NBW - 25. kapitola

Překlad: Lenuszka

Ahoj holky,

A máme tu opět poslední kapitolku. Znovu moc děkuji za komentáře. Doufám, že se brzy potkáme u další povedené knihy. Mějte se krásně!

Lenuszka

Dora

Ze svého místa v publiku vedle Blake sleduju Zoe, jak ukazuje Alici univerzální gesto pro ruční práci. Na její standart je to ještě mírné.

„Neznám znakovou řeč,“ odpoví Alice. Několik zúčastněných návštěvníků se na ně káravě podívá.

Tenhle rok uběhl super rychle. Ještě jeden a na tom pódiu budeme přebírat diplomy my, děkovat svým milovaným, a mířit k větším a lepším zítřkům.

„A co tohle? To znáš?“ Tentokrát Zoe ukáže Alici prostřední a ona se zasměje.

„V kolik začíná ta párty?“ zeptá se Alice do prostoru.

„V devět u Shutters on the Beach--“ odpoví Blake.

Dvě holky přímo před námi se otočí a umlčí Zoe, která se zaksichtí. „Zarezervovaly jsme pokoje, takže nikdo nemusí řídit,“ vysvětlí.

Dvě holky před námi předvedou další level, od umlčení k vražedným pohledům.

„Starejte se o sebe,“ varuje je Zoe, „nebo vám vyškubu ty umělé řasy.“ Holky se zděšeně otočí dopředu.

Dallasova celá rodina je tady, s většinou už jsem se potkala. Jeho matka Brenda, má na sobě šaty dokonalé úrovně. Jeho děda se ukázal jako příjemné překvapení. Vím, že Dallas nesnáší srovnávání, ale vidím velkou podobu. Ukázal se i Dallasův táta. Nikdy jsem ho nepotkala, a i z dálky vypadá asi tak přátelsky jako ledová socha.

Nikdy to nebude takové, jaké byste chtěli – mnoho lidí nemá takový vztah se svou rodinou – ale pořád se to zlepšuje.

Naštěstí můžu říct to samé o Katherine. Při více příležitostech jsme si napsaly e-mail, ona byla ta, která to začala, a děláme to párkrát za měsíc. Důležitější je, že už necítím, jako by mi něco chybělo. V podstatě mám všechno, co jsem chtěla.

Holka, řečnící na pódiu, dokončí svůj proslov a sestoupí dolů. Děkan oznámí začátek diplomového ceremoniálu a promující se seřadí. Zanedlouho je na řadě Dallas. Sleduju hrdě, jak vykračuje k pódiu, následuje své spolužáky. Vyvolají jeho jméno, on předstoupí, převezme od děkana diplom a potřesou si rukama.

Všechno naprosto v pořádku. Všechno úplně normálně v pořádku.

Dokud to neobrátí vzhůru nohama. Muž, kterého miluju, uzme mikrofon z pódia, zapne ho a řekne, „Zkouška, zkouška.“

A já si pomyslím jen Bůh nám pomoz. Hlavně mi.

Brenda, která sedí na kraji mé řady se chichotá jako školačka. I Dallasův táta má co dělat, aby zadržel úsměv.

Dallas se podívá přímo na mě, jeho opálení je v kontrastu jeho bílých zubů v úsměvu od ucha k uchu ještě výraznější, z tváře mu vyzařuje láska a radost, a řekne, „čau, bejby. Miluju tě,“ zakřičí, zatímco na mě ukáže, „tamto je moje krásná holka.“

Každý člověk v dosahu, stovky a stovky lidí se otočí, aby se na mě podívali a moje tváře zrudnou. Jako by hořely. Ale ten nakažlivý úsměv, který šíří, zasáhne brzy každého a všichni čekají, co udělá dalšího.

Koutky úst se mi zvednou, a i když jsem si nejdřív přála, aby začalo zemětřesení a země mě spolkla, když se dívám do jeho krásné tváře, vyzařuje z ní tolik chuti k životu, že mě to smete. Jsem smetená jím a tou neskutečnou vášní, kterou má pro všechno. Včetně našeho vztahu.

On je ten divoký. A taky je ten nejlepší muž, kterého znám. Krásný kluk, do kterého jsem byla zabouchnutá se změnil v muže, kterého miluju. Nezměnila bych na něm vůbec nic. Proč, když s ním zažívám jízdu svého života?

„Jen chci říct… láska je všechno. Pokud v životě neděláte nic jiného, tak někoho milujte.“

Odloží mikrofon, který udělá strašný zvuk, a pak moje láska sejde z pódia, vykračuje si to uličkou, dokud nedojde k mé řadě. Vstanu, setkáme se uprostřed, protože mě to k němu táhne nadpřirozenou silou.

„Miluju tě v-víc než cokoli,“ zašeptám.

Protože je to pravda. Je snadné ho milovat, když se stal mužem, o kterém jsem věděla, že jím může být. Osobou, která tolik dává ze svého srdce a nic si nenechává pro sebe. S Dallasem není nic polovičaté. V jeho opravdovém jádru je tím, kým je, a to se nezmění. Ani bych nechtěla. Beru ho, jaký je a na oplátku dostávám mnohem víc.

„A-ale jestli m-mi to uděláš z-znovu, dám ti do proteinového nápoje extra p-projímadlo.“

Umlčí má ústa svými, polibek plný vášně a touhy a příslibů do budoucna. A když se odtáhne a podívá se mi do očí, vidím všechnu tu lásku, kterou k němu cítím, vynásobenou deseti.

„Musím ti něco říct…“

Skloní se a zašeptá mi do ucha. A jak můj úsměv roste na tváři i v srdci, řeknu mu, „ať chceš udělat cokoli, počítej se mnou, bejby.“