Shameless - 9. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

Odkašlu si a přesunu si telefon. „Taky tě miluju, tati. Všechno bude v pořádku. Všechno, s čím chci, aby sis dělal starosti, je, jak se dostaneš přes operaci.“

Nemůžu ztratit i tebe, pomyslím si a přeju si, abych mu to mohl říct, někomu, a pro jednou si ulevit.

Sem tam jsem s rodiči mluvil celé ráno. Bál jsem se říct jim o Izzy, bál jsem se, jak táta přijme ty novinky vzhledem k tomu, že měl infarkt, když se dozvěděl o bratrově autonehodě. Když jsem mu to řekl, cítil úlevu a byl přidušený, ale udržel se pohromadě, takže se mohla rozpadnout máma. Byla šťastná, samozřejmě, ale emocionální.

Táta říká, že není překvapený, že byla tak zmatená ohledně Izzy. „Tvoje máma šla včera domů, aby se převlékla a vrátila se s tričkem naruby.“ Povzdechne si. „A pak si zamkla klíče v autě. Je jen… přemožená.“

Třu si strniště na bradě. „Jo. Chápu to.“

„Přeje si, aby byla vůči Melisse příjemnější.“

Není to tak, že by rodiče někdy byli hrubí, ale byli z Cala frustrovaní a jsem si jistý, že se to přeneslo na jeho novou ženu.

„Já vím, tati. Taky lituju.“

Ticho na telefonu učiní těžký pocit v mé hrudi zřetelnější. „Brady, vyrostl jsi v tak dobrého muže. Synu, nikdy ti nebudu moct oplatit, že tohle děláš.“

Mezi Calovou autonehodou a tátovou operací, která se přesunula na pozítří – na ráno před pohřby – se on a máma nemůžou přestat rozplývat, jak úžasný jsem.

Do záznamu, nejsem. Fakt kurva nejsem. Protože jen kretén opustí bratra tu noc, kdy je zabit.

Přemůžou mě emoce.

Je mi to tak líto, že jsem tě zklamal, Cale. Tak kurevsky líto.

Odkašlu si. „Jsme rodina. Nemusíš mi to vracet.“ Chápu to, že potřebují mít pocit, že mě podporují nebo oceňují. Jsem si jistý, že to má všechno společné s Calovou smrtí a ne s mou ctností.

Protože se snažím rychle změnit téma, než se táta dostane k něčemu těžšímu, řeknu mu, že Jose má všechny pozemky pod kontrolou. Díky Bohu za Joseho. Od té doby, co jsem ho loni na jaře najal, je jeden z mých nejlepších pracovníků a teď je drsňácký manažer. „Budeme spolu mluvit každý den, abychom naplánovali logistiku pracovní zátěže, ale tati, musíme mu zvednout plat. Budu ho platit z vlastní kapsy, pokud budu muset, ale zdvojnásobili jsme mu pracovní vytížení a potřebuje za to dostat kompenzaci. Mám něco málo v úsporách“-

„Synu, ne. Nech mě vybrat si individuální důchodový účet a uvidíme, jestli“-

„Svého důchodu se nedotkneš. Aspoň ne teď.“ Nabídnu tento ústupek, přičemž moc dobře vím, že ho nikdy nenechám ty peníze použít. „Jen potřebuju trošku času, abych tu věci urovnal.“

Ozve se zaklepání na dveře a já nikdy nebyl vděčnější za přerušení. „Promiň, tati, musím jít. Zavolám ti zítra.“

„Okay. Děkuju za zavolání. Mám tě rád, synu.“

„Taky tě mám rád, táto. Odpočni si.“ Uchechtne se a já ukončím hovor.

„Moc se omlouvám za přerušení,“ řekne Katherine z chodby. Teď když mě viděla napůl nahého, není tak dychtivá jít se ochomýtat dovnitř, huh? Nejsem si jistý, proč mě to štve. „Potřebuju kreditku.“

Vysunu jednu ze své peněženky a mávnu na ni. „Díky moc, že to koordinuješ.“ Neznám ji celých dvacet čtyři hodin, ale i tak už je záchrana.

Když se nakloní, aby popadla mou kartu, její oříškové oči se poprvé od naší trapné interakce dnes ráno setkají s mýma.

„Žádný problém.“ Pěknou tvář jí naruší zamračení. „Ale Brady“- ztiší hlas – „je to opravdu drahé. Snažila jsem se snížit náklady na květinách, což jsem si myslela, že bych mohla udělat sama, ale dva pohřby budou stát celkem… třináctku.“

„Třináct stovek?“ To není tak špatné. Slyšel jsem hororové historky o tom, kolik stojí pohřby.

Zavrtí hlavou a polkne. „Třináct tisíc.“ Spustím si hlavu do rukou. „Kurva.“

„A nezahrnuje to místo na hřbitově nebo náhrobní kameny. Pokud jsi nechtěl, um, kremaci.“

Přitisknu si čelo do dlaně a pokouším se ulevit bušení za mýma očima. „Do prdele.“ Co by chtěl můj bratr? Nemám zatraceně vůbec tušení.

„Už ti volal zpátky jeho právní zástupce? Zajímalo by mě, jestli Cal nechal v závěti nějaká vodítka.“ „Ne, nezavolal.“

Vzhlédnu, abych ji našel, jak se trápí se svým spodním rtem. „Máš nějaké návrhy? S bratrem jsme si nějakou chvíli nebyli blízcí…“ Můj hlas se vytratí.

„Promiň, o takovém typu věcí jsme nikdy nemluvili.“

Chtěla by máma popely? Žaludek mi zavíří nad myšlenkou, že bych se jí musel zeptat a spolknu žluč zpátky.

Jako by vycítila moje utrpení, Katherine řekne: „Brady, nebyli věřící. Mel chodila na mši na Vánoce a o Velikonocích, ale to bylo až až. Myslím, že by byla v pohodě, že nebude mít žádnou bohoslužbu v kostele.“

„Ani jsem nepomyslel na to, jestli potřebujeme kněze nebo nějakého náboženského ceremoniáře. S Calem jsme nebyli vychováni jako věřící.“

Ticho mezi námi chvíli pokračuje a pak si Katherine přitáhne židli vedle stolu.

„Pohřební ústav má nedenominačního vyslance, který může říct pár slov, když budeš chtít. Zítra mi mailem pošlou fakturu, kde budou všechny náklady rozepsané, takže pokud je tam něco, co nechceš nebo něco, co myslíš, že bychom měli přidat, pořád můžu provést změny.“

Přikývnu, přičemž mám pocit, jako bych zesíral bratrův pohřeb. Vina z té debilní hádky, kterou jsme měli, na mě dolehne a ta otázka, kterou si sám pořád pokládám, se mi opakovaně přehrává v hlavě: Proč jsem mu tu noc nezavolal zpátky?

Hrdlo mám stáhnuté, když jí řeknu, ať vezme květiny. Tak jako tak nevidím, jak bude mít čas udělat je sama a pokoušet se ušetřit pár stovek dolarů na pohřbech mě nutí cítit se jako ještě větší čurák.

„Hej,“ řekne tiše. „Cal a Mel byli opravdu velmi nenároční. Jakkoli se rozhodneš, bude to fajn. Jsem si tím jistá. Nechtěli by, aby ses stresoval nad detaily.“

Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. „Díky za to. Jsem jednu krizi od toho, aby mi přeskočilo.“

Katherine na moment ztichne, a když vzhlédnu, zase si kouše ten spodní ret. „Pomohla by večeře? Musíš být vyhladovělý. Jsi tu a brodíš se tím od toho, co ses na mě ráno pokoušel blýsknout svou palmou.“

A pak udělám poslední věc, kterou jsem čekal ve chvíli jako tahle. Zasměju se. Ježíši. Tahle holka. „Rozhodně jsem se na tebe nepokoušel blýsknout. Kdybys nepustila to Wild Kingdom (pozn. televizní seriál o přírodě) do mého pokoje, ty přednosti bych si zamkl.“

Uchechtne se a já si nemůžu pomoct, ale usměju se zpátky. „Promiň za to. Nechala jsem verandu nezamčenou a Bandit se sem proplížil a kamkoli jde Bandit, koťata jdou za ním.“

Povzdechnu si. „Řekni mi znovu, proč máme mývala jako domácí zvíře?“

Pokrčí rameny. „Protože potřeboval domov.“ Pak mrkne, jako by to byla ta nejočividnější odpověď na světě a odtančí ze dveří.