G&M - 35. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

Neochotně otvírající oči, když někdo zaklepal na těžké dřevěné dveře v mé kanceláři, uviděl jsem Hammera, který si nervózně odkašlal. Váhavě stál a přešlapoval z nohy na nohu, rozrušený a nervózní.

„Co se děje, bratře?“ Zavrčel jsem, rozhodně ne v náladě za vyrušení. Měl jsem hodně na přemýšlení a klubový záležitosti nebyly právě teď na mém seznamu priorit příliš vysoko. Ale Hammer nikdy nepřišel do mé kanceláře, pokud to nebylo opravdu důležité. „O klubových sračkách si promluv s Ryderem. To je to, k čemu jsou zasraní VP. Jsem zaneprázdněný.“

„Promiň, Mio. Ryder je ten, kdo mě poslal,“ vysvětlil napůl omluvně. „Cobro, máš u brány návštěvníka. Chce s tebou mluvit.“

„Řekni mu, ať jde do prdele. Nemám nic nového, co bych komukoliv řekl.“

Ryder se objevil za Hammerem. „Je to Summers. Ten sráč s tebou chce mluvit o Jamiem.“ Ryder se upřeně zadíval na místo, kde Mia stále klečela u mých nohou. „Promiň, Mio. To je důležité a myslím si, že Cobra se s tím musí vypořádat hned teď.“

„Pokud mi neřekne, že našel moje dítě, nechci ten jeho šerednej zasranej ksicht vidět,“ vyštěkl jsem. Potřeboval jsem dokončit tento rozhovor s manželkou. Bylo to už dávno zapotřebí.

„Hm… Už jsem ho pustil dovnitř. Myslím, že bychom si ho měli vyslechnout. Nechal jsem ho čekat v klubovně. Ox ho sleduje.“

S hlubokým povzdechem jsem se podíval dolů na Miu. Přikývla a smutně se na mě usmála.

„Možná je to něco nového.“ Vstala a přejela si dlaněmi po sukni, aby si ji uhladila.

„Je mi to líto,“ řekl jsem, a myslel to vážně.

Postavila se na špičky a políbila mě na krk. „Jdi.“

Její polibek na mé kůži hořel. Popadl jsem z opěradla křesla vestu a oblékl si ji. V poslední době jsem ji moc nenosil, ale protože budu stát před policajtem, chci, aby si vzpomněl, s kým jedná.

„Dej tomu sráči pivo.“ A pro nás taky. Nemůžu se na něj dívat s lačným žaludkem.“ Nemohl jsem si vzpomenout, kdy jsem naposledy měl slušný jídlo. Dloubal jsem se v rychlém občerstvení, které chlapci přinesli do mé kanceláře, ale protože jsem neměl chuť k jídlu, vzal si pár soust, než se mi udělalo špatně.

„Je osm ráno,“ řekl Hammer s vykulenýma očima.

„Od kdy se staráš, kolik je hodin? Vždy je dobrý čas na zasraný pivo,“ podrážděně jsem zařval v odpovědi na jeho připomínku.

Ryder se zasmál, ale nebylo to skutečné. „Všichni jsou na zasraný hraně a ze dne na den se to zhoršuje. Musíme to brzy vyřešit, jinak se klub rozpadne. Potřebujeme Jamieho a našeho zasranýho preze, Cobro. Dostaň se zpět do normálu.“

„Normálu? Co je kurva normální?“ Všechno, co vypadalo normálně, očividně nebylo. Nic na Zemi mě už nepřekvapí.

Ryder mě poplácal po zádech. „Normální je, dát si ráno kávu. Pro každého jsem objednal velký hrnek. Vypadá to, že potřebuješ pořádnou dávku kofeinu.“

Zašklebil se, když jsem típnul doutník do přetékajícího popelníku, a pak mě následoval do klubovny. Doufám, že to bude dobré.

„Summersi,“ zavrčel jsem, když jsem zvedl bradu, abych ho pozdravil. Jak jsem se přibližoval k dlouhému stolu, postavil.

Kývl jsem směrem k židlím, aby se každý posadil. Hammer se také zdržel a já neměl energii, abych mu řekl, že se má vrátit ke své práci.

„Slyšel jsem, že máš zprávy o Jamiem? Nenuť mě čekat, chlape.“

Summers si odkašlal. „Jo. Zjistili jsme, kde se Daemon a jeho muži schovávají. Použili jsme infračervené pole k vymezení místa a viděli jsme Jamieho. Dobrou zprávou je, že tvůj syn žije. To je vždy dobrý začátek.“

Odstrčil jsem se od židle. Nemohl jsem sedět na jednom místě. „Našli jste je? Proč jsi mi nezavolal dřív?“

Summers pokrčil rameny. „Museli jsme se ujistit. Je třeba dodržovat určitá pravidla.“

„Do prdele s pravidly. Seru na všechno. Chci vědět, kde jsou. Chci, aby byl můj chlapec zpět u své mámy a můj zasranej bratr mrtvý.“ Hlavou mi projela šílená bolest.

„Ne. Děláme to po svém. Správnou cestou. Pokud by můj partner a šéf věděli, že vám tu prozrazuju naše plány operace, měli by mé koule. Ale protože ty a Ryder…, protože jsme Ryder a já…, oh, seru na to…, jen jsem ti chtěl říct, že dnes večer na to místo zaútočíme a vrátíme ti syna zpět.“

„Jdeme s tebou,“ vybuchl Ryder.

Summers zavrtěl hlavou. „V žádným zasraným případě. Přišel jsem ze zdvořilosti kvůli těm sračkám, ke kterým došlo v minulosti. Ale bohužel nesmíte zasahovat do záležitostí speciální jednotky. Museli jsme to uvést jako zasranou razii; je to jediný způsob, jak se tam můžeme legitimně dostat. Kdybys byl u toho, museli bychom tě zatraceně zatknout.“

Chodil jsem po místnosti a cítil se bezmocný jako sviňa.

„Musíš ho dostat ven dýchajícího, znám tvůj typ policajtů…, nezajímá vás, jestli vám rukojmí zemře nebo je naživu, pokud dokážete podat zasranou zprávu, že je práce hotová.“

Summers přimhouřil oči, zatímco sevřel čelist. „Musíš tomu věřit. Udělám vše, co je v mých silách, abych toho chlapce udržel naživu. Cítím se částečně odpovědný za jeho zmizení, takže mám skutečný zájem na tom, aby to dopadlo dobře.“ Přejel si rukou přes obličej a pak se otočil, aby mi zíral do očí. „Ale musíš pochopit, že neexistují žádné záruky. Nemáme ponětí, jak bude tvoje zasrané dvojče reagovat…, co může udělat s chlapcem, když si uvědomí, že jsme tam.“

Ryderův obočí se stáhlo do hlubokého zamračení. „Přesně proto by alespoň jeden z nás měl jít s tebou. Známe toho sráče a víme čeho je schopen. Víme, jak myslí. Půjdu.“

Zvedl ruku, právě když se Summers chystal promluvit. „Neříkej ne jen proto, že je to protokol. Přemýšlej o tom. Potřebujete jednoho z nás, kdo vám pomůže přelstít Démona. To jméno má z nějakého důvodu. Ten chlap za babku zabije vlastní matku. Je to zasranej psychopat, pokud jste na to ještě nepřišli. Zabíjí pro radost…, nebude se o Jamieho starat.“

Summers se napil kouřící kávy. Prakticky jsem viděl, jak mu to v hlavě šrotuje.

Souhlasil jsem s Ryderovou logikou. „Měl bych být ten, kdo jde. Znám toho sráče a způsob, jakým myslí, od té doby co jsme se narodili. Já jsem tu ta logická volba.“ Čím dříve se dostanu kolem Daemonova zasraného krku, tím dříve ho toho mizerného života zbavím navždy.

„Káva je dobrá,“ řekl Summers a stiskl rty k sobě.

„Ano nebo ne?“ Zavrčel jsem netrpělivě.

Summers se předklonil a poklepával si prsty na hrudi. „Je to moje mise a já nebudu tolerovat žádné narušení.“ Rohy jeho úst se stočily do úšklebku. „Vidím však hodnotu v tom, mít někoho, kdo zná našeho protivníka, aby nám pomohl získat výhodu. Ale bude to mým způsobem, nebo odpověď zní ne.“

Ryderovi se sevřela čelist, když zaťal zuby. Znal jsem to gesto dobře – snažil se zůstat v klidu, a aby si to se svým budoucím švagrem neposral.

Hammer celou dobu mlčel a sledoval konverzaci se zájmem. „Jaký je tvé rozhodnutí?“

„V žádném případě neberu Cobru. Je to stejné, jako když nepracujete s rodinou, pokud jste lékař. Možná vezmu do úvahy tebe, Rydere. Ale zůstaneš za čarou v autě a budeš v kontaktu přes rádio. Nic víc.“

„Do prdele, nemůžu být…“

Summers se opřel o židli a ústa semknutá v tenké linii. „To je mé rozhodnutí. Ber nebo nech být. Nebudu riskovat, že se něco stane, kvůli tvojí zasrané nezkušenosti. Chci, aby bylo dítě naživu stejně jako vy. Jeden špatný zasraný pohyb a celá věc jde do prdele. Chceš to?“

Prakticky jsme jednotně potřásli hlavou. „Samozřejmě ne, ty idiote,“ řekl jsem.

„Za úsvitu pošlu Savageho, aby tě vyzvedl, Rydere. Po celou dobu zůstaneš v autě. Zaparkuju pár set metrů na silnici od cílové budovy, zatímco budeme čekat na správný čas. Už jsme vytyčili oblast a to je nejlepší, co můžeme dostat, aniž bychom byli snadno spatřeni.“

„V jaké je to oblasti?“ Zeptal se Hammer. Chytrý muž. Chci to taky vědět.

Jeho otázka zůstala nezodpovězena. Summers ho ignoroval, jako by nepromluvil. Jeho pozornost byla plně věnována Ryderovi.

„Ty a já budeme spojeni přes sluchátka. Pokud budu potřebovat informace, budu s tebou mluvit. Kromě toho budeš mít kurva zavřenou hubu a čekat. Musíme zasáhnout, když to nejméně očekávají. Varuji tě – bude to dlouhá zasraná noc. Raději si zdřímni, než půjdeme.“

„Nejsem zasrané dítě. Nepotřebuju si zdřímnout.“

„To není zrovna nejchytřejší odpověď. Abys byl dnes večer v pohotovosti, potřebuješ ostrý mozek.“ Židle na podlaze zaškrábala, když se postavil a natáhl ruce nad hlavu.

„Ve skutečnosti právě teď směřuji domů na dobrý dlouhý spánek. Navrhuji, aby ses dostal přes svý sračky a udělal to samé, pokud chceš být připraven nám pomoct.“

Ryder právě zabručel. Nesnášel, když mu někdo říkal, co má dělat.

„Po setmění. Buď připraven.“

Když odcházel, zíral jsem na jeho drzost. Ten samolibý parchant měl v zasraných rukou Jamieho život. A já abych seděl doma jako chromá kachna.

No to určitě.