CR - 25. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Let ke Korumovu domu trval dvě minuty. Gondola letěla tak rychle, že Mia pod sebou rozeznávala jen rozmazanou exotickou vegetaci. Jakmile přistáli, vyskočila, protože se nemohla dočkat prohlédnout si Krinu zblízka.

„Počkej, drahoušku,“ zadržel ji otec, když chtěla vyběhnout z lodi. „Je to cizí planeta. Nevíš, co všechno tu v těch lesích žije.“

„Má pravdu, miláčku,“ souhlasil s ním Korum. „Nejdřív vám musím ukázat pár věcí, abych předešel potencionálnímu nebezpečí. Držte se u mě a na nic nesahejte.“

Z letadla vystoupil jako první a vedl je ke slonovinově zbarvené budově, prosvítající skrz stromy.

Během cesty Mia obdivovala překrásnou vegetaci, která je obklopovala. I když převažovaly zelené barvy, bylo tu víc červených a žlutých rostlin než na Zemi. Na několika místech dokonce zahlédla i liliově zbarvené listy trávě podobné rostliny, která pokrývala lesní podrost. Tu a tam dokreslovaly veselou atmosféru květiny všech barev. Kromě toho byly zřejmě původcem příjemné vůně, kterou Mia od jejich příletu cítila.

Také kmeny stromů měly různé barvy. Nejrozšířenější byla hnědá, ale to samé platilo i pro černou a bílou. Jeden strom, který se Mie obzvlášť zalíbil, měl bílé větve a zářivě rudé listy se žlutými středy.

„Ten je nádherný!“, vykřikla a Korum s úsměvem zavrtěl hlavou.

„Tato zvláštní kráska je jedovatá,“ řekl. „Ať uděláš cokoliv, dávej pozor, aby se ti nedostala šťáva tohoto stromu na kůži – působí jako kyselina.“

„Opravdu?“ Mia si začala své okolí prohlížet s větší opatrností. Její rodiče vypadali vyděšeně a Connor ochranitelsky objal Marisu kolem ramen, aby ji udržel blíž u sebe.

„Není důvod k obavám,“ prohlásil Korum. „Jen musíte vědět, že se stromu Alfabra nemáte dotýkat. To samé platí pro támhletu rostlinu…“ Korum ukázal na pěkný zelený keř, pokrytý bílými a růžovými květy. „Ta ráda jí všechno, co na ní přistane a říká se, že je schopna spořádat i větší zvíře.“

Něco proletělo Mie kolem ucha a ona se po tom automaticky ohnala, když ucítila lehký tlak. Stáhla ruku dolů a nevěřícně si ji prohlížela. „Proboha, Korume, co to je?“

Na dlani jí seděla modrozelená bytost s očima skoro dvakrát tak většími, než bylo její osm centimetrů dlouhé tělíčko. Sice to mělo jen čtyři nohy, ale na každé z nich stovky malých prstíků a všechny tlačila Mie do kůže. Také to mělo malá křídla, která ale nevypadala, že by byla dost velká na to, aby ji unesly.

„To je virta,“ vysvětlil jí Korum, zvedl zvířátko opatrně z Miiny dlaně a vyhodil ho do vzduchu. „Je neškodná – jen jsi ji vylekala a proto se na tebe nalepila. Živí se listy a někdy miratem.“

„Mirat?“, zeptal se Connor.

„Ano, mirat,“ potvrdil Korum a ukázal na jeden z hnědých stromů.

Když se Mia podívala pozorněji, všimla si, že to, co považovala za dřevo, byla ve skutečnosti želé podobná substance – která se smršťovala a roztahovala zvláštním strašidelným způsobem.

„Mirat se podobají vašim včelám, i když nepíchají,“ vysvětlil jim Korum. „Je to sociální hmyz a vytváří komplexní stavby kolem stromů. Naši vědci je milují zkoumat. Existuje množství diskuzí o tom, jestli kolektivní vědomí úlu miratů nevykazuje vyšší inteligenci. Nikdy je nerušíme a oni se nám a našim obydlím vyhýbají. Když se dotknete jejich úlu, udělá se vám z vůně, kterou vylučují mdlo, takže je lepší držet se od nich dál.“

„To je bláznivé,“ komentovala to Marisa a s obavou v očích se rozhlížela kolem sebe. „Je tu ještě něco, o čem bychom měli vědět?“ V ochranitelském gestu si položila ruku na bříško.

„Ano,“ odpověděl jí Korum. „Tady to…“, a ukázal na malý hmyz na zemi, „…to je také něco, před čím byste se měli mít na pozoru. Kouše to a miluje zahrabat se pod kůži. Nejsou jedovatí nebo tak něco, ale jejich odstraňování je velmi nepříjemné. Máme tu i větší predátory, ale je velmi nepravděpodobné, že byste tady na ně narazili. Bojí se nás a našim teritoriím se vyhýbají širokým obloukem.“

Connor se zamračil. „Korume, nechci tě urazit, ale to je docela dost věcí, kterých bychom se měli obávat. Netušili jsme, že budeme muset žít uprostřed mimozemské džungle.“

Koruma to vůbec neurazilo.

„Naše džungle je mnohem méně nebezpečná než vaše města, pokud se budete dívat kolem sebe,“ odpověděl klidně. „A v mém domě žádné potvory nejsou. Za pár dnů už budete vědět, na co si máte dávat pozor a pak se budete moci procházet i beze mě. Do té doby vás budu všude doprovázet a nebudete mít žádné problémy.“

Connor otevřel ústa, aby něco řekl, ale Miina matka ho přerušila výkřikem: „Och, wow, Korume, to je tvůj dům?“

Zatímco si povídali, došli ke slonovinově zbarvenému podlouhlému domu. Pro Miu vypadal jako Korumův dům v Lenkardě – místo, které teď bylo jejím domovem. Ale pro ostatní vypadal zvláštně a cizokrajně.

„Ano,“ odpověděl Korum a usmál se na ni. „To je on.“

„Nemáš žádná okna ani dveře?“, zeptal se Miin otec a prohlížel si stavbu s viditelnou zvědavostí.

„Nemá, tati,“ odpověděla Mia. „Dům má inteligentní stěny jako na lodi, která nás přivezla. Pravděpodobně je to zevnitř průhledné, že ano, Korume?“

„Přesně tak,“ potvrdil Korum a Mia se zasmála, protože měla pocit, jakoby měla vzrušením explodovat. Opravdu byla na Krině.

Korum je provedl krátce po domě a ukázal jim, jak se všechno obsluhuje. Ella s Danem vypadali trochu umořeně, takže pro ně vytvořil oddělený, lidsky vypadající apartmán, jako to udělal na lodi. Marisa s Connorem se rozhodli pro krinarskou část domu, protože dávali přednost jejich technologiím před lidským zařízením.

„Miluji to.“ Marisa ležela roztažená na inteligentní posteli a vypadala díky masáži, kterou jí postel právě poskytovala, neskutečně spokojeně. „Už se odsud nehnu.“

„To dokážu pochopit.“ Mia se posadila vedle sestry. „Všechny ty věci, co mají, jsou tak neuvěřitelně fantastické. Když jsem v takové posteli spala poprvé, myslela jsem, že jsem zemřela, a že jsem v nebi.“

„To je pravda.“ Marisa zavřela oči a zasténala potěšením. „To je tak zatraceně skvělé…“

„Tak tě s ní nechám o samotě, ano?“, ušklíbla se Mia. „Trochu si odpočiň.“

Marisa neodpověděla a Mia si všimla, že sestra usnula, protože její těhotné tělo potřebovalo víc klidu než obvykle.

Connor se sprchoval a její rodiče také odpočívali, takže se Mia vydala hledat Koruma. „Jsem připravená,“ prohlásila. „Klidně můžeme vyrazit.“

Vstal ze vznášející se postele, na které seděl a jeho velké, svalnaté tělo se pohybovalo ladně jako tělo pantera. „Jsi si jistá?“, zeptal se a Mia z jeho překrásné tváře vyčetla starost.

„Ano,“ ujistila ho Mia a zvedla ruku, aby mu prohrábla husté, tmavé vlasy. „Jsem si jistá.“

Uchopil ji za ruku a přitáhl si ji k ústům, aby ji jemně políbil na klouby prstů. „Tak pojďme. Vrátíme ti paměť a tvé staré já.“

***

Štíhlá, hnědovlasá krinarská žena obcházela Miu kolem dokola a připevňovala jí na čelo, spánky a na krk malé, bílé puntíky. Mia čekala, že bude během této procedury, která měla zvrátit Saretův zákrok, v bezvědomí, ale studentka oboru, zabývající se pamětí – Laira – řekla, že musí být při vědomí.

„Tak, teď jsi připravená,“ pronesla Laira spokojeně. „Všechno je hotové. Teď se, prosím, posaď. Klidně můžeš Korumovi na klín, pokud bys chtěla.“ Zamrkala a Mia se musela smát. Krinarka se jí líbila. Podle Koruma byla Laira mladá, méně než dvě stě let a už teď platila ve svém oboru za hvězdu.

Korum se usmál a přitáhl si Miu na klín. „Rád ji podržím.“

„To si dovedu představit,“ zašklebila se Laira. „Ty máš ale rozkošného charla.“

„Promiňte, prosím,“ přerušila ji Mia a majetnicky objala Koruma kolem ramen. „To mám ale nádherného cherena, že ano?“

„To je pravda,“ odpověděla jí Laira s úsměvem. Poté zvážněla. „Takže, Mio, na co se musíš připravit: budeš mít pocit, jako bys měla hlavu úplně prázdnou. Jak se ti budou vracet vzpomínky, ucítíš příval obrazů a dojmů. Jakmile se tak stane, chci, aby ses soustředila vždy na jednu z nich a pomalu ji vstřebávala. To je také důvod, proč musíš zůstat při vědomí, i když vím, že to pro tebe nebude příjemné.“

„Bude mít bolesti?“, zeptal se Korum a jeho paže sevřely Miu silněji.

„Ne, jen se bude cítit nepohodlně,“ odpověděla Laira. „Jsi připravená, Mio?“

„Ano.“ Mia se objala. „Můžeš začít.“

Nejdřív Mia ucítila, jak ji přemáhá příjemné omámení a tak zavřela oči. Myšlenky se jí jakoby vzdalovaly a tak ji napadlo, že usíná. Měla podivně prázdný pocit, jakoby tam nic nebylo.

Najednou jakoby jí v hlavě vybuchla bomba, směs barev, pocitů a tvarů a všechno najednou. Mia sebou cukla a prsty zaťala Korumovi do paže. Mezitím se snažila ten příval zvládnout. Bylo toho hodně, jako 3D IMAX film s příliš mnoha speciálními efekty, které se jí přehrávaly přímo v hlavě.

Někde v dáli uslyšela Korumův hlas. Byl naštvaný, rozrušený. „Zastav to! Okamžitě to zastav! Copak nevidíš, že má bolesti?“

„Ona to zvládne…“ To byl hlas Lairy, jemný a uklidňující. Mia se na něj upnula, jako kotvy v tom chaosu, který jí vládl v hlavě.

Nejdřív to bylo nesnesitelné, ale Mia křičela jen v duchu. Laira nelhala. Nebyla to opravdová bolest; jen utrpení. Měla pocit, jakoby se jí hlava naplnila k prasknutí a lebka se roztahovala, aby to všechno mohla pobrat.

Když už si myslela, že jí hlava opravdu exploduje, tak utrpení začalo slábnout, barvy a tvary se proměnily v obrazy a tyto obrazy a pocity se proměnily ve speciální události. Vzpomínky začaly do sebe pomalu zapadat a jedna za druhou nabíraly tvar, až je mohla uchopit a přiřadit k těm, které už znala a na které si vzpomínala.

Party na konci března, krátce předtím, než potkala Koruma. Jessie ji tam odtáhla i přes její protest a Mia se nakonec po pár drincích docela bavila. Zatančila si s pár týpky, dokonce si s jedním vyměnila telefonní číslo, ale nikdy z toho nic nebylo. Koho by tenkrát napadlo, jak se poté její život tak zvláštním způsobem změní.

Hlavou jí probleskla vzpomínka na její první setkání s Korumem a Mia opět zažila ten silný pocit strachu, který se mísil s náznakem touhy. Muž, který ji právě teď láskyplně objímal, ji na začátku spíš děsil. Jeho arogance a jeho samozřejmé ignorování jejích přání vedlo k tomu, že si o jeho rase myslela to nejhorší.

Další vzpomínky… její poprvé a Korumova postel, John, jak jí vysvětluje, co je to charl, incident v nočním klubu, kdy Korum Petera málem zabil… Korum, jak ji objímá, zatímco plakala, Mia, jak ho poprvé představuje svým rodičům… To dobré, to zlé, to ošklivé, a bylo to, jakoby se v ní naplňovalo prázdno. To předtím a poté spolu kolidovalo a poprvé od doby, co na ni Saret zaútočil, se cítila kompletní.

Saret! Mia si na něj opět vzpomínala. Měla ho ráda a považovala ho za svého šéfa a mentora. On byl tím, kdo jí zavedl jazykový implantát a na Korumovu prosbu ji zaměstnal ve své laboratoři. Mia znovu prožívala to vzrušení, když jí Korum o této možnosti vyprávěl, ten pocit nadšení, že se bude moci naučit věci, o kterých si mohli lidští vědci nechat jen zdát.

A poté přišla její poslední vzpomínka před Zjemněním: Saret, když přišel do laboratoře. Mia si vzpomněla na svůj strach, na svůj šok, když se dozvěděla, co měl s lidstvem v úmyslu udělat… její odpor, když se jí přiznal, že ji chce, nevolnost, když jí líčil své plány s Krinary… a tu strašlivou temnotu, která ji zahalila, když jí vymazal velkou část jejích vzpomínek a života.

Nyní byla přítomnost a minulost opět sjednocená. Mia cítila Koruma, jak jí hladí po vlasech a tvář jí pokrývá něžnými polibky. Nechávala oči zavřené a znovu prožívala poslední události, počínaje jejím probuzením v Korumově posteli až po její cestu na Krinu. Snažila se porovnat své pocity z minulosti s těmi aktuálními – a samu sebe, jakou byla v minulosti s jejím současným já.

Saret nelhal. Když se Mia probrala bez vzpomínek, tak nebyla úplně sama sebou. Opravdu přijímala věci mnohem rychleji, byla otevřenější novým zkušenostem. To si teď uvědomila. Ale brala to jako dobrou věc. Procesem, kterým měl Saretovi zajistit Miinu přístupnost, nechtěně vytvořil perfektní předpoklady pro to, aby bolest a zmatek ze ztráty vzpomínek mnohem lépe zpracovala. Místo toho, aby trpěla, tak se Mia přizpůsobila. Místo toho, aby si dělala starosti, tak se učila.

A místo toho, aby se Koruma znovu bála, tak se do něj zamilovala. Opravdu se do toho krásného, něžného Krinara, který tam pro ni byl, když se probudila, zamilovala. Korum posledních měsíců nebyl ten samý, kterého potkala tenkrát v dubnu v parku; jeho arogance byla zkrocena starostí, a jeho lhostejnost k jejím přáním se proměnila v touhu, aby byla šťastná. Korum ji miloval a Mia o tom vůbec nepochybovala. Miloval ji se stejnou intenzitou a stejně zoufale, jako ona milovala jeho.

Když se nyní spojila přítomnost s minulostí, spojily se i Miiny pocity. Teď byly mnohem intenzivnější, posíleny zátěží a problémy posledních měsíců. Mia otevřela oči a usmála se na svého krinarského přítele.