G&M - 25. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

„Hej, už jsme to uklidili. Je čas se odtud dostat. Co uděláme s Daemonem?“ Zvolal Razor a přivedl mě zpět k problému, který byl po ruce. Chytil jsem ji za loket a vedl Miu, dokud jsme nevstoupili zpět do oblasti, kde se to všechno stalo. Ryder na mě zíral a zvedl obočí, zatímco čekal na mou odpověď. To byl obrovský problém. Ve stavu v němž Daemon byl, by bylo nebezpečné dát ho na zadek motorky.

„Nechte ho tu hnít,“ řekl jsem a pohledem přejel přes jeho zkrvavené tělo. Vypadalo to hůř, než ve skutečnosti bylo. Kdybych ho chtěl zabít, mohl bych to udělat tisíckrát. Mohl jsem na něj vytáhnout zbraň. Chtěl jsem však, aby trpěl, aby ležel uprostřed ničeho a přemýšlel o tom, co udělal. Zrada byla mezi bratry nejhorším hříchem. Můj otec by ho pravděpodobně pověsil za koule.

Ryder překvapeně trhl hlavou. „Jsi si jistý? Můžu ho dát na zadek-“

„Ne. Sráč potřebuje čas na přemýšlení. Jakmile se dostaneme na druhou stranu, zavolám a někdo ho vyzvedne. Do té doby chci, aby pocítil, jaké to je vyjebat s vlastní krví.“

„Co když se sem dostanou policajti nebo Pedrovi hrdlořezové?“ Zeptal se Razor a poškrábal se na vousech.

Hammer si přisadil. „Nejspíš ho tady kousne něco jedovatého. Toto místo je zaplavené nebezpečnými jedovatými tvory. Mexičané nazývají Corálovce dvacetiminutovým hadem, protože poté, když někoho kousne, je do dvaceti minut mrtvý. Jsou tu vražedné vosy, armáda mravenců, kteří ničí vše, co jim stojí v cestě, housenky, které stříkají lidem do těla jed, a pavouci -“

Pokrčil jsem rameny. Může si za to sám. Moje matka byla velkou věřící v karmu a Daemon si ji během let přivolal sám na sebe.

„Hodně štěstí našemu bratrovi.“ Bude muset vysvětlit tři mrtvá těla a střelný prach na svých rukou. A nemyslím si, že jeho španělština je také dobrá.“

„Je v prdeli. Bude si přát, abys ho dokončil,“ řekl Ryder. Tenhle chlap mě nikdy nezklamal. Stejně tak tvrdě, jak vypadal zvnějšku, měl Ryder srdce ze zlata. Málokdo to viděl, ale já podle jeho výrazu věděl, že ho trhalo na kusy, tady nechat Daemona, tím jsem si jistý. V mé knize to hovořilo o charakteru muže, který se stále bude zajímat o někoho, kdo s ním od začátku zachází jako se sračkou.

„A pokud to z Mexika zvládne živý, musí se vypořádat s Malonem. Nejsem si jistý, koho bych si vybral, kdybych byl na jeho místě. Náš starý muž rozdá zasranou nakládačku za to, co se posralo.“

Můj starý muž byl fér, ale kdyby ho někdo prásknul, litující toho by zemřel. Nezáleželo na tom, že to bylo jeho maso a krev, kdo se obrátil proti bratrům. Trest by byl stejný.

Nebe bylo plátno odstínů růžové, oranžové a modré. Brzy by nás horko potrestalo za to, že jsme trčeli bez vody nebo paliva. Dbali jsme na to, abychom nezanechali otisky prstů, a vytáhli jsme benzín z Daemonovy motorky, abychom naplnili naše.

Zbývalo čtyřicet pět kilometrů, abychom setřásli mexický prach z našich nohou.

Čtyřicet pět kilometrů ke svobodě a novému začátku.

Pro Miu a mě, právě teď začínal nový život.