FKTQ - 13. kapitola

Překlad: Lucianna

Čtvrtou noc v řadě, se Jane, proplakala do spánku. Během dne byla obvykle v pohodě, protože dobrodružství objevování nové země a lidí, ji drželo zaměstnanou. Bylo to jen v noci, o samotě, ve tmě, kdy přišla touha. A slzy.

Jane, znechucená svou sebelítostí, tepajícím ramenem a zlomeným srdcem, se přetočila a zabořila tvář do polštáře. Proklatě, jaký zmatek udělala ve věcech za poslední tři dny. Mark, s ní stále nemluvil o tom, že ji našel ve vězení, nebo o tom, že se dostala do boje za ženy, které neměly štěstí. Jane, věděla, jak si vydělávaly na živobytí. Možná byla vychována v lesích, ale nebyla ignorant. Byla však, velmi potěšená Markem. Irina jí šeptem řekla, co udělal pro ty ženy.

Což byl další důvod, proč se zamilovala, do toho rozzuřeného muže. A aby to bylo ještě horší, velmi se zamilovala i do jeho rodiny. Dokonce i Alexiho, toho nevychovance. Ale obzvlášť do Reynarda, který se rychle stával otcem, jakého vždycky chtěla.

Tak se o ni obávali. Jejich nekonečné přednášky, jí vnukly tuhle myšlenku. Opravdu vypadali, že si dělali obavy o její bezpečí. Smála by se, kdyby přestala plakat. Představte si to, pět mužů, se o ni obávalo. Nikdo si nedělal starosti o její bezpečí, od jejích dvanácti let. To bylo tehdy, kdy přišla žít s Johnsnovými. Jelikož to byli starší lidé, kteří nikdy neměli vlastní děti, jednoduše s ní zacházeli, jako s dospělou. Poprvé ve svém životě, byla, Jane, osvobozena od omezování – zejména od pravidel, která byla nezbytná pro jeptišky, aby zvládly počet dětí v jejich péči. Během života s Johnsnovými, byla schopná běhat divoce po lesích, obklopujících její nový domov a objevovat nejen přírodu, ale i sama sebe; kdo byla a kým by mohla být. A do šestnácti let, se Jane, stala tou nezávislou a nesporně samostatnou osobou, kterou byla dnes.

Mark to všechno zničil; nejdřív tím, že doslova spadl do jejího života, pak tím, že se stal prvním mužem, který se jí opravdu líbil, a pak tím, že se mu na oplátku, líbila ona.

A někdy, když se nedívala, ta krysa se pevně zakořenila v jejím srdci.

To bylo nepřijatelné. Neměla se co zamilovávat do krále, tím méně očekávat, že by ji miloval také. Nepatřila do téhle překrásné postele, aby byla obletována zaměstnanci, o nic víc, než aby seděla u stolu, plného důležitých, světaznalých lidí. Když se na to dívala zpětně, říkala si, Jane, že měla před dvěma týdny, Marka utopit, místo aby ho vytahovala z toho letadla. Rozhodně by jí to ochránilo před zlomeným srdcem.

Sakra, to byl zmatek.

Jane, právě byla blízko dalšího hlubokého vzlyku své sebelítosti, když uslyšela hluk. Znělo to jako pobouřené zavrčení, následované mužským hihňáním. A vypadalo to, že to přichází z chodby. Jane, okamžitě přestala plakat a zadržela dech, aby slyšela. Pak se ozvaly přede dveřmi hlasy mužů, kteří měli vášnivou diskuzi, i když šeptem. Neschopná se zastavit, se Jane, vyškrábala z postele, po špičkách přeběhla ke dveřím a poslouchala.

„Běž odtud, Sergei.“

„Markove, ty tam opravdu nechceš jít.“

Jane, slyšela Marka zavrčet.

„Přemýšlej, bratře. Zničíš si všechny šance s tou ženou.“

„Zlepším je,“ zabručel. Jane, bojovala s úsměvem, při představě, jak se mračí. „Začnu přistřihávat andělská křídla,“ pokračoval. „Teď uhni.“

Sergei musel zavrtět hlavou. A musel se zakřenit. Protože další věc, kterou slyšela, bylo otřesení dveří úderem, jak byl ubohý Sergei, strčen proti nim.

„Pššt!“

„Sakra, pokud už ta žena není vzhůru teď, bude za dvě minuty. Musím s ní mluvit,“ řekl Mark a zněl, jako by byl velmi blízko dveří, jeho nos pravděpodobně jen pár centimetrů od bratrova obličeje.

„Mluvit?“ vyštěkl Sergei a zněl nevěřícně.

„Náš zasahující otec, tě sem poslal jako strážného, že jo?“

Sergei, ten hlupák, musel přikývnout. A nejspíš se znova zakřenil. Jane, měla nyní přitisknuté ucho na dveřích a byla málem sražena na podlahu, když ten muž, byl znova hozen proti nim.

„Zatraceně, Markove, přestaň! Snažím se ti pomoct.“

„Tak odejdi!“

Jane, otevřela dveře.

Dva muži spadli do místnosti. Sergei zabručel, když skončil na podlaze a zabručel znovu, když Mark, přistál na něm. Oba muži, něco mumlali, když se Jane, začala smát.

Pak prostě vyšla ven z místnosti a šla chodbou, ignorujíc jejich volání, aby se vrátila zpátky, ozývající se za ní. Také ignorovala kroky, které jí následovaly.

„Kam jdeš?“ zeptal se Mark za ní.

„Udělat si horké kakao,“ řekla, aniž by zpomalila.

Ačkoliv musela zastavit, když ji chytil za zdravou paži a otočil ji. Měl přimhouřené oči, vlasy měl naježené a v koutcích jeho mračících se očí, měl zbytky písku.

Zatraceně, milovala ho.

„Zařídím, aby ti někdo přinesl tvé kakao. Nemůžeš jít do kuchyně.“

„Nenechám tě budit lidi, jen proto, aby mi udělaly hrnek kakaa. To je hrubé. Mimoto, poslední týden chodím do kuchyně každý večer.“

Vykulil oči. „Zatraceně.“

Jane, se na něj zamračila. „Neměl bys klít.“

Znovu přimhouřil oči, při jejím pokárání. Najednou se usmál. „Tak půjdu s tebou. Nikdy jsem neviděl kuchyně.“

„Cože?“ zeptala se nevěřícně, což způsobilo, že se Sergei zasmál. Jane, se na něj podívala a pak znovu na Marka, ale jen se její ohromení zvětšilo. „Vy se chlapi, vážně bojíte kuchařky?“

Oba tyčící se obři, přikývli. Pak ji Mark začal tahat zpátky k jejímu pokoji.

„Chci své kakao,“ trvala na svém a snažila se napřít nohama.

„Až si vezmeš župan a bačkory. A svůj závěs.“ Nařídil Mark, stále jí tahajíc.

Jane, trochu zalapala po dechu, když zjistila, že stojí na chodbě v noční košili. Zvedla levou paži výš, přitiskla ji k prsům a poslušně ho následovala. Nebesa, promenáduje se tu po paláci, jen napůl oblečená!

Jakmile byla v místnosti, která se najednou smrskla, v přítomnosti těch dvou mužů (Sergei tlačením otevřel dveře, když se mu je Mark snažil zavřít před nosem), Jane, spěchala najít svůj župan. Mark ji ho vyškubnul a opatrně jí ho dal přes bolavou paži a pak k jejímu zdravému rameni, pak zvedl závěs a opatrně do něj zafixoval její paži.

Sergei se sehnul a pokusil se jí obout. Jane, rychle popadla bačkory a hodila je na postel. „Mám silné ponožky. Nepotřebuji bačkory,“ řekla mu se zarděním, jelikož ho nechtěla nikde blízko jejího zdeformovaného kotníku. Zamračil se na její chování, ale nakonec se postavil a odstoupil.

Jane, byla najednou pobavená. Chovali se jako velcí bráchové. No, Sergei se tak choval. Pohled v Markových očích, když jí zavazoval závěs kolem krku, s tváří blízko její, byl všechno, jen ne bratrský.

„Ty opravdu chodíš do kuchyně a děláš si sama kakao?“ zeptal se Sergei užasle, odstrčil Marka z cesty a vzal ji za zdravou paži, aby si ji strčil do ohbí té své. Vedl ji zpátky do chodby. „A kuchařka tě nechytila?“

„Samozřejmě, že ano,“ řekla mu, Jane, zakrývajíc smích, když je Mark následoval, mumlajíc něco v shelkovanštině. Opravdu se bude muset naučit tenhle jazyk.

„Co udělala?“

„Posadila se a dala si šálek kakaa se mnou. Dokonce vytáhla nějaké marshmallow bonbony, které jsme si tam daly, jako to dělávala sestra Roberta.“

„Sestra Roberta?“ zeptal se Mark, nyní kráčející vedle ní, s rukou pod jejími vlasy, kolem krku.

„To byla Matka Představená u Svatého Xaviera,“ vysvětila, Jane. „Obvykle mě chytla v kuchyni, jak si dělám kakao, a jen si povzdechla, otřela si ospalé oči a připojila se ke mně.“

„Takže je to zvyk?“

Jane, zkusila pokrčit rameny. „Asi ano.“

„Jak kuchařka vypadá?“ zeptal se Sergei, skoro šeptem, když se naklonil blíž, což donutilo Marka, aby ji přitáhl blíž k sobě.

Jane, se zastavila. „Děláte si srandu, že jo? Chcete říct, že jste se nikdy nesetkali se ženou, která vaří vaše jídla?“

Oba muži pokrčili rameny a znovu vykročili, spolu s ní. Jane, je překvapila, když se osvobodila a zamířila směrem k tomu, co vypadalo jako prázdná zeď, a otevřela tajné dveře.

„To je průchod pro zaměstnance,“ řekl jí Mark.

„Ale vede přímo do kuchyní,“ namítla, sáhla po vypínači a zaplavila schody světlem. „Je to rychlejší.“

„Neměla bys používat schody pro služebnictvo,“ řekl Mark.

Jane, se na něj otočila. „Proč ne?“

Podrážděně se na ni podíval. „Protože tyhle úzké chodby vedou jako pavučiny po celém paláci. Ztratíš se.“

„Mám mapu.“

Zvedl obočí. „Myslel jsem, že nestojíš o stísněné prostory.“

„Och, buď zticha, Ace.“ Jane, vyrazila dolů po schodech. „A nepřipomínej mi to. Trénuju se.“

„Trénuješ se v čem?“ zeptal se Sergei, naprosto zmatený.

Znovu se zastavila a podívala se na něj. „Tolerovat uzavřené prostory.“

„Proč?“

„Protože je nemám ráda.“

Princ zjevně stálen nerozuměl a Jane, se rozhodla, nechat ho zmateného. Protože rozhodně nepřizná, že strávila pět panických hodin ve skříni, kam ji zamknul jiný sirotek, když jí bylo šest. Mark na ni zase koukal s pobaveným leskem v očích, tak se otočila, chytla se zábradlí a vyrazila znovu po schodech dolů.

Nakonec vešli do kuchyně, a bylo komické to vidět: dva dospělí muži – jeden téměř král, druhý princ – rozhlížející se kolem jako vystrašené děti, očekávající, že kuchařka přiběhne, ohánějící se nožem a bude ohrožovat jejich královské životy. Jane, opatrně potlačila úsměv a vyrazila k velké lednici, aby našla mléko. Nalila nějaké do hrnce, dala ho na obrovský sporák, aby se ohřálo a pak šla do spíže pro nějakou čokoládu.

*****

„Kulhá víc, než obvykle,“ Sergei zašeptal Markovi. „Bolí jí ta noha? Měli jsme ji odnést.“

Mark se usmál na svého zneklidněného bratra. „Praštila by tě do nosu, kdybys to zkusil. Nemá svou ortézu.“

„Ona nosí ortézu?“

Mark přikývl a sledoval svého anděla, kulhat do spíže, župan za ní vlál ve vlnách, vlasy celé zacuchané. Nepochyboval, že Jane, okouzlila kuchařku, aby se k ní připojila na těchto pozdně-nočních návštěvách, protože který živý člověk, muž, nebo žena, mohl odolat tak krásně rozcuchané, lesní víle?

„Je krásná, že?“ okomentoval to Sergei, jehož myšlenky očividně bloudily těmi samými cestami. „A je odvážná a soucitná, pokud ta malá scéna v ulicích, je nějakým náznakem. Ale je taky plachá a nejistá. Snažím se jí přijít na kloub, ale nemůžu.“

Mark si zkřížil ruce na hrudi, opřel se o linku a zakřenil se na svého bratra. „A nikdy na to nepřijdeš. Ani já ne. Jane, je… Jane.“

„Je sirotek.“

„Už ne.“

Sergei souhlasně přikývl. „Ale budeš muset omezit její tvrdohlavost.“

Mark zavrtěl hlavou. „Pochybuji, že je to možné“

„Pokud ne, nikdy ji nedostaneš k oltáři.“

„Dostanu jí tam. Možná bude svázaná a s roubíkem, ale bude tam.“

Sergei zvedl obočí.

„A chtěl jsem to dnes večer ukončit, když jsem tě našel, jak mi blokuješ cestu,“ zavrčel Mark. „Řekni otci, aby zůstal stranou.“

„Nemůže. Nikdo z nás nemůže.“

„Proč sakra ne?“

„Táta se do ní taky zamiloval. My všichni. Její štěstí, je pro nás stejně důležité, jako to tvoje.“

Mark si odfrknul.

„Nemůžeš ji donutit.“

„Ani já jí nerozumím,“ řekl Mark, s vyčerpaným povzdechem. „Je to jako kdybych tloukl hlavou do kamenné zdi. Nedává si žádnou důležitost. Jak mám tomuhle čelit?“

„Tím, že ji uděláš součástí téhle rodiny. Součástí téhle země.“ Sergei si projel rukou vlasy. „Je to inteligentní žena. A stará se. Tak ji přiměj, aby se starala o nás.“

Mark ztuhnul, pak se najednou narovnal od linky. „Jdi vzbudit Dmitriho a Alexiho a přiveď je do otcova pokoje.“

„Co máš v úmyslu?“ zeptal se Sergei skepticky.

„Máš pravdu. Jane, je inteligentní a stará se. Možná je čas ji přestat poroučet a vysvětlit jí, proč se tolik obáváme o její bezpečí. A možná ji přimějeme, aby se začala obávat o naše bezpečí.“

„Jak?“

„Pokud Jane, porozumí výhrůžkám proti naší rodině, možná se stane stejně odhodlanou, jako jsme my, pomoct Shelkově, dostat se na světový trh. A možná, jakmile tu svou malou výbušnost zaměří na něco mimo mě, můžu proklouznout, když se nebude dívat a mít ji vdanou dřív, než to bude vědět.“

Sergei, mumlal, vrtěl hlavou a se skeptickým pohledem, odešel vzbudit svou rodinu, a půlnoční konferenci.

„Včetně tety Iriny,“ zavolal za ním Mark.

Sergeiho mumlání, nabralo na barvitosti a hlasitosti.

Jane, vyšla ze spíže, náruč naloženou kakaem, marshmallow a sušenkami. Zastavila se, když viděla Marka, jak sundává další pánev a nalévá do ní více mléka.

„Očekáváš společnost?“

Mark se otočil a zadržel dech. Bože, byla úžasná.

Také s ní byl sám, Sergei si ani neuvědomil, že byl úspěšně vystrnaděný ze své role gardedámy.

Teď, políbit anděla. Mark vzal od Jane její náklad, ignorujíc její mračení na to, že nedostala odpověď, a rychle jí zvedl nahoru a posadil na linku. Než mohla dokončit vyjeknutí, usadil se mezi jejími koleny a zajal jí tvář, svýma rukama. „Řekni mi, proč jsi předtím plakala.“

„Plakala?“ zeptala se bez dechu, s ostražitým pohledem.

Přejel jí palcem pod bradou a zvedl ji. „Když jsi otevřela dveře, dnes večer, tvé oči byly červené a oteklé. Řekni mi to,“ dodal, když se zkusila odtáhnout pryč.

„Stýská se mi po domově,“ zalhala a postavení její čelisti, mu dovolilo jí vyzvat.

Zavrtěl hlavou. „To je možné, předpokládám, ale spíš ne.“ Mark se usadil hlouběji mezi její stehna, zatímco se jednou rukou natáhl, a sevřel její zadeček, aby ji přitáhl k sobě, a zadusil úsměv, když neklidně vykulila oči. „Znovu tě políbím, Jane Doe Abbotová,“ zašeptal.

Zkusila zavrtět hlavou a zdravou ruku přesunula na jeho hruď, aby ho odstrčila pryč. Byl to marný pokus, jak brzy zjistila, když Mark se nenechal odradit, jelikož nevěděl, kdy ji zase bude mít jen pro sebe. Překryl její rty svými a zadržel její výkřik, který jí otevřel ústa.

Bože, tahle žena byla opravdu anděl, který byl poslán, aby ho sváděl. Chutnala sladce, nevinně a bezbranně; její nezávislé povaze, se nelíbilo, být bezbranná s ním, hádal Mark, když cítil její odpor.

Trval však na tom tím, že opatrně obalil paže kolem ní a sklonil rty přes její, aby poškádlil její, nyní-ustupující jazyk. Jak plachá žena, i když trochu zmatená jeho vášnivým útokem. Stále byla ztuhlá v jeho náručí, ostražitá víla. A pak se najednou uvolnila, lehce zasténala a dala mu zdravou paži okolo pasu a objala ho také. Její jazyk přestal ustupovat a začala svůj vlastní, opatrný průzkum, začala vydávat jemné, kňouravé zvuky, zatímco zkoušela ho dostat blíž tím, že kroutila zadečkem a obalila kolem něj nohy.

Pak je oba vyděsil výkřik. Mark zastavil, Jane, od pádu dolů, a přitáhl si její tvář, ke své drsně dýchající hrudi, pak otočil hlavu, aby našel kuchařku – obrovskou, rozcuchanou a náramně naštvanou – jak vrazila do kuchyně, jako křičící banshee (irská víla smrti – pozn.překl.) Zastavila se před jeho zuřivým pohledem a okamžitě změnila směr a zamířila ke sporáku. Žena chrlila litanii shelkovanských nadávek, které by dělaly čest i jemu, vypnula sporák a začala lít připálené mléko do dřezu.

Mark sledoval stoupající páru a sám se cítil hodně jako to mléko. Zatraceně, jestli nebyl právě zapálen andělem.

Tím, který se proti němu právě teď, skutečně vzpíral. Mark se zaklonil jen tak, aby viděl dolů, a spatřil její tvář, zářivě červenou, jak vykukovala zpoza jeho ramene a sledovala kuchařku, jak praštila pánví zpátky na sporák, a stále klela do vzduchu.

Jane, na něj plaše pohlédla.

Znovu ji políbil, pak si její tvář přitiskl zpátky na hruď. Když cítil horko jejích tváří, přes svou košili, vydal kuchařce sérii příkazů v shelkovanštině, a mohl jen doufat, že ho ta žena mohla slyšet, přes vřeštění nad tím nepořádkem, který udělali na jejím sporáku. To byl důvod, vzpomínal si, proč se neodvažovali do kuchyně. Bylo to kuchařčino posvátné území, kam směl jen kuchyňský personál – a rozcuchaná, lesní víla, zjevně.

Když usoudil, že už byl prokletý dostatečně, zvedl Mark, Jane, z linky a zamířil ke dveřím. Podíval se na ni, aby viděl, jak se mu dívá přes rameno, oči stále vykulené a tváře stále zářivě červené. Byli v půlce schodů, když našla svůj hlas.

„Dej mě dolů.“

Jakmile se dostali nahoru, Mark udělal, co mu řekla. A znovu ji políbil, než se mohla začít vztekat. Ale tentokrát to nefungovalo; nyní měla navrch.

„Přestaň to dělat,“ odsekla ve chvíli, kdy přestal.

„Ne.“

„Varuju tě, Ace. Vím, jak se ochránit před nechtěnou pozorností.“

Usmál se. „Pak jsi tu moji, musela chtít, tam v kuchyni. Stále žiju.“

Zkusila ho strčit dolů ze schodů. Mark se zasmál a začal jí vést směrem k otcově ložnici. Ale brzy vystřízlivěl. „Řekni mi, proč jsi dnes večer plakala.“

„Kam to jdeme?“

„Plakala jsi, protože tě bolelo rameno?“

„Můj pokoj je na druhé straně.“

„Nebo jsme zranili tvé city, naší přednáškou, dnes večer?“

Velmi nežensky, si odfrkla nad tímto návrhem.

„Plakala jsi, protože jsi do mě beznadějně zamilovaná a nevíš, co s tím dělat?“ zeptal se.

Cítil, jak ztuhla, což způsobilo, že klopýtla a málem spadla. Mark šel dál a zadržoval úsměv. Tichý pláč o samotě v pokoji a sladké, drobné sténání, když ji políbil; sakra jo, ta dáma je do něj zamilovaná.

A zjevně se jí to ani trochu nelíbí.

„Tohle je vaše rodinné křídlo. Proč jsme tady?“ zeptala se a zněla vyplašeně.

„Na rodinnou schůzi.“

„Chci jít zpátky do mého pokoje. Já nejsem rodina.“

„Budeš,“ namítl a prudce otevřel dveře otcovy ložnice. Všichni tam už byli, včetně spánkem rozcuchané, tety Iriny. A všichni se usmívali, kromě Sergeiho – který se díval na Janiny, od polibků oteklé rty.

Sergei vyskočil a zvedl vylekanou, Jane, do své náruče, a jeho zlostný pohled, neopouštěl Marka, když ji posadil na postel, vedle jejich otce. Reynard okamžitě omotal paži kolem, Jane, a otočil svůj vlastní, nespokojený pohled, na Marka.

Ta ubohá žena znovu vypadala zmateně a hledala tetu Irinu – která jen pokrčila rameny a protočila oči.

„Teď, přesto jak mám rád tyhle rodinné sešlosti, Markove, je skoro jedna ráno,“ připomněl mu Reynard. „Nechtěl bys mi říct, proč jste se všichni sešli v mém pokoji?“

„Chtěl jsem, abychom všichni vysvětlili, Jane, proč musí mít ochranu. Co hrozí naší rodině a Shelkově.“

„Ty jsi její největší hrozba,“ pípnul ospale, Alexi, z nohou postele.

Mark se na něj zkusil zamračit, ale bylo to zbytečné. Alexi, měl zavřené oči. Dmitri, s rozježenými vlasy a košilí, zapnutou nakřivo, přešel k posteli a posadil se vedle, Jane, a vmáčknul ji mezi sebe a jejich otce. Takže Mark přesunul své zamračení na Dmitriho, ale mladší bratr se prostě zakřenil a vzal, Jane, za zdravou ruku.

Nechala ho držet ji. Ale její rozpaky byly zpátky, když zírala na svou malou ruku v té Dmitriho. Mark odstrčil Alexiho, udělal si místo u Janiných nohou, které rychle skrčila pod sebe a zakryla je županem.

„Nemohlo to počkat do rána?“ zeptala se Irina, usmívajíc se na obrázek před sebou.

Mark poplácal místo vedle sebe a pokynul jí. Ta žena nezaváhala, ale nejdřív si pro sebe udělala místo. Sergei, který nechtěl být vynechán, znovu strčil do Alexiho a vylezl na postel.

Díky Bohu, to byla velká postel, pro krále. Nebylo to poprvé, co se setkali takto, ale zřejmě to bylo mimo chápání, Jane. Její pohled byl nevěřícný, když se rozhlédla okolo, na sedm lidí, nacpaných spolu, jako spokojená, pohodová rodina sardinek.

„Ne, nemohlo to počkat do rána, když se všichni během dne rozlétneme. A,“ dodal Mark se zavrčením, „Jane, obvykle není nikde k nalezení.“

Zvedla bradu.

„Takže,“ pokračoval, „jsem chtěl, abychom všichni vysvětlili, proč jsem přistál v jezeře, u Jane v lese, proč je teď tady s námi zaseknutá a proč nemůže chodit po Previi sama.“

„Souhlasím,“ řekl Reynard, poplácal, Jane, po stehnu, opatrně, aby nebouchnul ramenem do jejího. „Je čas, aby to pochopila. Pak nebude brát naše obavy na lehkou váhu?“ dokončil, usmívajíc se na její kajícné zčervenání. „Tak začni, Markove.“

Mark se zamračil. Kde začít?

„Než Shelkova získala zpátky svou suverenitu,“ začal, pozornost upřenou na Jane, „byli jsme prostě státem SSSR, známým pro své lesy. Externí konsorcium investorů, právě mělo podepsat obchodní dohodu na naše dřevo, v době rozpadu. Ale když jsme získali naši nezávislost zpátky, lidé Shelkovy, pod vedením mého otce, zastavili tu dohodu. Kdybychom v ní pokračovali, fakticky bychom rozdávali náš nejcennější zdroj, protože naše dřevo je to, co z nás dělá ekonomicky silný stát.“

Mark se odmlčel, sledoval, Jane, aby viděl, jestli ho stíhá. Přikývla, aby pokračoval, její roztomilé malé obočí se nakrčilo.

„Tito investoři nebyli moc šťastní. Stále nejsou. Nenaštvali se na Shelkovu, ale na nás osobně. Viní otce ze zmaření jejich plánů, protože byl hlasem rozumu vyděšených lidí, kteří se pokoušeli stát životaschopným národem. Peníze, které byli ochotni zaplatit, byly značné, a určitě bychom je potřebovali, ale i když zvýšili svou nabídku, stále to byla jen čtvrtina toho, co naše dřevo stojí. A měli v úmyslu přivézt externí pracovníky, na pokácení lesů. Nejdříve můj otec, a teď já, jsme odmítli jejich dohodu.“

„A tak se tě snažili zabít?“ zeptala se, Jane, sotva slyšitelným šeptem, a její zčervenání zmizelo.

„No… ano. Ale nechtějí, aby moje smrt, byla jakkoliv spojována s nimi. Pád mého letadla, byl už druhý pokus o můj život, zatímco jsem byl v Americe.“

Všechna zbývající krev zmizela z její tváře, a oči měla vykulené úzkostí, když se drsně nadechla.

„Jane,“ řekl chraplavě, natáhl se a chytil její levou nohu, která vykukovala zpod jejího županu, a jemně jí stiskl. „Nezkouším tě vyděsit. Jsem naživu a v pořádku, díky tobě.“

Reynard se naklonil a políbil jí do vlasů. „A tvému životadárnému dechu, dcero,“ dodal.

Mark ji zatáhl za nohu. „Jen se snažím vysvětlit naše obavy. Naši nepřátelé nás sledují a čekají na naši chybu, kterou mohou využít.“ Podíval se na svého otce, pak na své bratry a pak na Irinu. Nakonec se podíval na Jane. „Zdá se, že na půdě Shelkovy, jsme relativně v bezpečí, protože tady nebyly žádné pokusy, nám ublížit. Dosud jsme byli zranitelní, jen když jsme byli pryč, protože šance na to, aby naše úmrtí vypadalo jako nehoda, je mimo zemi lepší.“

„Takže jste všichni v bezpečí, když prostě zůstanete doma?“ zeptala se, oči stále velké a plné obav.

„Zdá se to tak, až do dneška, ačkoliv děláme bezpečnostní opatření, kdykoliv někdo z nás, opouští pozemky paláce. Nemůžeme ale počítat na sto procent s tím, že pokud by král Shelkovy, byl zavražděn ve vlastní zemi, způsobilo by to takový vztek, že by ten dotyčný nikdy nezískal půdu, o kterou usiluje.“ Mark pokrčil rameny. „Ale pokud král, nebo jeho dědic, zemře za mořem, za podivných okolností, bude pro ně jednodušší křičet hněvem, spolu s našimi lidmi. Chovali by se stejně pobouřeně a řekli, že jsou ochotni zakročit a pomoci zápasící zemi, během její ztráty.“

„Ale je vás pět,“ podotkla. „Nemůžou vás zabít všechny. Pokud by byli úspěšní s tebou, muselo by jim být jasné, že tvůj otec a bratři, by pokračovali v boji.“

Mark neměl problém potlačit svůj úsměv, protože i když Jane, byla pobouřena jejich jménem, jak doufal, bylo to pochybné vítězství. Upřímně se o ně bála. To nebyl jeho cíl; prostě jen chtěl, aby se starala. A chápala. „Využili by příležitosti, kdy bychom byli zasažení a rychle by upevnili svou pozici, zatímco bychom truchlili nad naší ztrátou.“

„Víte, kdo jsou ti chlapi v konsorciu?“ zeptala se, její tvář znova zrudla, tentokrát hněvem. „Znáte jejich jména?“

Mark přikývl. Och jo, anděl pomsty se začínal objevovat.

„Tak je zabijte dřív.“

Teta Irina zalapala po dechu. Reynard vyprsknul. Sergei vyštěkl smíchy, a Alexi, konečně otevřel oči. Dmitri se jednoduše přetočil z postele, aby si kleknul na kolena vedle ní a zíral na Jane.

A Mark nechal konečně svůj úsměv uniknout. „Sestra Roberta, by tě držela v kostele, na kolenou, celý rok, říkat pokání za to, že na takové věci vůbec myslíš.“

Zvedla bradu a zkusila se dostat z postele, ale selhala, když ji Reynard zastavil.

„Nemůžete prostě tady sedět a čekat, až se to stane,“ spílala jim.

„To ne.“

„Tak co děláte?“

„Spolu s malou armádou a námořnictvem, které jsme získali během rozpadu, jsme měli štěstí, že jsme získali několik schopných, zpravodajských důstojníků. A oni pro nás hledají.“

„A zatím?“

„Mezitím, se považuj za jednu z nás,“ řekl Mark důrazně. „Nejsi tu vězněm, Jane,“ pokračoval a ztišil hlas. „Můžeš objevovat Shelkovu a užívat si, ale s vycvičenými bodyguardy.“

Vypadala šokovaně. Otočila hlavu, zjevně hledajíc Reynardův názor. Souhlasně přikývl, a jeho výraz nepřipouštěl argumenty.

Podívala se zpátky na Marka. „Pak jsem opravdu vězněm, protože nechci nikoho, aby se postavil do nebezpečí, aby mě ochránil.“

Mark okamžitě převzal Dmitriho místo vedle ní, takže dostal svůj obličej opravdu blízko k jejímu. „Budeš mít ochranu a necháš ty muže, dělat jejich práci.“

„Proč nemůžu prostě jet domů?“

„Ty jsi, doma,“ zavrčel. „Dokud budu dýchat, budeš tu žít se mnou.“

Přimhouřila oči. „Uvidíme,“ zamumlala skrz zatnuté zuby.

Ozvalo se plaché zaklepání na dveře. A zatímco Mark a Jane, pokračovali v udolávání se pohledy, Alexi, se vyškrábal z postele a šel ke dveřím. Dva, spěšně oblečení, sluhové, vešli s nákladem velkých táců s horkým kakaem a sladce vonícími rohlíčky.

Jane s neočekávaným a dost divokým strčením, shodila Marka z postele, takže přistál na podlaze s žuchnutím a zabručením. Stále zlostně se dívajíc, zatímco nějak dokázala, se samolibě usmát, se Jane, dostala z postele, překročila Marka a šla se setkat s vyděšenými zaměstnanci.

Mark se zakřenil na svého otce, který se naklonil a křenil se zpátky na něj, když všichni slyšeli, Jane, jak usilovně děkuje sluhům a horečně se omlouvá, že byli vytaženi ze svých teplých postelí.