THOAH - 12. kapitola

Překlad: Lucianna

Chudák Julie. Nicholas se nemohl rozhodnout, co ji znepokojovalo víc: že se musela zúčastnit schůzky ředitelů, že strávila tu schůzku sezením naproti muži, se kterým se vášnivě milovala minulou noc, nebo že musela prostě sedět, celou hodinu. Aspoň nedržela v ruce dlouhou hůl, pomyslel si s úsměvem, když sledoval tu jasně ohromenou ženu, jak se vymanila z dalšího blahopřejného objetí, kterého se jí dostalo od několika ředitelů – jeden z nich nebyl její bývalý nadřízený, jak si Nicholas všimnul.

Rana vklouzla do křesla vedle něj. „Ona je absolutně rozkošná,“ řekla, také sledujíc Julii, jak utekla dveřmi pryč. „Ale tak, vždycky jsem věděla, že máš cit pro kvalitu.“ S povzdechem ho poplácala po paži. „Ačkoliv mám obavu, že máš před sebou výzvu. Julie má trochu… problém se sebevědomím – což mě vážně mate, když je to opravdu velmi inteligentní, krásná a temperamentní žena.“

Nicholas sklouznul pohledem k oknu a potlačil svůj vlastní povzdech, když viděl Julii proběhnout kolem jejího vozíku, aniž by si ho všimla a rozběhnout se po cestě, vedoucí ke konferenčnímu pavilonu. „Já nejsem ten, koho musíte přesvědčovat.“ Podíval se na Ranu. „Budete schopná zařídit, aby tahle rozkošná dáma, viděla tohle všechno a ještě víc?“ Zavrtěl hlavou. „Protože to nevypadá, že bych já měl moc štěstí, když se zdá, že s každým krokem, co se k ní přiblížím, odstrčí mě dva kroky zpět.“

Rana povytáhla jedno své královské obočí. „Ale, tvoje pozvánka, kde jsi ji zval na hledání těch šišek za fjordem, nevyšla tak, jak jsme doufali?“

Nicholas se postavil a odfrknul si. „Ne, nefungovala. Poslala mi zprávu, kde mi poděkovala, za mou velmi laskavou nabídku, a pak našla svoje vlastní stanoviště se šiškami – které náhodou bylo přímo uprostřed mé tréninkové oblasti.“ Podal jí ruku. „Myslím, že byste měla pospíchat za svojí chráněnkou, než bude vyhrožovat někomu dalšímu, že ho umlátí tou taškou, co jste jí dala. Myslím, že vám tu nechala svůj vozík,“ řekl protáhle, ukazujíc k oknu.

Už na nohou, Rana se odmítala pustit jeho ruky a její obočí se zvedlo znovu. „Ale neříkal mi Titus, že jsi vařil snídani pro Julii, včera ráno?“

„To byla ta snídaně, kterou on a váš syn jedli, zatímco ona utekla oknem mé koupelny? Po které, když jsem ji vyhledal, kolem mě prošla, jako bych byl jen nějaká malá nepříjemnost?“ Nicholas vyrazil směrem k chodbě. „Co Julie postrádá v sebevědomí, rozhodně vynahrazuje v lehkovážnosti.“ Zastavil se a usmál se. „Ačkoliv má ráda moje kočky, zvlášť Sola.“

Rana se široce usmála. „Pak využij ty své darebáky všemi prostředky, pro svůj prospěch.“ Její oči se najednou rozšířily. „Já vím; dej té rozkošné dámě vlastní kotě. Ano,“ řekla s přikývnutí, „měkkou a mazlivou, malou, chlupatou kuličku, která přiměje Julii, aby si na tebe vzpomněla, s každým jejím dováděním. A ať tesař namontuje taková ta malá dvířka do jejího nového domu, jako jsi měl v bytě.“ Naklonila se blíž. „Jdi do nějaké daleké starobylé země a najdi exotické plemeno, jako je tvoje Bastet, jen se ujisti, že to kotě, bude mít přesně stejnou barvu očí, jako máš ty,“ radila a Nicholas se usmál, při té tesknotě v jejím hlase. „A dej mu kolem krku mašli, aby to Julie viděla, jako dárek tvé úcty k ní.“ Protáhla paži skrz jeho a vyrazila chodbou ke vchodovým dveřím. „A když to učiníš, ujisti se, že se dostaneš na zem před praskající oheň, který zapálíš v jejím krbu, a vy dva si hrajte s tím kotětem spolu.“

Nicholas se přestal usmívat, když zjistil, že tesknota v jejím hlase se změnila spíš na… vztek. Vyšli na slunce a ona ho naposledy poplácala po paži, než vklouzla do Juliina zapomenutého vozíku, dala ruce na volant a podívala se na něj s napjatým úsměvem. „Použij svou legendární trpělivost, abys udržel svou nechvalně známou pýchu, pod kontrolou, Nicholasi,“ pokračovala, „a snaž se, nebrat si Juliino odmítání osobně, protože to nemá nic společného s tebou, ale s tím kdo, nebo co, ukradlo její hrdost.“ Ranin úsměv zněžněl. „A já uvidím, co můžu udělat pro tvou věc.“ Ale pak úsměv zmizel úplně. „Ačkoliv nemám tušení, proč by se nějaká žena, měla chtít usadit s paličatým, přehnaně ochranitelským, necitlivým…“ pokračovala a zbytek toho, co řekla, se ztratil v jejím zavrčení, jak odjížděla pryč.

S vědomím, nebrat si tohle osobně, se Nicholas otočil a šel zpátky dovnitř, a pomyslel si, že by se možná mohl zeptat Tita, jak dlouho to je, co ten starý theurgist, dal své ženě něco měkkého a mazlivého a byli na podlaze před praskajícím ohněm, hrající si jako mladí milenci. Ale také si pomyslel, že by možná chtěl trochu více moderní názor, a tak Nicholas zastavil v Oliviiných otevřených dveřích kanceláře a zaklepal na futro.

„Co je?“ zeptala se a mávla na něj.

„Přišel jsem pro radu v jedné osobní záležitosti,“ řekl bez úvodu, posadil se a naklonil se dopředu, aby si opřel lokty o kolena. „Zkouším získat Julii Campbellovou a myslel jsem si, že když ji znáš pár let, že bys mi mohla pomoct. Je to inteligentní žena, ale moje snahy, dát jí vědět, že mě přitahuje, jdou naprosto mimo ni,“ ošíval se, když nechtěl zmínit, že vášnivý krok vpřed minulou noc, byl následován dvěma velkými kroky zpět. „Pozval jsem Julii na večeři, na hledání šišek a na rybaření, ale stále mě odmítá. Myslíš, že se opravdu může bát mužů na nějaké hlubší úrovni, nebo se prostě jen zdráhá, mít znovu vztah – možná konkrétně se mnou?“

Olivie mu věnovala rychlý úsměv. „Julie se nebojí tebe, nebo žádného jiného muže. Můj první odhad, jen tak z hlavy je, že se tě snaží chránit.“

Překvapeně se narovnal. „Před čím?“

„Před tím, abys byl veřejně viděn s místní courou a dcerou místního opilce.“ Povzdechla si nad jeho zamračením. „Ok, podívej se; možná bys to měl slyšet ode mě, protože nakonec to od někoho uslyšíš. Než odjel do Bostonu se svou novou manželkou, Juliin exmanžel, začal vykládat lidem ve městě, že spala s půlkou koleje, kde pracovala, když žili v Oronu, takže nevypadal jako debil, že se s ní rozvedl po tom, co ho šest let vydržovala na vysoké. Co se Julie přistěhovala zpátky, snažila se dokázat, že ty řeči jsou špatné – všechno nadarmo,“ řekla se zavrtěním hlavou. „A jelikož není tajemstvím, že jsi nejžádanější svobodný muž Spellbound Falls, můj odhad je, že se snaží ochránit tvou pověst.“

„Nestarám se o svou pověst.“

„Ale ona ano.“ Olivie se opřela v křesle. „A možná je tady další důvod, proč tě stále odmítá. Pamatuješ, když jsme stěhovali Julii z jejího domu a já ti vysvětlovala, jak zahanbující pro ni bylo, že jsi to viděl? No,“ řekla, když přikývl, „to je možná další důvod, proč nechce, aby vás spolu viděli. Protože je jedno, jaké je století, drby jsou v každém městě primární zábavou. Pokud Julii přitahuješ – a musela by být mrtvá, kdyby ne – pak má možná strach, že někdo bude mít potřebu ti sdělit její celou, nechutnou historii a ona by se cítila ještě víc ponížená.“

Nicholas se postavil, aby zadržel frustrované zavrčení. „Díky,“ řekl a otočil se k odchodu – jen aby se zastavil ve dveřích, když na něj Olivie zavolala.

„Mac mi řekl, že viděl Julii utíkat z tvého domu včera ráno,“ řekla a povytáhla obočí. „Je tady něco víc na její malé… nehodě, o čem bych měla vědět?“

„Ne,“ řekl stručně.

„Už jsem se chtěla uchýlit k vydírání,“ pokračovala Olivie, než mohl odejít, „když jsem konečně byla schopná přesvědčit Julii, aby viděla dál, než ke svým poměrům na tak dlouho, aby souhlasila, že bude organizátorkou akcí.“ Zavrtěla hlavou. „Ale je tady velká možnost, že ani moudrost a trpělivost mé drahé tchýně, nebude schopná zlomit Juliinu obranu a mám obavu, že při první chybě, dá výpověď.“

„Nepodceňuj Ranu. Nebo mě,“ řekl tiše Nicholas, když se otočil a s mávnutím vyšel ze dveří. Nasadil si sluneční brýle, když vyšel ven, pak si strčil ruce do kapes a zamířil k stájím. Vzhledem k tomu, že Julii očividně fyzicky přitahoval, stále nemohl přijít na to, proč stále odmítá jeho snahy. Alespoň věděl s určitostí, že nedává přednost ženám, pomyslel si s úsměvem, když si vzpomněl na její reakci na jeho polibek včera večer. Ale pak se zamračil, když si vzpomněl, na její šeptané naléhání, aby našel své vlastní potěšení, aniž by se ohlížel na její, jako kdyby nechtěla – nebo se necítila hodna – dostat nic na oplátku za to, jak se otevřeně dala jemu.

Vlastně si Nicholas nemohl vzpomenout, kdy naposledy byl chycen nepřipraven – ať na bojišti, nebo v posteli – že byl doslova sražen na kolena tak upřímnou odevzdaností, jakou nikdy předtím nezažil. Přesto když ji potom chytil, jak utíká, Julie mu řekla, že neví, kdo byla ta žena v chatě, ale že to rozhodně nebyla ona.

Takže jak se zdálo, ta roztomilá dáma, je stejně zmatená svou neochotou přiznat vzájemnou přitažlivost; v jednu chvíli mu odpovídá velmi vášnivě a ani ne o jeden úder srdce, utíká pryč. Po tom, co mu vyhrožovala, že ho umlátí kabelkou, pomyslel si s úsměvem, ačkoliv i kdyby si stoupla na špičky, stále by nedosáhla k jeho bradě. Avšak uměla silně dloubnout prstem, aby podpořila svůj krásný temperament.

Jo, rozhodně má rád tu drsnou ženu.

Nicholas došel do stáje, vzal sedlo a uzdu a zamířil uličkou, usmívajíc se, když slyšel, jak Phantom netrpělivě kope do dveří stání. „Potřebuješ se proběhnout?“ zeptal se, když ten bitvami zjizvený válečník, vystrčil nos mezi mřížemi a snažil se štípnout ho do ramene, když Nicholas tlačil na dveře – do kterých Phantom stále kopal – a otevíral západku. „Chovej se slušně,“ řekl se smíchem, když vešel do stání, „nebo půjdeš jen na pomalou procházku.“

Ten velký, strašidelně šedý hřebec, jemně strčil do toho samého ramene, do kterého se předtím snažil štípnout a pak vypustil hluboký koňský povzdech.

„To je lepší,“ zamumlal Nicholas, hodil sedlo na jeho široký hřbet, pak dal uzdu do hřebcovy tlamy. „Vyjedeme si a podíváme se, jak naši noví strážci, přežívají první den Samsonova výcviku.“ Zajistil uzdu, upravil sedlo a zajistil popruh, pak počkal několik úderů srdce, než dokončil utažení, když byl Phantom donucen uvolnit dech, který zadržel. „Nevyhrál jsi tuhle hru po staletí, starouši,“ řekl se smíchem, a silně válečného koně poplácal, než ho vyvedl ven ze stání.

„Nicholasi,“ řekla Sally, když vyšla zezadu ze stájí. Ženská polovina místního honáckého týmu, ukázala se zamračením za sebe. „Nevěděl bys, kdo je ten kluk, co sedí na ohradě výběhu? Viděla jsem ho couvat se starým zabláceným pickupem ke kůlně a vyložit nějaké palivové dříví, ale místo aby pak odjel, přišel a vyskočil na ohradu. Sedí tam už půl hodiny.

Nicholas vedl Phantoma uličkou, aby se podíval zadními dveřmi stájí. „To je nejmladší bratr naší nové ředitelky speciálních akcí – Reggie, se myslím jmenuje. Prodává resortu cedr na třísky. Už jsi měla to potěšení se setkat s Julií Campbellovou?“

„Není to ta žena, co bydlí ve tvém starém bytě?“ zeptala se Sally, když se natáhla a uctivě poškrábala Phantoma na tváři. „Setkala jsem se s Julií,“ pokračovala, když Nicholas přikývl. Usmála se. „Přistihla jsem ji tady před pár dny, když se snažila najít odvahu a poplácat starého Jeba,“ řekla, ukazujíc na koně, kterému visela hlava přes dveře stání a tiše odfrkoval. „Hezká dáma. Ptala se, proč někteří koně jsou za mřížemi a nemohou vystrčit hlavy.“ Sally se tiše usmála. „Když jsem jí řekla, že jsou to hřebci a mají tendenci štípat kohokoliv, kdo jde kolem, řekla, že si to myslela. Ale já myslím, že mi Julie říkala, že pracuje v úklidu.“

„Pracovala, do včerejška, kdy převzala Evelynino místo.“

Sally se zamračila. „Ta ženská mi nebude chybět.“ Znova ukázala k zadním dveřím. „Tak co s tím klukem? Chceš, abych ho nechala jít?“

Nicholas se podíval ven na Reggieho Campbella, aby viděl, jak hladí tvář kobyle, kterou přesvědčil, aby přišla. „Mohla bys pro mě osedlat starého Jeba, Sally? Když ten kluk vypadá, že se zajímá o koně, možná by se rád projel, aby se podíval na bratra. Tom Campbell trénuje, aby se stal strážným v Inglenook.“

„No, je bez debat, že Olivie ráda najímá celé rodiny,“ řekla, a zamířila do sedlovny. Zastavila se ve dveřích. „Ten den, kdy bude Peyton Jr. patnáctiletý, vezme ho na brigádu a plánuje ho nechat vést v létě výlety po stezkách.“ Její úsměv se rozšířil. „Není nic, co by Velkého Peytona potěšilo víc, než se stát oficiálním šéfem toho kluka. Přivedu Jeba ven, připraveného na projížďku – za předpokladu, že ho probudím,“ řekla, když zmizela v sedlovně.

Nicholas vedl Phantoma ven, pak došel k výběhu a opřel si ruku o ohradu. Reggie se ohlédl, vykulil oči, když ho poznal z jejich malého setkání na parkovišti před týdnem, a začal slézat z ohrady.

„Neodcházej,“ řekl Nicholas tiše a potlačil úsměv, když ten kluk ztuhnul na půl cesty dolů. „Máš rád koně?“

„Nikdy jsem kolem nich moc nebyl,“ řekl kluk a pomalu se posadil zpátky na ohradu. Znovu se ohlédl, když Nicholas nic neříkal. „Ten co máte, je vážně velký.“ A pokývl bradou k Phantomovi. „A celý zjizvený a vypadá zle.“

„Já jsem pěkně velký chlap. A stejně jako jeho majitel,“ řekl Nicholas a poškrábal Phantomův krk, „tenhle starý válečník, vypadá víc zlý, než je – někdy.“

Kluk se vrátil pohledem ke koním. „Najal jste Toma, jako strážného.“

„Ano.“

„Jak to? Nemá moc rád konfrontace.“

„To je důvod, proč jsem ho najal.“

Reggie se na něj překvapeně podíval. „Ale co se stane, když se hosté opijí a… budou zlí, nebo tak něco?“ Znovu pokývl bradou, tentokrát na Nicholase. „Julie mi říkala, jak jste vyrazil dech našemu otci minulou sobotu a vynesl ho ven.“ Zavrtěl hlavou. „Tom by tohle nedokázal.“

„Nebude muset, protože se naučí, jak přečíst situaci a nenechat to dojít do tohoto bodu.“

Sally vyšla ven, vedla Jeba, a Nicholas naznačil, aby podala otěže Reggiemu. „Cože?“ zeptal se kluk překvapeně, když mu Sally podala otěže. Seskočil z ohrady a strčil si ruce do kapes, ačkoliv střelil nervosním pohledem na Nicholase, než se znovu podíval na Sally. „Já nechci… já nemůžu… já neumím jezdit.“

„To je ok,“ řekla Sally se smíchem, vytáhla jednu jeho ruku z kapsy a vrazila mu tam otěže. „Jeb ví, co dělat.“ Naklonila hlavu. „Vypadáš, že jsi tak ve věku mého syna. Chodíš do školy s klukem jménem Peyton Knox?“

Reggie přikývl. „Znám ho. Jsem o rok výš.“

„Tak jak je možné, že on je ve škole dneska a ty ne?“ zeptal se Sally.

 Nicholas viděl, jak chlapcova tvář zrudla, když znovu střelil pohledem jeho směrem, než k Sally pokrčil rameny. „Cítil jsem se nemocný… ráno.“

Sally se otočila a zamířila zpátky do stájí. „Nemocný ze školy, nejspíš,“ řekla a mrkla na Nicholase, cestou okolo něj.

Nicholas přišel k němu. „Nasedni a já ti upravím třmeny.“

„Nikdy jsem na koni nejel,“ řekl Reggie, ačkoliv se pohnul, aby byl čelem k sedlu. Pohlédl na Jebovu velkou hlavu, pak narovnal ramena a chytil sedlo, zvedl nohu do třmenu a nemotorně se vytáhl nahoru – jen aby chytil hrušku oběma rukama, když si ten starý kůň odfrknul.

Nicholas vzal zapomenuté otěže, přehodil je přes Jebův krk a tiše mu je podal zpátky. Upravil jeden třmen, převedl vlastního koně na druhou stranu a upravil druhý třmen. „Sevři nohy, aby se rozešel,“ instruoval ho tiše. „Lehce zatáhni za otěže dozadu, když chceš, aby zastavil, a jemně zatáhní za pravou nebo levou, podle toho, kam chceš zatočit. A nespadni, protože poslední věc, kterou chci, aby tvoje sestra na mě přišla střílet.“

Reggie vykulil oči. „Chcete říct, že se bojíte Julie?“

Nicholas se otočil a nasednul. „Aby bylo jasno,“ řekl protáhle a držel Phantoma pod kontrolou, aby ho mohl Reggie následovat, když zamířil k resortu. „Nezachraňoval jsem Trishu před tvým otcem, v sobotu; zachraňoval jsem jeho, před Julií.“ Usmál se. „Mám z dobrého zdroje, že je dost smrtící s holí, když je vytočená.“

Reggie si odfrknul, pak zmlknul, když míjeli jeden ze spodních hotelových segmentů; Nicholas si všimnul, že chlapec seděl rovněji v sedle, když několik hostů, mířících ke svým pokojům, nebo ven, se zastavilo a sledovalo, jak jedou okolo. Také byl potěšen, když zjistil, že Reggie je nemluvný mladý muž, očividně prostě spokojený v danou chvíli. Nebo jinak, stejně jako Julie ten večer, co ji nacpal do auta a odvezl domů, ten kluk tiše čeká, aby viděl, proč ho ten velký chlap se zle vypadajícím koněm, prostě unesl.

Nicholas zatočil, jakmile minuli veřejný trávník a vyrazil po cestě, vedoucí vysokohorskému rybníku, několik mil odtud, aniž by uvažoval o tom, že pojedou kolem konferenčního pavilonu, dokud nespatřil Julii, nasedající do jejího vozíku s Ranou a dvěma ženami – její německou nevěstou a její matkou, jak předpokládal.

Julie je spatřila, vykulila oči, když poznala svého malého bratra a vyškrábala se z vozíku, aby stála a zírala, jak projíždějí okolo. Nicholas se ohlédl, aby viděl, jak Reggi na svou sestru pokrčil rameny, tiše dávajíc najevo, že ani on neví, jak to, že jede na koni přes resort.

Pokračovali v družném tichu, dokud Nicholas neuviděl druhou polovinu honáckého týmu Nova Mare, vracet se z vyjížďky se čtyřčlennou rodinou. Ten vysoký, štíhlý Kanaďan okamžitě přicválal, přitočil se blíž a tiše promluvil. „Právě jsme projeli kolem třech mladíků a dost mladé dívky, ani ne půl míle na stezce k fjordu a…“ Naklonil se blíž. „Nemůžu říct, že bych viděl něco konkrétně špatně, ale cítil jsem, že ta dívka byla…“ Povzdechl si, když si upravil klobouk na hlavě. „Sakra, měl jsem pocit, že se necítila dobře, že je tam s nimi. Měla takový pohled v očích, který říkal, že ví, že udělala chybu, ale neví, jak z toho ven.“ Honák pohlédl na rodinu, pokračující k resortu sama, pak se otočil zpátky k Nicholasovi a potřásl hlavou. „Řekl jsem té dívce, že vypadá trochu unavená a nabídl, že ji svezu zpátky, ale jeden z mladíků jí chytil za ruku se smíchem a vedl ji dál po stezce a ti dva ostatní mě ujišťovali, že jsou v pohodě. Myslím, že ti kluci jsou hosté, když jsem viděl, že mají silný přízvuk, který jsem nepoznal, ale ta dívka vypadala jako místní.“

„Ještě jednou, kde?“ zeptal se Nicholas.

„Byli asi půl míle dole, přesně před patnácti minutami.“ Peyton sklopil pohled a znovu zavrtěl hlavou. „Namočil jsem si včera telefon a ještě jsem neměl čas ho vyměnit, jinak bych zavolal tobě, nebo Rowanovi. A nemohl jsem začít nic se třemi kluky, když jsem sebou měl rodinu,“ zamumlal, a mávnul směrem ke čtyřem jezdcům – dva z nich byli děti. Zvednul pohled k Nicholasovi. „Omlouvám se. Zkrátil jsem naši vyjížďku a snažil se vrátit, abych to řekl tobě, nebo Rowanovi.“

„Já je půjdu najít,“ řekl Nicholas. „Ale ty se zastav u mé sekretářky, aby ti dala nový telefon. Sally se může postarat o tvé jezdce. A Peytone,“ řekl tiše. „Nepůjdeš ani na hodinu, bez funkčního telefonu, znovu. A když ty, Sally, nebo váš syn, budete brát jezdce za hranici pěti mil, ujisti se, že máte sebou satelitní telefon a jeden z GPS tísňových majáků.“

Honákova tvář zrudla, když se dotkl klobouku a přikývl. „Už se nenechám nachytat s kalhotami u kolen,“ řekl a cválal za svými hosty.

„Připraven na rychlejší jízdu?“ zeptal se Nicholas Reggieho, když vedl Phantoma směrem k dolní stezce k fjordu. „Když začneš nadskakovat,“ řekl, když začal klusat, „prostě přenes víc váhy do třmenů.“

„Pojedeme… za… těmi chlapy a dívkou?“ zeptal se chlapec, když poskočil, chytil hrušku a srovnal se, pak začal nadskakovat víc.“

„Jo.“ Nicholas si povzdechl, když Reggie znova málem spadnul. „Ok, koukni; nebudeš schopný se mě držet, takže jeď po stezce, dokud nedojedeš k mému koni. Pak tam počkej s ním, zůstaň naprosto potichu, dokud mě neuvidíš, nebo neuslyšíš můj signál. Zastav Jeba, aby mě nezkoušel následovat.“

„Co za signál – ouff!“ skončil Reggie heknutím a sotva se znovu udržel, když se Jeb najednou zastavil.

„Poznáš to, až to uslyšíš,“ řekl Nicholas, konečně uvolnil Phantoma, když se jeho intuitivní starý přítel postavil v odpovědi na naléhavost svého jezdce a s odlétajícími kusy země, vyrazil tryskem. Nicholas se přikrčil v sedle, jak ten silný válečný kůň, jel úzkou turistickou stezkou, se stejnou mrštností a sebejistotou, která je vedla do více bitev, než kdokoliv z nich mohl spočítat. Konečně prudce zastavil, když zachytil první vlnu zoufalství, pulsující vzduchem, sesednul a uvázal otěže okolo Phantomova krku. „Dám ti signál, když tě budu potřebovat,“ zavrčel ke koni, a rozběhl se pryč ze stezky.

Prodíral se strmě klesajícím lesem, když vánek od fjordu zhoustnul zápachem strachu; dívčino bušení srdce bylo hlasitější, jak Nicholas běžel směrem k tomu, co jak zjistil, se stalo pronásledováním. Když ucítil frustraci a vztek, přicházející od mužů, najednou se i přes svůj vztek usmál. Místní ženy, jak to tak vypadá, jsou zatraceně dobré v běhu. Začal zpomalovat, neschopen opravdu slyšet to pronásledování, které cítil, a zastavil vedle velkého stromu a čekal, pak se natáhl a chytil dívku, když proběhla kolem něj.

Přitiskl jí ruku na ústa a jemně uklidňoval její cukání, a tiše jí promluvil do ucha. „Teď už jsi v bezpečí. Jsem ochranka resortu. Ukážu ti směr, který vede na stezku a až k ní dojdeš, zatoč doleva. Rozumíš?“ zeptal se, přesunul ruku, když přikývla a povolil držení, když začala znova nepravidelně dýchat. „Je tam mladý muž, čekající kousek po stezce. Řekni mu, že Nicholas řekl, že tě má vzít zpátky do resortu, ale ať mi tam nechá mého koně. Uděláš to?“

Znovu přikývla.

„Hodná holka. Reggie se o tebe postará,“ řekl a ukázal nahoru do kopce. Pak otevřel náruč, nechal je vznášet se blízko, dokud si nebyl jistý, že může popadnout dech k běhu – jen aby se usmál, když vyrazila, jako by jí píchnul. Díval se, dokud nezmizela v lese, uvědomujíc si, že ta malá kráska, nemohla mít víc než patnáct nebo šestnáct let. Sakra, nespíš, byla z Reggieho nebo mladého Peytona, třídy, a nejspíš si už dvakrát rozmyslí, nejít do školy, nebo se nechat umluvit nějakými bohatými turisty k procházce do luxusního resortu na vrcholu hory.

Otočil se, když uslyšel přibližovat se ty muže, jejich posměšné žádosti k dívce mu řekly, že dva z nich jsou stále spolu a jeden se přesunul dál dolů z hory, aby přivedl jejich oběť k nim. Nicholasův vztek se náhle zdesetinásobil, když poznal, že mezi afektovaným přemlouváním v Angličtině, jazyk, kterým mluvili mezi sebou, nebyl použit nikde na světě po staletí.

A to naprosto měnilo hru.

Nebude žádné volání zástupci šerifa, Jasonu Biggsovi dneska, když autorita, které se budou ti tři mladí muži zodpovídat, byl někdo velký, zle vypadající a mnohem starodávnější, než byli oni.