RH - 33. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Sed stál venku před hotelem a díval se na prázdné parkoviště. Co od něj Jessica chtěla? Nemohl tomu přijít na kloub. Přece nesnášela jeho dominantní povahu, ne? Ten způsob, kdy řešil všechno bez ohledu na to, co ten dotyčný chtěl? Říkala přece, že to byl ten hlavní důvod, proč ho opustila. Ale když se pak ujal Treye, tak ho za to pochválila. Jako by to byla jeho dobrá vlastnost. Jak ho mohla za tu stejnou věc obdivovat a zároveň nenávidět?

Povzdechnul si a přejel si rukou po tváři. Jestli existoval nějaký návod, jak na Jessicu Chaseovou, tak byl určitě napsán starou arabštinou, měl dvacet tisíc stran, navíc některé z nich chyběly. Někdy si přál, aby neměla tak komplikovanou osobnost. Teď nad tím nebyl schopný přemýšlet, musel zavolat Brianovi a nechat si vynadat za to, že mu Treye vyfoukl přímo před nosem.

Zapnul si telefon. Z určitého důvodu ho měl vypnutý. Dvacet tři zmeškaných hovorů. Deset hlasových zpráv. Šestnáct zpráv. Všechny od Briana a Myrny. Dokonce i pár od Erica. Vytočil Briana.

„Kde kurva jsi?“ zvednul to Brian hned po prvním zazvonění.

„Taky tě zdravím,“ zamumlal Sed.

„Je s tebou Trey?“

„Jo, jsem s ním. Dostáváme ho z jeho závislosti na prášcích. A jestli to fungovalo, poznáš hned ve chvíli, kdy se s ním zase uvidíš.“

„Co si myslíš, že děláš? Nemůžeš jen tak někomu, kdo je závislý na lécích, je zakázat brát. Myrna říkala, že si bude procházet příšernými abstinenčními příznaky.“

„Probral jsem to s jeho tátou. Doktor Mills mi svěřil svého syna a řekl mi, jak správně postupovat. Trey nechtěl, aby se o jeho problémech dozvěděl tisk, takže jsme to vzali do vlastních rukou. Pokud by to nezabralo, tak všechny jeho přání pošlu k čertu a odvezu ho do nemocnice, ale teď to zkoušíme takhle.“

„Dej mi ho k telefonu.“

„Ne. Byl jsi tam s ním, když zobal paracetamol každých deset minut, jako by to byly zkurvené bonbóny. Volám ti jen proto, abych ti řekl, že je v bezpečí se mnou a Jessicou. Za pár dní ti zavolám ohledně dalších novinek.“

„Nevypínej zase ten svůj zkurvený telefon, Sede.“

„Měj se.“

„Sede!“

Sed zavěsil, vypnul si telefon a strčil si ho zpátky do kapsy. Sed si byl jistý, že až se s Brianem příště setká, tak mu vrazí pěstí rovnou do nosu. Uf, asi si to i zasloužil. Nasírat lidi, tak to byla Sedova specialita.

A teď, co bude dělat s Jessicou? Myslel si, že ji vystrašil, když jí řekl, že ji miluje, ale jen ztuhla. Zamrzlo jí celé tělo a ona ztichla. To nebylo dobré znamení, že? Možná jí raději neměl říkat, co cítil, ale už bylo příliš pozdě, aby to vzal zpátky. Možná, že na to zapomněla.

To kurva ani náhodou. Kdyby se Trey zrovna potom, co jí to řekl, nevzbudil bolestí, tak by ho asi vykopla z postele.

„Proč jsem jen takový idiot?“ zeptal se nahlas, než se vrátil zpátky do pokoje. Jejich vztah jako kamarádů s výhodami zatím šlapal dobře a on musel jít a posrat to milostným vyznáním. Jsi pitomý, Sedricu. Opravdu pitomý.

Jessica pořád seděla vedle Treye na posteli a něžně ho hladila po zádech. Sed si téměř přál, aby byl taky nemocný, aby se o něj Jessica mohla takhle starat. Miloval tuhle její něžnou část. Byla to důležitá část její osobnosti, kým byla a přitom dělala vše pro to, aby to skryla. Jako by to nebyla jedna z jejích silných stránek. Sed zavřel dveře, pak prošel pokojem a posadil se na volné místo naproti Jessice.

„Tak a můžeme přidat Briana na seznam lidí, kteří si myslí, že jsem debil.“

„To není jen takový ledajaký seznam, Sede. Je to spíše telefonní seznam,“ zahudral Trey, oči měl pořád zavřené.

„Očividně se cítíš lépe,“ řekl Sed.

„V celém svém životě jsem se nikdy necítil hůř, ale Jessica má kouzelný dotek.“

Sed se na Jessicu zazubil a ta zčervenala. „S tím absolutně souhlasím.“

„Trochu dolů, prosím,“ zamumlal Trey.

Jessica mu na zádech posunula ruku níž.

„Dolů.“

Přímo k okraji jeho kalhot.

„Dolů.“

„Treyi!“

„A teď přesuň ruky dopředu a začni s ní kroužit,“ řekl a zněl, jakoby už klepal na nebeskou bránu. „Pohlaď mě.“

Místo toho ho plácla. „Ty jsi vážně zlobivý, Treyi Millsi.“

„Ó ano, zlato, plácni mě. Jsem příšerně zlobivý.“ Náhle se zamračil a bolestivě zakňučel. Zase se stočil do klubíčka. Lapal po dechu, když se pokoušel skrz bolest nadechnout, sevřel ruce v pěst. „Prosím, Sede. Potřebuju… Potřebuju… Nechápeš, jak se cítím. Prosím, dej mi prášek. Půlku. Cokoliv. Jenom ať už ta bolest přestane.“

„Ještě musíme vydržet hodinu a půl,“ připomněl mu Sed, ačkoliv věděl, že nevydrží dlouho sledovat, jak Trey trpěl.

„Už to dál nevydržím. Cítím se, jako bych umíral. Jako by do mě někdo tloukl kladivem. Nemůžu… nemůžu…“

Jessica vzala ručník, který měl Trey za krkem, a začala mu s ním otírat tvář. Vypadala, jako by měla každou chvíli propuknout v pláč.

„Jak dlouho to vydržíš?“ Sed vklouznul rukou do kapsy, kde měl připravenou poloviční dávku v menší pilulce. Doktor Mills ho varoval, aby dávku paracetamolu nepůlil, protože má pak rychlejší účinek a to by mohlo mít smrtelné následky. Takže mu zajistil recept na prášky, které měly poloviční účinek, a měl mu je pomalu snižovat, dokud už je Trey nebude potřebovat.

„Už to dále nevydržím. Potřebuju ho hned,“ protestoval Trey.

„Třicet minut.“

„Dej mi ten zasraný prášek, Sede.“

„Možná bychom mu jeden mohli dát,“ řekla Jessica.

„Děkuji!“ řekl Trey.

„Patnáct minut.“

„Ty jsi takový zatracený paličák,“ řekla a zamračila se na Seda.

Paličák? Navrhnul kompromis. Tak proč to z něj dělalo paličáka?

Hladila Treye po zádech. „Za patnáct minut ti dá prášek,“ řekla. „To není tak dlouho. To zvládneš. Jsi silný chlap.“

Trey si odfrknul. „Tvrďák? A co tě o tom přesvědčilo? Bylo to, když jsem kňoural anebo brečel?“

„Bylo to kvílení.“

Ušklíbnul se, pak se přetočil na záda a rukou si přikryl oči. Pak zase do klubíčka. Pak na břicho. Pak zpátky do klubíčka. Byl bledý a zpocený. Zoufalý. Stisknul si břicho. Absolutně zbědovaný.

Sed zkontroloval hodiny. Uběhlo pouze pět minut. Vytáhnul z kapsy plato a vymáčknul oválnou pilulku, pak ji podal Jessice. „Na. Dej mu to.“

„Ještě mu zbývá deset minut.“ Podala ji zpátky Sedovi.

„Jo, ještě deset minut,“ zasténal Trey. „To zvládnu.“

„Odkdy jsem ten největší měkkota v pokoji?“ zeptal se Sed.

„Jelikož jsi řekl Jessice, že ji miluješ, tak trochu ztrácíš dech,“ trochu se zachechtal Trey.

Sed si odfrknul. „Slyšel jsi to, co?“

Jesscia praštila Treye polštářem. „Jak dlouho už jsi vzhůru?“

Ďábelsky se ušklíbnul. „Už dva dny nemůžu spát.“

„Ty jsi ale blbec.“ Sed nevěřícně zakroutil hlavou. Tak to potom Trey slyšel mnohem více, než bylo jeho milostné vyznání.

„Už uběhlo mých deset minut?“

„Ještě ti pořád zbývá hodina a deset minut,“ řekl mu Sed a dal prášek zpátky do plata.

„O tomhle se nežertuje, kámo.“

„A kdo žertuje?“