ABC - 1. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

„Neříkala jsem ti, že to nebude tak špatné?“ Jade na mě zírala s velkýma, lesklýma očima. Stáhlo se mi kvůli ní srdce – už to bylo nějakou dobu, co jsem ji viděl šťastnou. Ztráta buráčka si vzala na mé ženě svou daň a ten záblesk mi chyběl.

Dokonce i špatné časy s Jade byly dobré, ale dobré časy byly důvodem, proč jsem dýchal. Toto byl jeden takový okamžik.

„Říkala. Opravdu stojím.“ Zasmál jsem se, když nakrčila nos tím svým roztomilým způsobem, jak to uměla jen ona. Způsob, ze kterého mi zaškubalo v ptáku.

Stáli jsme na chodníku a sledovali, jak její rodiče odjíždějí. Návštěva se ukázala mnohem lepší, než jsem čekal, ale byl jsem rád, že to skončilo. Požádat otce Jade o její ruku bylo stresující, protože jsem si nebyl jistý, jaká bude jeho reakce.

„Hele… moje rodina není tak hrozná. Táta ti dal požehnání. To je pro mě hodně důležité.“

„Vím. Proto jsem se ho zeptal. Protože je pro tebe důležité, bejby. Chci tě znovu vidět šťastnou.“

Úsměv, který jí rozzářil obličej, mě úplně dostal. „Jsem tak moc šťastná, Rydere. Ty mě děláš šťastnou.“

Přitiskl jsem si ji hrubě na hruď, políbil jí do vlasů a nadechl se její vůně. Třela nos o můj krk a políbila citlivou pokožku na hrtanu. Rukama jsem ji hladil po zádech a pak jimi přešel na zadek. Stiskl jsem její měkké tělo, zatímco mé rty hledaly její. Po zbytek mého života budu spojený s touto ženou. A to mi vyhovovalo. Byl jsem na to připravený. Vzít si Jade bude nejchytřejší věc, kterou jsem kdy udělal.

„A jsem šťastný, protože ty jsi šťastná. Takže jsme vyrovnaní,“ zamumlal jsem, když jsem přitiskl ústa na její. Lehké polibky na mou tvář, které jsem dostával celý večer, když byla její rodina na návštěvě, nebyly dostatečně uspokojivé a jen mě přinutila, abych ji chtěl víc.

Políbil jsem ji vším, co ve mně bylo – veškerou svou touhou, celou svou bolestí – celá moje zlomenost se stmelila, když jsem vylil svou lásku ke své princezně. Nezasloužila si ty hovna, které jsme prožili, a já jsem byl sakra odhodlaný, abych to vyřešil. Harrison, zasraný Summers, se měl hodně z čeho zodpovídat. A teď jsme byli oficiálně rodina. No to mě poser.

Když jsem zavrčel, odtáhla se. „Co se děje, Rydere?“ zeptala se zalapáním po dechu. Její rty byly růžové a oteklé z mého útoku na ně. Nikdy jsem se nedokázal držet zpátky, když jsem ty rty políbil.

„Ne. Nic, bejby. Řekl jsem ti, že jsem ten nejšťastnější sráč na planetě, protože si mě vezmeš? Víš, jak moc tě miluju?“

Světlo z pouliční lampy vně našeho domu způsobilo, že její zlaté vlasy vypadaly, jako kdyby měla svatozář. Zastavil se mi dech, když jsem sledoval, jak jí její úsměv změnil tvář.

„Mmmmm,“ zamumlala.

„Ukaž mi to,“ zavrčel jsem, plně v režimu neandertálského jeskynního muže. Potřeboval jsem šukat svou ženu, abych jí dokázal, jak moc pro mě znamená. Slova nikdy nebyla dost.

„Tady?“ Rozzářily se jí oči, když studovala můj obličej.

„Jo. Přesně tady, můj andílku.“ Přitiskl jsem ji k zahradní zdi, hned pod velkým stromem, který jí stínem překryl její krásný obličej. „Nemůžu počkat, až budeme nahoře. Musím ponořit svýho ptáka do tvých hlubin, princezno.“

Chtěl jsem ji vidět nahou pod měsíčním světlem. Chtěl jsem ji šukat jako šílenec, kterým jsem se stal. Šílenec pro ni.

„Co když nás někdo uvidí?“ zašeptala.

„Vypadám, že mě to kurva zajímá? Nebo mě necháš šukat tě venku, jen pokud je to na zadku mé motorky?“ Škádlil jsem jí. „Protože to může být snadno proveditelné, bejby. Jenom řekni slovo.“

Oči se jí zaleskly ve světle měsíce, když mě táhla ke dvorku.

„Jo. Myslím, že je správné, že tuto příležitost oslavíme na zadku tvé motorky, nemyslíš?“

Pustila mou ruku a běžela tam, kde byl Harley zaparkovaný. Na půl cesty přes trávník odhodila triko na trávu. Zpomalil jsem, zvedl jsem ho a zhluboka se nadechl, jak se mi její vůně rozlévala do nosu. Tento den se ukázal opravdu skvělým.