G&M - 22. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

„Jsme kolem 75km od hranice,“ řekl Ryder. „Jeden poslední úsek a jsme doma.“ Tvář měl napjatou a v jeho očích jsem viděl vyčerpání. Ryder si nikdy nestěžoval. Ne jako Razor, který byl, posledních dvěstě mil rozmrzelý a náladový. Proto jsem preferoval motorky před autama - nemusel jsem poslouchat jeho kňučení, když jsme jeli. Mohl mluvit s větrem a mě to nijak neovlivnilo.

Na míle daleko nebylo žádné slušné místo k zastavení, ale když mně Alessandra tvrdě zatáhla za paži, věděl jsem, že si musíme udělat přestávku. Ujistila mě, že bude v pořádku s procházkou za keře, aby si mohla ulevit, pokud se na ni kluci nebudou dívat.

Zakručelo mi v žaludku a byl jsem žíznivý jak sviňa. Hammer měl láhev vody, tak jsem si dal pár doušků, než jsem ji předal Ryderovi. „Musí nám to vydržet; každý jen pár loků,“ řekl jsem a tím udělal příděl vody, dokud se nedostaneme na druhou stranu. Jakmile budeme zpět ve Spojených státech, koupím každému největší zasranou snídani v prvním občerstvení, které potkáme.

„Dochází mi benzín,“ řekl Hammer, když si ulevoval u nejbližšího stromu. „A co vy kluci?“ Hammer si na posledním místě, kde jsme se zastavili, nestačil naplnit nádrž plnou. Byl poslední ve frontě a stále tankoval, když Alessandra přišla. Když jsem zakřičel, že musíme odjet, musel přestat tankovat dřív, než měl nádrž plnou.

Podařilo se nám vyhnout se hlavním benzínkám na trase a dokonce jsme se museli odchýlit od původní trasy, kterou jsme plánovali kvůli tomu, co se stalo. Museli jsme absolvovat zcela neplánovanou objížďku úsekem, která přidala k naší cestě dalších pětasedmdesát kilometrů a která se nabourala do našich zásob paliva. Sledoval jsem červenou jehlu se stáhnutým žaludkem, zatímco úsek silnice přede mnou bez konce v dohledu pokračoval.

„Jo, moje nádrž je taky téměř prázdná,“ řekl Ryder, „myslel jsem, že budeme mít čerpací stanici na posledním úseku cesty.“

„V žádném případě ze své bestie dalších pětasedmdesát kilometrů nedostanu,“ řekl Razor.

Hammer pokrčil rameny, když vtáhl ptáka zpět do kalhot a zapnul zip. „Přísahám, že to bylo na mapě. Ale protože jsme se odchýlili od původní trasy, kdo kurva ví, kde další benzínka je.“

Koneckonců potom co jsme prožili, kdybychom uvízli bez benzínu, bylo to poslední, co bych chtěl zvládnout. Seděli bychom jak zasraný kachny a čekali, až nás Don nebo jeho muži vyzvednou.

„Kriste. Ne po všem, čím jsme prošli. Prosím, řekni mi, že to zvládneme.“ Řekl Razor. „To není žádná legrace. Vůbec ne to, co jsem očekával.“

„Co jsi čekal, Razore? Protože sračky se právě staly skutečnými. Mám největší chuť ti z tvýho stroje vysát šťávu a nechat tě tady, abys měl nějaký zasraný vzrušení. Musím dostat Alessandru na druhou stranu. Ty s Hammerem můžete počkat, až pro vás přijedeme.“

„Jsi blázen? Co když se k nám Don a jeho muži dostanou jako první?“

„Je Razor trochu vystrašený? Proč? Nakopeš špatný kluky svými botami, ne? Rozkrájíš Dona,“ škádlil Ryder. Hádal jsem, že stále ještě zuřil kvůli předchozímu incidentu. Myslel bych si, že je to všechno velmi vtipné, pokud by to nebylo tak zasraně možné, aby se to stalo realitou.

Alessandra vyšla zpoza keřů. „Ty bys opravdu nenechal svého bratra pozadu, že ne? Pokud ho Don najde…“ Oči měla vytřeštěné, otevřeně ukazovaly strach o Razorův život.

Přitáhl jsem si ji blíž a řekl jí do vlasů. „Ne, bejby, jenom toho kreténa škádlíme. Scorpio Stingers nikdy neopustí bratra ani člena rodiny. A už vůbec se to nestane pod mým dohledem. Odjedeme společně nebo společně odejdeme. Překonáme tu zasranou linii a nikdo nezůstane pozadu. Mrtvý nebo živý.“

Hammerova tvář se rozzářila. „Mám plán. Co když zavoláme Daemona a požádáme ho, aby nám přivezl benzín? Není to tak daleko. Zanedlouho bychom měli mít signál v telefonu. Pojedeme, dokud nám nedojde. Pokud nezvládneme celou cestu, Daemon může proklouznout přes hranici a pomůžeme nám, dostat se kurva odsud.“

Otřel jsem si čelo. Nebyl to zrovna nejlepší plán, ale jestli nebude jiná možnost, bude to jediné, co bychom mohli udělat. Sedící kachny. Neklid mi sevřel střeva a drásal mi je na kusy.

Ryder vyndal z vesty telefon. „Mám signál. Chceš, abych zavolal Daemona?“

Přikývl jsem. Alespoň, když bude moje dvojče vědět, kde jsme, mohl by nám přivést benzín. Bude nasranej, až uvidí, že náklad, pro který jsme jeli, není ten, pro který jsme se vydali.

Naslouchal jsem, když Ryder vysvětloval Daemonovi situaci. Jeho zasrané oko mělo takový tik, že jsem ho sotva zahlédl. Ryder a Hammer zhruba odhadli místo, kde jsme byli, a Ryder řekl Daemonovi, kde nás najdete.

„Signál je tady špatný. Ale budeme pokračovat, dokud nedojde první motorce benzín. Pak se pokusíme zavolat, pokud bys nás ještě nenašel. Ale pospěš si sakra, jo? Jsme unavení a hladoví a chceme se odtud dostat v jednom kuse.“

Ryder zavěsil. „Daemon zněl na můj vkus příliš dobře naladěný. Řekl, že sebou vezme Big Eda a Tanka a dostane se k nám co nejdříve. Doufám, že informace, které jsme mu poskytli o naší pozici, jsou správné.“

„Tohle jsou sračky, které už nikdy nechci opakovat,“ řekl jsem a zadíval se na Razora.

„Co? To není moje vina.“

„Jo, jo. Nechci to slyšet. Jsme tak zasraně blízko, cítím to.“ Podíval jsem se dolů na Alessandru. „Jak jsi na tom? Myslíš, že vydržíš ještě hodinu?“

Zašklebila se a třela si zadek. „Ještě hodinu?“ Pak se rozesmála. „Jistě proč ne? Můj zadek je stejně otupělý, tak co je dalších šedesát minut?“

„Hodná holka, krásko. Už jsme skoro tam.“

***

O třicet kilometrů později mi motorka mezi nohama zaprskala. Zpomalil jsem a signalizoval chlapcům, že se zastavuji. Vypnul jsem motor, srdce mi bilo tak rychle, že jsem se obával, že to Alessandra uslyší. Byli jsme tak zasraně blízko, a přesto tak daleko.

Těch čtyřicet pět kilometrů od hranice, to bylo ještě nebezpečnější, než to bylo tam a zpátky. Jezdily pravidelně hlídky a hledali lidi, kteří se snažili přejít pěšky. Slyšel jsem, že se schválením politiků nejdříve stříleli a poté se ptali. Samozřejmě to všichni politici popírali, ale měl jsem své zdroje, které mě ujistily, že to bylo docela normální. Pěkný. Zasraně perfektní.

Takže jsme seděli a čekali, až zasranej Daemon ze všech lidí zachrání den. Celé týdny bude vyprávět, že on je ten, kdo musel zachránit naše zadky. Už jsem ho slyšel v hlavě. Samolibej parchant.

Uvažoval jsem o tom, že bychom těch posledních čtyřicet pět kilometrů šli pěšky, ale jeden pohled na to, jak jsou všichni vyčerpaní, zejména moje holka, a věděl jsem, že je to marné. Kromě toho bylo lepší zůstat spolu, dokud nedorazí pomoc. Mohli bychom naplnit naše bestie benzínem a udělat těch posledních pár kilometrů mezi nimi. Každý sval v těle mě bolel napětím, které jsem v sobě držel. Mé nervy byly na pochodu a já zoufale potřeboval velký studený nápoj.

„Pověz mi o tvém dvojčeti,“ řekla Alessandra. „Vypadá jako ty?“

Přikývl jsem. „Jo. Jsme stejní. Až na to, že já mám tetování kobry a on ne. Jeho oči jsou tmavší než moje. Ale většina lidí rozdíl mezi námi nedokáže rozeznat.“

„To je divné. Nedokážu si představit, že jsi dvakrát,“ řekla a nakrčila svůj pěkný nos, když o tom přemýšlela.

„Ach, já jsem jen jeden. Daemon a já..., nejsme si vůbec podobní. Z vnějšku se to může zdát jako že ano, ale ve skutečnosti -“

Moje slova byla přerušena Hammerem, který seskočil ze skály, na které seděl a díval se směrem na západ. Všechny naše hlavy se otočily, když jsme se snažili rozeznat pohybující se vozidla v dálce. Přítel nebo nepřítel? Byl to Daemon nebo zasranej Don? Policajti? Kdo nás našel první?

Když se blížili, viděl jsem, že skupina vozidel sestávala pouze z jednoho motocyklu.

„Co tam dělá ten pickup a proč je tam jen jedna motorka? Kde jsou ostatní bratři Scorpio Stinger? Daemon nezmínil, že se blíží někdo jiný, a nedokážu si představit, že by Big Ed nebo Tank jedli na náklaďáku,“ řekl Ryder a zamračil se. „Něco je špatně. Schovej tu zasranou dívku.“

Skoro jsem se zasmál. „Kde ji schovám? V mé kapse? Rozhlédni se kolem sebe - není tu nic jiného než křoví a keře a zasraný skály.“

„Je ještě dost tma. Vykopej zasranou díru pod keřem a schovej ji. Nedělám si srandu.“

Jeden pohled na Ryderovu tvář a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Nikdy jsem ho neviděl vážnějšího, kromě toho dne, kdy jsme ho zachránili před jistou smrtí. „Cobro, věř mi, chceš ji dostat z cesty.“

Zuřivě jsem zkoumal oblast. Na vykopání díry nebylo dost času. Jediný způsob, jak jsem mohl ochránit svou dívku, bylo mé vlastní zasrané tělo. Ten, kdo pro ni přišel, musel nejdřív projít přese mě.

„Je příliš pozdě ji ukrýt. Ale přestaň se bát; je to Daemon. Do prdele, nikdy jsem si nemyslel, že přijde den, kdy ho rád uvidím,“ řekl Razor a hlasitě vydechl, aby signalizoval svou úlevu.

Motorkář jel před pickupem. Panika ve mně stoupala, když jsem sledoval, jak se zastavil pár metrů ode mě. Zúžil jsem oči, abych lépe viděl do tmy. Když jsem poznal Daemona, ulevilo mi to.

„Daemone, kde je Big Ed a Tank? Kdo jsou ti další lidé v pickupu?“ Zeptal jsem se, aniž bych ho pozdravil. Nebyl čas se vybavovat a já jsem stejně neměl náladu.

Sundal si helmu s drzým úsměvem, jak jsem očekával. „Uvíznout uprostřed zasranýho ničeho. Jak se ti to kurva podařilo? Který z vás idiotů navigoval?“

Hammer ztuhl. „To bych měl být já. Museli jsme jet jinou cestou.“

„Jo, slyšel jsem o tvém drahocenném nákladu.“

„Kdo je v tom pickupu?“ Zeptali jsme se s Ryderem současně.

„Někdo, koho nečekáš,“ odpověděl Daemon.

O několik sekund později se auto zastavilo a ze svých kol vyslalo prach a písek. Ani ještě nezastavilo, a dveře se otevřely. Nemohl jsem uvěřit svým zasraným očím. Slyšel jsem, jak se za mnou Ryder ostře nadechl.

„Jsme v prdeli.“

„Ne. Bože ne,“ řekla Alessandra přiškrceným hlasem, když mě sevřela pevněji.

Kurva! Konec hry.