RC - 12. kapitola

Překlad: Marťa

Včera se mi o tobě zdál špinavý sen. Uvízli jsme v hradním příkopu a všude kolem bylo bláto. Co? Co jsi čekal, že jsem myslela?

Nebylo pochyb o tom, co tím myslel nebo co chtěl. Moje srdce se rozbušilo ještě rychleji a soustředěněji.

Také jsem to chtěla.

„Ano.“

To bylo vše, co potřeboval. Vstal a pak mě vytáhl na nohy. Znovu mě políbil, ruce mi tiskl na záda a držel mě blízko u sebe. Já se držela jeho ramen, nadšená a šťastná.

Zastavil se jen na tak dlouho, aby mě přivedl k jednomu z výtahů. Několikrát stiskl tlačítko. „No tak, dělej,“ zamumlal.

Zachichotala jsem se a nemohla si pomoct, ale políbila jsem ho na rameno. To ho přimělo mě zvednout a držet tak, aby byly naše tváře v rovině. Znovu mě políbil a já milovala jeho sílu a mužnost a chtěla jsem poděkovat tomu, kdo ho naučil takhle líbat.

Někde za námi se ozval smích a já se otočila a uviděla skupinu mužů v kostýmech, jak se smáli a ukazovali. Na nás.

Uvědomila jsem si, jak směšně jsme museli v našich kostýmech vypadat, když mě držel ve vzduchu a obruč mi vzadu zvedala sukni.

Když jsem uviděla sama sebe tak, jak mě viděli ostatní, ústa se mi naplnila trpkostí a znechucením.

Právě jsem si slíbila, že se začnu chovat jinak a byla jsem tady. Dělala jsem totéž, co předtím.

Zase.

„Dost.“

Ve tváři se mu objevil zmatek. „Co sed děje?“

Zatlačila jsem na něj. „Postav mě. Hned.“

Když jsem od něj poodešla, pohřbila jsem tvář do svých rukou. Byla jsem pytli. Jestli nezastavím ten kolotoč, nikdy se nic nezmění. „Já tohle dál nemůžu dělat. Nemůžu pořád opakovat tu stejnou chybu pořád dokola.“

Cítila jsem se špatně. Našla jsem někoho, kdo mě nutil cítit se dobře, a až by to skončilo, cítila bych se ještě hůř. Byla jsem otupělá a prázdná. Něco se muselo změnit. Něco jsem tomu musela dát.

A to něco jsem byla já.

Vypadal šokovaně. Byla jsem si jistá, že netušil, co se dělo. Nevěděla jsem, jak mu to vysvětlit, ale alespoň to jsem mu dlužila.

„Nebudu patetická a zoufalá,“ řekla jsem mu. „Nebudu takovou dívkou, které se všichni smějí za hlouposti, které pořád dělá.“

„Tak to není.“

„Není? Není to přesně tak?“ Ukázala jsem na místo, kde stáli před chvílí ti muži. Moje sebe nenávist se změnila v hněv a já si ho začala vybíjet na něm. „Část mě si myslí, že až se s tebou vyspím, už mě nebudeš chtít. Protože, o tom to je, že? O dobývání. Muži chtějí jen to, co nemůžou mít.“

Když se otevřely dveře výtahu, oba jsme se otočili a dívali se na kabinu, dokud se dveře nezavřely.

Nakonec promluvil. „Limon, to můžeš myslet vážně.“

„Myslím to vážně. Tohle nechci. Chci, aby na tom záleželo. Chci, abych muže, se kterým spím, milovala. Chci být s mužem, se kterým strávím zbytek života. A ty…“ Vyletěl ze mě krátký štěkavý smích. „Rozhodně nejsi ten typ muže, se kterým skončím.“

Vypadal tak zmateně, jako bych mu dala facku. „Proč to říkáš?“

 „Podívej se na sebe! Bereš něco ve svém životě vážně? Celý svět ti leží u nohou a jsi za to vděčný? Viděla jsem na internetu ty články. Vím, jaký jsi.“

„Jaký jsem?“ Zněl rozhněvaně.

„Jsi na ženské! A nikdy nebudeš mít práci.“

„Být princ je moje práce.“ Jeho slova vyzněla napjatě, jako by se snažil udržet svůj hněv pod kontrolou. Všimla jsem si, že nepopřel tu část se ženami.

„Leda v pohádkách! Mohl bys mít skutečnou práci. Mohl bys pracovat na něčem důležitém místo toho, abys na svém hradě pořádal každý večer párty a střídal holky.“

Když jsem uviděla výraz v jeho tváři, můj hněv se vytratil. „Nemůžu uvěřit, že to říkáš,“ řekl.

Já nemohla uvěřit, že trvalo tak dlouho, než jsem to řekla. Měla jsem to říct už v okamžiku, kdy jsem ho viděla podruhé.

„Chci být s někým, kdo mi bude rovnocenným partnerem. Kdo chce tvrdě pracovat na tom, co v životě chce. Někdo kdo si nemyslí, že monogamie je strom.“

Všechno to bylo tak konečné. Odbyté.

„Omlouvám se. Je mi líto, že jsem tě sváděl. Ale už jsem s tím skončil. Je konec.“

Mezi námi bylo dlouhé ticho. Schoval si ruce do kapel a podíval se dolů na podlahu. „Zítra odjíždíš a…“

„A tak je to nejlepší. Sbohem, Dante.“ Bolest, kterou měl ve tváři, když se na mě podíval, byla téměř nesnesitelná. Dokonce se mu podařilo mě rozplakat. Říkala jsem si, že byl skvělý herec. Byl to hráč. Věděl, jak zaútočit na mé city.

Ale já už ho dál hrát nenechám.

Stiskla jsem tlačítko a dveře výtahu se otevřely. Slzy mi rychle stékaly po tvářích a rozostřily mi zrak. Vstoupila jsem dovnitř a sledovala ho, než se dveře zavřely a uzavřely tak kapitolu mého života.

Neměla jsem v úmyslu znovu se s ním vidět.

On, na druhou stranu, měl jiné plány.

***

Později jsem zjistila, že když všichni z maškarního bálu zmizeli, bylo to proto, že pořádali improvizovanou intervenci pro princeznu Violett, Dantovu osmnáctiletou sestru. Což mě přimělo cítit se ještě hůř. Zabýval se něčím tak vážným, jako byla jeho sestra, která znovu užívala drogy a já měla svůj záchvat ohledně svých hloupých rozhodnutí.

Nikdy jsem nechápala, proč zůstal mým přítelem.

Kat prožívala na Silvestra své vlastní drama s Nicem, a tak jsem se zaměřila na ní a její problémy. Bylo to dobré rozptýlení. Kat se mě jednou zeptala, co se stalo s Dantem a já jí řekla, že to mezi námi katastroficky vybouchlo. Podrobnosti jsem nerozebírala a ona se neptala, protože byla příliš ponořená do své vlastní bídy.

Teď, v Kalifornii, jsem to byla já, kdo byl v nešťastný, protože hrozilo, že Dante nadobro prolomí mou obrannou zeď a stane se mým hrdinou. To mi mělo připomenout, že nezapomínal a ani já.

Jak bych mohla.

Té noci byla poslána domů Jen L. a zítra jsme měli mít další skupinové rande.

Kopanou. Nebo, jak Dante omylem řekl, fotbal.

Nesnášela jsem sport. Nebyla jsem fanoušek upocených těl. Kdysi mi to nevadilo, ale od té doby, co jsem nechala baletu, jsem se zbytečné námaze vyhýbala. Nelíbila se mi turistika, házení věcí nebo chytání.

Oblékla jsem si tenisky, kraťasy a tričko. Polovina dívek šla ve sportovních podprsenkách, které vypadaly spíš, jako spodní prádlo. Nechápala jsem jejich nedostatku praktického oblékání. Ale já se na rozdíl od nich nemusela bát, že mi něco vypadne.

Genesis vlasy stále létaly z gumičky, tak jsem jí nabídla, že jí upletu francouzský cop a ona souhlasila. Během toho mě požádaly o upletení copu další dívky.

Dante dorazil na hřiště, které pro show vytvořili na dvorku spolu s naznačenými čárami a postavenými brankami. Když se Dante přiblížil, dívky na něj mávaly a volaly pozdravy.

Bylo snazší ovládnout svou fyzickou reakci na něj, když jsem se na něj zlobila. Tentokrát moje srdce jen něco mumlalo.

„Takže, matka vám udělala vlasy?“

Matka? Byla jsem sexy. Nebyla jsem žádná matka.

Zajistila jsem poslední cop Jessice T. gumičkou a ta odešla a vrhla na Danta dlouhý koketní pohled. Měla jsem co dělat, abych neprotočila očima.

„Je to součást skvělé podívané. Naučíš se, jak rychle učesat vlasy.“ Neměla jsem kartáč, takže účesy nevypadaly tak pěkně, jak bych si přála, ale budeme běhat, takže na tom stejně nezáleželo.

„Vždycky se staráš o všechny ostatní,“ přemítal. „Kdo se stará o tebe?“

Pokrčila jsem rameny.

„Chtěl bych, abys nechala mě.“ Rozběhl se na hřiště a začal si se ženami kopat míčem, když se rozhodovalo o tom, kdo bude v jakém týmu.

Co jasem s ním měla dělat? Zněl tak vážně, ale já věděla, že to tak nemyslel. Právě v tuhle chvíli flirtoval s tunami dalších dívek. Dokázal mě zmást, dát mi falešnou naději a přiměl mě si přát věci, které se nestanou.

I když jeho nabídka péče o mě byla upřímná, potřebovala jsem se starat sama o sebe. Potřebovala jsem před ním ochránit své srdce.

Nastal čas odstartovat zápas. Štáb dokonce myslel na rozhodčího. Já byla nasazená v růžovém týmu proti Dantovu fialovému a na pažích jsme měli barevné pásky s označením týmu. Nemohla jsem uvěřit, že jsme hráli fotbal. Bylo to, jako by se duše brodila skrz řeku utrpení. Jak si někdo mohl myslet, že to byla zábava?

Žárlila jsem víc, než jsem chtěla a místo toho jsem se snažila aktivně hrát. Genesis byla v Dantově týmu a zabíjela to. Získala tolik bodů, že jsme se rozhodli hru ukončit dříve, než to bude ještě trapnější. Dante si s ní plácnul a ona ho objala. Než se od ní odtáhl, podíval se stydlivě na mě.

To bylo divné. Myslela jsem, že se mu Genesis líbila.

Našla jsem si stín a toužila po vodě. Byla jsem příliš unavená na to, abych vstala a šla zpátky do domu, abych se napila. Někteří asistenti sestavili stůl, položili na něj ubrus a já doufala, že na něj naservírují jídlo a vodu.

Připojila se ke mně Genesis. „Dobrá hra.“

„Ty jsi hrála dobře. Já měla menší mrtvici.“

Zasmála se. „Nevěděla jsem, že je ve fotbale tak dobrý. Je to působivé.“

„V Evropě hrají kopanou všichni. Není to nic zvláštního.“

Ashley S., která šla v tu chvíli kolem nás, se zastavila. Položila si ruku na bok a řekla: „Proč jsi pořád tady, když se ti Dante nelíbí? Je nás tady spousta, které ho máme rády, a nás posílá domů, zatímco tebe si tady drží. Jestli tu nejsi ze správných důvodů, proč prostě neodejdeš?“

V tu chvíli jsem byla v pokušení udělat přesně to, co řekla. Jen tak odejít. Pak už nebude žádné pokušení, už žádný Dante, žádné srovnávání s těmito ženami.

A já bych se vrátila domů… a co přesně? Situace se Sterlingem byla napjatá a já byla stále naštvaná, že se se mnou nesnažil spojit a omluvit se. Měl by se omluvit a trochu trpět.

Vlastně mi ani nechyběl.

Byla jsem příliš unavená na to, abych se s Ashley začala dohadovat. Ať si trhne nohou.

Když jsem neodpověděla, odešla.

„Myslíš, že má pravdu? Opravdu se zdá, že ho nemáš tak ráda, jako ostatní.“ Věděla jsem, jak těžko se to Genesis říkalo. Měla jsem dojem, že neměla ráda konflikt a muselo jí stát hodně odvahy, aby mě konfrontovala.

„To se těžko vysvětluje, ale slibuji ti, že ti to všechno jednou povím. A jak bych tě mohla opustit? Někdo tady musí zůstat a chránit tě před Abigazillou.“

Lehce se na mě usmála, ale měla jsem zřetelný pocit, že to ještě neskončilo. „Jdu si pro vodu. Chceš taky?“

„Ano, prosím. Byla bych ti vděčná,“ řekla jsem.

Oprášila si šortky od trávy a vešla dovnitř.

Dante stál stranou a telefonoval. Zdálo se mi, že jsem za ním v křoví zahlédla Marca, ale nemohla jsem si být jistá. Byl, jako tajný ninja. Přemýšlela jsem, jestli tam Marco byl, i když jsme spolu byli večer v altánu. To bylo víc, než trochu znepokojivé, když jsem si představila, co asi viděl.

 I když, jak bych mohla být naštvaná? Byla jsem sledovaná neustále, díky všem těm kamerám.

Dante viděl, jak se na něj dívám a přistoupil ke mně s telefonem u ucha. Mluvil italsky a dokončil svůj rozhovor. Zastrčil si telefon zpátky do kapsy.

„To je nespravedlivé,“ stěžovala jsem si. „Jak to, že tobě telefon nechali?“

Nevolám přátelům nebo rodině. Tento telefon vytočí pouze čísla, která jsou do něj naprogramovaná. Řekl jsem pořadatelům, že ho potřebuji, protože se blížím co cíle dohody, která by mohla padnout, kdybych nebyl k dostižení.“

„Jaký druh dohody?“

Všimla jsem si, že se na mě nepodíval. „Stavím klub.“

„Jako „pánský klub“, do kterého nesmí holky?“

Krátce se zasmál. „Ne, noční klub.“

Počkat, co? „Noční klub? Kdy se to stalo?“

Teď se podíval přímo na mě. Tak intenzivně a toužebně, až jsem se zakymácela. Vinila jsem z toho dehydrataci.

„Na Silvestra. Když jsi mluvila o člověku, se kterým budeš, uvědomil jsem si, že jsi měla v jedné věci pravdu. Nikdy jsem se o nic nesnažil, protože jsem nemusel. Věděl jsem, že nikdy nebudu muset normálně pracovat, protože mám spoustu povinností vyplývajících z mého postavení v královské rodině, takže jsem si myslel, že nemá smysl dělat něco dalšího.“

Té noci jsem se k němu chovala hrozně. Bylo to víc o mně, než o něm. Chtěla jsem se omluvit, ale on stále mluvil, zatímco prohledával trávu a vytáhl jetel. „Nikdo se mnou nikdy předtím takhle nemluvil a všechno se tím pro mě změnilo. Podíval jsem se na to, v čem jsem dobrý, a co mě baví. Rád sestavuji hudební mixy, ale moc princů DJů na světě není.“

„Je tu Fresh prince,“ řekla jsem, ohromená tím, co říkal.

Usmál se. „Ale to není opravdový princ. Každopádně jsem se rozhodl otevřít v Monteře noční klub. Použil jsem na něj část svého svěřeneckého fondu a peníze od investorů. Doufáme, že pokud se mu povede dobře, mohli bychom se rozšířit po celé Evropě. Pojmenoval jsem ho Peklo.“

„Vím, co jsi tím myslel. Dantovo peklo. Literární humor. Líbí se mi to.“ Zopakovala jsem jeho slova a veškerá mrzutost a nevraživost, které jsem vůči němu cítila, zmizely, jakmile se zasmál.

Pak natáhl ruku a stiskl tu mou. Řekl: „Limon, byla jsi pro mě první opravdovou výzvou. Přinutila jsi mě, abych se stal lepším mužem. Děkuji ti za to.“

Co jsem na to měla říct? Hrudník se mi nafoukl a já cítila závrať, vzrušení a ohromení, dojetí, šok a…

Náklonnost.

To byla jedna z věcí, která mě na něm vždy trápila. I já jsem pocházela z bohaté rodiny, ale chtěla jsem tvrdě pracovat. Neměla jsem moc úcty k lidem, kteří se o nic nestarali a žili z peněz svých rodičů.

Teď stavěl svůj vlastní noční klub. Možná frančízu.

Dělal to kvůli mně?

Srdce mi tlouklo v krku. Byla jsem tak ráda, že mi nedokázal číst myšlenky. Nemohla jsem se cítit a myslet jen na jednu věc. V hlavě se mi to vířilo, jako na horské dráze. Byla jsem příliš zmatená na to, abych jeho oznámení pochopila.

Nic se tím nezměnilo.

Ale některé věci ano.

„Máš pro mě nějakou radu, než půjdu – nějaké další zklamání?“ Byl to jediný muž, kterého jsem znala, který citoval mrtvé dramatiky.

„S dívkami? Jdi si s nimi povídat. Chovej se, jako bys je opravdu poslouchal a zajímal se, co říkají. Ženy to milují.“

„A já ztrácel čas nakupováním šperků a létáním do Paříže.“

Nemohla jsem si pomoct, ale zasmála jsem se, když odešel, aby si popovídal s Emily F.

Genesis se vrátila s vodou a jednu láhev mi podala. Byla studená a perfektní a já jí poděkovala.

 „To vypadalo vážně,“ řekla.

Nereagovala jsem na to, co viděla. Nechtěla jsem to vysvětlovat. Ten okamžik mezi mnou a Dantem nebyl pro nikoho jiného. Dokonce ani pro ni.

„Omlouvám se za to předtím. Cítila jsem se sklíčeně.“

„Víš, co na to pomáhá?“

„Jestli řekneš cvičení, tak tě praštím.“

„Chtěla jsem říct čokoláda a valium, ale cvičení vlastně taky.“

Tuhle chvíli si vybrala Abigail na to, aby procházela kolem nás a zastavila se. „Vadilo by vám, kdybych se k vám připojila?“

Vadilo, na tolika různých úrovních a s ohromující intenzitou.

Ale než jsem jí mohla říct, aby se ztratila, Dante oznámil, že pro všechny zařídil zmrzlinový pohár. Stůl byl plný různých příchutí zmrzlin, šlehačky, fondánu, karamelu, banánů, ořechů a čehokoliv, co by nám mohlo zmrzlinu ještě vylepšit.

Konečně něco kromě Danta, na co se mi sbíhaly sliny. V horkém letním dni neznělo nic lépe, než zmrzlina.

Ale vzhledem k tomu, jaké byly reakce ostatních žen, jsem si myslela, že byly misky plné kyanidu a arsenu. Podívala jsem se dolů. Byla jsem si jistá, že to bude sladké gesto, a že si ho dívky budou užívat.

„Každá žena, která má špetku sebevědomí, by takový jed nikdy nepozřela. Říkalo by to o ní, že se o sebe nestará,“ oznámila Abigail tak hlasitě, aby ji všichni slyšeli.

Hlavou mi projela představa, jak Abigail mučím zmrzlinou, kterou jí cpu do chřtánu. Popadla jsem misku a okázale předvedla, jak ji plním čokoládovou marshmallownovou a cookies zmrzlinou. Navrch jsem přidala hromadu šlehačky a podařilo se mi trochu si i posprejovat ruku. Olízla jsem si šlehačku z prstů a v ten okamžik jsem zachytila Dantův pohled.

To, jak se na mě díval, mě zarazilo.

„Už jsem někdy řekl, jak moc zbožňuji ženy, které nedrží neustále dietu?“

Připadalo mi, jako by promluvil jen ke mně, ale najednou bylo u stolu těsno a všechny dívky si nabíraly zmrzliny a ozdoby.

I chudák Jessica R., která nejedla normální jídlo, si dala do misky malou porci.

„Lemon! Podívej!“ Genesis za mnou přiběhla a mávala něčím ve vzduchu. „Dostala jsem nabídku na soukromou schůzku!“

Měla bych za ni být šťastná, ale zmrzlina mi v ústech zhořkla.