CR - 24. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Kdyby někdo Mie tvrdil, že intergalaktická cesta je něco jako výletní plavba, tak by se mu hlasitě vysmála. Ale přesně takové to bylo. Skoro týden se vzdalovali od Země – aby při warpování nenarušili časoprostor – a poté aktivovali warpový pohon a za pár dní přistáli na Krině. Vše proběhlo tak hladce, že si Mia vůbec ničeho nevšimla. Dokud jí Korum neřekl, že už se nacházejí v jiné galaxii, tak ani netušila, že loď už skočila.

„Půjdeme za Nejstaršími hned?“, zeptala se Mia, když leželi večer před příletem v posteli. Jelikož neměli na lodi jiné povinnosti, strávili během cesty hodně času společně. Mia si dala pauzu od svého výzkumu a Korum se nemusel starat o žádné důležité záležitosti Rady. Takže hodně spala, dopoledne trávila se svou rodinou a zbytek dne s Korumem – činnost, která nevyhnutelně končila v nekonečných hodinách sexu.

„Ne,“ odpověděl jí Korum. „Nejdřív pojedeme k té odbornici na mozek, abychom ti vrátili paměť.“ A zvrátili Zjemnění – ale tuto část nechal nevyslovenou. Mia věděla, že se oba nemohou obnovení jejích vzpomínek dočkat, ale současně se i báli, protože si nebyli jistí, kolik – a jestli vůbec – se toho mezi nimi změní.

Mia pohlédla na průhlednou stěnu jejich ložnice a uviděla na nebi neznámé hvězdné konstelace. Již se nacházeli v krinarské hvězdné soustavě, v cizím a překrásném místě s deseti planetami, které obíhaly kolem hvězdy asi jeden a půl krát větší než slunce Země. Krina byla čtvrtá planeta, počítáno od Slunce a velmi se podobala Zemi, ať už se to týkalo její velikosti, objemu nebo geochemického složení.

„Proto je pro nás Země tak důležitá,“ vysvětlil jí Korum. „Je blíž ke Krině než cokoliv, na co jsme během let, kdy jsme zkoumali vesmír, narazili.“

Hlavní rozdíl mezi oběma planetami byly její měsíce. Země měla jen jeden, zatímco Krina hned tři – jeden větší než byla Země samotná a dva menší.

„Máme opravdu působivé odlivy a přílivy,“ vyprávěl jí Korum. „Jsou to spíš malá tsunami. V tomto bodě je Země lepší; na většině míst lze žít přímo v blízkosti oceánu a není třeba si dělat starosti s ničím jiným než občasnými orkány. Naproti tomu na Krině je oceán velmi nebezpečný a neexistuje sídlo, které by bylo blíž než třicet kilometrů od břehu.“

Mia se s překvapením dozvěděla, že když mluvil Korum o oceánu, tak myslel opravdu ten Oceán – jednu obrovskou vodní plochu. Na rozdíl od Země, kde se kdysi superkontinent Pangea rozpadl na různé části, měla Krina pouze jednu velkou pevninu, na které žili všichni Krinar.

Tato skutečnost také vysvětlovala to, čeho si Mia všimla už dřív: chybějící různorodost vzhledu Krinar. Jedinci rasy jejího milovaného měli tendenci být tmavovlasí s bronzově zbarvenou pokožkou, a i když tu byly nějaké rozdíly v barevných odstínech, bylo mezi Krinar mnohem méně rozdílů než u lidí. Krinar byli sjednocenější – což dávalo smysl, protože se všichni vyvinuli na jediném kontinentu.

„Tak proč má tvá sestřenice Leeta červené vlasy?“, zajímalo Miu. Od své ztráty paměti se s touto překrásnou krinarskou ženou několikrát setkala. „Jde o nějaký gen v krinarském obyvatelstvu?“

Korum zavrtěl hlavou. „Ve skutečnosti ne. Někteří z nás mají lehký nazrzlý odstín, ale ne to, co nosí Leeta. Co je na Zemi, tak si změnila strukturu vlasových molekul, pravděpodobně proto, že se jí ta barva prostě líbí.“

„A neexistují žádní Krinar s modrýma očima nebo blonďatými vlasy?“

„Ne,“ odpověděl Korum. „A ani s takovými kudrlinkami, jako máš ty. S tvými loknami a modrýma očima budeš na Krině opravdu nápadná.“

„No skvělé,“ zabručela Mia. „Tak to na mě budou zírat ještě víc.“

Korum se rozesmál. „Ano, to budou. Ale to není nic špatného.“

Mia pokrčila rameny. Věděla, že u Krinar se zírání nepovažuje za nezdvořilé chování, ale u tohoto speciálního mezikulturního rozdílu se stále cítila nepříjemně. „A kdy se setkáme s tvou rodinou?“, zeptala se a změnila téma. „Budou tam, když přistaneme?“

„Ne. Řekl jsem jim, že je navštívíme, až budeš mít zpátky svou paměť. Už ses s mými rodiči setkala a určitě se budeš cítit lépe, když si na to první setkání vzpomeneš.“

Mia zívla, otočila se, přitiskla se zády ke Korumovi a nechala se od něj obejmout. Korum si ji přitáhl do náruče. „Spi, miláčku,“ zamumlal jí do ucha a Mia usnula, protože se v jeho objetí cítila v teple a bezpečí.

***

„Proboha! To je ono? To je Krina?“ Marisa se zvedla ze sedátka a ukázala na planetu, která se jim zvětšovala před očima. Mia také zírala. Srdce jí bušilo radostným očekáváním a vzrušením.

„Ano,“ potvrdil Korum a usmál se na ni. „To je Krina.“

Právě všichni seděli kolem vznášejícího se stolu a snídali. Bylo to jejich poslední jídlo na lodi. Connor byl opět nezvykle klidný a Mia viděla, že rodiče sotva zobli, protože byli očividně příliš nervózní, než aby do sebe něco dostali.

Seděli v jedné z místností s výhledem ven – se stěnou, která byla ze stejného průhledného materiálu jako u krinarských domů. Korum ji zvolil záměrně, aby se mohli dívat, až se budou blížit ke Krině.

Jejich loď se pohybovala neuvěřitelně rychle a brzy uvidí z planety ještě víc. „Blížíme se ze strany Tinary – superkontinentu,“ vysvětlil jim Korum. „To je také důvodem, proč právě teď nevidíte vodu, jako jste zvyklí ze Země.“

To byla pravda. Pohled dolů se od snímků NASA, které ukazovaly Zemi z vesmíru, dost lišil. Mia mohla vidět jen malý modrý kroužek, jinak všemu dominovala hnědá zemská masa uprostřed – superkontinent. Když se přiblížili ještě víc, všimla si, že to, co považovala za hnědou, je ve skutečnosti kombinace zelených, rudých a žlutých barev.

Krátce nato vstoupili do atmosféry a Mia pozorovala lehké rudě zbarvené chvění kolem lodi.

„To jsou naše silové štíty, které nás chrání před žárem a třením,“ vysvětlil jí Korum. „Ještě stále se pohybujeme tak rychle, že bychom bez těchto štítů shořeli.“

Jak loď zpomalovala, narudlé chvění postupně bledlo. Když prorazili vrstvu mraků, uviděla Mia pod nimi velký les. Byl úžasně pestrobarevný… a nezvykle nedotčený. Tam, kde by očekávala města a mrakodrapy, byly jen další a další stromy.

„Letíme speciální zónou pro přistávání intergalaktických lodí,“ řekl Korum, který její otázku očividně předvídal. „Je dost daleko od našich sídel.“

„Proč neletíme dolů nějakou menší gondolou, tak, jako jsme se dostali na loď?“, zeptal se Miin otec. „Proč přistáváte s celou lodí?“

„Dobrá otázka, Dane,“ odpověděl Korum. „Když jsme byli na Zemi, použili jsme transportní gondolu, protože tam není možné s tak velkou lodí kde přistát. To se možná v budoucnosti změní, ale momentálně je nejjednodušší zaparkovat takovou loď na oběžné dráze Země. Tady na Krině jsme na to zařízeni, a proto není důvod, proč tu nepřistát.“

Teď Mia uviděla velkou mýtinu, na které se nacházely struktury vypadající jako obrovské houby. To musela být přistávací plocha. Jejich loď zamířila přímo k nim a za pár minut už se dotkli země. Nyní se oficiálně nacházeli na Krině.

Když opustili loď, pocítila Mia vlnu horka, která jí připomněla největší vedro na Floridě. Měla potíže s dýcháním, a když se snažila nadechnout, udělalo se jí mdlo. Chytila se Korumovy ruky a čekala, až ten pocit pomine.

„Jsi v pořádku?“, zeptal se a položil jí paži na záda, aby ji podepřel.

„Ano,“ odpověděla Mia. „Myslím, že je tu řidší vzduch.“ Také ucítila nezvyklou, ale velmi příjemnou vůni po kvetoucích květinách a sladkém ovoci.

„Je řidší,“ potvrdil Korum. „Naše atmosféra obsahuje mnohem méně kyslíku, než jak jste zvyklí a tato oblast je navíc ve vyšší poloze. S tvými nanozyty by sis ale měla rychle zvyknout.“

Mia už se začínala cítit lépe, ale teď jí dělalo starost něco jiného. „Co mí rodiče? A Marisa s Connorem? Jak se přizpůsobí oni?“

Její rodina právě vycházela z lodi asi deset metrů za nimi.

„Většina lidí snáší naši atmosféru po chvilce zvykání bez problémů,“ sdělil jí Korum. „Ale nedělej si starosti; vím, že zdraví tvých rodičů už není nejlepší, takže jsem zařídil, aby byli k dispozici naši zdravotníci.“

A ukázal na malou gondolu, která právě přistávala vedle lodi. „Pomůžou tvé rodině se všemi potížemi, které se objeví.“

V tom okamžiku z gondoly vystoupily dvě krinarské ženy. Vysoké, tmavovlasé se půvabně vydaly směrem ke Korumovi a usmívaly se.

„Já jsem Rialit a toto je má kolegyně Mita,“ zašvitořila menší z žen stojící napravo. „Vítejte na Krině.“

Korum naklonil hlavu. „Děkuji vám, Rialit a Mito. Byl bych rád, kdybyste mohly pomoci mým lidským společníkům. Mému charlovi se daří dobře, ale její příbuzní by mohli potřebovat pomoc.“

„Samozřejmě,“ odpověděla Rialit a otočila se k Elle a Danovi. Ella a Marisa vypadaly trochu bledě a Connor se snažil nasát co nejvíc vzduchu.

Zdravotnice k nim přispěchaly a přiložily jim k tělům malé přístroje. O minutu později už se všichni cítili úplně normálně. Korum oběma ženám poděkoval. Ty se rozloučily a se svou gondolou odletěly.

„Wow,“ pronesla Miina matka a hleděla za odlétajícím objektem, „nemůžu uvěřit tomu, že před námi jen podržely ty malé přístroje a už můžeme zase normálně dýchat. Co to s námi udělaly?“

„Předpokládám, že kolem vás vytvořily malé pole s vyšším obsahem kyslíku,“ odpověděl Korum. „Tak si budete na náš vzduch zvykat postupně. Pole během několika dnů vyprchá, ale bude se tak dít pomalu a vaše těla si postupně na náš vzduch zvyknou.“

„Působivé,“ prohodil Dan. „Prostě působivé.“

Mia se usmála. „To je pravda.“

Zatímco hovořili, vydal Korum příkaz k sestavení transportní gondoly, která je měla odvézt do konečného cíle: jeho domu. Když začala loď přímo před jejich očima nabývat podoby, Marisa vyjekla a Connor s jejími rodiči jen šokovaně zírali. Mia se nad jejich reakcemi ušklíbla. Nebylo to tak dávno, co i jí přišlo vše, co jí Korum ukázal, jako zázrak. Teď už dokázala plno věcí vytvořit sama, i když technologie s tím spojené nechápala. Ale ani většina lidí nechápala, jak fungovaly televizory nebo telefony a přesto je uměli využívat – stejně jako Mia používala fabrikator.

Když byla gondola hotová, všichni nastoupili a udělali si pohodlí na vznášejících se sedátkách. „Tyhle věci miluji,“ poznamenala Marisa, a když se židle přizpůsobila jejím křivkám, na tváři se jí objevil výraz potěšení. Mia si pomyslela, že její sestra už začala pociťovat první těhotenské potíže a bolístky a v duchu si poznamenala, že si musí promluvit s těmi zdravotnicemi. Marisa byla určitě příliš stydlivá, než aby řekla něco sama.

Gondola se vznesla a Mia pohlédla skrz průhledné dno. Zadrhl se jí dech. Došlo jí, že je opravdu tady. Tady na Krině.

Na planetě, odkud pocházel život na Zemi.