Shameless - 10. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Rozhodla jsem se chovat jako by se tohle ráno nikdy nestalo, ale Brady vypadal dnes odpoledne tak vystresovaně, že jsem chtěla říct něco, co mu zvedne náladu. Takže ano, přivedla jsem pozornost k jeho enormní erekci.

Máma by byla zahanbená.

Rty mi vychýlí úsměv. Vždycky jsem byla hodná holka. Ne ta zlobivá. Nikdy ne ta zlobivá. Ne, ta čest patří mé mladší sestře Tori. Takže dobírat si Bradyho není můj styl, ale nebudu zapírat, že jsem si to užila.

Potom, co jsem promíchala dušené maso se zeleninou a vrátila ho do trouby, otočila jsem se včas, abych dostala plnou lžíci pyré ze sladkých brambor, která na mě byla hozena.

„Oh, Isabello, ty máš štěstí, že jsi tak roztomilá.“

Zasměje se, nadšená ze sebe. Aspoň se usmívá. Mohla by mě sladkými bramborami zamazat od hlavy k patě, kdyby to znamenalo, že to dítě bude šťastné.

Rozepnu si flanelovou košili a odloupnu ji, abych ji mohla umýt pod kohoutkem. Naštěstí moje bílé tílko tomu útoku uniklo.

Na pažích mi naskočí husí kůže, když ponořím ruce pod vodu.

„Je tady chladno, zlato,“ zavolám na Bellu.

Hluboký mužský hlas odpoví: „To je.“

Brady vkráčí dovnitř a skloní se, aby dal Belle pusu na hlavičku, než klesne na židli u kuchyňského stolu. „Jsi samý nepořádek, holčičko.“

Pak se otočí ke mně a zírá, přičemž neřekne ani slovo.

Oči se mi rozšíří. „Co?“

Uculí se, jako bych něco prošvihla a já se podívám dolů, abych viděla svoje bradavky, jak jsou vystrčené skrz velmi jemnou podprsenku a tenké tílko.

Tváře mi hoří. „Ne, tohle není to samé jako tvoje erekce.“ Odtáhnu si předek trička od hrudi, abych nevypadala neslušně. Mám jen C, ale tohle bílé tílko nutí holky vypadat obrovsky. „Je mi zima.“ Mávnu si na hruď. „Tohle nemá nic společného s tím, že bych byla vzrušená. Vsadím se, že tvoje bradavky jsou zrovna teď taky tvrdé.“

Zasměje se, na tváři se mu šíří šibalský úsměv a řekne: „Možná máš pravdu, ale pochybuju, že je to teplotou.“

Oh, sladká matko.

Odkašlu si. „Jste problém, pane.“

Znovu se zasměje a ten zvuk je sytý a hluboký a nutí mě se chvět. „Chystal jsem se říct stejnou věc o tobě, Texasanko.“

„Texasanko, huh?“ Snažím se zlostně zírat, ale jeho uculení se jen prohloubí.

Wow. Ten úsměv.

Časovač nad sporákem zavříská, donutí mě vyskočit a popadnu chňapky, abych vytáhla večeři. Pusa mi začne jet, protože jsem najednou nervózní. „Dnes večer budeš muset žít s kuřecím dušeným se zeleninou paní Bergenmeyer, protože jsem byla příliš zaměstnaná, než abych nasekala zeleninu na dušení. A fakt potřebuju za chvilku vykoupat Bellu a dát ji do postele, ale nejdřív ti nandám talíř.“

Popadnu misku a naberu velkou porci. Když to položím před Bradyho, mračí se. „Ty se ke mně nepřidáš?“

Zírají na mě ty okouzlující zelené oči a srdce mi buší dvakrát tolik. „Můžu. Pokud ti nevadí počkat na mě, až okoupu Bellu a uložím ji do postele.“

„Počkám.“ Propukne v další srdce zastavující úsměv a já se culím zpátky jako blázen. „Ale můžu tě požádat o laskavost?“

Cokoli. Úplně cokoli. „Jasně.“

„Můžu ti pomoct s Bellou? Myslím, že potřebuju přijít na tuto dětskou věc.“ Rukama si projede svoje husté černé vlasy, čímž odešle rozcuchané prameny každým možným směrem. „Náhodou nevolal ještě zpátky právní zástupce?“

Zavrtím hlavou. „Je pozdě. Asi se ti neozve zpátky do zítřka. Děláš si starosti ohledně získání péče o dítě?“

„Narovinu? Dělám si starosti o rodiče. Cal by dal Izzy jim. Ne mně.“ Čelo se mu sevře starostmi. „Táta má pozítří operaci srdce na náhradu chlopně. Nevidím, jak by mohli zvládnout batole, které jim bude pobíhat po domě.“

Jak ho slyším, připomene mi to, že brzy Bellu ztratím. Protože se samozřejmě přestěhuje do Bostonu, aby byla s Bradyho rodinou.

Polknu hroudu v hrdle a zamrkám bodnutí v očích. Sakra nebreč. Znovu ne. Když můžu konečně mluvit, zašeptám: „Kdybyste, lidi, bydleli blíž, byla bych šťastná, kdybych mohla vypomoct.“

„Už jsi toho pro nás udělala tolik. Nejsem si jistý, že bych přežil tento týden bez tebe.“ Jo, to nepomáhá nutkání brečet, ale kousnu se do vnitřku tváře a pokusím se udržet svoje chování pokupě. „Jsem ráda, že tu můžu být.“ Držím oči dole, protože není způsob, jak bych se na něj mohla podívat nebo na Isabellu nebo začnu řvát.

Po trapném tichu si Brady odkašle. „Katherine, měl jsem v plánu se zeptat…“ Ugh. Napne se mi žaludek. Neptej se mě na nic kolem té noci. Nejsem připravená o tom mluvit. „Kolik ti můj bratr platil za výpomoc tady kolem? Snažím se vyřešit svoje finance a zmínila ses, že jsi dostala pokoj a stravu, ale taky jsem tě viděl, jak si celý den dřeš zadek. Jsi tu kolem jako kolibřík, bzučíš kolem a děláš všechno, fakt. Takže Cal ti musel i něco platit, že?“

Pokrčím rameny, přičemž se snažím nevypadat příliš úlevně. „Jo, ale ty si o to teď nemusíš dělat starosti. Vím, kolik tě budou stát pohřby a cítila bych se špatně, kdybych tě nutila mi něco platit. Melissa byla jedna z mých nejlepších kamarádek a“-

„Katherine. Kolik?“ Když se naše oči setkají, nakloní hlavu dopředu a zvedne obočí. „Kolik?“

Nakonec mu to řeknu. „Stovku.“

„Za den?“ Vypadá, jako by si v hlavě dělal kalkulace.

Dios mío. Zasměju se. „Sladká nebesa, ne. Za týden.“

Setkám se s tichem. Konečně vypustí rozčilený povzdech. „To je všechno?“ Čelist se mu napne. „Co to kurva?“

Bella vypískne: „Coťo jurva? Coťo jurva?“

On a já se na sebe podíváme a zrůžoví mu tváře. Tiše řekne: „Aw, sakra.“ Nakloní se a dá jí pusu na hlavičku. „Promiň, Izzy. Můžeme předstírat, že jsem to neřekl?“

„Coťo jurva?“ zakřičí znovu, tentokrát s dychtivým plácnutím.

Pokrčím rameny a uculím se. „Whoops.“

Poklepe na stůl. „Okay, opravdu. Stovku. Týdně?“

Můj úsměv ochabne. Protože Brady je opět v tom děsivém chci-někoho-kopnout módu. „Ano.“

„Neuvěřitelné.“

Bojím se něco říct a naštvat ho víc, tak popadnu čistou žínku a otřu dítěti obličej.

„Jak často jsi dostávala zaplaceno? Každý týden? Řekni mi, co potřebuju vědět, tady.“ Tohle je trapné. Nesnáším říct mu něco víc, ale musím, protože on je… on je teď můj zaměstnavatel? Ugh. Jak se žhavý motorkář stal mým šéfem?

„Cal mi platil hotově každý pátek.“ Jsem na řadě, abych zčervenala, protože jsem si jistá, že dosah je jasný, že mi platil podpultově.

Brady si povzdychne, zní rozčileně. „Jsi v pohodě, když ti vypíšu šek? Protože musím být schopný odepisovat si všechny náklady.“

Přikývnu, protože co jiného mám říct? „Cokoli chceš, je to v pohodě.“ „Kdy naposled jsi dostala zaplaceno?“

Asi mu to taky řeknu. „Před třemi týdny.“

Kuchyni zaplní husté ticho, když Belle otírám ruce a můžu cítit Bradyho vztek, aniž bych se na něj vůbec podívala. Ale pak mě popadne za zápěstí a já se otočím čelem k němu. „Potřebuju, abys věděla, že nejsem naštvaný na tebe. Jsem frustrovaný tou situací. A jsem frustrovaný kvůli Calovi a cítím se kvůli tomu pekelně provinile.“

Pustí mou ruku a zírá z okna. To nutkání ho obejmout je ohromující, ale vím, že musíme mít nějaké hranice.

„Nebuď kvůli mně naštvaný na Cala. Choval se ke mně opravdu dobře. Jako k sestře. A miluju žít tady.“ Napětí v jeho tváři začne slábnout, tak pokračuju. „Nic mi nedlužíš. Vlastně, pokud je to břemeno mít mě tady, můžu… můžu jít.“ Oh, Bože. Co to říkám? Srdce mi buší nad myšlenkou, že bych odešla, ale nechci, aby měl Brady pocit, že jsem nějaký neoprávněný obyvatel nebo se cítil zavázán nechat si mě, pokud si to nemůže dovolit.

Jeho hlava sebou škubne dozadu. „Ježíši. Tohle sis z toho rozhovoru vzala?“ Tře si vzadu krk. „Promiň, Katherine. To vůbec není to, co jsem myslel. Kurva, cítím se jako kretén.“

„Kre-téé Kre-téé.“ Bella se na nás culí a já plácnu Bradyho do ramene. „Přestaň nebo bude znít hůř než tvoji kamarádi z motorkářského baru.“ Tře si ruku a uchechtne se. „Nepoflakuju se v motorkářských barech.“

Vyfouknu výdech a bez hnutí brvou řeknu: „Fajn. Tví kamarádi ze striptérského klubu.“ Zasměje se. Díky Bohu. „Zkus kamarádi z umělecké školy.“

Uvědomím si, že bych radši měla využít toho usmívajícího se chlapa přede mnou, než se opět změní na pana Náladové kalhoty a kývnu k chodbě. „Dobře, Picasso. Dostaň svůj motorkářský zadek do koupelny. A nezapomeň na bublinky.“

Zvedne obočí. „Takže máš ráda bublinky.“

Předstírám ránu do jeho ruky. „Pro dítě, ty perverzáku.“

Ten úsměv se rozšíří. „Jasně.“ Ten dolíček na mě mrkne. „Pro dítě.“