CIH - 5. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

5/ Derek

„Ale proč nemůžeme jít ven, když je tam tak hezky?“ prosila Kadee a dupala nožičkama na zemi. Její obličej nabral vtipný nádech růžové, když nedostala, co chtěla.

Dnešní ráno s ní jsem si užil. Vzbudila mě, když mi skočila do postele a já ji lechtal, dokud mohla sotva dýchat. Ruku v ruce jsme sešli dolů a uvařili spolu snídani. Měl jsem připravené věci na její oblíbenou – míchaná vajíčka s tousty, ale zdálo se, že od její poslední návštěvy se toho hodně změnilo. Teď byla její oblíbená snídaně palačinky s opečenou slaninou a javorovým sirupem. Ale pak už to bylo jen horší. Poznámka pro příště: nedávej dítěti k snídani moc cukru. Potřeboval jsem, aby zpomalila a já mohl vyřídit nějaké věci kolem domu a vyřešit můj nejnovější projekt.

„Je mi to líto, zlato, ale nejdřív musím udělat nějakou práci,“ snažil jsem se jí vysvětlit. Ale snažte se něco vysvětlit pětiletému dítěti na cukru, že ne každý den je plný zábavy.

„Nuda! Je s tebou nuda! Jsi jako máma! Proč nemůžu jít já ven?“ To já důrazně protáhla. „Já žádnou nudnou práci dělat nemusím.“

„Nepůjdeš ven sama, ne beze mě. Ani do zahrady. Vzpomínám si, že jsi včera šla k mé sousedce přes cestu, i když jsem ti jasně řekl, že nemáš. To už se nikdy nestane, rozumíš?“

Kadee posmutněla a podívala se na nohy. Stiskla rty k sobě a zamračila se. Teď buď začne křičet nebo brečet. Připravil jsem se na to.

„Podívej, zlato, brzo půjdeme ven. Nebude to trvat dlouho, slibuju. Vlastně ti zítra přijde překvapení,“ snažil jsem se ji uklidnit. Ale hádám, že dítěti jejího věku přišlo zítra stejně daleko jako Vánoce.

Naštěstí se její výraz uvolnil a já si oddechl. Úsměv na její tváři byl jako obrázek.

„Co to je?“

„To zjistíš zítra. Mezitím...“ vytáhl jsem DVD Mimoňů 2 zpoza zad. „Co se podívat na televizi? Viděla jsi jen první díl, že?“

Kadeeiny oči se ještě víc rozzářily.

„Ano! Máma říkala, že je to hloupé a už jsem se na to nemohla dívat,“ řekla se srdceryvným zklamáním.

„No, máma tu teď není, že?“ řekl jsem a usmál se. „Jdi si sednout na gauč a já to připravím a donesu ti nějakou svačinu. Budu pak sedět v kuchyni a pracovat, ano?“

Kadee přikývla a běžela k televizi. Když jsem Kadee konečně zabavil, mohl jsem se vrátit do práce a dokončit nějakou práci se dřevem, kterou jsem měl rozdělanou v garáži. Potom jsem musel dodělat ještě pár účtů a udělat několik telefonátů, které jsem odkládal. Ze všeho nejvíc jsem potřeboval ale najít dům, který bych mohl koupit a zrenovovat, abych uskutečnil můj velký plán.

Ta ženská, zatracená Georgie, všechno zničila. Objevila se na poslední chvíli a zvýšila její nabídku na dům, který měl být můj. Měl to být můj lístek odsud. A teď mi nabídka na úvěr, který jsem na ten dům dostal, pomalu vyprchávala. Štvalo mě, kolik času jsem strávil tím, že jsem se bavil s realitní makléřkou a bankou. Měl jsem se dívat i po jiných domech, ne jen po tom naproti mě. Ale jeho poloha byla tak dokonalá, přímo před mým domem. Mohl jsem na něm pracovat před i po práci, kterou jsem měl rozesetou po celém městě. A všechno bych stihl dvakrát tak rychle.

Bylo to až moc dobré na to, aby to byla pravda… a taky že to tak bylo. Měl jsem vědět, že se něco pokazí.

Ze všech lidí, kteří mohli tu dražbu vyhrát, byla ona tou nejprotivnější a ani o tom nevěděla. A teď, když jsem viděl, co z toho domu dělá, to bylo ještě horší. Bylo to jako výsměch. Rychle jsem musel najít nové místo, všechno už jsem měl připravené. Měl jsem všechno, jen ne dům. Musel jsem najít jen takový, který bych zvládl opravit a zároveň se mohl věnovat i svým pracím, protože s mým štěstím už žádný blízko nenajdu.

Když jsem dokončil většinu papírů, šel jsem si udělat nový hrnek kávy. Když jsem poslouchal překapávání kávovaru, zarazilo mě ticho v domě. Film už skončil a Kadee odpočívala klidně na gauči. Ale to ticho trvalo jen krátce, než jsem uslyšel zvuky z venku. Natáhl jsem uši. Přicházelo to z druhé strany ulice?

Otevřel jsem dveře a poslouchal bušení a klepání. Jo, něco se tam dělo vzhledem k nadávkám, které se ozývaly. Zavrtěl jsem hlavou a zhluboka se nadechl. Nezapojuj se. Není to tvůj problém…

S dalším hlasitým zakřičením jsem to už nemohl vydržet. Zkontroloval jsem Kadee, která stále spala a zamířil na druhou stranu ulice. Kadee bude v pohodě, než zjistím, co se děje. Jde jen o můj klid.

Když jsem zaklepal na dveře, nikdo se neozval. Georgie – nebo někdo, koho potenciálně bila do bezvědomí – zněla, jako by měla problémy, tak jsem se pokusil otevřít dveře. Bylo odemčeno a já vstoupil dovnitř, šel za zvuky. Nemusel jsem jít daleko. Pod nohama jsem měl plno vody.

Georgie se krčila v kuchyni. Byla mokrá od hlavy až k patě. Zpod dřezu šplíchala voda a vypadala, jako by brečela. I když klidně mohlo jít jen o vodu. O co se to sakra pokoušela? Utopit se? Zařídit si v kuchyni bazén?

„Co se to tu sakra děje? Potřebuješ pomoc?“ zeptal jsem se a hned zamířil ke dřezu.

Už se neozývaly nadávky, jen zamávala francouzským klíčem ve vzduchu.

„Jen jsem se snažila… chtěla jsem...“ koktala.

„Je to v pohodě, nepanikař. Vyřešíme to,“ řekl jsem a snažil se zablokovat stříkající vodu.

„Počkej, taky budeš promočený.“

„Georgie, vypnula jsi hlavní přívod vody?“ zeptal jsem se a podíval se na ni. Její normální otrávený výraz byl pryč. Jen se na mě dívala velkýma hnědýma očima, což teď byla asi jediná věc, která mě mohla rozptýlit od její mokré a teď průhledné bílé blůzky.

„A co elektrika? Voda už je všude.“ Pořád žádná reakce.

Postavil jsem se a zatřásl s ní. „Georgie! Musíme jednat rychle. Postarám se o vodu a elektriku. Chci, abys šla pro nějaké ručníky. Rychle.“ Sebral jsem jí z ruky francouzský klíč. „Jsi tu se mnou, Gerogie?“

Tohle ji probudilo.

„Dobře, udělám to.“

Oba jsme zamířili udělat svoje úkoly, naštěstí už jsem věděl, kde co v tomhle domě je. Všechno jsem vypnul a vrátil se za Georgie, která byla u dřezu. Voda polevila a Gerogie teď chodila po místnosti a snažila se ručníky rozprostřít tak, aby se voda nedostala dál do domu. Prošel jse kolem ní, sklonil se pod dřez, abych ho opravil.

„Zbláznila ses? O co ses sakra snažila?“ zakřičel jsem zpod dřezu. Chci říct, mohla být ještě víc bezradnější? Bylo to úplně zbytečné. Stejně jako ty schody, bylo tohle něco, co jen způsobí víc škody. Ne že by mě to zajímalo, ten dům můj nebyl, ale i tak.

„Tak jsem přeskočila několik kroků v návodu, myslela jsem, že to zvládnu,“ odpověděla sarkasticky.

„Bože, elektrické rozvody jsou i tady dole. Je to nebezpečné, Georgie. Nemůžeš dělat věci jen tak, napůl, aniž bys věděla, co děláš. Někdo by se mohl zranit!“ Huboval jsem jí, zatímco jsem opravoval dřez. Její naivita mě ještě víc dopálila.

Tentokrát se mi nedostala žádná odpověď. Kousnul jsem se do jazyka a snažil se připojit přívod k myčce, který se snažila nainstalovat. Jakmile jsem to dodělal, znovu jsem si stoupnul.

Stáli jsme tam, těžce oddychovali, oběma nám z vlasů tekla voda. Vypadala zničeně. Sakra, vypadala jako poražené dítě, které zrovna ztratilo svoji oblíbenou hračku. A já tomu svým křikem nepomohl.

„Georgie?“ řekl jsem tiše.

Kousla se do třesoucího rtu. „Určitě máš pravdu, bylo to hloupé. Já jsem hloupá. Jen jsi na mě nemusel křičet,“ odpověděla a podívala se na mě zaslzenýma očima.

Nemohl jsem být naštvaný, když vypadala takhle. Celá mokrá a zároveň děsně krásná. Její promočené oblečení nezanechalo nic představivosti. Měl jsem nutkání ji vzít do náruče a držet ji, dokud se nevrátí stará drzá Georgie. Místo toho jsem jen stál několik kroků od ní a musel se přemáhat, abych jí neotřel vodu ze rtů.

„Poslouchej, je mi líto, že jsem na tebe křičel. Jsem rád, že se to opravilo a nezranila ses.“

„Díky. Musím uznat, že jsem ráda, že tu jsi.“ Nahnula se dopředu a položila mi ruku na prsa ve znamení díku.

Zarazila se, pohladila mě po hrudi a vydechla, když se mi podívala do očí.

Měl jsem to spočítané. Hotovo. Už jsem tomu nemohl odolávat. V jednom rychlém pohybu jsem ji vzal do náruče a přitiskl svoje rty na její. Rukama jsem jí projížděl mokré vlasy, když jsem konečně ochutnal tu děsnou holku odnaproti.

Skoro jako bych do ní vdechl život, okamžitě zareagovala.

Sevřela moje tričko, přitiskla si mě pevněji k sobě, naše studená vlhká těla se k sobě tiskla. Už jsem necítil chlad, jen teplo z našeho vášnivého líbání a náhlé nutkání si ji nárokovat.