S&S - 11. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dinův posmrtný dárek k Vánocům, určený pro Thea a Lily. Jak dlouho se podaří, aby tajemství o existenci jistého dítěte stále zůstalo tajemstvím?                   Sinnel

Theo otevřel vchodové dveře od domu své sestry se švagrem právě včas, aby uviděl, jak Damian sevřel Lily v rychlém objetí a přitom ji políbil na čelo. Damian potom ještě rukou pohladil Lily po břiše, než se odtáhl, aby jí upravil jednu z kudrlin.

„Lepší?“ zeptal se Damian.

Lily přikývla. „Ty to umíš.“

„Dobře, srdíčko. O vánocích žádné slzy.“

Theo cítil, že se mu nějak podařilo proniknout do velice soukromého okamžiku mezi jeho sestrou a jejím manželem. Theo s odkašláním otevřel dveře o něco víc a vešel dovnitř, aby oznámil svůj příchod a pár přerušil.

„Ty jsi přišel!“

Když ho sestra sevřela v pevnějším objetí než obvykle, Theo skryl své podmračení. „Samozřejmě, maličká. Proč bych nepřišel?“

Lily s pokrčením ramen o krok ustoupila. „Nevím. Tuším, že se prostě stalo spousty nesmyslů, a možná jsem si myslela, že bys –

„Byl chytrý a držel hlavu při zemi,“ přerušil ji Damian.

Theo pozdravil starého přítele přikývnutím, které mu Damian opětoval. „Ahoj, chlape.“

„Dobrý večer. A tuším i veselé vánoce.“

„Veselé vánoce.“

Lily se dřív, než promluvila, podívala po svém manželovi. „Na tu party u Rileyho byl pozvaný, že?“

Damian přikývl. „Ano.“

„Pak tedy v čem je problém, Damiane?“
„Není tu žádný problém,“ řekl Theo. „Riley prohlásil, že všechno bylo odpuštěno.“

I když Theo netušil, co by sakra mělo být odpuštěno. V té střelbě z auta ani požáru Evelinina auta neměl ani sebemenší podíl. A podle toho, co věděl, si byl zatraceně jistý, že v tom zmatku neměl prsty ani nikdo z mužů gangu DeLuca.

Theo Rileymu a jeho motivům, ať už byly jakékoli, úplně nevěřil. Netušil, proč ho na vánoční party pozval. Nicméně pravidla byla pravidla. Theo nemohl odmítnout bossovo pozvání, a to ani v případě, kdy opovrhoval i samotným vzduchem, který jeho boss dýchal.

„Pokud v tom není žádný problém,“ řekla Lily s rukama podél boků zaťatými v pěst, „… pak proč se můj manžel chová tak, jako by každých pět minut měl zatraceně vyletět přímo z kůže?“

„To je prostě Damian. Je vylekaný.“

„Naser si,“ zamumlal Damian tiše jeho směrem. „Prostě buď večer hodný Theo a nezpůsob žádné sračky.“

„Kdo říká, že bych měl něco takového v plánu?“

„S tebou je to těžké, chlape.“

„No tak, přiznej mi také něco k dobru.“ Theo se ušklíbl. „Koneckonců, jsou vánoce.“

„Ach!“ Lily rozhodila rukama a rychle se otočila. Se šťastným zasmáním a s rozevlátými vlasy zmizela v chodbě.

Theo hodil po Damianovi tázavým pohledem. „Co to je všechno za nesmysly?“

„Šťastný den,“ řekl Damian s mávnutím ruky. „Ty těhotenské hormony jsou bláznivé. Dnešek je dobrým dnem. Neptám se proč. Prostě jsem za to jednoduše vděčný.“

Theo se rozhodl vzít svého přítele za slovo. Těhotenství a děti bylo něco, co Theo ve své blízké budoucnosti neviděl. Neplánoval to ani v daleké budoucnosti. Nechtěl vidět, že by jeho děti nakonec vyrůstaly tak, jak byl vychováván on, nebo jak sledoval, že vyrůstali ostatní. V jeho domově by nebylo žádné zneužívání za zavřenými dveřmi a určitě ne žádné show pro oči ostatních. Nedal by možnost, aby tohle někdo jeho dětem udělal.

A Theo věděl, že pokud by měl děti, tak by navždy byly známy jako děti DeLuca. Děti mafie. Mafiánské principes nebo principessas. Jejich otec by byl vždy gangster – chicagský mafián. Co by to bylo za dětství, když by v sobě musely nést tenhle odkaz? Ne, to by Theo krvi své vlastní krve neudělal. V jeho myšlenkách se děti dokonce ani neobjevily.

„Ten kluk, co sem ten balíček přinesl, říkal, že poslíček, který ho měl doručit přesně na vánoce, za to dostal obrovský bonus,“ řekla Lily vracející se zpátky do chodby. V rukou držela malý balíček, o trochu větší než krabice od bot. „Neotevřeli jsme ho.“

Položila krabici na ozdobný stolek.

„Je adresován tobě a Lily,“ řekl Damian.

Theo mohl vidět štítek s adresou a poznal ten škrabopis. Měl pocit, jako by mu plíce najednou přestaly fungovat. Nehty zarýval do vlastních dlaní.

„Je to od Dina,“ řekla Lily tiše.

„Čekal, že to bude doručeno právě teď, že?“ zeptal se Damian.

Theo přikývl, ale stále zůstal zticha.

„Takže možná, že pro nás měl něco připraveného, co bychom od něj měli dostat jako dárek na vánoce.“ Lily zatahala Thea za sako a přitáhla si ho blíž. „To je milé překvapení. Nemáš radost, Theo?“

To měl. Nebo se aspoň snažil mít. Ale když se díval na tu krabici, všechen jeho hněv a vina se s desetinásobnou silou vrátily zpět. Nebylo úniku před tou přívalovou vlnou smutku, která se mu vlila do krevního řečiště, a kterou cítil kvůli všemu tomu špatnému, co se svou rodinou udělal, včetně smrti Dina. Nezapomněl. Moc dobře věděl, že nemá moc na výběr, aby celou situaci napravil. Balíček byl pro Thea jen další připomínkou toho, že jeho bratr očekával, že bude stále naživu, i když možná s trochou méně svobody než dřív. Stále očekával, že uvidí, jak jeho rodina roste a po vší práci a bolesti, kterou si DeLucové prošli, bude mít na co být pyšný.

A jeho syn… Dinův syn…

Theo tam dokonce odmítl jít.

„Otevři to,“ řekl Theo nešťastně.

Jeho pocity sestru netížily. Lily byla tím překvapením očividně nadšená a Theo dokázal chápat, proč. Dinovou smrtí hodně trpěla. Stále cítila množství viny za všechny ty roky, kdy své bratry odtlačila stranou a dobu, kdy mohli být spolu, promarnila. Theo se svou úzkostí nehodlal její štěstí zničit.

„Jo?“ zeptala se Lily. „Jestli chceš počkat, můžeme to udělat až po té večerní party.“

„Ne. Otevři to, maličká. Podívejme se, co je uvnitř.“

Damian přešel přes halu a vytáhl malý kapesní nůž. Když si ho Lily od manžela snažila vzít, Damian plísnivě zamlaskal jazykem a pak rozřízl pásku, která držela víko krabice.

„Mohla jsem to udělat,“ zamručela Lily.

Damian se zasmál. „Těhotná, ne zdravotně postižená. Jsem si toho vědom. Ale taky jsi nemotorná. Pravděpodobně bys nakonec pořezala sama sebe či něco obdobného. A ještě k tomu na vánoce.“

„Nejsem nešikovná!“

„Tak trochu jsi,“ řekl Theo.

Lily si s mávnutím ruky směrem k mužům znechuceně odfrkla a otevřela víko krabice, aby se podívala dovnitř. Vytáhla z ní krabičku s čokoládou, o které Theo věděl, že se stala její nejoblíbenější. V druhé ruce držela dvě obálky.

Jednu obálku s Theovým jménem mu podala.  Byla mnohem větší než ta Lilyina a vypadala, že je i tvrdší. Zatímco ta její měla standardní velikost, ta jeho musela mít aspoň pětadvacet centimetrů na délku a dvacet na šířku.

„Ty první,“ řekl Theo a podíval se na obálku, kterou držela Lily v ruce a na které bylo napsáno její jméno.

„Proč ne ty?“

„Protože jsem mezi námi dvěma ten starší, takže pravidla určuji já.“

„Ano, ale tohle je její dům,“ vložil se do toho Damian.

Theo mávl k Damianovi rukou, aby ho umlčel. „Ty buď zticha. Nejsi DeLuca, takže tu nemáš žádný hlas.“

„Na papíře není DeLuca ani ona.“

„Ach, sklapněte. Oba.“ Lily na svého bratra s úsměvem mrkla a pak odtrhla roh obálky. Vyndala z ní její obsah. Vypadalo to jako dopis, ke kterému bylo přiloženo pár fotografií. „To je…?“

„Nech mě podívat se,“ řekl Theo a přistoupil k ní blíž.

Fotky byly staré. To věděl s jistotou. Téměř okamžitě na nich poznal sám sebe a své sourozence. Dino na nich byl už jako teenager, zatímco Theo se do těch  let teprve začal dostávat. Lily byla ještě maličká.

Lily se k těm fotkám v tichosti sklonila. Každý ze sourozenců měl pár takových fotek. Se svými rodiči jich měli jen minimum.

„Tohle muselo být pořízeno...“

„Měsíc předtím, než byli táta s mámou zabiti,“ přerušil ji Theo tiše.

Na ten den, kdy byly fotky pořízeny, si živě vzpomínal. Jeho máma byla z fotografa naprosto nadšená, protože v té době to byl snad nejlepší fotograf v Chicagu. Jejich táta za to focení zaplatil spoustu peněz. Dino s Theem se chovali jako obvykle jako uličníci, zatímco Lily si jako rodinný benjamínek užívala pozornosti.

„A dopis?“

Lily beze slova svůj dopis podala Damianovi. Theovi neušlo, jak se přitom sestře třásly prsty. Znovu se vrátila k fotkám.

„Je tu přiložený i negativ,“ řekl Damian. „Pokud bys chtěla fotky zvětšit, mohli bychom je nechat udělat, Lily.“

Lily neřekla ani slovo. Theo předpokládal, že se sestra nacházela v podobném stavu jako on.

„Co se píše v dopise?“ zeptal se Theo znovu.

V dlani ho pálil jeho vlastní dopis. Byl rozervaný mezi tím, že ho chtěl otevřít a zároveň ho i skrýt.

Damian byl skloněný k papíru, který držel a ze kterého četl. „Veselé vánoce, Lily. Už jsi mi kvůli Damianovi odpustila? Předpokládám, že teď, když nás dělí pár států, betonové zdi a mříže, jsi měla dost času na to, abys svůj vztek zpracovala. Až budeš připravená, uvidíme se, maličká. Zatímco jsem připravoval dům na to, že budu odsouzený, jsem přebral pár věcí ve skladišti a tohle jsem tam našel. Dostáváš její vzpomínky, o kterých ani nevěděla, že je měla. Procházel jsem to tam a našel dalších pár věcí, jako třeba mámin růženec. Jsem si jistý, že s nimi dokážeš udělat něco úžasného, něco mnohem lepšího, než je jen skrývat v krabici. S láskou, Dino.“

„Ty šaty jsi nenáviděla,“ řekl Theo a ukázal na šaty, které měla jeho sestra na fotce.

Lily popotáhla a rychle si otřela oči. „Ano?“

„Jo, ale máma je milovala a ty jsi zbožňovala to, jak s tebou táta zacházel jako s malou princeznou, takže sis je kvůli nim oblékla. Byl hezký den a tobě se nějak podařilo zůstat čistou. Obvykle jsi byla špinavější než hřích, protože jsi za mnou vždycky běhala.“

Damian složil dopis a vrátil ho zpátky do obálky. „Chceš, abych to dal do kanceláře za obraz, aby to pro teď bylo uvnitř v bezpečí?“

„Za okamžik,“ zašeptala Lily. „Co je v té tvé, Theo?“

Theo pocítil napětí v ramenou. Nevěděl, že Dino něco takového naplánoval. Spolu mluvili jen zřídkakdy a ano, Theo věděl o jeho synovi, ale to stalo jen náhodou. Netušil, co by mohlo být uvnitř.

„Otevřeš to a přečteš mi to?“ zeptala se Lily tiše.

Když jeho sestra zářila tak, jak právě zářila, Theo by jí nedokázal nic odmítnout, takže otevřel svou vlastní obálku od Dina a vytáhl její obsah jen na kousek, aby mohl zahlédnout to, co bylo uvnitř. V ruce měl fotky chlapce a jeho otce – Juniora a Dina – kteří se na Thea dívali se širokými a pyšnými úsměvy.

Lily se okamžitě po fotkách natáhla. Theo je zasunul zpátky do obálky. Proč mu to bratr poslal? Proč by to Dino dělal, moc dobře věděl, že by Lily měla být u toho? Když byl Dino naživu, jeho hlavním záměrem bylo udržet svého syna od mafie a všeho zmatku, který se tam děl, tak daleko, jak jen to bylo možné. Aspoň podle toho, co Theovi vysvětloval. Dino nechtěl, aby minulost jejich rodiny nebo jejich strýce jeho syna poskvrnila.

„Theo?“ zeptala se Lily. „Ukaž mi ty fotky.“

„Jsou to ty samé, jako tvoje,“ Theo zalhal.

Damian svraštil obočí, ale zůstal zticha.

„Podle zadní části se jednalo o nové fotky, Theo,“ hádala se Lily.

„Musel je nechat udělat z negativů,“ lhal Theo plynule. „Později, dobře?“

Lily otevřela ústa, aby promluvila, ale vložil se do toho Damian. „Srdíčko, přijdeme pozdě.“

„Dobře. Svou kabelku jsem zapomněla v kuchyni.“

Theo podle sestřiných našpulených rtů poznal, že byla naštvaná a že nevěřila ani slovu z toho, co řekl. Přesto však odešla pro svou kabelku a Theo ten okamžik využil jako možnost úniku z domu.

Měl v plánu dorazit na večerní party spolu s Lily a jejím manželem. Pokud by se Theo ukázal s capem Rossiho gangu, byť byl ten capo ženatý s jeho sestrou, vypadalo by to dobře. Také by tím ukázal, že tohle uspořádání přijal a že s ním souhlasil.

Theovi bylo hlavně špatně z toho, že ho obviňovali za sračky, které nebyly jeho vinou a které nezpůsobil.

Ale právě teď mu to bylo ukradené.

„Ahoj!“

Theo ani nestihl zavřít dveře svého Stingray. Damian jimi trhl, aby je znovu otevřel.

„Co se sakra děje, chlape?“ zavrčel Theo.

Do žil se mu vlila zlost, která tam putovala jako horká láva. Dino dostal Thea vůči sestře do příšerné pozice. Theo byl tím jediným, kdo zbyl, aby Juniora chránil. Dino už nebyl. To poslední, co chtěl udělat, bylo ublížit Lily tím, že by jí lhal. Nebo ještě hůř – říct jí pravdu a pak jí odmítnout přístup k jejímu synovci.

Theo se natáhl, aby hodil obálku na zadní sedadla auta, pryč od Damiana, ale ten muž mu ji sebral přímo z ruky. Pak Damian od auta rychle o pár kroků odstoupil. Theo vyskočil ven a snažil se mu obálku sebrat zpátky.

„Dej mi to, ty kreténe,“ Theo prakticky zavrčel.

„Co….“ Když Damian vytáhl fotky ven, slova se mu vytratila. „Bože.“

„Dej mi to zasraně hned teď, D.“

Damian těkal očima mezi fotkami a Theovou tváří. Muž bezesporu dospěl ke svým vlastním názorům. Damian nikdy nebyl hloupý.

„On měl zasraně dítě?“ zeptal se Damian.

Theo se ostře nadechl. Snažil se donutit potlačit svůj vztek. „Tohle není tvoje zasraná věc.“

„Špatně. Cokoli, co má vliv na mou manželku, je zcela jistě i mou věcí, Theo. Tvůj postoj jí vadil, a já věděl, že ses snažil něco skrýt, ale tohle? Tohle, člověče? Ona… Ach můj bože. Theo, on měl zasraně dítě!“

„Laskavě se ztiš,“ vyštěkl Theo a z Damianovy natažené ruce ty věci sebral. „A on má, dobře. Má dítě. Dino je možná mrtvý, ale můj synovec je velice naživu a já hodlám zařídit, aby to tak zůstalo, D.“

Damianův výraz teď zkameněl. „A ty jsi to věděl.“

„Dozvěděl jsem se to teprve před pár měsíci.“

„Ale věděl jsi to, Theo.!“

Když z domu vyšla sestra a zamkla dveře, Theo hodil obálku zpátky do auta. „Laskavě ohledně toho drž ústa sklapnutá, D., protože jinak přísahám bohu.“

„Přísaháš co, hm? Nechci své ženě lhát. Už jsem jí kvůli tvému zatracenému bratrovi v tomhle celém zmatku lhal víc než dost, Theo.“

Bylo to tu znovu. Další vágní poznámky ohledně Dina a války. Theo netušil, co si o tom myslet. „I Tommas mi říkal něco takového. Máš něco, co mi zasraně chceš říct, Duchu?“

„Nejsi pitomec. Domysli si to sám.“

Theo si byl dost jistý, že už to udělal. „Drž se od toho dál, Damiane.“

„Nežádej mě, abych své vlastní ženě lhal.“
„To nechci. Ale o tom dítěti na fotkách nevíš nic víc, než to, kdo je jeho otec. Nevíš, kde žije, kdo je jeho matka či dokonce ani to, jak se jmenuje. A jestli ho budeš hledat, slibuji, že nenajdeš ani jedinou zasranou věc. Takže do toho. Běž a řekni mé sestře tu dobrou zprávu. Řekni jí, že má synovce, kterého nemůže vidět ani s ním trávit čas. Řekni jí to, D.“

Damian sevřel čelist. „Ty jsi kr-“

„Kretén?“ odfrkl si Theo. „Vymysli už něco nového. Tohle na mě vytahují všichni, Damiane.“

Lily poté, co konečně zamkla dveře, se vydala po schodech dolů. Theo potřeboval rozhovor ukončit a to rychle.

„Nech to být, D. Nelži jí. Prostě to nech být.“

„Jak mi řekla Lily – vynechání věci je to samé. Cítí se provinile kvůli tomu všemu ztracenému času s Dinem, kvůli tomu, jak zemřel, tomuhle zasranému domu a době, kdy byla pryč. Chtěl bych to z ní sejmout. Vědomí, že měl dítě, které může milovat a sledovat, jak vyrůstá, by Lily pomohlo mnohem víc, než ti můžu vysvětlit. Theo, dej jí to.“

„Je mi líto, D. Nemůžu. Ještě ne.“

„Je to jen dítě. Není součástí tohohle života nebo těchto rodin.“

Theo si ukázal prstem přímo na hrudník. „Já byl jen dítě. Neměl jsem být součástí tohohle všeho. Ať už jsem chtěl nebo ne, vyrvali mě, zkopali a zabořili do toho. Stejně tak jako můj bratr, má sestra a vlastně i ty, D.“
Damian ztěžka polkl. „Vím, že kdy jsi byl mladší...“

„Pokud řekneš, že jsem zašel tak daleko jako všichni ostatní, tak tě nakrmím tvými vlastními zuby, chlape. A Lily o těch sračkách nikdy neřekneš.“

Damian se na Thea díval tak, jako by ho chtěl zmáčknout nebo mu nakopat zadek. Tohle by nebylo poprvé, co se dva přátelé pustili do křížku a pravděpodobně to není ani ani naposledy.

„Damiane, neříkal jsi, že jedeme pozdě?“ zeptala se Lily a otevřela dvířka modrého Porsche.

„Jo,“ odpověděl Damian.

Ani jeden z mužů nespustil oči z toho druhého.

„Zapomeň na to,“ zamumlal Theo.

„Dej mi záruku, že toho chlapce jednoho dne pozná.“

Theo spokl svůj vztek, které při tom pocítil. „Jednoho dne, D. Ne dneska.“
„Dobře. Zamkni si auto. Bude vypadat lépe, když se ukážeš s Rossim.“

„Myslíš tím, s capem.“

Damian se zasmál. „No, potřebuješ veškerou pomoc, kterou můžeš dostat.“
A přesně v ten okamžik postoje obou mužů změkly. Hádka byla u konce a Theo cítil, jak jeho úzkost a vztek odchází pryč. To proto se držel blízko Damiana Rossiho. Ten muž byl možná zabijákem a v srdci Rossi, ale byl zasraně věrný lidem, na kterých mu nejvíc záleželo.

„V pohodě?“ zeptal se Theo.

Damian pokrčil rameny. „Jo. V pohodě.“

**********

„Sakra a to jsem si myslel, že si šeptali o mně,“ řekl Adriano se smíchem.

Theo do sebe hodil zbytek svého rumu s colou. „Ty jsi na otcově reputaci jen skvrnou, Adriano.“

„Díky.“
„Ale já jsem tou bombou, na kterou čekají, aby viděli její výbuch.“

Adriano přejel pohledem mezi hosty večírku. Svou snoubenku našel na druhé straně místnosti. Thea to nijak nepřekvapovalo. To dítě svou dívku vždycky sledovalo a dávalo pozor na to, aby ji nikdo neobtěžoval. Měl pro to dobré důvody. Lidé se občas dokázali chovat jako kreténi.

„Nikdy jsi mě nenechal, abych se omluvil za Artina a -“

„Není to nutné,“ zamumlal Theo rychle.

„Ne?“

„Ne. Usoudil jsem, že to muselo mít co do činění s Alessou.“

„Ano,“ řekl Adriano tiše. „Napadl ji fyzicky. A to jsem tak nemohl nechat. Tvůj chlap se mi prostě jen ocitl v cestě. Tu noc jsem byl nasraný. Možná jsem to měl udělat jindy, ale v tu chvíli jsem moc nepřemýšlel a rovnou jednal.“

„Udělal jsi to, co jsi musel.“

Pokud by někdo vztáhl ruku na jeho ženu, na které by mu záleželo, Theo by vlastníma rukama uškrtil kteréhokoli muže a pak by jen sledoval, jak se dusí vlastní krví. Neobviňoval Adriana za to, že před pár měsíci, kdy zabil Deana Artina a jednoho z Theových mužů, nejednal jako v rukavičkách. Upřímně, Artinův postoj si o to přímo říkal.

„Tuším, že bych měl říci díky,“ řekl Adriano.

Theo se ušklíbl. „Ach, buď si jistý, že jednoho dne si omluvu vyberu.“

Adriano se zamračil. „Ještě lépe.“

Adriano Conti byl zatraceně dobrým chlapcem. Jistě, byl mladý, ale také byl zlatý. Ke své vlastní škodě věrný. Vůči tomu, co bylo jeho, přehnaně ochranitelský. Chytrý v ulicích.

„Kolik sraček ti způsobil gang, když jsi převzal Kolinovo místo?“ zeptal se Theo.

Adriano se suše zasmál. „Dost. Ne tolik, kolik jsem čekal, ale pro ně jsem jen dítětem.“
„I pro mě jsi dítětem.“

„Nikdo do toho nemá, co mluvit,“ pokrčil Adriano rameny. „Důležití lidé, ty víš. Nejsem si jistý, zda je to pro to, že je můj otec boss, nebo kvůli něčemu jinému.“

„Ne, je to proto, že tě znají, Adriano.“

„Tak proč mají lidé pocit, že si kvůli tvému titulu musí pouštět hubu na špacír, co?“

„Protože já jsem nebyl jako Dino a všichni to věděli. To dělá s lidmi divy. To je vše.“

„Dobře. Teď, když je Walter Artino mrtvý, nemáš žádné starosti,“ řekl Adriano.

Theo sledoval, jak Riley Conti uprostřed místnosti tancoval se svou mladou nevěstou. Ten muž si před hosty s Theem promluvil a podali si ruku. Vše to dělal jen pro zdání toho, že se nic nedělo.

Ale určitě se něco dělo. Theo prostě jen nedokázal přijít na to, co to bylo.

„Občas jedna starost hned přechází do druhé,“ odpověděl Theo prostě.

Adriano si Thea prohlížel z boku. „Nikomu nevěříš, že?“

„Ne,“ zamumlal tiše Theo. Pak dodal: „Dobře, pár lidem ano.“

„Ne mému otci.“

„Ne, on není jedním z nich.“

Adriano zvedl obočí a v davu znovu vyhledal svou snoubenku. „Jo, ani já ne.“

**********

„Myslela jsem, že jsem tě předtím viděla dorazit spolu s Lily.“

Když se Evelina náhle objevila po jeho boku, Theo se napjal, ale stejně rychle se uvolnil. V přiléhavých stříbřitě jiskřivých šatech, které jí končily těsně nad koleny a vystavovaly skvělé nohy v černých střevíčkách, byla zatraceně sexy. Theo měl ženy na podpatcích vždycky rád.

Ale dnešní noc na to nebyla vhodná.

K Evelině vždycky cítil přitažlivost, ale přiznat si ten pocit a uspokojit ho, byly dvě naprosto rozdílné věci.

„Eve,“ pozdravil ji. „Vidím, že žádní strážci ani modřiny.“

Evelina se na něj se zvednutým obočím zadívala. „Prosím?“

„Kolem tvého zadku nevidím žádné strážce. Na rukou nemáš žádné modřiny, což znamená, že můžu s jistotou předpokládat, že tvůj otec vzal tvůj návrat zpátky do reálného života mnohem lépe, než jsem si myslel.“

„Podivné, ale je to tak.“

Theo jedním okem sledoval hosty a tím druhým Evelinu, kterou měl podél svého boku. Díky tomu, jak stáli zády ke zdi, bok po boku, by nemohlo být jejich postoji či rozhovoru nic vytknuto. Nic, co by mohlo být nějak překrouceno do něčeho špatného.

I tak Theovi Evelinina blízkost připomínala, jaké to bylo, když ji měl pod rukama, a jak vyslovovala jeho jméno, když se udělala a celá se třásla touhou a potřebou. Ty přiléhavé šaty jasně ukazovaly její křivky a tělo, nicméně Theovi jeho vzpomínky stejně vůbec nedovolovaly zapomenout na nic z toho.

Takováto přitažlivost byla zatraceně nebezpečná.

„Nemáš tu dav, který bys měla kvůli Rileymu oslňovat?“ zeptal se Theo.

Evelina si tiše odfrkla. „Pro teď si vystačí s Courtney.“
„Jsi šťastlivec.“

„Kromě toho, mě se chystá vystavit do světla reflektorů později,“ řekla hořce.

Theo věděl, že by neměl, ale i tak nedokázal potlačit nutkání uklidnit Evelininu podrážděnost. Zajel mezi ně rukama a pohladil ji po boku. Evelina se pod jeho dotekem viditelně zachvěla. Tiše si povzdechla. Očividně nebyl tím jediným, kdo bojoval s přitažlivostí, kterou cítil.

„Byli bychom špatní,“ řekla Evelina a silně polkla. „Nebylo to přesně to, co jsi mi řekl, Theo?“

„Ano.“

„Znamená to, že už spolu nebudeme znovu spát?“

Stačilo, aby ta slova vyšla z Evelininých nádherných úst a Theův penis byl pod kalhotami tvrdý jako ocel.

Bože.

„Eve, přestaň hrát tyhle hry,“ varoval ji.

„Nehraji hry, co tady hrají tyhle lidé.“ Evelina kývla směrem do místnosti a tím přitáhla Theovu pozornost k místu, kde stál Damian. Po jednom boku měl Lily, po druhém Tommase Rossiho. „Ale usoudila jsem, že by bylo jen správné dát ti vědět, že tě Tommas žádá, abys mi nenechával žádné další značky, které by mohl vidět.“

Theo měl pocit, jako by ho právě někdo praštil kladivem přímo doprostřed hrudi. Navenek však zůstal chladný a nevzrušený. „Co tím myslí?“

Evelina natáhla ruku a odsunula svou kadeř ke straně. Komukoli jinému by to mohlo přijít jako obyčejné gesto, nicméně Theovy oči okamžitě přitáhlo malé červené znaménko, které nechal na jejím krku. Věděl, že na těle měla i další stopy lásky, které vznikly díky jeho ústům.

„Sakra,“ zamumlal Theo. Netušil, co jiného říct. Ve střevech se mu usadilo těžké vědomí. „Tvůj otec se tě dneska chystá předvést, protože tě chce provdat, že?“

Theo dokonce ani netušil, jak se ohledně toho cítil. To jediné, co věděl, bylo to, že se mu to vůbec nelíbilo.

Tohle byl život mafie a Evelina byla dcerou, která dělala přesně to, co jí bylo řečeno. Theo měl stále pocit, že mu někdo přímo do střev vstřikoval žhavou lávu.

Co se to s ním sakra dělo?

„Tommas Rossi,“ řekl Theo. „Chystá se tě provdat za Tommase.“

„Trefa, Theo. Tommas ohledně toho znamínka necítil ani vztek. V podstatě mi řekl jen to, abych byla opatrná. Nic víc.“

Nic z toho vůbec nedávalo smysl.

„Proč?“ zeptal se Theo. „Proč by sakra Tommas tohle řekl?“

Evelina pokrčila rameny a zvedla svou skleničku s vínem, aby se mohla napít. Ve skutečnosti se však vůbec nenapila. Jen si tak skryla ústa z dohledu ostatních a zamumlala: „Na to se ptám i sama sebe. Myslela jsem, že bys to možná mohl zjistit a dát mi vědět.“

Theo se tiše ušklíbl. „Právě teď jsem pro tyhle lidi zasraná chodící nemoc.“

„Můžeš mi něco říct?“

„Co, princezno?“

„Proč tě můj otec nazval obětí?“

Theo měl pocit, jako by mu někdo najednou nalil do žil led. Neměl ani ponětí, co by to mohlo znamenat, nicméně tohle slovo obecně nemohlo věstit nic dobrého.

„Nemyslím si, že by to bylo dobré,“ dodala Evelina rychle. „A to, jak jsi ztuhl, mi říká, že jsem se rozhodla správně.“

Theo se donutil uvolnit hrdlo, aby mohl mluvit. „Jaké rozhodnutí?“

Evelina se usmála. „Ta dívka, Theo.“

„Ta dívka?“

„Ta dívka, která řekne muži, aby ji použil na to, co chce vědět, protože to chce vědět i ona.“
„A co je to, co chceš, Eve?“ odvážil se Theo zeptat.

Tahle konverzace představovala deset odstínů špatnosti a moc dobře věděl, že by si neměl hýčkat představou toho, co se chystalo stát mezi Evelinou a jím. Jednorázovka byla již velkou chybou sama o sobě a stačila víc než dost. Dva dny s Evelinou v posteli, které následovaly, tu chybu ještě zhoršily.

Kromě toho, že se kvůli tomu vůbec necítil špatně.

„Už jsem ti řekla, co chci,“ řekla Evelina a odlepila se ode zdi.

Theo měl pocit deja vu. Jako by už tu věc už dělali dřív.

„Co to přesně je, Eve?“

Prstem mu ve vzduchu přejela po rameni.

„Nebýt princeznou, Theo.“