Shameless - 6. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Bradyho těžké boty dopadají krok za mým, když ho po večeři vedu chodbou. Přidržím si prst na rtech a šťouchnu do dveří dítěte, aby se otevřely. Je schoulená v postýlce. Je tam ticho kromě jemného zvuku deště, který vychází ze zvukového přístroje v rohu.

Vzhlédnu k Bradymu a on zašeptá: „Je vzácná.“

„Je opravdu dobré dítě. Věř mi, starala jsem se o několik malých příšer a Bella je zlatíčko.“

„Bella?“

Vstoupíme do chodby a já přikývnu. „No, je to Isabella, ale říkáme jí Bella.“ Zamračí se. „Možná bych jí neměl říkat Izzy. Vůbec mě to nenapadlo.“

Pohled na jeho tvář mě rozhodí a třu mu rameno. „Mel a Cal by tvoji přezdívku pro ni milovali.“ Nějak jsem schopná mluvit navzdory teď už známému jiskření, které mnou prochází, když se ho dotknu. Jeho oči, které ve slabě osvětlené chodbě vypadají černě, změknou. „Přísahám.“

„Jo?“

„Jo.“ Přikývnu a nabídnu mu malý úsměv, který mi oplatí. „Okay, tak pojď za mnou.“ Ukážu na dveře naproti pokoji dítěte. „Tohle je koupelna.“

Rozsvítím, přičemž doufám, že je čistá.

„Ručníky, šampon, mýdlo, cokoli, co potřebuješ, tu pravděpodobně je,“ řeknu a otevřu velkou skříň, „tak si prosím posluž.“

Ukáže k vaně na nožkách. „Staromódní.“

„Miluju tu vanu, ale jestli potřebuješ sprchu, nebudu si to brát osobně.“ Odtáhnu závěs a kývnu na na stěně připevněnou sprchovou hlavici. Na naší cestě zpátky se pozastavím. „Napověz moudrému – fakt si musíš zajistit dveře, aby byly zavřené. Myslím, že dům se po veškerém tom dešti, který jsme měli, posouvá a ta zatracená věc se otevírá.“ Věnuju mu omluvné pokrčení rameny. „Zámek se rozbil, takže pokud ho použiješ, možná se nebudeš moct dostat ven.“

„Spravím ho, jakmile se mi do rukou dostane Calova bedna s nářadím.“

Moje obočí se zvedne. „Nesnáším, že ti to ničím, ale nemyslím si, že měl Cal bednu s nářadím. Byl lepší ve srovnávání knih než, aby dělal něco manuálně. Chci říct, sklízel jedno z polí skoro jednou rukou, ale opravování věcí nebyla jeho silná stránka. Ale Mel byla pěkně zručná sama, takže to není, jako bychom byli bezmocní.“ Jeho rty se zploští a já mám pocit, jako bych řekla něco špatného. „Hej, ale Mel má spoustu nářadí v kůlně. Jsem si jistá, že to, co potřebuješ, tam najdeš. Můžeme ho vypátrat později.“

Kývnu k chodbě a on mě následuje. Srdce mi nevyzpytatelně buší, jak svírám kliku dveří. Do toho pokoje jsem od té doby nevstoupila. „Tohle… tohle je Melina a Calova ložnice. Nejsem si jistá, v jakém je stavu. Ale má velkou postel a můžu ti převléct povlečení.“

Když otočím dveřní koulí, jeho ruka se přesune na mou. „To je v pohodě. Můžu spát na gauči.“

Vydechnu povzdech úlevy. Nevím, proč mě představa, že bych šla dovnitř, děsí, ale vzhledem k Bradyho panickému výrazu, nejsem sama.

„Můžeš mít mou postel, jestli chceš.“ Ukážu na vedlejší pokoj a otevřu dveře. „Vím, že je to jen dvojitá postel, ale tohle je teď asi tvůj dům a já budu víc než šťastná, když budu spát na gauči v kanceláři.“ Moje postel je ustlaná a naštěstí jsem nenechala venku nic trapného. Ne že bych tu měla moc věcí.

„Katherine, neblázni. Nevykopnu tě z tvojí postele. Já budu spát v kanceláři.“ Jeho oči se zmítají po mém pokoji a vydá těžký povzdech, přičemž nakrčí obočí při pohledu na vlastní výdechy. Intenzivní zelené oči skočí k mým. „Je tady zima.“

„Z nějakého důvodu mi v pokoji nefunguje topení, takže se musím nabalit. Možná si myslíš, že Texas je vždycky horký, ale v noci tady v kopcovitém kraji začne být někdy pěkná zima. Měla jsem nechat dveře otevřené, aby tu nebylo tak chladno, ale mám přímotop, takže to pomáhá.“

„Tyhle věci jsou nebezpečné. Podívám se na to, abych ti topení opravil.“

„To je v pohodě. Vím, že toho máš na starost hodně. Jsem v pohodě. Namouduši. Ale pokud mě ráno uvidíš, jak vypadám jako Stay Puft Mashmallow Man, to je důvod. Jen se nesměj.“

Ukážu na něj vyčítavým prstem a on se uchechtne. „To bych nikdy neudělal.“ Jeho výraz začne být vážný. „Ale topení ve zbytku domu funguje?“

Rozpačitě přikývnu. „V obýváku začne být chladno, protože je to starý dům, kde táhne, ale dětský pokoj, Melina ložnice a kancelář jsou úplně v pohodě. Většinou je to tento pokoj, kde z nějakého důvodu nezačne být teplo.“

Zatímco se mračí, přikývne a následuje mě do kanceláře. I když jsou dveře otevřené, pořád je tak trochu cítit jako Cal, jako káva a nejslabší náznak hřebíčkových cigaret, které potají v noci kouřil. Zatímco polykám neočekávaný příval emocí, rozsvítím stojací lampu, která spustí teplé světlo.

Na jednom konci pokoje přetéká rustikálně vypadající stůl poštou a složkami z konopného papíru. Cal byl dobrý s čísly. Ne tak dobrý v organizaci.

„Někde pod tím nepořádkem najdeš Calův notebook.“ Brady se rozhlídne a já ukážu na plochou obrazovku televize, která je připevněná nad policí s knihami. „PlayStation je zapojený, jestli se chceš zchladit.“ Zvedne obočí a já se usměju. „Vím, jací jsou chlapi. Chtějí posedávat kolem ve spodním prádle a škrábat se, zatímco hrají Call of Duty.“

Zasměje se, vypadá trochu v rozpacích.

Zamířím do chodby, abych ze skříně popadla několik dek a polštářů a vrátím se, abych našla Bradyho, jak studuje zarámovanou fotku na zdi. Po minutě si taky dovolím se podívat, ale v sekundě, kdy to udělám, si přeju, abych to nedělala.

Moje ruce se utáhnou kolem ložního prádla, když zaregistruju Mel a Cala, kteří se usmívají do foťáku jako dva blázni, zatímco drží Bellu. Něco hluboko v srdci mě při tom pohledu bolí.

Odkašle si. „Takže byli šťastní?“

Ta slova se ze mě vyhrnou. „Ano. Moc. Byli tak zamilovaní. Někdy, když se na sebe dívali, to bylo, jako by nikdo jiný neexistoval. Což pro ně bylo skvělé.“ Nakrčím nos. „Trapné pro někoho jiného.“

Když vzhlédnu, usmívá se, ale pak si otře zadní část krku a pevně stiskne rty. „Nesnáším, že to znovu vytahuju, ale máš nějakou představu, proč si máma myslela, že Izzy byla tu noc s rodiči? Jasně si pamatuju, jak říkala „ztratili jsme i dítě“ a prostě nevím, jak se mohla takhle zmást.“

Myslím na tu noc, fakt o ní přemýšlím, a najednou si uvědomím svou chybu. Do očí mě bodne žár a zamrkám ho zpátky. „Já… Je to moje chyba. Moc se omlouvám. Chápu, proč špatně rozuměla tomu, co jsem řekla.“ Odmlčím se, snažím se najít slova. „Mel byla… Mel byla těhotná.“

Jeho oči se pevně zavřou a já bojuju, abych udržela emoce pod kontrolou.

Jeho ticho mě dál párá a spěchám, abych to vysvětlila. „Tu noc jsem byla tak rozrušená. Já prostě… nemyslela jsem. Šerif Tate zavolal tvojí mámě kvůli svolení pro Bellu, aby tu zůstala. Pak mi řekl, abych taky zavolala. Narovinu, pravděpodobně to pro mě nebyla nejlepší chvíle, abych s někým mluvila.“ Zhluboka se nadechnu, vzpomínám na záblesky té noci.

„Udělala jsi to nejlepší, cos mohla.“ Jeho hlas je měkký a překvapivě jemný. „Musela být v šoku.“ Vypustí vyčerpaný povzdech. „Víš, po těch hovorech měl táta infarkt a spěchala za ním do nemocnice.“

„Oh, Bože.“

„Chci říct, řekla mi, že mluvila se šerifem, ale očividně nedokázala pochytit všechno.“

„Ale za to se omlouvám. Neměla jsem toho na ni tolik naložit. Přísahám, že jsem neměla v úmyslu ji traumatizovat.“

Jeho oči po mně přejdou. „Neobviňuj se. Tu noc to bylo posrané. Vím, že nic z toho není tvoje chyba.“

Slyšet ta slova je jako rána do hrudi a náhle nemůžu dýchat. Bože, to hyperventiluju? Upustím povlečení a rukama si zakryju oči, příliš zděšená, než abych mu řekla pravdu. Bude tě nenávidět.

Z mých rtů unikne přidušený zvuk. Zní cize, jako by vycházel z někoho jiného, ale ramena se mi třesou a nemůžu chytit dech.

Než vím, co se děje, obalí mě do objetí a dnes večer podruhé taju do jeho náruče. Je silná a teplá a tak utěšující.

Najednou se mi plíce naplní. Dlouze se nadechuju vzduchu proti jeho tričku. Voní slabě po kolínské a pracím prostředku a hřejivém muži, a když se zachvěju, jeho držení se zpevní.

Šeptá mi do vlasů: „Bude to v pořádku, Katherine. Mám tě.“

Zavřu oči a ignoruju ten vnitřní hlas, který na mě křičí, abych přestala být taková padavka, abych se pochlapila a řekla mu zbytek, ale nemůžu nic dostat přes balvan v hrdle.

Přejde pár chvil a nemůžu nechat tohoto ubohého chlapa, aby se dál zabýval mým ubohým zadkem. Dám mu ruce na pas, abych se odstrčila, ale…

Zatracených šest břišáků.

Měla bych odtáhnout ruce, ale nemůžu. Možná mi nedostatek kyslíku zdeformoval mozek, protože na mě hlava křičí, abych ho pustila, ale moje prsty mají vlastní hlavu… a začnou mačkat jeho pevný sval. Znehybní a pak se odsune. Oh, Bože. Co to dělám? Chystám se běžet a schovat se pod přední verandu, když se zasměje.

Nakloním hlavu nahoru, jakože nahoru, protože se tyčí nade mnou. Vypadá rozpačitě. A pak se zasměju.

„Jsi… jsi lechtivý?“

Vyrovná svoje rysy. „Nah.“ Pokrčí rameny a odvrátí pohled.

„Haha. Zákon gangu je lechtivý.“

Jeho hlava couvne. „Jak jsi mi to řekla?“

Vypustím slabý smích, doufám, že není dotčený a zamumlám to znovu.

„Katherine,“ řekne bez hnutí brvou.

„Co? Dnes jsi sem přijel a vypadal jsi, jako bys chtěl někoho bodnout. Myslím, že ta přezdívka sedí.“

Zavrtí hlavou, ale nedokáže skrýt úsměv na rtech. Uvědomím si, že jsem na něm pořád zcela nalepená, a začnu se odsunovat. „Okay, no, vypadnu od tvých chloupků, než začnu znovu šílet. Díky, víš, že jsi mě nechal brečet ti na rameni nebo“- divoce na něj mávnu „- nebo cokoli to bylo. Přísahám, že obvykle nejsem blázen. Jen jsem dny nespala a začínám být trochu šílená, když nemůžu spát. Myslím, fakt šílená. Jako na vysoké během závěreček to jsem fakt“-

„Katherine.“

Pusa mi bleskem sklapne a ti motýlci mi v břiše znovu dělají výtržnosti. Proč miluju to, jak říká moje jméno?

Jemně mi stiskne ruku. „Byla jsi úžasná. Děkuju za neuvěřitelnou večeři a za to že jsi byla tak příjemná. Můžeš mi na rameni plakat kdykoli.“ Usměje se a na levé tváři mu vyskočí dolíček. „Ale možná nám seženu nějaké záchranné vesty, jen pro případ.“

Zatímco se nutím k zamračení, zavrčím: „Hardee har har.“ Ustoupím, zvednu jeho povlečení, které jsem před pár minutami upustila a přehodím ho přes gauč. „Chovej se jako doma. Křič, když budeš něco potřebovat.“

„Nastavím si budík na brzo. Musím se nahlásit tátovi a zavolat do pohřebního ústavu a Calovu právnímu zástupci, ale naházím seno nebo podojím ty tvoje kozy nebo cokoli, co potřebuješ. Jen mě správně nasměruj.“

Odfrknu si. „Nemyslím si, že dokážeš podojit naše kozy. Chci tím říct, že mají bradavky, ale…“ Co na Boží zelené zemi to zrovna říkám?

Obočí se mu zvedne k vlasové linii a pak se oba rozesmějeme. Pokrčí rameny. „Pak budu držet ruce od jejich bradavek dál. Teď jsem si k tomu udělal v duchu poznámku. Nedotýkat se kozích bradavek. Hotovo.“

Jsem si pěkně jistá, že se červenám až k mým prstům na nohou. Vystartuju ke dveřím, než můžu říct něco jiného idiotského. „Podívej, zítra se zabydli. Vyřiď si hovory. Mám všechno pod kontrolou. Namouduši, cítím se teď stokrát líp, když jsi tady. A seženu si tě, pokud budu něco potřebovat.“

Popřeju mu dobrou noc, a s trhnutím za sebou zavřu dveře a s hlubokým povzdechem proti nim ochabnu. Vážně, co se to se mnou děje? Musí si myslet, že jsem šílenec.

Kde je ta holka, která vždycky měla svoje chování pohromadě? Kéž bych věděla. To byla celá pointa toho, že jsem přijela na Melinu farmu. Ale právě teď se ani neblížím tomu, abych na to přišla.