ABC - 17. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

Po náročné tříhodinové jízdě jsem měla pocit, že jsme právě v jednom dni dodali všechny hračky v LA. Byla tam spousta úsměvných tváří, a pro mě jeden z nejlepších dnů v životě, a nemohla jsem si nepomyslet na to, co by mohl být nový začátek takového druhu Vánoc.

Při dávání se člověk cítí mnohem lépe než při přijímání. Přineslo to teplo do srdce, které jsem zoufale potřebovala.

Slova Thelmy mi v hlavě zněla jako v konstantní smyčce. Ať jsem se snažila, jak chtěla, zatřáslo to se mnou. Dvojčata. Chlapec a dívka. Šest týdnů. Mohla by to být pravda?

Najednou jsem si vzpomněla na několik skleniček vína, které jsem v posledních týdnech konzumovala. Snažila jsem se vzpomenout, kolik jsem jich měla. To mi udělalo zmatek v mysli.

„Proč jsi tak potichu, bejby? Obvykle tě nemůžu zastavit, když jsi nadšená. Nebo jsi z toho všeho vyčerpaná?“ Zeptal se znepokojeně Ryder.

„Jsem jen trochu unavená,“ řekla jsem a snažila se tomuto tématu vyhnout.

„Unavená? Jo, byl to zvláštní den. Vidím, jak tě to utahalo.“ Přejel mi po rukou uklidňujícím způsobem, úsměv měl vřelý a laskavý.

Ani za boha jsem nevěděla jak Ryderovi říct, co mi ta žena řekla. Jen by ho to rozrušilo. Ale co když má pravdu? Bude to vrcholný vánoční dárek.

Stále přemítajíc její slova v hlavě, když jsme dojeli ke klubovně, rozhodla jsem se, že se svěřím Evě a Mie. Musela jsem to někomu říct. Zasmějí se nad šílenými slovy a já budu moct pokračovat v obědě a zapomenout na její slova.

Zatímco máma všechny povolala, aby jí pomohli se stoly, zavolala jsem obě ženy stranou. „Hej, mám něco bizarního, o co se s vámi musím podělit. Hlavně si nemyslete si, že jsem blázen, ano? Mohly bychom jít do tvého pokoje, Mio, aby nás nikdo nerušil nebo neslyšel?“

„Jasně, musí to být něco ujetýho,“ řekla Eva se smíchem, když jsme následovali Miu po chodbě.

Jakmile zavřela dveře, zalomila jsem zadek na postel a začala jim vyprávět o svém divném setkání s Thelmou. Kromě několika ooh a aah obě poslouchaly můj příběh bez přerušení.

„No, mám odpověď na tvůj problém,“ oznámila Mia.

„A to je co?“ Zeptala jsem se hravě a napodobovala způsob, jakým mluvila Thelma.

Mia otevřela zásuvku na nočním stolku a vytáhla krabičku. „Těhotenský test?“

Se zachichotáním mi to podala. „Samozřejmě, hlupáčku. Okamžitě odstraní jakékoli pochybnosti. A pokud jsi…“

„S dítětem - myslím děti“ – mrkla Eva - „alespoň to budeme vědět jistě.“

„Pokračuj. Pojď čůrat.“ Mia mě táhla směrem ke koupelně.

Nervózně jsem se zasmála a zavřela dveře od koupelny. Ach drahý Pane. Prosím, ať je to prosím pravda.

Ruce se mi třásly, když jsem vybrala tyčku z krabice. Vysoukala jsem z kožených kalhot zadek, a měla pocit, že jsou ještě těsnější, než dnes ráno. Dvojčata? Dobře, za pár měsíců budu tak velká jako dům…

Načůrala jsem do poháru a natáhla si kalhoty zpět. Poté jsem zařízení ponořila do kapaliny a položila na toaletní papír.

Deset minut.

Po deseti minutách budu vědět, jestli ta stará žena říkala pravdu. Nebo jestli mám falešnou naději.

Čekání mě zabíjelo.

S povzdechem jsem si umyla ruce a poprvé po několika týdnech zkoumala svůj obličej a tělo v zrcadle. Byly nějaké další příznaky? V posledních několika týdnech jsem nikdy necítila nevolnost… s Buráčkem jsem byla prakticky koupelnový vězeň po celou dobu.

Samozřejmě to byl nesmysl. Nebylo možné, aby měla Thelma „vidění“, jak říkala.

Vzala jsem si do rukou prsa. Naposledy byly tak citlivé, nemohla jsem ani spát na břiše. Ne, nic.

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Zlato, proč jsi tak potichu? Všechno v pořádku?“ Zeptala se Eva.

„Pojďte dovnitř,“ řekla jsem potichounku. „Prosím, pojďte čekat se mnou.“

Dveře se otevřely a obě ženy vstoupily zároveň. Zasmála jsem se. „Stály jste u dveří?“

„Samozřejmě. Musely jsme se ujistit, že jsi v pořádku,“ usmála se Mia. „To je to co sestry dělají.“

Obě jsem je objala a to se brzy změnilo ve skupinové objetí, takže jsme všechny tři stály jednou chumlu v Miině koupelně. „Kurva, těch deset minut trvá tak dlouho,“ řekla Eva a pomalu vydechla.

„Já vím,“ řekla jsem a po miliónté zkontrolovala hodinky. Cítila jsem se, jak se nedočkavostí celá chvěju. „Ještě chvilku!“

O minutku později byl čas. Nadechla jsem se a zavřela oči. Nemohla jsem se podívat. „Prosím, řekněte mi to,“ řekla jsem, srdce mi téměř vylézalo z krku. Svírala a otvírala jsem ruce ve snaze zůstat klidná.

Ach, bože… prosím, prosím, prosím.

Když obě ženy opustily naše společné objetí, aby se podívaly na výsledek, okamžitě jsem ucítila ztrátu. Opřela jsem se o chladné dlaždičky, objímala sama sebe a tiskla pevně oční víčka. To napětí mě zabíjelo.

„Jaaaade…“ Řekla Eva pomalu.

„Co?“ Moje oči se otevřely, když jsem vyskočila, abych se podívala. Můj pohled se soustředil na velký červený kříž na displeji.

„Pozitivní. Bože, je to pozitivní,“ vykřikla jsem, neschopná potlačit svou absolutní radost. Obě ženy se mnou smály. Nemohla jsem se zastavit, chytila jsem je a několikrát jsem vyskočila nahoru a dolů.

Pak se dostavila realita. Musím to říct Ryderovi. Ale nejprve to musím ještě jednou zkontrolovat.

„Máš ještě jednu těhotenskou sadu?“ Zeptala jsem se Mii.

„Proč?“ Zeptala se s vykulenýma očima.

„Pro jistotu. Nemůžu to Ryderovi říct, pokud si nebudu naprosto jistá.“

„Byla to dvojitá kontrola. Thelma už ti to řekla,“ odpověděla Mia.

„Nebuď hloupá,“ řekla jsem netrpělivě. Budu muset počkat dalších deset minut k potvrzení a čas tikal. Brzy si všichni všimnou, že chybíme a budou nás hledat. Zejména Ryder. „Chci opravdový důkaz.“

„Jade, máš důkaz ve své ruce,“ řekla Eva. „Jasnější než tohle to nemůže být. Věř mi.“ Její tvář byla napjatá a vážná. Než jsem mohla cokoliv říct, zazněl úder dveří v ložnici.

„Hej, co se tam děje? Je všechno v pořádku?“ Zazněl dunivý hlas Cobry přes zamčené dveře.

Mia promluvila. „Jo, bejby. Vše v pohodě. Dívčí věci. Brzy vyjdeme.“

„Pospěš si. Každý má hlad,“ zavrčel.

Mia se zasmála. „Typický. Všechno na co muži myslí, jsou jejich žaludky.“

Na druhé straně dveří zazněl hluboký smích. „To není pravda. Přemýšlíme také o sexu. Spoustě sexu. To znamená, že také myslíme na naše ptáky. Zasraně neustále.“

Vybuchly jsme smíchem.

„To bylo přesné,“ řekla Eva a zavrtěla hlavou. „Muži.“

„No, máš ještě jednu sadu?“ Zeptala jsem se znovu Mii.

„Omlouvám se, miláčku, obvykle jich tu mám několik, protože zde ženy často trpí panickým záchvatem, když nedostanou své dny včas. To byla poslední.“ Mia se na mě soucitně podívala.

Pokrčila jsem rameny. Škoda. „Okej, ale Ryderovi pro jistotu zatím nic neřeknu, dokud si to znovu neověřím. Prosím, nic neříkejte. Jakmile se vrátíme domů, zkusím to znovu. Mám sadu v koupelně.“

Eva mě vzala za obě ruce a zadívala se mi do očí. „Jade, chápu, že jsi opatrná, ale proč alespoň Ryderovi neříct, co se stalo v centru a ukázat mu toto. Bude v sedmém nebi.“

Kousla jsem si ret. Za víčky mě tlačily slzy. „Ještě mu to nemůžu říct. Zlomilo by ho, pokud by to nebyla pravda. Nemám žádné příznaky - žádné nevolnosti, žádné oteklé prsy. Jsi si jistá, že nebylo balení prošlé nebo že jste to správně přečetly? Nemůžu věřit, že je to pozitivní jen proto, že to řekla Thelma a jedna tyčka.“

Eva si mě přitiskla k hrudi. Stáli jsme tak, naše paže se na chvíli zabalily kolem nás. „Ach Jade, chápu tvou bolest, zlato. Také jsem ztratila dítě. Řekni to Ryderovi, až budeš připravená. Vše co vím je, že bude radostí bez sebe. A stejně tak i my ostatní. Zasloužíte si to.“

„Je mi to líto Evo, to jsem nevěděla. Jo, počkám, až budu připravená.“ Usmála jsem se na ni, abych ji ujistila, že jsem v pořádku.

Nebyla jsem. Ne na dlouho.