RH - 32. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Za Sedovými zády se plazila Jessica, objala ho kolem pasu a políbila ho na krk, těsně vedle ucha.

„Miláčku, vím, že je to těžké,“ zašeptala. Po tom příšerném ránu, kdy se u Treye objevily abstinenční příznaky, konečně usnul. „Ty jsi ten jediný, který má dost síly na to, aby mu s tím mohl pomoc.“

Zakryl svojí rukou tu její. „Mám dost síly, ale jenom, když jsi vedle mě.“

Objala ho těsněji. „Nemůžu tomu uvěřit. Ty jsi vždycky silný. Proto ti na ostatních tak moc záleží.“

Teď se musela soustředit. „Myslím, že je to pravda, ale…“

Přetočil se na bok a usadil si ji do klína. „Bez tebe nejsem nic. Nechápeš to?“

Políbil ji před tím, než mohla něco namítnout. Když se odtáhnul pryč, tak ji pohladil po tváři. „Pojď do postele, než se Trey znovu vzbudí.“

Měla ráda tenhle jejich společný čas. Posledních pár dní bylo těžkých. Vyčerpávající. Sotva měli chvilku sami pro sebe. Technicky nikdy nebyli sami. Podívala se na vedlejší hotelovou postel. Trey odpadnul. Ranní třesavka se už uklidnila. Doktor Mills měl ohledně léčby pravdu. Nebylo ale spravedlivé, že to byl Sed, kdo na to musel dohlížet. Stěží si uměla představit, jak bylo Treyovi hrozně a pravděpodobně bude tu bolest vyčítat Sedovi až do konce života.

Podívala se na Seda a usmála se, prsty pohladila vrásky kolem jeho očí. „Polib mě jako první.“

Věděla, že byl vyčerpaný, ale podvolil se jejímu přání a políbil ji. Vášnivý polibek, díky kterému se jí zkroutily palce na nohou. Když se pak odtáhnul pryč, tak si ji přitáhnul na kraj postele a postavil se. Svléknul si svůj narozeninový oblek, dopřál jí tak pohled na široká ramena, úzké boky a vyrýsované svaly a pak zapadl do postele. „Pojď mě rozehřát.“

Vlezla si za ním do postele a přitáhla si deku až pod bradu.

„Co znamená tohle oblečení?“ zeptal se a pohladil její bavlněnou noční košili.

„Ehm…“

Přetáhla si noční košili přes hlavu a nacpala ji pod polštář.

„Myslela jsem, že jdeme do postele.“

„Jsme v posteli.“ Přejel jí rty po bradě. „Potřebuju to, zlatíčko. Nechceš to taky?“

 Chtěla a nemohla odporovat jeho logice. No, popravdě mohla. Otočila hlavou a chvilku sledovala Treye, jak spal.

„Trey se může vzbudit.“

„Budeme potichu. Bude během toho spát. A jestli ne, dobře… Já se nestydím. A ty?“

„Možná.“

Po nohách jí stáhnul dolů kalhotky a pak je taky strčil pod polštář. „Pomalu a potichu.“

Nikdy, když byli spolu, tak to nedělali pomalu ani potichu. Mohla to být zajímavá změna. Pokud by to bylo vůbec možné.

„Pomalu a potichu.“ Něžně ho pohladila rukou po břiše a zastavila se až na tvrdých bradavkách.

„To bude výzva,“ zašeptal. „Uvědomuješ si vůbec, že už jsem tě neměl 68 hodin?“

Uculila se. Počítal hodiny od chvíle, kdy to bylo naposledy? „A kolik je to minut?“

„Až zatraceně moc.“

Lehnul si na ni. Zachvěla se. „Počkej, ještě nejsem připravená.“

„Pšššt. Už nemluv.“

Zasunul jí ruce do vlasů a zaklonil jí hlavu dozadu, přitiskl své rty k jejímu krku. Povzdechla si a zvřela oči, uvolnila se pod ním. Věděla, že jen tak do ní nevnikne, aniž by se staral o její potěšení. Tohle byl Sed. V jeho těle nebyla žádná sobecká kost. Ve většině případech.

Otevřela oči, zírala na strop a hruď se jí svírala náporem emocí. Tak moc se ohledně něj mýlila. Proč ho vůbec chtěla měnit? Jemně laskal její kůži a pak se posunul nahoru, aby se jí mohl zadívat do očí.

„Nudíš se?“

Pravděpodobně to tak vypadalo. Dívala se do blba, zatímco on si užíval jejího těla. „Nikdy.“ Vytáhla zpod deky ruku, aby ho mohla pohladit po tváři. „Sede?“

„Podívej, jestli se na to necítíš-“

Umlčela ho tím, že mu položila prst na rty. „Nechci, aby to dál bylo jenom o sexu. Chci…“ Co vlastně chtěla? „Chci, abys mě miloval.“

„A není o tom právě sex?“

Zakroutila hlavou. „Ne, to teda není. Tohle je něco víc.“

„Jess, jsem opravdu vyčerpaný a nejsem si jistý, jestli dokážu splnit tvoje očekávání.“

Nechápal, co tím chtěla říct. A ona se příliš bála mu to vysvětlit. Možná, že později sebere dost kuráže. Nemohla jen tak překousnout svoji hrdost, aby ze sebe vysoukala omluvu a vyjádřila to slovy. Spletla jsem se, Sede. Tak moc jsem se mýlila. Proč to nedokázala říct? Cítila to. Litovala, že mu ublížila. Litovala času, o který spolu přišli.

„To je v pořádku,“ řekla. „Jsem si jistá, že ať už máš v plánu cokoliv, tak to bude úžasné.“

Prsty jí zajel mezi nohy a rychle ji hladil, aby ji vzrušil.

„Chci být jenom v tobě,“ zašeptal. „Tam, kam patřím.“

Natáhla se pro jeho penis, lehce ho hladila nahoru a dolů. Ten pohyb ji ještě víc vzrušoval. Zasouval do ní prsty a zkoušel, jak moc na něj byla připravená. Roztáhla pro něj nohy a vybídla ho tak, aby se jí mezi ně usadil. Opřel se o lokty a ve světle lampy se jí zadíval do očí. „Pomoz mi, abych tě našel, Jess.“

Proč cítila, že tyhle slova znamenají mnohem více?

Navedla ho do svého těla a on do ní pomalu vklouznul a ani na vteřinu nespustil pohled z jejich očí. Chytil ji za zápěstí a ty pak přitiskl po stranách její hlavy. Proč to udělal? Nechtěla, aby nad ní měl převahu.

„Nedrž mě dole.“

„Nedržím tě dole, ale já se přidržuju na hoře.“ Uvolnil jí ruce a políbil ji na spánek. „Jak tě mám držet?“

„Já nevím. Rovnocenně.“ Rovnocenně? Ani ona si nebyla jistá, co tím chtěla říct.

Natáhnul jí ruce za hlavu a propletl si s ní prsty. „Takhle je to v pořádku?“

Pomalu se z ní vysouval a pak zajel ještě hlouběji. Prohnula záda. „To je úžasné.“

Dívali se jeden druhému do očí, Sed nasadil nepříjemně pomalý rytmus. Nedokázala se rozhodnout, jestli měla větší potěšení ze spojení jejich těl anebo ze spojení jejich duší. Nemohla od něj odtrhnout pohled. Nechtěla, aby to skončilo. Chtěla být jen s ním. Navždy, jako teď. Spolu.

„Navždy chci být tvojí součástí,“ zašeptal.

Oči se jí naplnily slzami. Nemohla si pomoc. „Vždycky budeš mojí součástí, Sede. I tehdy, když nejsme spolu.“

„Jo, cítím to stejně.“

Pokusila si uvolnit ruce a natáhla je, aby ho mohla obejmout kolem krku. Pak zvedla hlavu a vášnivě ho políbila. Když se odtáhla, tak se na ni vesele zazubil. „Snažíš se mě ještě více povzbudit?“

„Ještě jsi nebyl dostatečně vzrušený?“

Vypadal jako někdo, koho chytili, že lhal. „No…“

Usmála se. „Omlouvám se, už tě nebudu více vzrušovat.“

„Jsem vzrušený na úplně jiném místě,“ řekl. „Jo, přesně tam.“ Přesunul pohled na místo, kde byli spolu spojeni. „Tady jsem vždycky vzrušený, když jsi poblíž. Ale i další části jsou nadšené z tvé přítomnosti.“

Stáhla kolem něj vnitřní svaly, zakroužila boky a masírovala ho tak uvnitř sebe.

Zalapal po dechu a pevně k sobě stisknul oči. „Ach, dobře, tahle část převažuje.“

Jeho přírazy se však nezrychlovaly.

„Jestli souhlasíš,“ řekl, „tak bych se zaměřil jenom na ten pocit, jak mě svíráš v sobě. Cítit, že jsem tvojí součástí.“

„To je perfektní.“ Měla ráda tuhle blízkost. Hodně se to lišilo od jejich obvyklé potřeby po uvolnění a intenzivního vzrušení, přesto ji to uspokojovalo způsobem, který nebyla schopná vysvětlit.

Jessica ztratila pojem o čase, ale musela uplynout alespoň hodina, než konečně společně dosáhli uvolnění. Její touha rostla pomalu, takže když nakonec dosáhla vrcholu, tak se celá svíjela v extázi. Nějak se jí podařilo zabránit, aby vykřikla, ale nedokázala zabránit vzrušenému lapání po dechu. Vyvrcholil o minutu později a nebyl to jeho obvyklý projev šílenství. Údivem otevřel pusu, zvrátil hlavu dozadu. Zadržel dech a chvíli se jí díval do očí, když uvnitř ní vyvrcholil.

Zase si ji přitáhnul k sobě a políbil ji na spánek. „Miluju tě,“ zašeptal. „Už to nemůžu v sobě déle držet. Já vím, že necítíš to samé – s tím můžu žít – ale to nezmění to, co cítím. Miluju tě, hrozně moc, až z toho občas nemůžu dýchat.“

Objala ho, srdce měla tak naplněné, že mu nemohla odpovědět. Řekne mu to hned, jakmile popadne dech. Pokusila se uklidnit, ale v tuhle chvíli byla v jeho náručí úplně napjatá. Nemyslela si, že na to byla připravená. Záleželo jí na něm. Opravdu. Ale ještě se s ním necítila být rovnoprávná a to bylo něco, co potřebovala, aby byla šťastná. Chtěla partnera, ne diktátora.

Z vedlejší postele se ozval výkřik agónie. Trey teď zněl spíše jak zvíře, než člověk. Sed vyskočil z postele a natáhnul si kalhoty. Pokusil se dostat do Treye nějakou vodu. Treyovy sklouzly prsty po sklenici a chytnul Seda za zápěstí.

„Ach bože, zabij mě, Sede. Bolí mě celý člověk. Prosím, zabij mě, hned.“

„Nemůžu to udělat, brácho,“ řekl mu Sed. „Potřebuju tě. A oba víme, že tady jde o mě.“

Kouknul přes rameno na Jessicu a mrknul.

Dobře, tohle nemohla dál popírat. Milovala ho. Hrozně moc. Potřebovala mu to říct. Chtěla mu to říct. Ale neřekla. Řekne. Když bude ta správná chvíle. A tohle nebyla. Nejdříve museli pomoc Treyovi a pak se mohli rozhodnout, co s těmi city budou dělat.

Trey si přiložil zápěstí na pusu. „Budu zvracet.“

Sed vytáhnul Treye z postele a zamířil s ním do koupelny. Zvládli se dostat ke dveřím, než Trey pozvracel celou podlahu. Jessica si natáhla noční košili a vylezla z postele, aby pomohla.

„Omlouvám se. Omlouvám se,“ zasténal Trey a znovu začal zvracet. Tentokrát už do záchodu.

„Není důvod se za něco omlouvat, chlape.“

Sed vytáhnul z držáku nad záchodem ručník a Jessica si ho vzala. „Mám to.“

Vděčně se usmál a ona se ohnula, aby po Treyovi uklidila.

„Nedovol jí, aby to uklízela. Uklidím to,“ zašeptal Trey. Znovu začal zvracet.

„O nic nejde, Treyi,“ uklidňovala ho Jessica. Celý den nic nejedl, a proto to nic nebylo. Vymáchala ručník v umyvadle a pak se zase ohnula, aby vytřela podlahu. „Jsem šťastná, že jsi minul koberec.“

„Chceš další sklenici vody?“ zeptal se Sed.

Trey vykulil oči a vyděšeně zakroutil hlavou. „Z toho se mi dělá zle.“ Seděl na zemi, zády se opřel o vanu a opřel si čelo o kolena. „Můžu už dostat další prášek?“

„Půlku,“ připomněl mu Sed. Skrz dveře od koupelny se zadíval na noční stolek. „A ne dříve, než za dvě hodiny.“

„Tak to potom umřu,“ zašeptal a pak zmlknul.

Jessica znepokojeně sledovala Treye. Ani se nepohnul. Vypadal, jako by opravdu umřel. „Usnul?“

„Myslím, že jo.“ Oba dva na něj chvilku zírali. Vypadal tak klidně, až si Jessica nebyla jistá, jestli vůbec dýchal.

Měla obavy, kousla se do spodního rtu, dokud už nedokázala dále jen tak stát mezi dveřmi. Chytla Seda za loket. „Sede, zkontroluj ho.“

Sed se natáhnul dopředu a zatřásl Treyovým ramenem. „Treyi. Jestli chceš spát, tak se vrať do postele.“

Trey se zhluboka nadechnul a zvednul hlavu. „Jo, dobře,“ zamumlal.

Sed mu pomohl postavit se na nohy a Jessica uhnula na bok, aby mohli jít k velké posteli. Sed uložil Treye do postele. Jessica namočila do umyvadla malý ručník, vyždímala ho a pak se šla posadit na kraj Treyovy postele. Trhnul s sebou, když mu přiložila ručník zezadu na krk.

„Když jsem nemocná, tak mi tohle pomáhá, abych se cítila lépe,“ řekla. „Kdyby ti to vadilo, tak tě nebudu otravovat.“

Pomalu se uklidňoval. „To je v pořádku.“

Nechala mu ručník na zátylku a pak ho jemně hladila rukou po zádech. Ztěžka zamrkal. „To je příjemné,“ zamumlal a oči se mu zavřely.

Vzhlédla k Sedovi, který je sledoval, když se o něj starala jako o dítě.

„Nechej si i něco pro mě,“ řekl s úšklebkem.

Přikývla a nepřestávala třít Treyova záda. „U tebe to ale nezvládnu jen platonicky.“

„S tím můžu žít.“

„Kdy se má začít cítit lépe?“

„Jeho táta říkal, že tak zhruba za týden, takže ještě pár dní. Asi bych měl zavolat klukům. Jsem si jistý, že si dělají starosti.“

„To jo. Vypadá to, že jsme ho unesli a zmizeli s ním.“

„Kdybychom to neudělali, tak by před tím zavírali oči a nechali ho dál brát prášky. Podívej se na něj. Je v prdeli. A vždycky byl dobrý v tom, jak to dělat po svém.“

„Protože je to zlatíčko.“ Druhou rukou odsunula Treyovy vlasy z tváře. Několik dní se neholil. Strniště mu moc nesedělo.

„A já jsem ten debil, který uvízl uprostřed toho všeho.“

„Už jsem ti to říkala. Vždycky do toho spadneš, protože jsi silný. Spolehlivý.“

„Ne, je to debil,“ zamumlal Trey. „Pokouší se mě zabít a vykroutit se z toho.“

Jessica plácla Treye po zadku. „Dej si pozor na jazyk.“

Trey se vedle ní zavrtěl a pak se stočil do klubíčka. „Ruku na záda,“ vydechnul vyčerpaně.

Protočila nad ním oči, ale začala mu zase třít záda. Opět se uvolnil. Otočila ručník na druhou stranu a podívala se na Seda. Dívala se mu do očí tak dlouho, dokud mu v ruce nezačal zvonit telefon, zatvářil se trochu záhadně.

„Děje se něco?“ zeptala se.

Potřásl hlavou, jako by si ji chtěl pročistit. „Ne. Za chvilku se vrátím.“

Jessica sledovala, jak Sed odešel z pokoje, a přemýšlela, co ho tak vykolejilo.