc?“ Zeptala se žena s pronikavým, vysokým hlasem drásajícím mé nervy.

„Ššš, zlato, měl bych tu malou kundičku hlídat. Nechci, aby vás tady šéf našel, když jsem ve službě, takže nedělej vlny.“

„Ach vážně? Takže ho mám poslouchat? Možná bych tam měla jít a trochu ho profackovat, dokud se nepřestane.“

„To by byla zábava. Možná ho můžeme přimět, aby tě sledoval, jak se uděláš. To by toho malého bastarda omráčilo do ticha.“

Do prdele! Co se tahle spodina chystá udělat s mým dítětem? Pokud mu poškodí byť jen jeden vlas na hlavě, tak tahle máma se chytá zešílet.

Sunula jsem se podél zdi, a právě když jsem byla přede dveřmi, zasáhl znovu blesk a rozzářil místnost, ve které byli. Žena byla na kolenou a cucala jeden z největších ptáků, jaké jsem kdy viděla. Muž stál opřený o zeď, hlava zakloněnou, pistoli v jedné ruce a druhou jí držel za hlavu, což ji nutilo, aby ho vzala hlouběji.

Moje reflexy na dušení mě málem donutily zvracet. Otřela jsem pot z čela mokrým rukávem. Jak bych mohl být současně teplá i studená? Natáhla jsem se po klice dveří místnosti, ze které jsem slyšela přicházet pláč a stiskla.

Prosím, ať je můj chlapeček v pořádku.

Nech nás odtud rychle vypadnout… a naživu.