S&S - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

O Theovi si téměř všichni až na výjimky myslí, že je mrtvý, a Damian si začíná s Tommasem vyjasňovat své postoje. A vzpomínáte si na útoky na začátku celého příběhu? Viníci začínají spatřovat světlo světa…                 Sinnel

Něco bylo špatně.

Od okamžiku, kdy Damian bez jediného slova, které by řekl někomu jinému než své manželce, odešel z klubu, to Evelina věděla. Jejím obavám nepomáhalo ani to, že Lily dál seděla v boxu, zuby si kousala palec a v ruce svírala telefon.

„Je tu tvůj otec,“ řekl Tommas tiše.

Riley vstoupil do klubu, za ním vešli dva muži ve vkusných oblecích. Courtney byla jako obvykle zavěšena do Rileyho paže, na tváři měla svůj obvyklý umělý úsměv.

„Půjdu ho pozdravit.“ Tommas se vydal směrem od Evelinina boku. „Proč si nejdeš promluvit s Lily? Bez Damiana tu vypadá příšerně osamoceně. Ani jsem si nevšiml, že odešel.“

„Musel jít na toaletu,“ lhala Evelina.

„Možná. A já bych měl zkontrolovat svou mámu. Bůhví, že Serena a klub nikdy nejdou moc dobře dohromady.“

Tommas nechal Evelinu o samotě a jí to nevadilo. Jejich večer se zatím skládal ze zdravení lidí a zdvořilostí, zatímco alkohol tekl proudem. Evelina nikdy nebyla dobrá s mluvením s opilými lidmi, pokud nebyla opilá i ona.

„Ahoj,“ řekla Evelina Lily.

Lily zvedla hlavu od svého telefonu. V jejích rysech se zračilo znepokojení. „Ahoj, Eve.“

„Kam šel tvůj manžel? Nemyslím si, že bych kdy viděla, že by tě nechal o samotě na víc než pět minut.“

„Ehm… prostě musel vyběhnout ven, aby mi přinesl něco, co jsem zapomněla.“

Dřív, než se mohla Evelina své kamarádky na tu lež zeptat, zazvonil Lilyin telefon. Lily vyskočila z boxu a rychle hovor přijala.

„No?“ požadovala Lily.

Evelina jedním okem sledovala svou kamarádku a druhým hosty novoroční party za sebou.

„Dobře. Takže je v pořádku.“ Lily si hlasitě vydechla. „Ehm… Tommas, Riley. Jejich lidi, z většiny… Ne, ne Joel. Ještě ne.“

Lily se rychle rozloučila a bylo to něco, co znělo zatraceně podobně, jako Miluji tě.

Byl jen jediný člověk, kterému by Lila říkala ta slova. Damian.

Evelina se otočila zpátky ke své kamarádce a zeptala se: „Takže on vyběhl ven, aby ti donesl něco, co jsi zapomněla, jo?“

Lily zajela očima k lidem za zády Eveliny. „Něco se stalo.“

Evelině spadlo srdce. „Něco špatného?“

„Jo, svým způsobem. Myslím, že je v pořádku, ale stále je to špatné.“

„Co to bylo?“

„Theo -“

Někdo popadl Evelinu za paži, čímž přerušil její hovor s Lily.

Theo, co?

Theo, co?

Když se Evelina otočila a setkala se s Tommasovým vyrovnaným výrazem, bylo to to jediné, na co dokázala myslet.

„Eve, máme hosty. Buď zdvořilá. Dokonce, i když je to díky nim těžké.“

Při Tommasových temných slovech, které jí řekl do ucha, necítila žádnou naději. Když se otočila na podpatku, po páteři jí přejel mráz. Uviděla, jak do místnosti vešel Joel. Po jednom boku měl Abriellu, po druhém Chloe Belli. Skvělé.

To jediné, co Evelina skutečně chtěla, bylo zatraceně zpovídat Lily tak dlouho, dokud by z ní nedostala informace o Theovi. Nebyl pozván na party? Měla telefonní číslo, které jí dal, aby mu napsala nebo zavolala, pokud by něco potřebovala, ale svůj telefon měla spolu se svou kabelkou a kabátem v Tommasově kanceláři.

„Pojďme je pozdravit,“ řekl Tommas a táhl Evelinu po parketu klubu. „Vypadá to, že tvůj otec tam míří také.“

„Všichni byli hned u vstupu zkontrolováni a byly jim odebrány zbraně, že?“ zeptala se Evelina.

Jako vtip to myslela jen napůl.

Tommas pokrčil rameny. „V tomhle životě věrnost lidí sahá jen tak daleko, jak mají hluboké kapsy. Dokonce i věrnost mých lidí.“

„Skvěle.“

„Nedělej si žádné obavy. Nemyslím si, že se tu Joel ukázal z nějakého jiného důvodu, než aby Rileymu ukázal svůj vzdor. K tomu, aby bosse nasral, stačí jeho pouhá přítomnost.“

„Nikdy jsem nepochopila, proč mu dal Riley tak vysokou pozici. Joela nesnáší.“

„Protože Riley nechtěl žádné další boje a tvůj bratr Joelovu sestru zbouchnul,“ řekl Tommas prostě. „Tohle by představovalo šílenou ostudu. Pokud by Riley neudělal něco, aby uspokojil Joelovy požadavky, došlo by ke krveprolití. Tohle byla ta nejlepší možnost, jak to zvládnout.“

Evelina se zastavila a vytrhla svou ruku z Joelova sevření. „Co to sakra znamená?“

Tommas zamrkal. „Prosím?“

„Jak chce Riley Joela zvládnout?“

„Já -“

„Neříkej, že to nevíš, Tommasi.“

Všechna Evelinina podezření ohledně otce se vrátila s ještě větší silou. Střelba na její auto, manželství s Tommasem a teď odstranění Joela ze seznamu pozvaných na party jen proto, aby toho člověka naštval.

Evelina narovnala ramena a rozhodla se, že konečně dostane nějaké odpovědi. „Má můj otec v záměru způsobit problémy tím, že by obvinil Joela a mohl toho člověka dostat ven, aniž by někdo dělal poprask?

A zase, uvědomila si Evelina. Ten, kdo přebral vinu, byl místo Thea Joel.

Co se muselo stát?

Evelina zabodla prst do Tommasova hrudníku. „Můj otec se snaží najít důvod, proč zabít Joela, nebo dělá vše pro to, aby se Joel sám dostal do situace, aby byl zabit? Theo je obětí pro lidi jako jsi ty a můj otec, kterou jste ochotni udělat, ať už tím, že by šel Joel po něm, nebo by se stal další náhodnou obětí jen z toho důvodu, abys na konci dostal to, co chceš?“

Tommas  na okamžik zaťal čelist. „Ne zcela.“

„Tohle nedává smysl. Buď ano, nebo ne, Tommasi.“

„Ano, dává to smysl. A někteří z nás se snaží napravit chaos vedlejších škod, Eve, ale když se Riley pustí do svých vlastních věcí, je to zatraceně těžké. Naneštěstí jeho věci nejsou takové, co říká všem ostatním. Nebo aspoň ne mně. Snažím se. To je to jediné, co ti můžu říct. Snažím se.“

„Snažíš se o co?“ zeptala se tiše.

„Snažím se zajistit, aby se někteří lidé nestali zatracenými obětmi.“

Theo.

„Teď,“ dodal Tommas drsně, „se na ty lidi usměj a dělej to, v čem jsi dobrá, Evelino.“

Evelina se donutila Tommase nepraštit. „Táhni k čertu.“

„Mám překvapení, srdíčko. Já už tam nějakou dobu jsem. Ženy jako ty, to zatraceně nijak neusnadňují.“

„Tuším, že máš své vlastní důvody pro to, že chceš, aby byl Joel pryč, že?“ zeptala se Evelina, když hodila pohledem směrem k Abrielle Trentini.

„To ano,“ řekl Tommas. „A teď pojďme.“

Evelina. Rozzlobenější a zmatenější než dřív, nechala Tommase, aby ji vedl zbytek cesty po parketu, a mohli pozdravit nežádoucí nově příchozí. Pár okamžiků předtím, než tam přišli, k Joelovi a Abrielle dorazil Riley.

„Joeli,“ řekl Riley s falešným úsměvem. „Jsem překvapený, že tě tu vidím. Jsem si poměrně dost jistý, že po nedávných událostech byl Tommas instruován, aby pro tuhle party odstranil tvé jméno ze seznamu pozvaných. To poslední, co potřebujeme, je další ukázka náladovosti Trentini.“

„Tu informaci jsem dostal až v době, kdy jsem už byl na cestě sem,“ odpověděl Joel. „Usoudil jsem, že vzhledem k tomu, že jsme spolu se sestrou již byli oblečeni a na cestě sem, tak proč si nevychutnat večer spolu se zbytkem vás. Jsem si jistý, že na večer dokážeme naše problémy odložit, že?“

Evelina hodila po Abrielle ostražitým pohledem. Abriella se chovala tak, jako by Evelina vůbec neexistovala. Dokonce nevěnovala pohled ani Tommasovi. Nicméně, to nebylo nic nového.

„Tommasi?“ zeptal se Riley.

„Udělal jsem to, co jsi chtěl,“ řekl Tommas.

„To, co jsem chtěl -“

„Tu informaci jsem poslal, Riley.“

Riley vrhl po Tommasovi podrážděný pohled. „Vidím, že pozdě.“

Co tu Evelině unikalo?

Tommas směrem k Joelovi zdvořile přikývl. „Jak jsi řekl, užij si večer. Pokud jsou nějaké problémy, můžu je vyřešit. Zní to dobře?“

Joel střelil po svém starém příteli s odmítavým pohledem. „Zní to dobře.“

„Dobře.“

Joel kývl k Abrielle. Oba dva se bez ohlédnutí vnořili do davu. Od jejich odchodu neuplynulo ani pět vteřin a Riley se otočil směrem na Tommase.

„Co to sakra bylo?“ vyštěkl Riley.

„Nechápu, o čem mluvíš,“ zamumlal Tommas.

Evelina od Tommase o kousek ustoupila. Nelíbilo se jí, jak její otec právě teď vypadal. Jako by byl připravený každou zatracenou vteřinou vybouchnout. Ten jeho pohled viděla už mnohokrát a byla si hodně dobře vědoma toho, co dokázal způsobit.

„Byl na seznam připsán DeLuca tak, jak jsem požadoval?“ zeptal se Riley.

„Ano,“ odpověděl Tommas.

„A Joel si toho byl cestou sem vědom?“

Tommas pokrčil rameny. „To nemůžu s jistotou říct. To jediné, co vím, je to, že jsem Joelovi nechal vzkaz o tom, že on není zvaný. Zbytek už je tvůj bordel, bossi. Ne můj.“

„Celým záměrem bylo obvinit -“

„Tvým. Můj není ten samý.“

Riley zaťal zuby. „Vidím.“

Jakou hru tu Tommas hrál?

**********

„Ty!“

To jediné, co Evelina slyšela, než ji Tommas hrubě šťouchl do boku, bylo tohle jediné zasyčené, rozzlobené slovo. Jen stěží zadržela překvapený výkřik. Damian popadl Tommase za kraje saka a prakticky ho zatáhl do tmavé chodby.

Když to Damian udělal, prstem ukázal na Evelinu a zavrčel: „Zůstaň zasraně venku.“

Evelina přikývla, ale nemohla nic slíbit.

O pár vteřin později zaslechla tvrdý úder. Jako by na zeď narazilo něčí tělo. Evelina nakoukla za roh. Zjistila, že teď byl Tommas přišpendlený ke zdi a Damian se na svého bratrance mračil.

„Kde jsi byl?“ zeptal se Tommas.

„Zasraně dostat Thea ven z města dřív, než si z něj někdo pokusí urvat další libru masa.“

Vypadalo to, že při tom prohlášení z Tommase všechna bojovost vyprchala. „Šel po Theovi.“

„Co to kurva děláš?“ zeptal se Damian. „Jsi do té holky takový blázen, že děláš pitomé sračky, co?“

Tommas si přejel rukou po obličeji a povzdechl si. „Damiane -“

Damian znovu vrazil Tommasovým tělem o zeď. „Čekám odpovědi. Nic jiného, chlape. Tak jako tak si je zjistím. Víš, že je to zasraná pravda.“

„Věřil jsem špatnému člověku.“

Vypadalo to, že se Damian na krátký okamžik uklidnil. „Ten pocit znám.“

„Snažil jsem se to napravit, D.“

„Ano?“

„Snažil jsem se to dneska večer udělat. Ale z větší části jsem nevěděl, co měl Riley sakra v plánu. Myslel jsem, že možná plánuje něco tady, a že bych na to mohl po očku dohlédnout a zastavit to. Všechny ty hrátky, které jsem dělal se seznamem hostů, tak to mělo vypadat jako laskavost pro Rileyho s jeho hrátkami mezi Theem a Joelem.“

„Bell,“ vyplivl Damian.

Tommas svraštil obočí. „Kdo?“

„Belli – Bell. Říká ti to teď něco?“

„Jako rodina Belli?“

„Jo, kreténe. Oni.“

„Joelovou dívkou je Chloe. Myslím tím, pokud jí tak chceš říkat,“ řekl Tommas. „Ale z většiny ji prostě jen využívá k tomu, aby si zašukal, když cítí tu potřebu. A ty víš -“

„Ne, nemusíš mi to objasňovat.“

„Taky jsem ji viděl během posledních pár měsíců točit se kolem Rielyho.“

Když Evelina pobírala všechny ty informace, srdce jí vyskočilo až do krku. Její podezření ohledně otce teď měla potvrzené přímo před sebou. Co teď bude dělat?

„Dělám to, co Riley chtěl,“ řekl Tommas tiše. „Nechal jsem ho, aby si myslel, že mě v celé té věci mezi mnou a Joelem, využívá. Je mi to jedno, D.“

„Protože jsi věděl, že mezi vámi dvěma jsi to ty, kdo by vystoupal až na vrchol.“

„Jo.“

„A pak bys dostal Abriellu.“

Tommas se opřel o zeď.

„I když jsem nemohl dovolit, aby na sebe bral vinu Theo. Ne poté, co jsem zjistil...“ Tommasův hlas se vytratil. „Tak jako tak, nemohl jsem ho nechat, aby se stal něčím obětním beránkem jen kvůli nadějím, že by Riley mohl získat to, co chtěl. Usoudil jsem, že pokud Riley hodně moc chtěl, aby Joel zmizel, pak by si našel svůj způsob, jak to zařídit.“

„Ale vina by i tak stále padala na Thea.“

Tommas přikývl. „Jo.“

„Kdo zapálil auto?“ zeptal se Damian.

„Riley.“

„Kdo střílel ten den, kdy byl Theo s Eve?“

„Já,“ řekl Tommas tak tiše, že to Evelina skoro neslyšela.

Evelina při těch slovech pocítila bolest přímo v žaludku. Ve všem toho bylo zapojeno mnohem víc věcí, než si uvědomovala. Nevěřila nikomu kromě muže, který, pokud v předchozích Damianových slovech byla nějaká pravda, už dokonce zjevně nebyl ani ve městě.

„Ohledně té práce s autem – to bylo z Rileyho hlavy?“ zeptal se Damian.

„Ne. To bylo celé moje. Riley už měl v hlavě zasazenou myšlenku na to, aby se zbavil Joela. Jednoduše jsem si pomyslel, že když dojde v bordelu v jeho rodině, tak by do toho mohl Riley brzo praštit. Místo toho byl z toho všeho obviňován Theo a od toho okamžiku se to všechno začalo nabalovat jako neřiditelná sněhová koule.“

„Theo si myslí, že tu noc po něm šel Joel,“ řekl Damian.

„Riley pravděpodobně chce, aby si to tak mysleli všichni. Vím, že se včera večer ještě s někým dalším vydal na Theovo území. Možná to byl Bell. Omlouvám se, chlape,“ řekl Tommas. „Můj cíl nemá s Theem nic co do činění, ale všechny ty sračky, co se děly s Theovým gangem na ulici, na něj v případě hledání viníka ukázaly hned na prvním místě. Joel jen využil příležitosti. Nevím proč, ale drží se toho, jako by se snažil najít důvod, proč po Theovi jít.“

Damian si odkašlal. „Ty víš proč. Řekl jsem ti to.“

„Joel zabil Dina.“

„Theo ví, že to byl Joel,“ řekl Damian. „A na té večeři, kdy řekl Joeli, že není stejný jako Dino a viděl by Joela přicházet, Theo učinil velice veřejné prohlášení. Možná, že Joel nechtěl, aby se to dostalo ven. Je jen logické, že by se Joel snažil najít důvod, proč se zbavit nepřítele. Ale v případě Rileyho – tam jsem z hlediska motivů ztracený.“

„Nemusíš,“ zamumlal Tommas ztěžka. „Theo byl snadný cíl. Když ho Joel obvinil, Rileymu nevadilo, aby u toho Joela jen přikrmoval. Pro Rileyho to představovalo nejjednodušší a nejrychlejší způsob jak začít něco, co by dostalo Joela ven ze hry.“

„Ale Theo -“

„Byla to jen náhodná oběť a Rileymu nevadilo podstoupit ji. Vzpomínáš si, jak blízko měl k Rileymu Ben, D. Když byl Theo ještě dítětem, tak Theo byl pro Rileyho jen špatnou krví.“

Damian ztuhl. „O tom jsem takhle neuvažoval.“

„Měl bys. Znal jsi Bena. Věděl jsi, že kdykoli dostal šanci, tak Thea i Dina zmlátil na sračky a Riley byl jen jedním z lidí, kteří mu při tom mnohokrát pomáhali. Riley jednou Thea kovovou židlí skoro zabil. Ben přitom prostě jen stál a nechal ho, aby to dělal. Špatná, špatná krev, Damiane.“

Evelina se znovu stáhla za roh. Zády tvrdě dopadla na zeď a klesla podél ní k zemi.

Zneužívání.

Theo byl zneužívaný. Svým strýcem. Pravděpodobně i Evelininým otcem. Čím víc přemýšlela o Theových problémech s tmou, jeho nočních můrách, o kterých mluvil, a jeho dalších zvláštnostech, tím víc to dávalo smysl.

Nemohla dýchat a v srdci jí začala narůstat bolest. Teď, víc než kdy jindy, si přála, aby s Theem mohla mluvit.

O pár minut později z chodby vyšli Damian s Tommasem. Ani jeden muž po právě absolvované konverzaci nevypadal ani o špetku hůř. Evelina už byla zpátky na nohách a čekala na Tommase.

„Eve,“ řekl.

Tommas jí nabídl ruku.

Evelina ji odmítla.

Damian se zasmál. „Eve, jestli zapomínáš na své místo, tak s Theem trávíš až moc času.“

Pohledem zajela směrem k Damianovi. „Prosím?“

„Theo porušuje pravidla, že?“ Damian po ní v úsměvu blýskl bílými zuby. „Když začneš od někoho přebírat jeho zvyky, musíš k němu mít až příliš blízko.“

Evelina konečně pochopila, co říkal. Damian o ní a Theovi věděl.

„Je v pořádku,“ řekl Damian. „Myslím tím Thea. Je v bezpečí.“

„Děkuji.“

Evelina to potřebovala slyšet mnohem víc, než by kdy Damian mohl pochopit.

Tommas střelil po Damianovi pohledem, který Evelina nedokázala rozluštit.

„Co?“ zeptala se.

„Za pět minut,“ řekl Tommas, „budeme my všichni předstírat, že Theo v pořádku není.“

„Proč?“

Damian si strčil ruce do kapes. „Dneska večer někdo chtěl, aby skončil mrtvý. Chceme, aby ten člověk věřil tomu, že Theo mrtvý je.“

„Myslíš tím mého otce.“

Tommas se zasmál. „Poslouchala jsi úplně všechno, že?“

„Ano,“ připustila Evelina.

„Je mi to líto, Eve,“ řekl Tommas. „Ohledně střelby na to auto a to, co následovalo. Omlouvám se.“

„Ne, nemyslím si, že je ti to líto.“

O pět minut později Evelina sledovala, jak se v davu hostů v klubu začalo šeptat o nehodě a o tom, že byl do střely zapojený Theo DeLuca. Vypadalo to, že nikdo celý příběh neznal. Nikdo neznal žádné skutečné podrobnosti. Ale jedna věc se přetřásala neustále.

Theo byl mrtvý.

*********

„Proč nemůžu jet domů se svým bratrem?“ zeptala se Evelina.

Tommas zaparkoval své auto a pak vypnul motor. Sledoval, jak Damian zaparkoval své vlastní vozidlo a pak pomohl své ženě vystoupit. „Možná budou po dnešní noci problémy, Eve. To je to, kam tvůj otec celý večer směřoval. Chci, abys byla někde v bezpečí. Navzdory tomu, co si možná myslíš o mně a o tom, co jsem udělal, existoval důvod, proč ani jedna z mých kulek nezasáhla ani tebe, ani Thea.“

Evelina ho odmítla poctít odpovědí.

„Damian s Lily mají bezpečný domov na území DeLuca,“ řekl Tommas.

„Svatba mého bratra je už za pár dní.“

„Připojíš se tam spolu s Damianem a Lily.“

„Právě teď tě skutečně nemám ráda,“ řekla Evelina tiše.

„To nemusíš. Jednoduše mi věř, že to napravím.“

„Podle toho, co jsem pochopila, jsi dneska v noci Thea skoro zabil.“

„Tvůj otec. Ne já,“ odpověděl Tommas stejně rychle. „Damian čeká. Zítra ti přivezu tvou tašku. Jsem si jistý, že Alessa ví, kde máš věci, které máš připravené na svatbu.“

Evelina nepotřebovala, aby jí to znovu opakoval. Vystoupila z auta a jeho dvířka zabouchla mnohem silněji, než bylo nezbytné. Ještě se nedostala ani před auto a Tommas už couval pryč.

„Lily už šla dovnitř,“ informoval ji Damian. „Je unavená.“

„A ustaraná,“ řekla Evelina.

To byla i ona.

Tak strašně moc.

V srdci se jí usídlila prázdnota. Vůbec to nečekala. Než byl Theo pryč, vůbec si to neuvědomovala, ale přála si, aby tam byl. Teď by to však pro něj nebylo bezpečné.

„Ano, umím si představit, že tak na tom jsi i ty,“ zamumlal Damian.

Evelina se na toho člověka nepodívala. „Jak to, že to víš?“

„Theo mi to řekl.“

Dobře, tedy…

„Měla bys vědět,“ dodal Damian a na Evelinu se mírně usmál, „že si myslím, že mu na tobě hodně záleží, a to i když si to nechce přiznat.“

„Proč to tak je?“

„Protože Theo se nezapojuje do věcí, které by mu mohly přinést potíže, a to navzdory tomu, že to tak vypadá. On je chytrý. Velice chytrý.

„Zaplést se se mnou není vůbec chytré.“

„Ne,“ souhlasil Damian. „A pokud je ochotný vzít to riziko na sebe, tak tuším, že se ptá sám sebe, co by z toho mohlo vyplývat. Zajímalo by to tebe?“

„Když je můj otec naživu, tak vůbec.“

Damian se zamračil. „A kdyby nebyl naživu?“

„Je naživu, takže tvoje otázka je bezpředmětná.“

„Moje otázka je hypotetická, Eve.“

„Neřeším fantazie,“ řekla a prošla kolem něj, aby vstoupila do domu.

V srdci na ni pravda křičela mnohem hlasitěji, než jakákoli slova.

Teď o tom přemýšlela celou dobu.

*********

„Hej,“ řekl Damian, který strčil hlavu do obývacího pokoje.

Lily zvedla hlavu od knížky, kterou si četla. „Jo?“

„Právě volal Theo. Je usazený a v bezpečí.“

Když se Lily zabořila do pohovky, Evelina cítila, jak její tělo opouštělo napětí. Byly zatracené dvě hodiny ráno. Lily odmítla jít spát do doby, než jí Damian neřekl o Theovi. Evelina na tom nebyla o moc lépe.

„Jo?“ zeptala se Lily.

„Ano. Teď půjdeš spát, srdíčko?“

Lily se zasmála. „Budu o tom přemýšlet.“

„Odnesu tě nahoru, Lily,“ varoval ji Damian.

Nad slovy svého manžela mávla rukou. „Dej mi ještě pár minut.“

„Dobře.“

Jakmile Damian ze dveří zmizel, Lily se vrátila zpátky ke své knížce. Pak se velice tiše zeptala: „Kdy se mi to chystáš říct, Eve?“

Evelina odvrátila hlavu od sitcomu, který běžel v televizi. „O čem?“

„O tobě a mém bratrovi.“

Nedokázala vytvořit žádná slova.

Evelina se snažila – bože, snažila se – ale nic nevycházelo ven.

„Dokonce to ani nepopíráš,“ poznamenala Lily, aniž by zvedla oči od své knížky.

„Nechci ti lhát. Jsi mou nejlepší kamarádkou, Lily.“

Lily konečně zvedla oči a setkala se s pohledem Eveliny. „Víš, na tomhle místě sedíš už čtyři hodiny a jen stěží ses pohnula. Od okamžiku, kdy jsme dorazili, jsi se mnou nemluvila. Zírala jsi na svůj telefon, jako bys čekala na hovor. S Tommasem spolu v romantickém směru nic nemáte a každému, kdo má aspoň dvě mozkové buňky, je to jasné. Děláš si obavy, jsi neklidná a máš strach. Kvůli někomu. Stejně tak jako já. Ten jediný člověk, kterého se to právě teď může týkat, je Theo.“

Evelina spolkla knedlík, který měla v krku. „Je to on. Máš pravdu.“

„Takže kdy ses mi to chystala říct?“

„Není to tak, že spolu něco jsme. Není moc co říct.“

„Něco jste,“ řekla Lily. „Znám Thea. Ty jsi něco, Eve. Jak dlouho?“

Evelina o tom musela přemýšlet. „Na to je těžké odpovědět, Lily.“
„Zkus to.“

„Od doby, kdy mi bylo osmnáct, se Theo v pozadí mého života tak, nebo onak vyskytoval. Flirtoval, tlačil na mé hranice, škádlil mě a další podobné nesmysly. Požádal mě o schůzku a já jsem odmítla. Kontaktoval mě a já jsem ho poslala do háje. Když jsem souhlasila se schůzkou, párkrát jsem ho nechala čekat. Takže jo, je těžké na tu otázku odpovědět, protože to trvalo roky. Aspoň z jeho strany.“

„Myslím, že zjevně i z tvé strany.“

Evelina sklonila oči ke svým rukám. „Pokaždé jsem mu chtěla říct ano. Chtěla jsem mu dovolit, aby mě vzal ven a vidět, co by se stalo dál. Ale i když jsem to nikdy nechtěla, myslím, že jsem uvízla ve své hře na princeznu. Theo nebyl správným druhem prince a já nebyla připravena odložit svou tiaru. Když jsem byla, bylo už příliš pozdě.“

Lily se zhluboka nadechla a knihu, kterou stále držela, odložila stranou. Ruku si přitiskla na svoje stále ještě ploché bříško. „Takže kdy se to změnilo?“

„Krátce předtím, než máma zemřela, mě Theo pozval na balet a já jsem souhlasila.“

„Giselle?“

„Jo. Ty lístky jsi dostala ty, protože když byla máma zabita, tak jsem se na tu večeři vykašlala. A pak minulý měsíc… minulý měsíc jsem na pár dnů skončila s Theem v hotelu.“

Lily si odkašlala a zeptala se: „A?“

„A byly to ty nejlepší tři dny mého života.“

„Tedy dobře.“

Lily se natáhla po své knize a znovu ji otevřela.

„Prostě jen tak? Dobře?“ zeptala se Evelina.

„Prostě jen tak,“ zopakovala Lily jemně. „S Damianem jsem se naučila, že občas si prostě nemůžeme vybrat, komu tu část sama sebe odevzdáme, Eve.“

„Jakou část?“

„Naše srdce.“

Evelina se na gauči napřímila. „Já nejsem… zamilovaná do Thea.“

Byla?

Záleželo jí na něm, ale nebyla do něj zamilovaná.

„Občas nějakou chvíli trvá, než to všechno vyřešíš,“ řekla Lily, jako by věděla naprosto přesně, co se Evelině táhlo hlavou. „Ale neznamená to, že by to bylo o nic méně skutečné, Eve.“

„Láska je nebezpečné slovo a ne to, které bych právě teď použila.“

„Pak mi dej vědět, až se to změní.“

***********

Evelina si před zdobeným zrcadlem opravila linie očních linek. Byla v soukromé místnosti, která byla určena pro přípravu party pro nevěsty, ale teď v té místnosti zůstala Evelina sama. Abriella se zjevně rozhodla, že se připraví někde jinde.

Ne, že by ji za to Evelina vinila.

Jediné varování předtím, než Lily strčila hlavu dovnitř, představovalo jednoduché zaklepání na dveře.

„Ahoj,“ řekla své kamarádce.

Evelina se otočila a doširoka rozpažila. „Jak vypadám?“

„Úžasně,“ usmála se Lily a podala jí mobilní telefon. „Tady, vezmi si to. Ber to třeba jako dodatečný dárek k vánocům či jakkoli jinak.“

Evelina si vzala telefon. „Proč?“

„Za okamžik zavolá. Pět minut a pak se sejdeme u dveří, jo?“

Evelina, stále ještě zmatená, souhlasila. Lily zavřela dveře a Evelina znovu zůstala o samotě.

Díkybohu za to, že dnešek probíhal z většiny hladce. Její otec ji nechal na pokoji a Tommas se držel v bezpečné vzdálenosti. Abriella jí neřekla ani dvě slova a Alessa jen doufala v to, že svatba proběhne v klidu.

Zajímavé bylo to, že se na svatbě své sestry Joel ještě neukázal. Evelinu to nepřekvapovalo. Pravděpodobně v tom měl prsty Riley.

Evelina se otočila zpátky k zrcadlu a upravila si zatoulanou kudrlinu. V ruce jí zavibroval mobilní telefon a při tom zvuku málem nadskočila. Aniž by se podívala na ID volajícího, hovor přijala.

„Ahoj?“

„Princezno,“ ozval se důvěrně známý, medově bohatý hlas.

Evelina se s povzdechem opřela o zrcadlo. „Theo.“

„Kdo jiný, zlato?“

Věděla, že byl v pořádku a v bezpečí. Znala zprávu o mrtvém, spáleném těle, které bylo nalezeno v ohořelých troskách Theova zničeného Stingraye, které představovalo lež pro rozptýlení pozornosti Rileyho. Věděla o všech těch věcech. Nicméně teprve v okamžiku, kdy uslyšela Theův hlas, tomu Evelina skutečně uvěřila.

„Eve?“ zeptal se Theo.

Rychle se probrala ze svého omámení. „Kde jsi?“

„Úplně mimo. Svatba je dneska, že?“

„Ano.“

„Je mi líto, že tě neuvidím ve tvých šatech. Vsadím se, že vypadáš naprosto úžasně.“

Evelina se zasmála. „Jsem si jistá, že bys přišel jen kvůli mně.“

„Dobře. Na tebe by byl ten nejlepší pohled, ale také bych přišel kvůli vínu a koláčkům.“

„Jsi příšerný.“

„Já vím,“ řekl Theo se zasmáním. „Omlouvám se, Eve. Měl jsem ti zavolat už dřív. Lily mi říkala, že sis dělala obavy.“

„To ano.“

„Řekla jsi to mé sestře, co?“

„Došla k tomu sama.“

„Jo. Lily je takhle chytrá,“ řekl Theo tiše. „Jak jde všechno ostatní?“

„Mafie?“

„Ano.“

„Nebezpečně,“ odpověděla Evelina. „Je to nebezpečné a nikomu nevěřím.“

„Dobře. Ani bys neměla.“

Theo na okamžik zmlkl a pak pronesl: „Dobře. Kdo další se tě chystá zachránit, princezno?“

„Přesně.“ Evelina se podívala na dveře a zeptala se: „Mluvil jsi s Damianem?“

„Ano.“

„Takže víš -“

„Všechno,“ přerušil ji Theo rychle. „Právě teď se snažím vymyslet, co s tím vším chci udělat. Byl jsem si jistý, že to byl Joel. Dávalo smysl, aby to byl on. Ale nijak mě nepřekvapuje, že to byl Riley a je smutné, že mě nešokuje ani to, že v jistých věcech měl své prsty i Tommas. Stále si toho musím spoustu přebrat.“

„To i já.“

V pozadí Theova hovoru Evelina zaslechla zvuk ženského smíchu. Pak zaklapnutí dveří a ticho. Okamžitě v krvi pocítila nával horké lávy žárlivosti, která se vařila přímo uvnitř jejího těla.

„Co to bylo?“ zeptala se.

Theo zabručel. „Hmm, co?“

„Slyšela jsem ženu, Theo. Kdo to je?“

„Kamarádka.“

Evelina se při jeho odpovědi zajíkla. Bolela ji. „Kamarádka? Neuvědomila jsem si, že máš kamarádky, ženy, se kterými zůstáváš, Theo.“

Theo náhle vyštěkl smíchy. „Počkat, počkat… Ty žárlíš?“

„Ne,“ řekla Evelina.

„Lhářko. Žárlíš. To je novinka.“

„Dobře...“

„No tak, Eve, ty to umíš lépe,“ vydechl Theo.

„Táhni k čertu, Theo.“

„Hele, na okamžik poslouchej. Nemáš sebemenší důvod pro to, abys žárlila, Eve. Co jsem ti řekl tu noc na vánoční party?“

Evelina si přidržela telefon ramenem a začala poklepávat prsty na zrcadlo. „Že ti na mně záleží.“

„A že mám o tebe zájem,“ dodal Theo a pro své vlastní dobro zněl až příliš samolibě. „Nerozhlížím se nikde jinde, Eve. Nemusíš právě teď začínat s těmi všemi nesmysly, protože to není důležité. Nevidím nikoho jiného kromě tebe.“

„Kdo to byl?“

„Manželka kamaráda. Jmenuje se Kim.“

Vdaná.

Ta žena byla vdaná.

To malé zelenooké Evelinino monstrum zalezlo zpátky. „Aha.“

„A kdybych se podíval na jeho manželku jinak, než jen do jejích očí, tak by mě Gio zabil. Tomu věř,“ řekl Theo a v tónu jeho hlasu nebyl ani sebemenší náznak humoru.

„Zní to tak, že je zajímavý muž.“

„To jsou všichni Marcellové.“

„Jsi v New Yorku,“ řekla.

„Jo, Eve?“

„Hmm?“

„Líbí se mi, když žárlíš.“

Theův hlas zněl naprosto nezbedně a když se převalil přes její smysly, byl cítit jako sex.

Evelina si navlhčila rty a zeptala se. „Ano?“

„Ano, ale i tak to nepotřebuješ.“

„Vidíš jen mě, jo?“

„Jo,“ souhlasil Theo.

„Theo?“

„Jo?“

„Proč jsi mi neřekl o svém strýci a mém otci?“

Theo si odkašlal. „Neřekl co?“

„O zneužívání a všem ostatním. Proč jsi ne-“

„Musím jít,“ řekl Theo rychle.

„Ne, počkej okamžik, Nezavěšuj mi jen proto, že o něčem nechceš mluvit, Theo. Tohle je důležité. Mohl jsi mi to říct.“

Theo si ztěžka povzdechl. „Nakonec bych to udělal. Jednoho dne to udělám.“

„Ne dneska?“

„Ne dneska,“ zopakoval. „Ještě jedna věc.“

„Do toho.“

„Buď v bezpečí.“

Evelinina úzkost se mrknutím oka vrátila. „Snažím se.“

„Dobře, protože mě zasraně zabíjí vědomí toho, že právě teď nemáš nikoho, kdo by ti hlídal záda.“

„Mám tebe,“ zašeptala.

„Ale já tam nejsem, Eve.“

„Vrátíš se.“
Theo vydal temný zvuk. „Vzpomínáš si na to, co jsem řekl v autě cestou do hotelu? O králi a princi?“

Evelina o tom nemusela přemýšlet. Každé slovo, každý dotek, každý okamžik, který strávila s Theem, se nějakým způsobem sám vryl do její paměti. Nemohla by zapomenout.

„Ano,“ řekla.

„Co to bylo, Eve?“

„Že by tě král měl zamknout ve věži.“

„Až se vrátím, skutečně bude litovat toho, že mě nechal uniknout,“ řekl Theo.

Koneckonců, Evelinin otec byl králem, který nosil ukradenou korunu.

„Nezapomínej na princeznu,“ řekla Evelina.

„Myslel jsem, že už dál nechceš být princeznou?“

„Čekám jen na to, až tu tiáru sundám.“

„A spálíš,“ zamumlal Theo.

„Dovolím ti, abys ten oheň zapálil.“

„Eve, to už jsi udělala.“

Měl pravdu.