RC - 8. kapitola

Překlad: Marťa

Kde jsi? Poslala jsem ti zkušební otázky.

Co nejrychleji očekávám rychlé a vtipné odpovědi.

Poté, co jsem vrátila Taylor svůj telefon a odcházela z koupelny, někdo otevřel dveře do místnosti štábu. Byl tam Matthew Burdette. Vrátila jsem se zpátky na večírek, než si uvědomí, že jsem nebyla tam, kde jsem být měla.

Je čas rozjet show.

A řekla jsem si, že to nemělo nic společného se Sterlingovým nedostatečným zájmem.

Dante stál uprostřed místnosti a hovořil se čtyřmi ženami najednou. Měl na sobě drahý oblek od Armaniho a vypadal úchvatně dobře. Přistoupila jsem k němu, chytila ho za ruku a věnovala mu svůj nejžádoucnější pohled. „Potřebuju tě,“ řekla jsem.

Jeho ruka se sevřela kolem mé, když jsem ho vedla pryč. Kameraman natáčel rozhovor s dívkou, která plakala a tou, která ji utěšovala, ale přiblížil se k nám, když nás viděl.

Stála jsem u Danta příliš blízko. Natáhla jsem ruku a dotkla se jeho paže, kousla se do rtu, pak se na něj podívala zpod řas. „Zapomněla jsem, jak jsi silný,“ řekla jsem tiše. Snažila jsem se ukázat, co chtěli, ale místo toho mě to přivádělo k šílenství. Být mu tak blízko. Úžasně voněl a chtěla jsem se ho dotýkat, i když bych neměla.

 Mohla jsem být lehkomyslná, protože jsem šílela a nebyla ve své kůži.

To nebylo dobré.

„Co se děje, Lemon? Nerozumím ti.“

Přiblížila jsem se k němu ještě blíž a postavila se na špičky, abych mu zašeptala do ucha. Cítila jsem na krku jeho horký dech, což způsobilo, že se mi žaludek zhoupl a hlava se mi vznášela v oblacích. Instinktivně mi položil ruku na záda a já si chtěla povzdechnout. „Burdette mi nařídil, abych s tebou flirtovala.“ Měla jsem odjet, ale neudělala jsem to. Zůstala jsem k němu přitisknutá. Milovala jsem ten pocit, když jsme se k sobě tiskli. Jako bych do jeho náruče patřila. Jako by to bylo správné. Uvažovala jsem o tom, že ho kousnu do ucha a vzpomněla si, jak moc se mi líbilo, když mi to udělal on.

Ale než jsem mohla něco udělat, ustoupil a oči se mu rozhněvaně blýskaly. „Ne. Měla bys dělat něco takového jen v případě, že bys to tak skutečně cítila.“

Vrátil se k ostatním a mě tam nechal stát samotnou a zmatenou.

Dante se mnou flirtoval v jednom kuse. Znamenalo to, že to tak opravdu cítil?

Emily B, dívku, se kterou jsem ještě nemluvila, poslali domů v záplavě slz a příslibu od ostatních soutěžících, že zůstanou v kontaktu.

Jak noc postupovala, Dante se na mě stěží podíval. Když vyvolal mé jméno, nemohla jsem se cítit šťastnější. Opravdu jsem ho předtím tak rozrušila?

Některé dívky pokračovaly s večírkem, i po Harrisově odchodu. Genesis a já jsme se dohodly, že se pravděpodobně nikdy pořádně nevyspíme. Bylo to, jako bych byla s Kat zpátky v prvním ročníku na vysoké. Zůstaly jsme vzhůru, šeptaly si a všechno si o sobě říkaly.

No, skoro všechno. Neměla jsem v úmyslu jí říct o mých možných zbytkových pocitech k Dantovi.

To nikdo vědět nemusel.

Slíbily jsme si, že bez ohledu na to, co se stane, nezničíme naše přátelství a nebudeme mluvit o tom, jak jsme byly s Dantem samy. Nechtěla jsem jí ublížit, kdyby se mu nakonec líbila, a bála jsem se, že by mi její povídání mohlo ublížit.

***

Následující den by skoro stejný, jako první. Vařily jsme, jedly, nasadily si mikroporty, ležely u bazénu a dohadovaly se, kdy nastane noc našeho odchodu. Někdy jsme byly odvedené k formálnímu rozhovoru. Jindy jsme dávaly rozhovory za chodu právě tam, kde jsme byly.

Některé z dívek se při cvičení pohybovaly kolem bazénu, protože jsme neměly posilovnu. Rozhodla jsem se, že, že moje cvičení bude spočívat v chůzi po schodech sídla nahoru a dolů.

Někdo přinesl kartu ve tvaru srdce, která přišla po druhé hodině odpolední a na ní byla uvedená jména Abigail a Heather. Dante je obě zval na večeři.

Abigal kartu přečetla nahlas skupině u bazénu, a pak vešla do domu a přečetla ji znovu, právě když jsem Genesis učila, jak vyrobit domácí pekanový koláč.

Doufala v nějakou reakci, ale zklamaly jsme ji. Venku už plakala Jen L. Abigail nenašla nikoho, kdo by byl kvůli tomu naštvaný.

„Jsem ráda, že Dante pozval jen mě.“ Zapomněla, že pozval i Heather. „Tohle je to, co chce Amerika vidět. Asi bych měla jít a začít se připravovat na své rande.“

„Jo, vsadím se, že to nějakou dobu bude trvat.“ Genesis se snažila ztlumit smích a Abigail na nás zírala, když pomalu šla po schodech nahoru a kroutila přitom zadkem do kamery.

Ten koláč by měl dostat Dante. Dlužila jsem mu omluvu. Ranila jsem ho a to nebylo v pořádku.

Opatrně jsem nesla kousek dortu nahoru, rozhlédla se kolem a ujistila se, že jsem sama. Tiše jsem kráčela kolem ložnic pro případ, že by si někdo zdříml. Na druhém konci bylo schodiště, které vedlo do Dantových pokojů. Jeho apartmá zabíralo celé třetí patro. Záviděla jsem mu ten prostor a vlastní koupelnu.

Byl tam natažený provaz, ale protože jsem neviděla žádné členy štábu ani kamery, rozhodla jsem se to risknout. Srdce mi divoce tlouklo, když jsem vklouzla za provaz. Bylo to docela vzrušující. Reálnější, než Špionka Harriet.

Zlehka jsem zaklepala. Škoda, že jsme neměli klepací kód. Dante otevřel dveře, nádherný, jako vždy a já mu podala kousek koláče.

„Promiň, že jsem se včera tak chovala. Burdette mi dělá ze života peklo.“

„Děkuji a rozumím.“        

Jeho úsměv byl velký a srdečný a já věděla, že mi vše odpustil. To byla další věc, která se mi na Dantovi líbila. Nikdy se nezlobil příliš dlouho. Já, na druhou stranu, mohla mít zášť, jako druhou práci.

Vzal si koláč a ustoupil na stranu, aby mě nechal vejít do pokoje. Nemyslela jsem si, že to byl dobrý nápad. Zejména vzhledem k tomu, v jak velkém pokušení jsem byla jeho nabídku přijmout.

A co se stalo, když jsme byli naposledy v jeho ložnici.

„Chtěla jsem ti jen na večer popřát dobrou zábavu a prosím, buď opatrný.“

Svraštil obočí. „Opatrný?“

„Ano, Timmy. Drž se dál od studny.“

Teď vypadal ještě zmateněji.

„To je odkaz na Lassie. Později si to můžeš najít. Abigail se nedá věřit.“

„Budu na to myslet.“

„Dobře, no, půjdu dělat, ehm, spoustu ničeho. Tak, uvidíme se později.“

„Děkuji za koláč.“

Zavřel dveře a já byla ráda, že jsem konečně měla šanci dělat svou práci. Teď věděl, že Genesis = dobrá, Abigail = zlá.

Co se s těmi informacemi rozhodne udělat, bylo zcela na něm.

Většina dívek se shromáždila v našem pokoji, kde jsme měly dospělou verzi pyžamové párty. Malovaly jsme si nehty, pletly vlasy a podobné věci. Navrhla jsem to, jako další příležitost, abych poznala další dívky a jejich osobnosti. Což se zatím ve většině případů ukázalo, jako naprostá ztráta času, protože žádnou osobnost neměly. Většina z nich byla ten typ, že byly hezké, tak se nemusely učit ani se v životě kdovíjak snažit.

„Myslím, že má peníze. Myslíš, že má peníze?“ Zeptala se Emily F.

„Nosí drahé obleky. Možná, že ano nebo se nás producenti snaží přesvědčit, že je bohatý a nakonec zjistíme, že je chudý a pozná se, jestli opravdu milujeme jeho nebo jeho peníze,“ řekla Jessica T.

Sevřela jsem rty. Nesmála jsem se. Taky jsem jim neřekla, že on je ten druh boháče, který si koupí novou jachtu, protože ta stará je mokrá.

„Koho zajímá, jestli je bohatý, když vypadá takhle?“ Ashley M. se zachichotala a upřímně, nemohla jsem s ní nesouhlasit.

„Nemyslím si, že na penězích záleží. Měla bys být s někým, kdo se ti opravdu líbí,“ řekla Genesis a polovina dívek se na ni dívala, jako by právě oznámila, že sprej s falešným opálením způsobuje rakovinu.

Existovalo mezi námi mírové příměří a divné přátelství, ale celá podivnost byla způsobená tím, že všechny tyto ženy chtěly stejného muže. Všechny by ho chtěly chodit, možná ho i líbat a možná víc, ale na to jsem nechtěla myslet.

Moje ďábelské čarodějnické smysly se zapnuly a já poznala, že do místnosti vešla Abigail. Samozřejmě vypadala samolibě.

Přemýšlela jsem, jak mohla v tak těsných šatech dýchat.

„Jestli to někoho z vás zajímá, je úžasný. V každičkém fyzickém smyslu slova.“ Pomalu a pečlivě volila slova ve druhé větě.

Otočila se na patě a zanechala za sebou oblak květinového parfému. Jak věděla, co říct, aby mě to naštvalo ještě víc?

Všechny dívky seděly potichu a pravděpodobně přemýšlely, stejně jako já, jestli to, co řekla, byla pravda. Měla s Dantem opravdu… on by ne, že ne? To bylo zlé.

Vážně bych k němu ztratila veškerou úctu, kdyby to byla pravda. Byl by poskvrněný, protože ta dívka byla tak nafoukaná, že by se utopila i v lijáku.  Rozhodla jsem se ignorovat vlny žárlivosti, které mnou cloumaly. I když mě také nutily, abych ji uškrtila.

Mířily na mě kamery. Odmítala jsem na ni reagovat jinak, než důstojně. Přála jsem si, abych mohla telepaticky komunikovat s ostatními dívkami, abych jim řekla, aby nereagovaly, ale většina z nich vypadala zklamaně.

Asistentka přinesla další kartu ve tvaru srdce. Na téhle bylo mé jméno.

Jen mé jméno.

Otevřela jsem kartu a uviděla, že si mě „publikum“ vybralo, abych šla s Dantem na „Pohádkové rande“.

Jen já. A Dante.

Ach, svatá prostoto.

„Co tam stojí?“ Zeptal se mě někdo, ale já to teď s ostatními řešit nemohla.

Vyskočila jsem a seběhla dolů do místnosti pro štáb, kde jsem našla Taylor. Přemýšlela jsem, jestli vůbec někdy spala.

Všichni tam na mě vrhali legrační pohledy. „Můžu s tebou na chvilku mluvit?“

Následovala mě z místnosti a zavřela za sebou dveře. Znovu jsme se vrátily do koupelny. Vypadalo to, jako zvláštní místo, ať už šlo o jakoukoliv schůzku.

„Vím, že jsem Burdettovi řekla, že udělám, co se dá, a pomůžu, ale co je tohle?“

„Prvních pár epizod jsme nechali diváky vybírat nejvhodnější pár a ty jsi z toho vyšla nejlíp.“

„Já? Proč?“ Vůbec jsem to nechápala.

„Líbilo se jim, že jsi na sobě ten první večer měla dres. Díky tomu ses jim zdála hodně, jako oni a navíc nohama na zemi. A když jste s Dantem spolu, jiskří to mezi vámi. Jako chemie. Touha. Zřejmá přitažlivost.“

Vzpomněla jsem si na slova, kterými bych mohla namítat. Jako zasnoubená. Zadaná. To se nikdy nestane.

Ale můj názor zřejmě nikoho nezajímal. Udělám, co mi zbývalo – zůstanu v klidu a Matthew Burdette bude mít radost.

Jediné, v co jsem mohla doufat, bylo to, že můj život zůstane co nejvíc nedotčený.

Produkce mi poskytla šaty. Byly bledě modré, bez ramínek a já měla pocit, že jdu na něčí ples. V pase byla mašle a byly pošité jemnými stříbrnými květy. K šatům jsem dostala i střevíčky. Než bych si přála připustit, strávila jsem víc času líčením a česáním.

Budu v televizi. Musela jsem vypadat dobře.

A pokud jsem věřila, že tohle byl ten pravý důvod mého šňoření, bylo všechno v pořádku.

Genesis mě sledovala, jak se připravuji. „Kabelku nepotřebuju. Mám šaty, boty – zapomněla jsem na něco?“

„Myšky? Dýni? Kmotřičku vílu?“

„Ha-ha,“ řekla jsem a dotkla se rtěnky.

„Vypadá to, že jsi připravená na tvé žhavé rande.“

Já ho plánovala spíš vlažnější, než žhavé. Ale na Genesis jsem se usmála a řekla jí, že se uvidíme později.

Když jsem vyšla ze svého pokoje, stáli tam asistent s kameramanem a dalšími lidmi a já si nebyla jistá, co dělat. Někdo se zeptal do svého sluchátka: „Je na místě?“ a pak na mě kývl.

Asistent výroby mi řekl, abych sešla po schodech dolů. Přemýšlela jsem, jestli bych měla jít pomalu nebo normálně. Rozhodla jsem se pro něco mezi.

Dante stál u paty schodiště v dalším smokingu a držel v ruce kytici citronových lilií. Nevěděla jsem, jestli vybral ty květiny záměrně, aby poukázal na to, co se mezi námi stalo v den promoce, ale rozhodla jsem se mu dát výhodu pochybnosti.

„Květiny, hm?“

„Já vím, klišé. Ale pečuje se o ně lépe, než o to, co jsem ti chtěl přinést.“ Podal mi květiny a já se zhluboka nadechla jejich vůně. Voněly, jako kříženec citronových a pomerančových květů.

„Co jsi mi chtěl přinést?“

„Vilu z Toskánska.“

Zasmála jsem se a dala lilie do vázy s vodou, která stála nedaleko. Jednou jsem se otočila dokola a zeptala se: „Tak, co si o tom myslíš?“

Jeho hnědé oči mě sledovaly a já nepoznala, jestli se mu to, co viděl, líbilo.

„Očekáváš, že budu schopný myslet, když máš na sobě tohle?“

Najednou jsem litovala, že jsem se zeptala. To se stane, když jste jedináčkem. Byla jsem tak zvyklá na neustálou pozornost a náklonnost svých rodičů, že jsem ji často hledala i v jiných lidech. Což nebyl nejlepší nápad vzhledem k mé současné situaci.

„Vypadáš…“

Zastavila jsem ho. „Ne.“

„Ne co?“

„Nemyslím si, že bys to měl doříct. Myslím, že bude pro oba nejlepší, když to neuděláš?“

„Chtěl jsem říct, že vypadáš strašně.“

„Strašně?“ Zase mě dokázal rozesmát.

„Jen hrozně. Nejsem si jistý, jestli se s tebou můžu ukázat na veřejnosti.“ Nabídl mi rámě a já mu položila ruku na ohbí lokte. Mělo to od něj být zdvořilé, rytířské gesto. Místo toho se ve mně všechna nervová zakončení otřásla, když se mi zrychlil tep.

„Taky vypadáš hrozně.“

„Děkuji.“

Chvíli jsme někam jeli limuzínou a on mi odmítl říct, kam jsme mířili. Mysleli byste si, že to bylo divné, když nás sledovali všichni ti lidé a kamery, ale upřímně, po chvíli jsem téměř zapomněla na to, že tam byly.

Limuzína zastavila před rozkošnou restaurací s výhledem na oceán. Dante mi pomohl z auta a doprovodil mě dovnitř.

Tam, kde byl stůl pro dva, byly připravené svíčky a další citronové lilie. Bylo to moc krásné. Velmi romantické. Velmi intimní.

Velmi děsivé.

Jsem zasnoubená. Zasnoubená. Zasnoubená.

Pomohl mi posadit se a poté jsme spolu v příjemném tichu studovali menu. Myslela jsem, že to muselo být pro televizi nudné. Dva lidé, kteří si vybírali, co budou jíst.

Zvláště proto, že ve skutečnosti jíst nebudeme.

Začalo se mi rozplývat, jestli to byla skutečnost nebo ne. Odtáhla jsem svou ruku z té jeho a obě si položila do klína. Nemohla jsem uvěřit, že jsem cítila všechny ty pocity jen proto, že mě držel za ruku. „Moji prarodiče se setkali v podobné restauraci a začali s námluvami, nebo jak se tomu tehdy říkalo. Poprvé se políbili pod citronovníkem na rodinném ranči. První dceru pojmenovali Lemon a mě rodiče pojmenovali po ní. Všichni moji předci s poprvé políbili pod tím stromem.

„Pořád tam je?“

„Ano.“

Vypadal zamyšleně. „Musíš mi ho někdy ukázat.“

Kůže na zátylku mi hořela. Modlila jsem se, aby mi nezrudly i tváře. Protože pomyšlení na to, že mu ukážu citronovník, mě přimělo myslet na věci, na které bych myslet neměla.