Shameless - 18. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Když je služba u konce, Brady mě popadne za ruku a táhne mě vedle sebe. Lidi nás objímají a brečí a já sotva dávám jednu nohu před druhou. Hřbitov je horší. O moc horší. Brady drží Izzy a celou dobu nechává utěšující paži kolem mě, a i když mě bolí srdce za ztráty přátel, prochází mnou zvláštní teplo, když mě sevře pevněji.

Zírám na něj, když jdeme k náklaďáku, a když se naše oči propojí, bolest z dnešního dne trošičku ustoupí, což mě nutí přát si, abych ho poznala za jiných okolností. Protože v jiném životě, v paralelním světě – v tom, kde nežije na druhé straně země – si myslím, že by byl typem muže, kterého bych dokázala milovat.

To uvědomění je tak silné, tak otřásající, že zakopnu, ale přidrží mě za ruku a udrží mě, abych se nezabila.

„Opatrně, Grace,“ zamumlá, a i když jsem v rozpacích, usměju se.

Když znovu získám půdu pod nohama, zastaví se před námi paní MacIntyre. „Dejte mi dítě. Budete potřebovat noc na to, abyste se znovu vzchopili a jak vás znám“- ukáže na mě – „sedřete ze sebe kůži. Můžete si ji vyzvednout ráno.“

Brady se na mě podívá a já je představím. „To je naše sousedka, paní MacIntyre. Hlídá Isabellu někdy, když pracuju v restauraci. Byla mimo město, jinak jsem si jistá, že už byste se setkali.“

Zamračí se a chvíli na mě zírá. „Pracuješ v restauraci?“

„Ano, ale vzala jsem si týden volna. Vracím se v pondělí.“

Jeho zamračení se změní spíš v zachmuření a já se cítím, jako bych právě podráždila hada bosou nohou.

Paní Mac ignoruje naši konverzaci a vezme si Bellu, která se na ni culí. „Ahoj, malá slečno.“ Otočí se na Bradyho. „Zavolejte mi, vy dva, pokud budete něco potřebovat. Je v tom mléko?“ Ukáže na kabelu.

Přikývnu, ale než můžu něco říct, poplácá mě po paži, otočí se na podpatku a odtančí pryč.

Jak sledujeme naši sousedku přecházet parkoviště, Brady zašeptá: „Prosím, řekni mi, že jsme ji právě neposlali pryč s šílencem.“

A pak se dnes poprvé zasměju a vzbuzuje to překvapivě dobrý pocit.

„Paní Mac nám hlídá často. Miluje Izzy.“ Izzy. Nikdy předtím jsem jí tak neřekla.

Jako by si to Brady uvědomil, jeho oči zvroucní. „Pojďme. Odpadnu, jestli brzo něco nesníme. Nemáš hlad? Neměli jsme snídani a jsou skoro dvě.“

To je pravda. Nakrmila jsem dítě a strávila zbytek rána balením její tašky a oblíkáním nás obou.

Jakmile jsme v náklaďáku, opřu si hlavu o okno.

„Chvěješ se.“

Nevšimla jsem si, ale má pravdu. Obejmu si pažemi pas.

Brady zapne topení, zatímco zírám na temné mraky, které zakrývají nebe. V dálce se ozve slabé zaburácení hromu a po rukou se mi rozšíří husí kůže. Bude pršet. Milovala jsem déšť.

Ale už ne.

Oba jsme vyřízení, tak řekne, že objedná pizzu, až dorazíme domů. Bez Izzyina štěbetání, je prapodivné ticho, když jdeme do domu. Ani jeden z nás se neobtěžuje rozsvítit světla a s hrnoucí se bouřkou je tady tma. Ticho prolomí moje podpatky, které klapou po podlaze z tvrdého dřeva.

Zamířím ke svému pokoji, jistá si, že Brady chce být sám stejně jako včera, ale pak zavolá moje jméno. Pozastavím se ve dveřích ložnice a otočím se, abych se na něj podívala.

Povolil si kravatu a v obleku vypadá naprosto nádherně. Mírně zarostlý a unavený, ruce strčené v kapsách, jako by byl celé odpoledne v kanceláři. Jednoho dne nějaká šťastná holka přijde domů k tomuhle. Vnitřně si povzdechnu.

Jeho rty se zploští. „Jsi v pořádku?“

Pokrčím rameny. Nemám slov, abych popsala, jak se zrovna teď cítím.

Jeho hlava se nakloní do strany, jak mě studuje, jeho zelené oči magnetické. Získám pocit, že chce něco říct, ale pak odvrátí pohled.

Je vtipné, jak kolem mě dokáže obalit ruce a políbit mě na čelo, zatímco jsme obklopení stovkou lidí, ale nechte nás o samotě a já získám výrazný dojem, že způsobuju, že se cítí nesvůj.

Odkašle si. „Děkuju, že jsi dneska všechno zařídila. Odvedla jsi skvělou práci.“

„Zaplatils za to. Já jsem provedla jen několik telefonátů.“

„Kat, no tak. Udržuješ tohle místo v chodu a to, jak jsi do toho skočila a postarala se pro dnešek o detaily, pro mě hodně znamená.“

„Žádný problém. Jsem ráda, že jsem pomohla.“

Zíráme na sebe a nemůžu přestat myslet na to, jak dobrý to byl pocit, když mě dnes objal. Chci mu poděkovat za to, že byl tak sladký, ale slova se mi zaseknou v hrdle, protože to nynější vibrování mezi námi, je tak bolestně trapné.   

Pravděpodobně protože jsi hystericky brečela. Co měl dělat?

Ale pak se posune a tře si vzadu krk, na jeho tváři roztomilý úsměv, zatímco kývne ke kanceláři. „Chceš se poflakovat? Brzy by tu měla být pizza a mohli bychom se kouknout na film nebo tak něco.“

Část mě má pocit, jako bychom spolu neměli trávit víc času. Jako bychom překračovali nějakou hranici potom, co jsme dnes sdíleli. Ale fakt chci zrovna teď být sama ve svém pokoji? Kromě toho bavíme se o pizze, což je neškodné.

Vykoukne dolíček, což donutí moje srdce poletovat a oslabuje můj odpor. „Jasně. Dej mi pár minut a sejdeme se v kanceláři.“

Dnes večer. Měla bys mu říct o Calově nehodě. Potřebuje vědět, co se doopravdy stalo.

Zhluboka se nadechnu. Ano, dnes večer. Protože říct mu to je správná věc.

Když se k němu připojím, je převlečený z obleku a má na sobě nějaké obnošené džíny a černé tričko, které se mu napíná přes tvrdou hruď. Podívám se na svoje šaty. Taky jsem se měla převléct, ale vše, co jsem dokázala zvládnout, bylo odkopnout svoje boty na podpatku a nazout si nějaké chlupaté papuče.

Brady kývne na moje nohy. „Roztomilé.“ Věnuje mi trhlý úsměv, který nějak rozežene jakousi podivnost, ke které se mezi námi schylovalo od včerejška.

Možná to bylo proto, že jsem celý den brečela. Nebo možná proto, že jsem celý týden nespala, ale jsem tak vděčná, že jsme přežili tohle odpoledne a budeme se poflakovat, že mám prakticky závrať.

„Jsou samá zuřivost,“ zavtipkuju, když zapózuju v mých teple růžových velkých papučích. Jsou z chlupatého materiálu, který Izzy ráda hladí. „Jen žárlíš. Víš, že chceš jedny.“

Zasměje se. „Je to tak zřejmé?“

„Velcí drsní kluci vždycky chtějí teple růžové papuče.“ Posadím se vedle něj a šťouchnu ho ramenem. „Neboj. Tvoje tajemství jsou u mě v bezpečí.“

Je to dobrý pocit znovu s ním mluvit.

Šťouchne mě zpátky. „Chystal jsem se dát si drink, ale teď se bojím, že mě budeš nutit přiznat všechna moje hluboká temná tajemství.“ Tehdy si na konferenčním stolku všimnu lahve tequily a dvou panáků. Nalije jeden a podívá se na mě. „Byl to posraný den a plánoval jsem se opít. Ale ne tak ožrat, že skončím ve spodním prádle na sousedově trávníku.“

„Meh, už jsem tě ve spodním prádle viděla.“ Bezstarostně na něj mávnu. „Nic speciálního.“ Vyštěkne smíchy a já se zachichotám. „Okay, kecám. Je tam toho hodně.“ Výmluvně vyvalím oči a on se podívá dolů, pořád se směje a tváře mu zrůžoví tím nejnepatrnějším odstínem růžové.

Nevím, odkud se bere moje suverénnost, ale pro jednou se necítím tak zatraceně upjatě. Jsem si jistá, že zítra budu pekelně v rozpacích, ale dnešek byl tak stresující a jsem příliš unavená, než abych se starala. Jen se bude muset vypořádat s šílenou Katherine.

„Jsme zpátky u vtipů s erekcí, koukám.“ Pochechtává se.

„Dokážu mít hodně užitku z dobré erekce.“ Díváme se jeden na druhého a pak se rozřehtáme. „Okay, to znělo fakt špatně. Teď už jsem zticha.“

„Jsi ťula.“ Nalije dva panáky a jednoho mi podá.

Poté, co je do sebe hodíme, sesunu se na gauči. Zavřu oči a nechám alkohol, aby mi pronikal žilami.

Nalije další rundu, a když si ji začnu dávat ke rtům, znovu do mě šťouchne. „Promiň, jestli jsem tento týden byl trochu idiot. Já vím, že se navzájem neznáme dobře, ale přísahám, že nejsem vždycky tak náladový.“

Cítím, jak po mně jeho oči přejíždí, ale nemůžu se úplně přimět podívat se na něj. „Nebyl jsi vůbec idiot. Jsi fakt dobrý chlap. Nejlepší.“ Z nějakého důvodu zní těch několik posledních slov zadýchaně. Srknu si tequily, vím, že potřebuju zpomalit nebo mě bude muset za chvilku sloupávat z podlahy. Skopnu papuče a strčím si nohy pod sebe.

„Je ti zima?“ Nakloní se na gauči, čímž mi poskytne náznak své sexy dřevité vůně a přehodí mi přes ramena fleecovou deku.

„Děkuju. Nevím, proč se pořád chvěju.“

Sedne si zpět na gauč a zírá na prázdnou plochou obrazovku televize. „Dnešek byl trochu traumatický. To je způsob, jak se s tím tvoje tělo vypořádává.“

Moje mysl se zdá být zastřená jako prázdná tabule poté, co byla všechna slova smazána a zbyla jen šmouha bílého prášku.

Mám pocit, jako bych se měla pokusit přijít s něčím k hovoru, ale na rovinu jen to, že tu s ním sedím, se zdá pěkné, když mi hlava za očima tak post-hystericky pulzuje.

Brady se nakloní, aby nalil dalšího panáka, a já si dám chvíli na to, abych obdivovala, jak mu ramenní svaly tahají za tričko a předvádí ta sexy tetování, která mu zdobí paže.

Nikdy jsem neměla nijak zvlášť ráda tetování, ale musela bych být slepá, abych neviděla tady tu přitažlivost. Křičí sebedůvěrou. Tím, že kašlat na to, co si myslí ostatní lidi. Tím že si chci vybojovat vlastní cestu životem. A já to chápu. Tak moc to chápu.

Podívá se na mě přes rameno. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Joo.“ Celé moje tělo vzbuzuje pocit, že se roztápí do gauče. Mmm. Tequila. „Cal mi tu noc nehody nechal zprávu.“ To prohlášení visí ve vzduchu a moje vnitřnosti se sevřou, jak čekám, až bude pokračovat. „Byl jsem vyčerpaný. Byl to dlouhý den a nechtěl jsem se s ním hádat, tak jsem mu nezavolal zpátky. Ale teď to, že nevím, co mi chtěl říct, je mučivé.“

Bojuju, abych polkla. „Je mi to tak líto.“ Přemýšlím, na co se mě ptá. „Cal ti pravděpodobně volal, aby ti řekl o Melině těhotenství. Cítil se zle, protože věděl, že čekáš, že přijede domů. Myslel, že by mohl jet do Bostonu na několik měsíců, aby pomohl rodičům, ale pak Mel zjistila, že je těhotná a nemohl ji opustit. Nabídla jsem, že s ní zůstanu, ale nemyslím si, že byl v pohodě s tím, že by tu nebyl pro případ, že by něco šlo špatně.“

„To je pochopitelné. Taky bych nikdy neopustil svou těhotnou manželku.“

Koukejte, tu jsou dobří chlapi. „Přesně. Takže můj odhad je, že tě pravděpodobně chtěl informovat.“

Dá si panáka tequily a potom zasyčí. „Byl jsem na Cala takový čurák. Pomohl jsem mu zaplatit tyhle obchodní kurzy v Austinu. Myslel jsem si, že mu to pomůže zaměřit se. Vždycky byl trochu nestálý. Vždycky měl hlavu v oblacích. Dělal jsem si o něj starosti. Že se bude toulat životem bez plánu. Ale když nepřijel domů, když s Melissou utekli, byl jsem tak naštvaný. Prostě jsem předpokládal, že všechno, co tu dělá, je vtip.“

Nejsem si jistá, co říct, tak neříkám nic. Nakonec zavrtí hlavou. „Ironie je, že jsem kamarádce říkal, ať jde za svými sny. Chopí se šancí. Ať dělá, co miluje. A celou tu dobu jsem byl idiot ke Calovi, tlačil na něj, aby vyřešil svoje sračky.“ Opustí ho smutný smích. „Dokážu vymyslet stovku jiných věcí, které měl studovat místo businessu.“

Musím přiznat, že jsem na ni divoce zvědavá, na kamarádku, ale ignoruju to, abych se soustředila na to, co říká o svém bratrovi. „Jestli je to nějaká útěcha, Cal opravdu pomáhal Mel organizovat její finance. Farma má pořád potíže, protože jsme minulou zimu měli hodně deště, což ovlivnilo úrodu, ale pomohl jí vytvořit rozpočet a sestavit účetní systém, aby se její platby už nezpožďovaly. A pomohl mi dát její produkty do koupele online.“

Sroluje rty mezi zuby a zírá do sklenice tequily, jako by měla všechny odpovědi. „A udělal závěť. Jen někdo, kdo uvažuje dlouhodobě, udělá závěť.“

Přikývnu, zatímco myslím na to, co Bradymu musím říct. Ta představa mě dusí, jako by se mi kolem krku stahovala fyzická bytost. Ale vypadá tak zarmouceně a nemůžu se přimět k tomu, abych řekla ta slova, protože vše, co chci udělat, je přimět ho cítit se líp.

Než si to můžu rozmyslet, dotknu se jeho ruky. „Brady, přísahám Bohu, že Cal byl šťastný. Bez ohledu na to, co se dělo mezi vámi dvěma, měl to, co chtěl. Byl nadšený z nového dítěte. To je jedna věc, která mi dává útěchu. Vědomí, že Mel a Cal měli to, co chtěli – jeden druhého a Bellu s dalším na cestě. Většina mužů by byla tak šťastná.“

Po chvíli se jeho ramena uvolní. „Díky. To jsem potřeboval slyšet.“

Opře se na gauči dozadu a sedíme tam v tichu, každý na chvíli ztracený ve vlastních myšlenkách.

Kývnu na něj. „Moje malá sestra mě taky přivádí k šílenství. Tori je sedmnáct a myslí si, že ví všechno a nechce, abych se do toho vkládala, pokud nejde o krizi, kterou nedokáže zvládnout. Ale když potřebuje peníze, zamíří přímo ke mně, jako bych byla její osobní bankomat.“ Rty se mi zkroutí. „Dokážu zvládnout roli nevděčné velké sestry, ale zrovna si prochází divokou fází, což mi dělá starosti.“

„Takže nejsem jediný, kdo zápolí s takovými věcmi?“

„Vůbec ne. Tor rozhodně testuje moji trpělivost. Ale miluju ji a ona to ví. Stejně tak Cal věděl, že ty jsi ho miloval.“ Drcnu kolenem do jeho. „Pokud tě to přinutí cítit se o něco líp, Cal říkal, že jsi pitomec s dobrými úmysly.“

Snažím se nehihňat, když Brady protočí oči, ale když se začne smát, naliju nám oběma panáky a zvednu svoji sklenici. „Na to být pitomcem s dobrými úmysly.“

Usmívající se Brady zavrtí hlavou a cinkne svou sklenicí o mou. „Na to být pitomcem s dobrými úmysly.“

Hodíme do sebe panáky. Zachvěju se, položím sklenici na konferenční stolek a sesunu se zpátky na gauč.

Moje oči začínají být těžké a přemýšlím, jestli bych si měla dát posilujícího šlofíka, když Brady prolomí ticho. „Můžu se tě zeptat na něco dalšího?“

Je vtipné, jak uvede každou otázku otázkou. Převalím hlavu na gauči a otočím se, abych se dívala na něj. „Na cokoli.“

„Jak to že tě zná celé město? Ne jen tě zná, ale naprosto tě zbožňuje. Ne že bys nebyla úžasná. Jsi. Ale říkala jsi, že tu jsi jen několik měsíců a přesto se zdálo, že znáš každého, kdo dnes došel.“

Snažím se soustředit na to, na co se ptá místo na třepotání mého srdce při jeho komplimentu. Odpověď je něco, co by mého ex přivedlo do rozpaků. Zahanbilo ho to, fakt. A to je prostě na hovno. Nikdo by neměl mít to právo přimět mě se takto cítit.

Ukážu na svého panáka a kývnu pro další drink. Na mě, která přijímám, odkud pocházím.  Brady mi vyhoví a během sekund do sebe hážu další tequilu. Hrdlo mi spaluje ostrá chuť a cuknu sebou, přičemž si zakryju pusu rukou.

„Vyrostla jsem tady,“ vyhrknu. Dám ruku dolů, položím si ji na klín a přeju si, abych měla něco lepšího, co s ní. Jako dotýkat se Bradyho. Ráda bych se dotýkala Bradyho. Usměju se pro sebe a udělám si v duchu poznámku, abych zastavila to chlastání.

Jeho obočí se zvedne a já zavrtím hlavou. „Ne přímo tady tady.“ Olíznu si rty, které jsou znecitlivělé.

Najednou mu to chci říct a vidět jeho reakci. Napnu se, pekelně doufám, že jeho odpověď nezničí to, co jsem už na něm začala obdivovat.

„Mí rodiče byli migrantskými pracovníky, a když jsem byla malá, cestovali jsme všude po jižním Texasu. Tohle byla jedna z farem, na které jsme pracovali.“ A pak se zadrhnu.