MTTED - 12. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Damon

Přesně jak doktorka řekla, na náměstí už se nacházel malý dav. Dokonce i Jake, který předtím líně plaval v řece, se vrátil zpět do lidské podoby a oblékl si suché oblečení. Přišla rodina lvích měničů; Damonova kamarádka z dětství Jenny tam byla se svým manželem měničem sokola a dvěma dcerami; velký klan medvědů, kteří stavěli své domy na okraji lesa; a všichni ostatní, kteří se usadili v Dragon Springs, od plcha pekaře po květinářku žirafu.

Byla to podivná směsice lidí, kteří sem přišli žít. Všichni byli přitahováni mírem a stabilitou, která se nacházela v komunitách, nad kterými držel ochrannou ruku drak. Se silným drakem v rezidenci mohly i kočky a psi žít v míru a šerif tak neměl tolik práce.

Teď na ně všechny shromážděné rodiny a přátelé zvědavě hleděli… nebo spíš všichni zírali na Autumn.

Damon se hrdě usmál. Nemohl se dočkat, až představí Autumn svým rodičům, kteří měli brzy dorazit na návštěvu… ale tato malá komunita byla také rodinou.

„Hej, strýčku Damone, je pravda, že zahrada je v plném rozkvětu?“ křikla vzrušeně jedna z předčasně vyspělých sokolích dívek.

Damon se na ni zazubil, i když se Jenny pokoušela černovlasou dívku umlčet.

„Rododendron je v plném květu,“ oznámil. „A jak je již tradicí, rád bych vás všechny pozval, abyste tuto neděli přišli do zahrad. Postarám se o víno a maso. Šerife, doufám, že nám prokážete tu čest a ujmete se grilování.“

„Samozřejmě,“ pronesl zamračeně pes a hodil po něm pohledem, kterým jasně vyjadřoval, že cokoliv jiného by ho urazilo.

„Bude žít s námi?“ zeptal se malý chlapec s obrovským úsměvem na tváři. „Babička říká, že budeme mít dračí svatbu! A že bude dort!“

„Ne tak rychle,“ řekl Damon a usmál se na drobné vzrušené mládě. „Nejdřív jí ukážeme jak skvělé naše město je, dobře? A tuto neděli bude úžasné, to slibuju.“

„Přinesu dort,“ okamžitě prohlásila Cynthia, šedovlasá medvědice.

Z druhé strany náměstí se z poza klanu liščích měničů okamžitě tlačila malá, oplácaná Melissa se zapletenými červenými vlasy.

„Ach ne, nepřineseš!“ řekla agresivně. „Tohle je letos můj úkol.“

„Já ten dort udělám,“ rychle nabídla Autumn.

Když se Damon otočil, aby se na ní překvapeně podíval, zjistil, že Autumn vypadá svou nabídkou skoro stejně zaskočená, jako on.

„Proč ne? Ráda bych také pomohla,“ pokračovala po chvíli. „Pokud mě necháš použít svou kuchyň… samozřejmě.“

„Rád,“ řekl Damon a po těle se mu rozlilo teplo.

Když byl malým drakem, babička ho nechala s jeho přáteli, aby jí pomohli upéct grandiózní dorty, s nimiž každý rok přicházela na festival.

Samozřejmě, že pomáhali hlavně tím, že ochutnávali těsto a dělali lepkavé otisky prstů po celém pultu, ale jeho babička se nikdy nezlobila. Nebyla to žena, která by měla ráda ticho. Dokonce ani se skupinou čtyř nadšených dětí, které si navzájem prášily vlasy moukou, nikdy neztratila úsměv ani klid.

A její dorty byly teda něco… různé vrstvy ve všech barvách duhy zdobené květinami, které vyrobila z polevy a marcipánu.

„Pak je rozhodnuto,“ řekla spěšně Autumn, než mohly medvědí nebo liščí měničky protestovat.

„Humph,“ řekla Cynthia, matriarcha klanu medvědů. „Pak přinesu salát.“

„Já přinesu salát,“ řekla liščí měnička Melissa a přimhouřila oči.

„Skvělé!“ řekl Damon rychle, než mohl zaznít další argument. „Salátu nemůže být nikdy dost. Kampak zmizel šerif?“

Zdálo se, že se šerif moudře rozhodl odstoupit od dortového soupeření. Místo toho se vydal k místu, kde vydří měnič Jake stál se svým klanem, a teď se k němu připojili i Damon s Autumn.

„Rád bych s tebou později mluvil, šerife… jestli máš čas?“

Psí měnič se otočil a vážně odvětil. „Samozřejmě, šéfe.“

„Gratulujeme,“ řekl Jake a bouchnul pěstí Damona do paže. „Bylo opravdu načase. Začali jsme přemýšlet, zda v tomto městě neskončíme bez draka.“

„Vždycky jsem věděla, že najde svou družku, až přijde ten správný čas,“ klidně nabídla Clara, Jakeova manželka. „Stane se to, co se stát má. Nelze to urychlit… nebo skončíte jako já.“

Mrkla na Autumn, zatímco na ní Jake pohlédl s falešným pobouřením.

„Ujišťuju tě, že každé ráno přinesu své ženě krásnou čerstvou rybu,“ řekl Jake.

Autumn se začala chichotat.

„Jo, představte si, že se každé ráno probudíte k té věci.“ Clara si překřížila ruce, když se podívala na Autumn a zavrtěla hlavou.

O chvíli později se Clara také zachichotala. „Samozřejmě ví, že je to moje oblíbená snídaně.“

„Vydry,“ povzdechl si Damon, ačkoliv nemohl potlačit úsměv.

Náhle ho naplnilo ohromné štěstí. Nejen, že se konečně vrátil domů, kde žádný drak ohně nemohl ublížit jeho družce, ale byl obklopen lidmi, kteří mu byli blízcí jako rodina.

Konečně se necítil jako outsider, když sledoval, jak všichni v jeho malém městečku vyrůstají a nachází své druhy.

Trvalo půl hodiny, než udělali kolečko a každému Autumn představil. Nakonec jí zanechal s Melissou a jejím potomstvem. Liščí mláďata, která nikdy neopustila město měničů, ji bombardovala otázkami o tom, jaké to je, letět přes oceán na dračích zádech.

„Tady?“ zeptal se šerif a kývl na svůj dům, který stál v rohu náměstí. „Nebo kancelář?“

„Tady je to v pořádku,“ řekl Damon. „Nemělo by to trvat příliš dlouho.“

Šerif uvařil kávu a o chvíli později se oba opírali o kuchyňský pult. Měli v ruce kouřící hrnky a dívali se na shromáždění měničů na náměstí.

„Co je špatně, šéfe?“ zeptal se šerif. „Vidím, že se něco děje.“

Objevení draků ohně bylo záležitostí Rady a chiméra nechtěla vyvolat paniku, takže zprávy se ještě nerozšířily. Když však drak bouře našel svou družku, jeden z draků ohně ho vystopoval až do jeho domova.

Ten samý drak ohně byl nyní bezpečně za mřížemi ve Sky Home, sídle Rady elementů. A nikdo nemohl následovat Damona přes oceán. Přinejmenším ne tak rychle a pravděpodobně by si toho všiml. Snad…

„Mám prosbu,“ řekl Damon.

Šerif se na něj zvědavě podíval.

„Tohle je oficiálně záležitost Rady a já bych ti to neměl říkat. Ale když jsem byl na Islandu… lovil jsem draky ohně.“

Šerif se šokovaně nadechl. „Ale všichni draci ohně jsou mrtví.“

Damon se hořce zasmál. „Taky jsme si to mysleli. Zdá se, že od středověku žili v podzemí. A teď se vrátili. Našli mě a Autumn. Několikrát zaútočili. Proto jsem letěl sem.“

„Ví Rada… ne, samozřejmě, že to ví,“ zamumlal šerif. „Jsme v nebezpečí?“

Damon zavrtěl hlavou. „Rada je teď na Islandu. To by mělo ty chrliče ohně zaneprázdnit. Ale jen pro případ dávej pozor na vše podivné. Pokud by se přiblížili nějací draci, musíš předpokládat, že jsou to nepřátelé, dokud nezjistíš, kdo to je.“

„Rozumím,“ řekl šerif a přimhouřil oči. Zdálo se, že přemýšlí nad tím, co Damon řekl.

„Budu létat na hlídku každé ráno a večer,“ řekl Damon. „Jen obkroužím údolí a vyzkouším vánek. To bude znamenat, že mi Rada ještě nezavolala zpět. Přistáli před pár hodinami na Islandu. Chystali se týden zůstat ve své dračí formě a proletět celou zemi, dokud se jeden z těch zbabělců neodváží ukázat.“

„Lepší oni než já,“ zamumlal suše pes. „Nemůžu říct, že by mě těšilo čelit drakovi. Takže. Máme sokoly, orly, toho nového supa, který ještě nenalezl družku… a naše zamilované hrdličky… ty bych nerad vysílal proti drakovi.“

„A máte mě,“ řekl Damon pevně. „Tohle je dračí země. Víš, že vás budu chránit svým životem. Nechci, aby se někdo z vás dostal do boje s drakem, rozumíš? Měj oči otevřené, a pokud se objeví i nejmenší stopa draka ohně, evakuuj město. Tak jako tak, nepůjdou po tobě. Jdou po Radě… a nestarají se, jestli se v tom boji někdo zraní.“

„Dobře,“ řekl šerif a šklebil se, když spolkl to, co mu zůstalo v hrnku. „Není to dobrá zpráva, v kterou jsem doufal, ale myslím, že by to mohlo být horší.“

„Vždy to může být horší.“

Oba se nepatrně usmáli. Vždycky spolu dobře vycházeli. Prošedivělý psí měnič byl puntičkář na pravidla, ale loajální a spravedlivý… a stejně tak ochranitelský vůči malému městečku, jako byl Damon.

„Zvládli jsme udržet město po hurikánu před pěti lety,“ řekl Damon, „když jsme byli týden bez energie, vzpomínáš? Zvládneme i tohle.“

Šerif zaklepal na dřevo. „Doufejme, že v tomto městě bude více draků,“ řekl, „ale ti malí. Malí draci země. Můžeme je v brzké době očekávat?“

Damon se podíval z okna, kde se Autumn bezstarostně smála, když jí jedno z drobných mláďat vyšplhalo po rameni a zvědavě ji očichávalo vlasy.

„Doufám, že ano,“ řekl tiše. „Doufám v to z celého srdce.“