BSL - 30. kapitola

Překlad: Lenuszka

Zpráva od Birdie: Díky za tamto, Brewsterko. Po dlouhém šlofíku se cítím trochu lépe xxxx

Zpráva od Birdie: A taky: Hodně štěstí dnes večer. A příliš na sebe netlač. Pokud nejsi připravená TO UDĚLAT, nemusíš! A pokud se cítíš připravená, pro lásku Boží POUŽIJ OCHRANU. Tohle bylo veřejnoprávní oznámení.

                    

Zpráva od Birdie: A TAKY si všechno pamatuj. Budu to chtít vědět. VŠECHNO.

Seth mě vyzvedne v osm, jak slíbil. Když zazvoní u Anderse, okamžitě se mi lehce orosí čelo. Jsem nervózní. Ale ne takovým tím všezahrnujícím způsobem, jako to bylo tolikrát předtím. Ale vzrušením.

Po velké diskuzi s Andersem jsem se rozhodla vzít si své šťastné červené šaty. Šťastné proto, že jsem jednou našla na ulici v Saddleworthu dvoulibrovou minci a co jsem měla na sobě? Ach ano. Ty červené šaty. Když jsem si zapnula jedinou podprsenku, která pod nimi vypadala dobře, cítila jsem se velmi oprávněně, že jsem si na původně pětidenní výlet brala patnáct podprsenek.

Opravdu nevím, jak se dělá make-up a nemám ráda ten pocit mít ho na kůži, tak jsem si jen zvýraznila řasy, uhladila své vzpurné obočí a aplikovala rtěnku v barvě cherry, která mi ladí k těm šatům. Nenosím vysoké podpatky – možnost, že upadnu o hrbol na chodníku a zlomím si nohu, je dost pravděpodobná – a tak si vezmu své oblíbené Martensky. Nejsem si jistá, jestli ladí k těm šatům, ale Anders mi řekl, že to vypadá velmi „Drew Barrymoreovsky“. Což beru jako kompliment. Líbí se mi Drew Barrymore. Líbí se mi způsob, jak se jí hýbá pusa, když mluví.

„Ahoj, děvče,“ pozdraví mě Seth bláznivým hlasem, když otevřu dveře. Hned na to si odkašle a mi dojde, že je možná taky trochu nervózní. Ta myšlenka způsobí, že mi ramena pohodlně klesnou. Pevně věřím, že pokud se klidný Seth cítí kvůli naší večeři trochu nervózně, pak tu nejsem jediná úzkostlivá.

Očividně si dal záležet a stojí mě to veškerou snahu, abych na něj neskočila přímo tady na verandě. Místo svého obvyklého trička a mikiny má bílou lněnou košili s vyhrnutými rukávy, které odhalují lehce opálené předloktí, a tmavé džíny, které vypadají nové. Nahne se, aby mě políbil na tvář a já pocítím závan jeho příjemné kolínské. Voní jako dřevo a fíky a dospělý muž. Z té vůně mnou projede závan chtíče.

Páni, och páni. Jak kruci zvládnou lidi tohle cítit a udržet se na uzdě? Jak nadržení lidé přežijí celé dny, aniž by se cítili tak, že celou dobu jen zadržují své hrubé způsoby?

„Ahoj, chlapče,“ odpovím tím samým divným hlasem a vyjdu ze dveří do vlahého jarního večera. Právě když se chystám za sebou zavřít dveře, odnikud se vynoří Anders, nese tvou plechovku s lakem na vlasy jako zbraň. Štědře mě s ním posprejuje, což způsobí, že se všichni tři dramaticky rozkašleme.

„Omlouvám se!“ řekne Anders. „Nemyslel jsem si, že to stříká tak hojně.“

„Andersi, tohle je Seth Hartman. Sethe, tohle je Anders von Preen.“

Anders královsky kývne, jedno obočí má zvednuté, zatímco Seth věnuje Andersovi přátelské, lehce otupené potřesení rukou.

„Jsem Olivin drahý přítel,“ řekne Anders teritoriálně. Založí si paže na hrudi a dramaticky sníží hlas. „Pokud jí zkřivíš vlásek na hlavě, najdu si tě…  Trvalo mi dlouho dodat jim takový lesk.“

Směju se tak, že Seth pozná, že to Anders nemyslí vážně (ačkoli mám podezření, že ano) a zaženu ho dovnitř, dám mu pokyn, aby mi zavolal, pokud dostaneme jakoukoli důležitou zprávu ohledně hledání Chucka. Už je to skoro dvanáct hodin a my nemáme žádnou odpověď. Ale pořád doufám. Vzala jsem si s sebou ten pracovní mobil, takže jsem zcela dostupná, pokud kdokoli zavolá.

Když se Sethem kráčíme zářivými ulicemi Manhattanu směrem k restauraci, kterou Seth vybral – bistro Irving Place – moc toho nenamluvíme. Jen se na sebe neustále díváme a vybuchujeme smíchy, ačkoli se neděje nic legračního.

Restaurace je jen pár minut odtud, a přesto je na hony vzdálená od Trickys. Vejdu jako první, Seth za mnou a srdce mi poskočí nad tím, jak příjemné a pěkné to tu je. Je tu rušno, ale takovým tichým, jemně bzučivým způsobem, ne nijak ohromně přeplněně. Stěny jsou z tmavého dřeva, strop je pokrytý stovkami malých svítidel, a všechny stoly jsou intimní a soukromé, takže rozhovor probíhá striktně mezi vámi a vaším doprovodem.

Tohle není jen večeře. Tohle je rande. Jsem na svém prvním rande vůbec!

Jakmile nás usadí, objednáme si pití – pro mě minerálku – zítra budu zaneprázdněná hledáním Chucka a musím si udržet čistou hlavu – a sklenici merlotu pro Setha.

Vytáhnu si z tašky telefon a rychle obnovím svůj e-mail. Nechci být nezdvořilá, ale jak už jsem Sethovi vysvětlila, potřebuju být naprosto dostupná a připravená na jakoukoli zprávu ohledně Chucka. Zoufale doufám, že ta miliarda letáků, které jsme vyslali do oběhu, povede brzy k nějaké informaci. Netrpělivě čekám, až se načtou přijaté zprávy a cítím trochu zklamání, když vidím, že tam není nic o Chuckovi, ani z žádné rozhlasové stanice, kterou jsme kontaktovali. Jediná věc je nabídka pro upgrade mé aplikace Klidné Myšlení za zvýhodněnou cenu. Frustrovaně si povzdechnu, odložím svůj telefon a jakmile dostaneme naše pití, Seth pozvedne svou sklenici.

„Mám několik dobrých zpráv. Já… jsem dostal tu práci!“ Jeho tyrkysové oči se lesknou pýchou. „Budu jedním z herců v Sunday Night Live!“

„Ó můj Bože!“ Vyskočím ze sedadla, koleny narazím do stolu a všechno na něm se riskantně zapotácí. „Páni! Pojď sem!“

Bez ohledu na má vlastní právě probíhající dramata, nemůžu být za Setha šťastnější. Dosáhl úžasné věci!

Vstane a roztomile pokrčí rameny. Já ho obejmu, hlavou mu sotva dosahuju k hrudi. Bylo by vhodné zůstat tady takhle po zbytek večera? Bylo by strašně nezdvořilé odepnout jen jeden knoflíček jeho košile a možná mu trochu olíznout hruď? Přímo tady v restauraci.

Vzchop se, Olive!

Váhavě se odstrčím. „To je úžasné, Sethe! Vlastně neskutečné!“

On se směje, když se zase posadíme. „Zjistil jsem to dnes odpoledne. Formálně to oznámí zítra a tuhle neděli budu naživo představen v show.“

„Formálně to oznámí?“ zeptám se.

„No, zítra vyjde tisk a mělo by to být v Deadline a Variety stejně jako na komediálních blozích. Tahle hloupá tvář budu všude.“ Ukáže na svůj obličej a udělá přihlouplý výraz. „A pak se v neděli večer objevím naživo s moderátorem. Budu představen jako nový herecký kolega, a pak se další týden začnu objevovat ve skečích.“

„Páni!“ potřesu hlavou. „Jsi nervózní?“

„Ne,“ řekne Seth, usrkne si vína. „Jsem k smrti vyděšený.“

„Budeš dokonalý. No kruci. Takže teď budeš slavný?“

„Jo, trošku.“ Odfrkne si a opráší si imaginární smítko z ramene.

„Budu muset začít nosit sluneční brýle i uvnitř a kruci. Pít zelené džusy, chodit na manikúru, posilovat, abych byl připraven pro fotoaparáty.“

Tak trochu se zasním o Sethovi, jak posiluje. Celý zpocený. Od pasu nahoru nahý. Když na to přijde, nahý i od pasu dolů. Ale pořád má svoje brýle. Jako nahý, suverénní Clark Kent, zvedající činky. Možná v knihovně z Pokání. Ano. Dokonalé. Připadám si jako kreslený vlk, který chce zavýt. Ale já nevyju. Tohle je příjemná restaurace a já začínám cítit tyhle nestoudné věci, které se budu muset při nejmenším naučit trochu kontrolovat. Místo vytí vtipně prohodím, „Dobrý nápad. Všichni vědí, že tě nepustí do televize, pokud budou tvé nehty neupravené.“

Seth nadšeně zahýbá obočím. „Hej, možná si ta žena, která vlastní místní lahůdkářství, konečně zapamatuje moje jméno. Už tři roky mi říká Tede. Opravuju ji pokaždé, co tam jdu. A chodím tam často – dělají nejlepší polévku na Manhattanu, musíš ji zkusit – ale je to jako by se rozhodla, že vypadám víc jako Ted než Seth a toho se drží.“

Zvednu svou sklenici vody. „Na Teda, budoucího herce v Sunday Night Live.“

Seth zvedne svou sklenici vína. „A na Olive Brewsterovou, bez které by mé parodování Johna Malkoviche neposadilo každého na zadek.“

Díváme se jeden na druhého a šíleně se křeníme, když si připíjíme. Možná to má malinko co do činění s tím, že to, že dostal svou vysněnou práci, je opravdu skvělý pocit.

„Vážně, Olive,“ řekne Seth, položí svou sklenici zpátky na stůl. „Nechci ti pochlebovat, ale máš pro to přirozený talent. Na tým jsi udělala opravdu dojem se svým příspěvkem na setkání scénáristů.“

Cítím, jak mi potěšením rudnou tváře. „Skoro nic jsem neudělala.“

„Samozřejmě, že ano. Pizza klapka?“ Protáhne obličej a zvedne svou sklenici k nosu. „Chci říct, kdo přijde s klapkou na pizzu?“

„Měla jsem lepší chvilku,“ řeknu s tesklivým povzdechem. „Nemůžu uvěřit, že to lidé dělají jako svou práci.“

„Ty bys to mohla mít jako práci,“ řekne Seth, jeho tvář zvážní. „Chci říct, víš, musela bys získat zkušenosti, brát hodiny improvizace, psát zkušební skeče, možná bys musela mít i nějaký oficiální komediální trénink. Ale je to opravdu možné.“

Zatřesu hlavou a skryju svoje rozpaky z jeho komplimentů za tři dlouhé loky vody.

Když mluví dál o možnostech, které jsou v psaní komedií pro někoho jako jsem já, dech se mi zadrhne v krku, žaludek se mi potěšeně kroutí. Protože nakonec vím, jsem si jistá, že to je přesně to, co chci dělat po zbytek svého života.

Kdo by si to pomyslel?

***

Po skvělém jídle, tvořeným z pečených ústřic, po kterých následovalo grilované jehněčí na česneku se zeleninou, odcházíme z restaurace a vkročíme do na tuto dobu nezvykle teplého večera. Seth navrhne, abychom se prošli do blízké zmrzlinárny, abychom si dali malý dezert.

Po cestě míjíme Gramercy Park. Přes ten litinový plot toho moc nevidím, ale všimnu si, že uprostřed zahrady jsou naaranžovaná malá blikající světélka. Vypadá to tak hezky.

A pak mě něco napadne.

„Počkej,“ řeknu Sethovi. „Vydrž vteřinku.“

Sáhnu do tašky a vytáhnu svou malou peněženku na drobné. Zalovím tam prsty a vytáhnu klíč, který jsem ukradla. Podám ho Sethovi.

„Ty ho pořád máš? Myslel jsem, že si ho policie vzala zpátky!“

Potřesu hlavou. „Byl v mé růžové ledvince, v téhle malé peněžence. Toho dne, kdy mě zavřeli, jsem měla jinou tašku!“

„To nemůžeme,“ vydechne Seth, oči se mu třpytí.

Pozvednu obočí. „Co se stalo se super klidným „nehledáme my všichni vzrušení“ Sethem Hartmanem?“

Dramaticky se kradu k bráně a jemně zastrčím klíč do zámku.

„Opravdu to chceš udělat?“ Seth se směje. „Vlastně se vloupáš dovnitř?“

„Není to vloupání, když máš klíč! Je tam úžasně. Musíš to vidět.“

Strčím do brány, chytím Setha za ruku a vedu ho dovnitř.

„Páni,“ zašeptá.

„Já vím!“ Vzhlédnu k živému plotu, na kterém visí čarovná světélka a štěrkové chodníčky osvětlené malými lucerničkami.

Jdeme po chodníčku do středu zahrady, kde Seth vytáhne svůj telefon a něco tam mačká, dokud vzduch nezaplní tóny soulového hlasu Otise Reddinga v písni I´ve Been Loving You Too Long.

„Zatančíš si se mnou?“ zeptá se, trochu skloní hlavu.

Zamrkám. Nikdy v životě mě nikdo nepožádal o tanec. Cítím, jak mi rudnou tváře.

„Dobře,“ řeknu tiše, natáhnu se, abych mu dala ruce kolem krku.

A jak kolem nás vane jemný jarní větřík, Seth mi přitiskne ruku na dolní část zad a my se kolébáme pod stromy a hvězdami, jediní dva lidé v tomhle překrásném parku, v tomhle obrovském starém městě. Srdce mi naráží do hrudního koše, a když si opřu hlavu o jeho hruď, slyším, jak i jeho srdce divoce buší.

Znovu se zakloním a studuju jeho tvář. Chci ho políbit. Pokud se tu políbíme, bude to určitě ta nejromantičtější chvíle, jakou může kdokoli v životě zažít.

Ale než se může stát cokoli spojené s polibkem, hudba se změní na další písničku z alba Otise Reddinga – super sexy Love Man.

Vybuchnu smíchy, když ode mě Seth odstoupí a komicky zahýbá boky ze strany na stranu, na tváři má výraz přihlouplého zvrhlíka. Je to tak směšné, že se rozhodnu udělat to samé, dám si ruce na boky a kroutím se, jako bych točila obručí. Nasadím přihlouplý obličej, když to dělám a Seth se začne taky smát, pobaveně se chytí za břicho.

My dva si drze protancováváme cestu parkem. Seth se kroutí a točí kolem nějakého keře. Já začnu ve stejném duchu jakoby ojíždět strom, což způsobí, že Sethovi tečou slzy smíchu.

Když ta hudba skončí, trvá nám dobrých deset minut, abychom se přestali chichotat. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem se s někým kromě Birdie takhle bavila. Ve skutečnosti nikdy!

***

Po tom, co vyklouzneme z parku, najdeme lavičku, na kterou se posadíme, abych mohla zkontrolovat znovu svůj e-mail a podívat se, jestli se neobjevila nějaká vodítka k Chuckovi. Ale nic. Vůbec. Pak zkontroluju pracovní telefon, který pro naši misi koupil Anders, dvakrát se ujistím, že vyzvánění je tak hlasité, jak to jde. Ale ani na mobil se nikdo nepokusil zavolat! Povzdechnu si a dám oba telefony zpátky do tašky.

„Nemáš štěstí?“ zeptá se Seth.

„Ne.“ Potřesu zklamaně hlavou. „Museli jsme rozdat tak miliardu letáků. Myslela jsem, že z toho bude alespoň pár telefonátů.“

„Slyšela jsi o někom z Sharoniných kontaktů?“

„Ne.“ Povzdechnu si. „Vyhledám je zítra.“

„Napíšu jí, uvidíme, jestli je může popohnat. Lidé obvykle nenechávají Sharon ve štychu!“

Zírám na něj, když ťuká na svém telefonu. To má její osobní číslo.

„Znáš ji dobře?“ zeptám se super, super ležérně.

Seth přikývne a opře se zpátky o lavičku. „Chodili jsme spolu.“

Věděla jsem to. Možná nemám tušení o věcech ohledně sexu, ale můžu zcela jistě říct, že ti dva spolu něco měli.

„Skvělé. Skvělé,“ řeknu nonšalantně. „A co se stalo? Proč to skončilo? Kdy jste se rozešli? Jaký je ten příběh?“ dodám, naprosto zničím svou snahu o nenucenost.

Seth si strčí telefon zpátky do kapsy u košile a otočí se ke mně. „Byli jsme spolu asi rok a ona mě podvedla,“ řekne velmi věcně. Tak věcně, že ho to evidentně ranilo.

„Kruci,“ řeknu. „To je strašné.“

Seth přikývne, prázdně se pousměje. „To bylo. Vždycky si vymýšlela, malé nevinné lži, přehánění. Nesnáším lháře – nesnáším je – ale zjistil jsem, že to byly malé lži, neškodné. A nakonec je v PR, a celá ta věc je v tom překrucovat fakta. Ale ona mi lhala o tom, že spí s někým jiným po tři měsíce. To už nebyla ta malá nebo nevinná lež. Výhradně jsem jí věřil. Cítil jsem se jako idiot.“

„Hnus! Je mi líto, že se ti to stalo.“

„Jo.“

„A pořád s ní musíš pracovat! Na houby.“

Seth pokrčí rameny. „Ale, už jsem se přes to dostal. Učíme se být znovu přátelé. Chci říct, nikdy jsme pro sebe nebyli těmi pravými romantickým způsobem, takže jsem rád, že se to stalo. Já mám raději dlouhé vztahy, takže kdyby nepodváděla, pravděpodobně bych s ní byl doteď.“

Znamená to, že k ní pořád něco cítí?

Doufám, že ne.

Ne, že by mě to mělo zajímat…

„Oh.“ Řeknu nenuceně.

Seth přikývne. „Navíc prděla ze spaní. Nejprve jsem si myslel, že je to roztomilé. Ale někdy to bylo tak nahlas, že mě to doslova vzbudilo.“

„My všichni prdíme ve spánku!“

„Jasně. Vsadím se, že ty voníš po jarních květech.“

„To určitě. A navrhuju změnu tématu!“

A změnou tématu chci říct, že je možná na čase nějaké to líbání. Celý večer sleduju, jak se jeho rty hýbou, a nejsem schopná myslet na nic jiného, než jak bych je cítila na krku. Přitisknuté k mému břichu. Na mé…

„Olive?“

Sethův hlas přeruší mou fantazii. Trochu slintám blahem.

On se na mě usměje, a vyplázne jazyk. Já se k němu přisunu tak, že se naše stehna dotýkají.

Očima mi přejede po tváři, jako by mě chtěl sníst jako druhý dezert.

Šťouchnu kolenem do jeho a otočím se tak, abych k němu byla čelem.

On se přiblíží k mé tváři. Blíž, blíž, blíž a pak.

Si povzdechne.

Není to žádný sexy povzdech plný touhy a chuti. Je to zcela negativní povzdech.

Cože?

Proč vzdychá?

Zakloním se a s očekáváním se na něj podívám.

„Omlouvám se. Jen přemýšlím o všech těch sračkách se Sharon.“

„Nemysli na to!“ řeknu, divoce mávnu rukou, jako by mohla odehnat všechny myšlenky na jeho ex. „Mysli na svou novou práci! Na ty ústřice, co jsme měli!“ Donutím se být statečná. „Mysli na mě!“

„To je ten problém.“ Seth se podívá dolů na ruce. „Nemůžu na tebe přestat myslet.“

„Proč… proč je to problém?“ zeptám se, naprosto zmatená.

„Kvůli Colinovi! Mluvím o tom, že mě Sharon podváděla a my jsme tady. Ty jsi zasnoubená. Necítíš se špatně? Vím, že jsme ne… ale…“

Colin? Kdo je kruci… A sakra Colin. Můj falešný snoubenec.

Otevřu pusu, abych Sethovi řekla, že je Colin prakticky cizinec. Že jsem ho poznala po nervy drásající hodině na letišti a že zatímco jsme si vyměnili pár flirtujících zpráv, a myslela jsem si, že by mohl být smysluplnou volbou pro budoucí rande, necítím s ním takové chvění jako se Sethem. A já chci to chvění. Teď, když ho mám, ho chci už pořád. Navíc mi Colin e-mailem poslal asi osmnáct strašných memů. To je neodpustitelné.

Ale… to teď nemůžu přiznat! Jak bych mohla? Seth už ví, že jsem šílená, ale právě otevřeně prohlásil, že nesnáší lháře. A já… jsem naprostá lhářka. Co se stane, když mu řeknu, že jsem mu o svém zasnoubení lhala? Zmínil Colina při více příležitostech a já jsem ho nikdy neopravila. Nečekala jsem, že se ještě někdy uvidíme! A pokud mu to řeknu teď, možná nikdy nedojde k tomu úletu, který bych s ním mohla mít.

„Cítíš se provinile, já vím. Vypadáš tak sklíčeně. Asi nás to právě dohnalo… Sakra.“ Potřese frustrovaně hlavou.

Necítím se sklíčeně kvůli Colinovi. Cítím se sklíčeně, že jedinkrát ve svém dospělém životě cítím k někomu takovou přitažlivost, že ji sotva můžu kontrolovat, a v cestě mi stojí vymyšlený snoubenec.

Ach. Seth se mi tak moc líbí. Chci říct… za pár dní pojedu domů. Pravděpodobně ho už nikdy neuvidím… Kdo ví, kdy tohle ucítím k někomu znovu. Pokud vůbec.

Podívám se na Sethovu silnou, strništěm pokrytou čelist. Na jeho lesknoucí se, chytré oči za nemoderními brýlemi. Jeho předloktí. Způsob, jakým voní. Způsob, jakým chutná. Jsem připravená. Pokud opustím New York bez toho, abych do toho se Sethem šla, možná toho budu litovat po zbytek života. Celou dobu na to myslím, přemýšlím, jaké by to bylo. Nejsem schopná se koncentrovat na nic jiného! Navždycky! A ačkoli se začínám cítit pohodlněji s myšlenkou na menší riskování, tohle je jeden, který nejsem ochotna podstoupit.

Tak se zhluboka nadechnu a udělám jedinou věc, která mi právě teď dává smysl.

Udělám to, co by udělala Birdie: Řekni jen pár malých, malinkatých nevinných lží.

Hraju si se sponkou ve vlasech. „Cítím se kvůli Colinovi špatně,“ řeknu zahanbeně.

„Ale… pravdou je… že si nejsem jistá…“

„Cože?“ řekne, zdá se, že trošku ožil.

„On je jediným mužem, se kterým jsem kdy byla…“

Sethovi se rozšíří oči, spadne mu brada.

Tohle je jen poloviční lež. Byla jsem jen s jedním mužem. Chci říct, nebyl to Colin. Byl to chlápek jménem Guy a bylo to během mého prvního ročníku na univerzitě. Ale stejně. Poloviční lež znamená, že je to napůl pravda. Což není tak špatné.

„Jedním mužem? Páni.“

„Mmmhmm.“ Přikývnu. „A věc se má tak… když jsem byla jen s jedním mužem, jak můžu vědět, jestli… je on tou správnou osobou?“

Seth se zamračí. „Ale zasnoubila ses s ním… určitě si myslíš, že je tím pravým… ne?“

Ach. On to ztěžuje. Proč musí být tak počestný? Uf!

„Ehm… chci říct. Myslím… možná v budoucnu, co když se rozhodnu, že nemám dostatek zkušeností? A budu se cítit rozhořčeně, že jsem spala jen s… Colinem?“

Přikývnu, dostanu se do tempa. „A my skončíme rozvedení?“

Kruci. Opravdu to beru z tohohle pohledu?

Fouká jemný větřík, stromy nad námi šustí, cuchají Sethovy světle hnědé vlasy a přinášejí mi tu úžasnou vůni jeho kolínské až pod nos.

Ano. Ano, nejspíš jsem na to šla z tohoto pohledu.

„Co když se rozvedeme, protože jsem nikdy nebyla s nikým jiným?“ zeptám se.

„Co když…“ Zvednu prst jako profesor, který vyučuje. „Co když budeme mít děti? A rozvedeme se! Mysli na ty děti. Děti bez matky, protože ona spala jen s jedním mužem.“

Seth potřese hlavou. „Co to říkáš?“

Už si nejsem jistá. Ale řeknu to stejně.

„Říkám… říkám… jen se obávám, že nemám dostatek zkušeností. A že možná… by byl… úlet… v pořádku.“

„Úlet?“

Snažím se přečíst jeho výraz. Vidět, jestli můj krutý trik funguje. Ale on nedává nic znát. Jen mě velmi intenzivně sleduje.

Polknu, v puse mi trochu vyschne. „Za pár dní pojedu domů.“

„Správně.“

„A pak od sebe budeme vzdálení celé kontinenty, takže se to technicky nikdy nebude opakovat.“

„Správně.“

„A pak můžu strávit zbytek života s Colinem s vědomím, že jsem… um, zasila svou oves.“

„Technicky by tohle byla správná věc. Kvůli Colinovi. A tvým budoucím dětem?“

„Ano. Přesně. Ne opravdové podvádění. Jen… ochrana proti možným budoucím pochybám. Kvůli, um, dětem.“

Seth střelí očima k mým rtům. „A my dva se po příštím týdnu už znovu neuvidíme,“ řekne. „Takže…“

„Takže…“ dodám.

A nevím, kdo popadne koho, ale znovu se líbáme. A on je v líbání tak dobrý, že mé tělo chce na něj vyšplhat a jen se ho držet jako koala stromu.

Sakra práce.

Seth nás nějak vmanévruje do pozice ve stoje a pohne s námi k cestě, kde rukou divoce mává na taxi.

Proč žádné taxi nezastaví? Moc dlouho už to nevydržím!

Seth nechává ruku ve vzduchu, ale já nejsem zdaleka tak trpělivá.

„Hej!“ zaječím, super agresivně jak mě to učila ta starší žena na Upper West Side. „HEEEEEEEJ!“ Před námi s pískotem okamžitě zastaví taxi.

„Pěkné!“ řekne Seth ohromeně. „Stoprocentně ses na celé té newyorské věci něco naučila.“

„Trochu,“ řeknu, zavřu za námi dveře taxíku a okamžitě s ním znovu spojím své rty.