WOW - 24. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Jestli nejsi dneska připravený diskutovat o obchodech, v pořádku. Ale přestaň mě ignorovat, jako by sis myslel, že máš na zkurveně na práci nějaké lepší věci,“ řekl Riley Conti. „Tvůj nedostatek konverzace vezmu jako tvé obvyklé kecy, ale zbytek je prostě neuctivý, Dino.“

Hořký tón v hlase předního bosse chicagské mafie dosahoval skoro vyhrožující úrovně a byl tím jediným důvodem, proč Dino zvedl pohled od svých zaťatých rukou.

Riley na něj zíral přes stůl v restauraci. Jeho výbuch a nedostatek Dinovy pozornosti nepřešel bez povšimnutí ze strany ostatních mužů, kteří se shromáždili, aby se účastnili setkání předního bosse a capů.

„Dobře, chápeš?“ vyštěkl Riley.

Dino chtěl dostat ze své mysli ten nepořádek, který cítil, a byl odhodlaný prokousat se celým dnešním dnem až na konec, aby se mohl pohnout dál. „Chápu, co?“

„Dino, mám na práci lepší věci!“

Ano, chtěl říct.

Měl by být s Karen na druhém konci tohohle zkurvenýho města, omlouvat se za to, že se před týdnem zachoval jako naprostý kretén. Měl by před ní klečet na kolenou, napravovat škody jakýmkoli způsobem, kterým by chtěla, aby mu odpustila to, že od ní odešel, aniž by se jakkoli rozloučil. Měl by krmit své touhy a uklidňovat tupou bolest, kterou ve svém srdci cítil tím, že by šel za ní.

Místo toho seděl ve zkurvený restauraci a mluvil s mužem, který mu byl ukradený. Dino měl pocit, že pro Rileyho Contiho nebyl ničím víc než hovnem pod jeho botou.

Obchody byly stále ještě obchody.

Měl práci, kterou musel dělat.

„Jsem tady, ne?“ zeptal se Dino chladně. „Chceš na svém území víc přepravy. Dobře. Zařídím to.“

„S mými muži - ne s tím, že většinu práce odvede tvůj bratr.“

Dino odolal nutkání protočit oči. „Stále nemáš rád Thea, co?“

Riley se vůbec neobtěžoval, aby ho počastoval odpovědí.

Upřímně řečeno, ani nemusel.

„Musím to vzít přes Bena?“ zeptal se Riley po chvíli ticha, které se mezi oběma muži táhlo.

Při těch slovech se Dino na svém místě napjal. Navzdory nedostatku komunikace a pozornosti vyšel ze spousty setkání bez problémů. Bez ohledu na to, co chtěl Riley říct, tohle pro něj ve skutečnosti nebylo nic neobvyklého.

Ale při tomto prohlášení – té hrozbě - Dino zaváhal.

Riley věděl, že tohle byla dobrá hrozba. Přední šéf byl jedním z mála mužů, kteří si byli vědomi toho, jak od Dina dostat přesně to, co chtěl, a to prostřednictvím Bena.

„Řekl jsem, to zvládnu,“ řekl Dino.

„Zařiď to, jinak si příště budu muset popovídat se tvým strýcem.“

S touto poslední hrozbou, která zůstala nad Dinem viset, přední boss ze svého místa vstal, mávl rukou napříč restaurací směrem ke svému synovi a dalším mužům, kteří se setkání zúčastnili, a pak odešel. Když Dino zaslechl zvonek nad hlavními dveřmi restaurace, znovu zvedl pohled ze svých rukou výš.

Být sám rozhodně nepomáhalo utišit úzkost, která bubnovala v jeho srdci. Nebyl ve své hře, a tohle setkání to dokazovalo ještě víc. Spal méně a méně, a když konečně usnul, bylo to, jako by na dobu několika hodin ponořil svou mysl přímo do zkurveného pekla.

Dino věděl, v čem byl jeho problém - byl bez Karen.

Opustit ji bez jediného vysvětlení poté, co mu řekla o svém těhotenství, byl kreténský tah, ale nevěděl, co jiného dělat. Chtěl ji ochránit před monstry ve svém životě – před monstry včetně sebe - ale jediný způsob, jak to udělat, bylo kompletně ji od sebe odříznout.

Těhotná, vysmívala se mu jeho mysl. Zatímco ona je těhotná s tvým dítětem.

Když na to přišlo, Dino nikdy nepředstíral, že byl dobrým chlapem nebo dokonce čestným. Nicméně tohle bylo dost podlé i na něho a on to moc dobře věděl.

„Tohle zkurveně nesnáším,“ zamumlal Theo vedle Dina, když si sedl na místo u stolu. Zapomněl, že tam byl i jeho bratr – jen další připomínka toho, jak byl úplně mimo svou hru, což znamenalo, že za to pravděpodobně bude trpět.

„Rileyho zvládnu,“ řekl Dino.

Snažil se, aby to znělo bagatelně, nicméně byl si jistý, že ve svém úsilí selhal. Theovi to však nestálo za řeč, a Dino za to byl vděčný.

„A co to bylo za sračky, co se snažil na konci vytáhnout v souvislosti s Benem?“ zeptal se Theo.

Dino se na své židli narovnal a snažil se vypadat nevzrušeně. „Ty víš, co to bylo.“

Theo odvrátil zrak. „Jo, myslím, že jo.“

Bylo to tak.

„Udělej nám všem laskavost a pošli do Rileyových ulic pár chlapů, aby dělali jakoukoli práci, co chce udělat,“ řekl Dino. „To ho udrží šťastným a na chvíli nám přestane dýchat za zády. Mám toho aktuálně až dost, než abych k tomu musel přidávat další sračky.“

„Chápu.“

Když Dino opustil restauraci, v okamžiku, kdy se posadil ve svém autě na sedadlo řidiče, rozhodl se zavolat Karen. Dobře celý týden strávil tím, že se jí vyhýbal, ale ve skutečnosti mu to připomnělo, že se jí vůbec vyhýbat nechtěl.

Věděl, že by měla být v práci, takže nejdříve zavolal do restaurace. Oficiální linka do restaurace vyzváněla, aniž by hovor kdokoli zvedl. Dino zmateně hovor ukončil a pak zkusil jiné číslo - Karenin mobil.

Vyzvánění opět zůstalo bez odpovědi.

V Dinových vnitřnostech se usadil těžký pocit. Uprostřed ulice se nelegálně otočil do protisměru a neřešil, zda by jeho akce mohla mít nějaký následek. Něco nebylo v pořádku – cítil to až v morku svých kostí.

Karen neměla ve zvyku ignorovat ho. Nechyběla v práci, neignorovala jeho hovory a to i v případě, že na něj byla příšerně naštvaná. Rozhodně by ostentativně nekašlala na hovory od něj.

Rozhodně ne, teď.

Dino pod vědomím toho, že by Karen měla být v práci, nejdříve zamířil do restaurace. Překvapivě nenalezl Karenin vůz zaparkovaný na parkovišti spolu s auty ostatních zaměstnanců, a když vešel dovnitř, nenašel ji ani tam. Míjel další zaměstnance a bez ohledu na jejich tázavé pohledy proletěl hlavní jídelnou a pak i kuchyní. Mířil přímo do zadních kanceláří.

Její auto tam nebylo, takže by tam neměla být ani ona.

Nicméně ani to Dina nezastavilo, aby kancelář nezkontroloval.

Byla prázdná.

Ne zcela prázdná. Věci byly stále na svých místech, nicméně Karen nepracovala uvnitř tak, jak by měla. Dokonce i její laptop byl pryč.

Právě, když se Dino otočil k odchodu, zastavilo ho zabzučení vlastního telefonu, který měl v kapse. Zkontroloval ID volajícího a uviděl, že na obrazovce se objevilo Karenino jméno. Rychle zavřel zabouchnutím dveře kanceláře, rozhodnutý, aby jeho rozhovor nemohl nikdo vyslechnout.

„Kde jsi?“ zeptal se Dino, jakmile hovor přijal.

Možná, že vzhledem k tomu všemu, to nebyl ten nejlepší způsob, jak mohl hovor přijmout. Dino si byl velice dobře vědom toho, že mezi nimi dvěma on nebyl tím, kdo měl právo hrát si na kreténa. On byl tím, kdo od ní odešel a ani se neobtěžoval, aby ji za uplynulý týden zavolal.

„Ahoj i tobě,“ zamumlala Karen.

„Jsem v restauraci a ty tu nejsi. Máš směnu, Karen.“

Zněl jako idiot.

Dino se snažil ovládat a zklidnit se, nicméně nebyl si jistý, že by to dokázal jakkoli dobře zvládnout. Zvlášť ne po tom, co řekla dál.

„Skončila jsem, takže ne, nemusím tam vůbec být.“

„Ty jsi skončila.“

Dokonce to z něj nevyšlo ani jako otázka.

Karen si povzdechla. „Jo - skončila jsem.“

„Karen...“ Dino se nadechl a tvrdě přemýšlel, co chtěl říct dál, protože věděl, že to bude důležité. Že to bude znamenat rozdíl mezi tím, že ho nikdy nebude chtít znovu vidět a tím, že se dokáže omluvit tak, aby tomu možná dokázala porozumět. „Dejte mi deset minut. Prosím.“

„Na co, Dino?“ zeptala se tiše. „Abys ode mě znovu odešel? Abys mě opustil ve snaze znovu sám vymyslet, co s tou situaci na hovno dělat? Raději budu na to sama, než být s někým, díky komu se cítím, jako bych na to stejně byla sama. Rozumíš tomu, co říkám?“

Ano.

Absolutně tomu rozuměl.

„Nechci, abys to dělala sama,“ řekl Dino. „Omlouvám se, že jsem byl minulý týden takovým zatraceným hajzlem. Mohl bych říct, že jsi mě překvapila a já nevěděl, jak na to reagovat, takže to, co jsi dostala, byla jen skutečně špatná reakce, ale byla by to jen polovina pravdy.“

„Poslouchej -“

„Ne, nech mě, abych to dokončil. Měl jsem po dlouhé době týden, který byl nejvíc na hovno, i když jsem si jistý, že ten tvůj byl ještě horší než můj. Nevím, co mám dělat, ale jestli mi to prostě jen dovolíš vysvětlit, možná bys mohla pochopit, proč.“ Dino byl plně odhodlaný držet Karen, co se týkalo chicagské mafie a jeho rodiny, tak daleko, jak jen to bylo možné. Nechtěl ji dostat do pozice, kdy by Ben mohl být schopný využít ji, aby Dinovi nějak ublížil nebo nedej bože, aby ji použil jako další ze svých lekcí.

Ale kdyby jí přiměl pochopit, proč si držel odstup, pokud by jí vysvětlil, jak ho každý jednotlivý den svíraly jeho obavy jako neustálá oprátka, která se mu stahovala kolem krku, pak by to udělal.

Nevěděl, co by se stalo poté.

Nebyl si jistý, zda na tom pro tenhle okamžik záleželo.

„Deset minut,“ řekl Dino téměř prosebně. „Prosím, dej mi deset minut, abych ti to vysvětlil. Miluji tě - deset minut by mělo stačit.“

Tentokrát ta slova řekl tak snadno.

Snadno, věděl, protože je tak myslel a nechtěl říkat věci, které nemyslel vážně.

Karen na druhém konci linky zaváhala. „Dobře. Ale to to jediné, co dostaneš. Přijeď teď ke mně domů a já ti dám deset minut.“

Dino s tím byl víc než ochotný souhlasit. Rychle se rozloučil a už byl ze své kanceláře na cestě ven.

Byl hrdý na to, že nebyl hlupák. Po pravdě řečeno, ani Karen nebyla hloupá. Byla víc než schopna zvládnout všechno sama a postarat se o své vlastní věci sama.

Ona ho nepotřebovala.

Starala se o sebe dávno předtím, než přišel on. Kromě práce, kterou jí dal, od něj nikdy nepřijala žádnou pomoc. Nabídl jí, že jí pomůže platit účty, když měla občas problémy s penězi, protože on měl peněz víc, než mohl utratit, ale Karen to odmítla, protože od něj nic nepotřebovala.

Dino nacházel útěchu v tom, že jeho milenka dokázala držet svou hlavu nad vodou a nohama stát pevně na zemi, nicméně také věděl to, co to ve skutečnosti znamenalo.

Kdyby od něj chtěla odejít, kdyby ho měla konečně dost, mohla tak udělat.

Nebyla na něm závislá.

Dino si teprve teď začínal uvědomovat, že on byl tím, kdo na ní byl závislý, a to ve více směrech, než byl ochotný počítat. Dělala ho šťastným, dala mu mír. Dokázala ho rozesmát, dávala mu štěstí. Byla pro něj světlo ve tmě, která neustále obestírala jeho život, a když všechno ostatní vypadalo tak nudně, naučil se spoléhat na to, že ona vše kolem něj rozzáří.

Ve všech svých snahách udržet Karen mimo svůj život, se stala jeho nejdůležitější součástí.

Jen nevěděl, jak udržet její světlo, aby kvůli tomu všemu nevyhaslo.

Dino usoudil, že tohle všechno by mohl vyřešit jindy. Měl by zvládnout strýcův nesouhlas se svým vztahem s outsiderem a to, co mohl Ben možná udělat.

Právě teď byla mnohem důležitější Karen.

Dino jí dlužil omluvu a vysvětlení.

V reproduktorech auta se ozvalo vyzvánění telefonu, což Dina vytrhlo z jeho myšlenek. Ani nepomyslel na zkontrolování ID volajícího. Předpokládal, že mu pravděpodobně volala Karen zpátky, aby se ujistila, že byl stále na cestě k ní domů.

Když Dino hovor zvedl, překvapil ho Theův hlas. „Máme problém.“

Dino zasténal, ruce pevně sevřel kolem volantu. „Dnes ne, chlape. Mám na práci jiné věci -“

„Na tom nezáleží,“ vložil se do toho Theo. „Do klubu vpadla razie, Dino.“

Dino měl pocit, jako by narazil do bloku ledu. Skoro způsobil, že auto za ním narazilo zezadu do jeho nárazníku. Muži, který musel jeho auto objet, ukázal vztyčený prostředníček.

„Co jsi to právě řekl?“ zeptal se Dino.

„V klubu je razie.“

„Právě teď.“

„Jo,“ potvrdil Theo.

„Policie nebo -“

„FBI.“

Kurva.

Dino frustrace kypěla, pěstí praštil do volantu.

„Znělo to, jako by pracovali na dalších soudních povoleních,“ pokračoval Theo, „na dalších místech.“

„Kde?“

„Tvůj odhad je stejně tak dobrý jako můj, ale vypadalo to, že kdyby to, co hledali, našli v klubu, soudní povolení by byla schválena na místě.“

Pravděpodobně u něho doma, pomyslel si Dino. Možná i v jeho dalších podnicích.

Dino zkontroloval hodiny na palubní desce a zaznamenal čas. Podle své aktuální pozice by mohl dorazit domů do pěti minut. Měl čas dostat se tam a zničit dokumenty a soubory ve svém trezoru, čímž by v podstatě odstranil důkazy o celých letech podvodů, daňových úniků, praní špinavých peněz a dalšího. Nikdo nikdy neřekl, že mafie představovala čisté bydlení.

Dino to věděl až příliš dobře.

Udělal další ilegální otočku.

Karen bude muset počkat - ona by to měla pochopit.

Tentokrát by to konečně vysvětlil.