DM - 2. kapitola

Překlad: Clarissa

PETER

Když opouštíme kliniku, je Sara neobyčejně tichá, její štíhlé prsty jsou v mém sevření studené, a já vím, že se znovu zabývá pochybnostmi o nás. Že se její přehnaně aktivní mysl zamýšlí nad všemi důvody proč to, co máme, je špatné a nemůže fungovat.

Kéž bych ji mohl uklidnit, vysvětlit jí můj nový nápad a říct jí, že jenom musí být trpělivá, protože nechci nic slibovat, pokud bych to nemohl dodržet. K mému plánu vede tolik vrstev, tolik pohyblivých částí, že pravděpodobnost selhání je mnohem vyšší než šance na úspěch. Pokud přijmu nabídku Danila Novaka na sto milionů eur, abych odstranil Juliana Esguerra, můj tým a já budeme zapleteni s tím nejnebezpečnějším mužem, jakého znám.

Za jiných okolností bych se tím nápadem ani nezabýval. Esguerra přísahal, že mě zabije, protože jsem vystavil nebezpečí jeho ženu, abych ho zachránil, ale ještě předtím jsem strávil rok prací pro něj jako bezpečnostní konzultant, abych se dostal k seznamu lidí, kteří byli zapletení do masakru mé rodiny. Znám toho columbijského dealera zbraní; viděl jsem, jak je brutální a nemilosrdný. Jeho organizace bez cizí pomoci zničila jednu z nejnebezpečnějších teroristických skupin v historii, a on sám provedl dalším nepřátelům nepředstavitelně kruté věci. S jeho obrovským majetkem a kontakty ve vládách po celé planetě je Esguerra více než nedotknutelný, jeho ohraničený pozemek v Amazonské džungli by se dal přirovnat k vojenské pevnosti. A to je důvod, proč Novak nabízí takové množství peněz: protože nikdo se zdravým rozumem by nešel proti někomu tak mocnému a nemilosrdnému.

Jediným důvodem, proč vůbec přemýšlím nad tím, že bych se pustil do mého plánu, je Sara.

Musím napravit tu nehodu, která ji skoro stála život.

Musím udělat cokoliv, abych jí dal život, který si zaslouží.

***

ANTON UŽ JE v letadle, když já a dvojčata přijedeme se Sarou, a jakmile ji bezpečně usadím, odlétáme. Let do Japonska trvá čtrnáct hodin, takže jakmile jsme ve vzduchu, sundám Saře její tenisky, omotám jí kolem nohou deku a doufám, že bude mít dost pohodlí na to, aby si zdřímla.

Já sám jsem od té nehody moc nespal, ale chci, aby si ona odpočinula a uzdravila se.

Pohlédne na mě svýma zadumanýma oříškovýma očima, když se natáhnu pro laptop, a já se zeptám, „Hladová, lásko moje?“

Než jsme odjeli z kliniky, dali jsme si snídani, ale ona sotva něco snědla, takže jsem pro náš let zajistil extra sandwiche.

Zavrtí hlavou. „Jsem v pohodě, díky.“ Její hlas je melodický a trochu chraplavý – hlas zpěvačky, jak jsem si vždycky myslel. Chci ho poslouchat navždy, ať už mluví nebo prozpěvuje jeden z pop songů, které miluje. Ale ze všeho nejvíc chci slyšet, jak brouká ukolébavku našemu dítěti tak, aby on nebo ona vědělo, že je v bezpečí a milováno.

S námahou odstrčím tu lákavou představu pryč. Teď na založení rodiny se Sarou nemůžu myslet … ne, když mám před sebou takový nebezpečný úkol.

Je to tak nejlepší, že Sara není těhotná, a dokud tuhle překážku nepřeskočíme, ujístím se, aby to tak zůstalo.