DM - 15. kapitola

Překlad: Sinnel

PETER

Týden, kdy čekám na schůzku s Novakem, patří mezi nejdelší týdny mého života. Doplňujeme naše dodávky, obstaráváme více zbraní a zvyšujeme každodenní tréninky, kdy sami na sebe tlačíme až do naprostého vyčerpání, nicméně ani to nestačí, aby mi hodiny plynuly rychleji. Každý den mi připadá jako měsíc, každá noc bez spaní Sary po mém boku představuje neustálý boj. Kdybych neměl každodenní zprávy od mužů, které jsem najal, aby ji sledovali, už bych seděl v letadle do USA, a její potřeba být u rodičů a můj plán – to vše by bylo zatracené.

Ne, že zprávy nejsou všechny důkladné. FBI je na Saru pověšená, následuje ji kamkoli, kam jde, a moji muži se musí držet zpátky, být opatrní, aby na sebe nepřitáhli pozornost. Kromě zjevného nebezpečí pro ně by rozhodně nebylo dobré ani pro Saru, aby FBI věděla, že o ni mám stále zájem. Díky našim hackerům, kteří se dostali do souborů Rysona, vím, co jim Sára řekla, a já v žádném případě nechci podkopat žádný aspekt jejího příběhu. Agenti musí věřit tomu, že jsem se s ní začal nudit a nechal ji jít. V opačném případě ji skryjí a pravděpodobné ji obviní z toho, že mi pomáhá a podporuje. Tím jediným důvodem, proč to dosud neučinili, jsou konexe Sařiny rodiny. Díky mediálním kontaktům svého zemřelého manžela a vazbám přátel právníků svých rodičů ve Washingtonu, má tento případ potenciál dostat se do titulků národních zpráv – a hodně vysoce postavených jedinců, včetně Hendersona, zoufale touží po tom, aby se tomu vyhnuli.

Sara je prozatím v bezpečí, ale pokud bude přistižena při lži, tak nebude.

V každém případě, zatímco byla pryč, FBI našla všechny kamery a odposlouchávací zařízení, které jsem do jejího domu umístil, a poté, co to vypadala, že se shodou šťastný náhod vše časově shodovalo s nehodou její mámy, napadlo je, aby stejně tak provedli i důkladný průzkum domu jejích rodičů. Takže teď se musím spokojit jen s poznámkami FBI, které mi posílají naši hackeři, a obecnými zprávy o jejích pohybech od mužů, které jsem najal, aby ji sledovali. Není ani zdaleka dost, a to mě sžírá. Potřebu vědět, co dělá, jak se cítí a co si myslí.

Pokud jsem s ní byl posedlý už dřív, teď, když jsem ji všechny ty měsíce měl, je to mnohem spíš podobné fyzické závislosti.

„Prostě už zkurveně běž a přiveď ji,“ zamumá Anton poté, co si ze rtů setře krev, protože jsem do něj při tréninku až příliš dychtivě bušil. „Nebo si aspoň vezmi prášek na vychladnutí. Vážně, chlape, copak bez ní nedokážeš vydržet ani pár dní, aniž bys nebyl zkurveně nadržený?“

Za to ho praštím přímo do solaru plexus a když se s lapáním po dechu jako ryba na suchu ohne, popadnu závaží a jdu běhat, abych ho v tomhle okamžiku nezabil. Vím, že můj přítel má pravdu – moje nálada je na bodě varu a já si ji chladím na svých chlapech - ale ani to nedokáže potlačit mou zuřivost a frustraci. Nespal jsem celou noc už od... no, od Sařiny nehody, když se nad tím teď zamyslím. Noční můry ohledně smrti mé rodiny - ty, které díky Saře zcela zmizely – jsou teď zpět a jsou doprovázeni ještě děsivějším snem, ve kterém ztrácím ji.

Tohle je má noční realita a pokaždé, když se probudím, pokrytý studeným potem, se natáhnu po nejnovější zprávu o ní, zas a znovu ji čtu, abych se ujistil,

že to byl jen sen, že má ptichka je naživu a daří se jí beze mě dobře.

Vzhledem k tomu, co se chystám dělat, je v mnohem větším bezpečí doma, než kdyby byla po mém boku.

Tohle je ta poslední myšlenka, která mi dovoluje pokračovat dál a odolávat touze udělat přesně to, co mi Anton řekl – jít a znovu ji federálům přímo pod nosem ukradout. Můžu to udělat – jejich agenti pro mě a můj tým nepředstavují žádný problém - ale mámě Sary stále ještě není ani daleko dobře a kdybych ji tak brzy vzal od její rodiny, Sara by mě nenáviděla. Navíc mám na mysli naprosto jiný cíl, a abych ho dosáhl, musím zůstat na této cestě, bez ohledu na to, jak těžké to může být.

Musím věřit tomu, že nakonec to všechno za to bude stát.