UA - EPILOG

Překlad: Liv
Kor.: Evička

Dillon

O jeden rok později

„BEJBY, JSEM DOMA,“ ZAVOLAL JSEM, když jsem prošel dveřmi a položil kufr a kabát kousek od schodů. Nedostala se mi žádná odpověď a já bojoval s tím všudypřítomných strachem, který ve mně žije, a zamířil jsem do kuchyně.

Vím, že je doma; mluvil jsem s ní každých pár hodin už od chvíle, co jsem odjel a volal jsem, jen co přistálo letadlo. Upřímně se mi od ní odjíždělo hrozně špatně, ale vzhledem k jejímu stavu to bylo nevyhnutelné. Vydechl jsem úlevou a usmál se, když jsem viděl, že leží na jedné ze zahradních židlí, nohy má nahoře a vedle ní sedí Michelle a hladí její obrovské břicho. Je už v osmém měsíci. Přijde mi to nemožné a nechápu, jak mohl ten čas tak utéct. Otevřel jsem dveře a obě dámské hlavy se na mě otočily, ale já se soustředím jen na svou ženu.

„Jsi doma.“ Začala se škrábat nahoru, ale já zavrtěl hlavou a rychle se přesunul k ní, abych dal ruku na její břicho a políbil jí.

„Chyběla jsi mi,“ zabručel jsem a ona se usmála, když mě pohladila po čelisti.

„Byl jsi pryč jednu noc.“

„Já vím, a přísahám, že bez tebe to bylo utrpení.“

„Bylo docela příjemné, že jsem tě konečně měla z krku a tys na mě nedával neustále pozor.“ Zasmála se, stejně jako Michelle.

„Ahoj, Michelle.“

„Ahoj.“ Postavila se a pak se naklonila, aby mohla mě a Ashlyn políbit na tvář. „Jdu domů, abyste si o tom mohli nazí promluvit.“ Mrkla na nás a já se rozesmál.

„Měj se!“ zařvala Ash, když Michelle zamířila do domu a nechala nás venku samotné. Když se na mě podívala, dala si ruku na břicho. „Chyběl jsi nám.“

„Před chvílí jsi říkala, že jsi mě měla ráda z krku.“

„Lhala jsem. Nerada chodím do postele bez tebe.“

„Nápodobně.“ Naklonil jsem se, jemně jí políbil a pak přitiskl rty na její břicho. „Jak se má moje holčička?“

„Dobře, je aktivní jako vždycky. Přísahám, že celý den prospí, jen aby mě mohla v noci budit tancem na mém močovém měchýři.“

„Je celá po své mámě.“

„Já vím.“ Zazubila se, vjela mi prsty do vlasů a pak se její obličej zjemnil, takže bylo jasné, co přijde. „Jaké to bylo?“

„Už ráno jsem ti v telefonu říkal, že to bylo v pohodě.“

„Já vím, ale –“

„Žádné ale. Potom, co ta děvka udělala, po tom, jak reagovali? Věr mi, nebylo těžké sledovat její odsouzení.“

„Dobře.“ Stiskla rty k sobě, když mnou projížděl vztek. Zjistit, že Isla založila falešný profil Ashlyn na stránce Dominuj Mi, bylo jako facka do obličeje a kopanec do břicha. Pro tu kundu nemám ani kousek slitování a doufám, že na vlastní kůži pozná, jaké to je, když je něčí děvka.

„Kvůli té sobecké píče jsem tě skoro ztratil. Takže ne, sorry, ale není mi jí kurva líto.“

„Nic jsem neřekla,“ zamumlala a já si uvědomil, že opravdu nic neřekla; to jen já jsem pořád zasraně nasraný. Vzbudit se zdrogovaný a bezmocně sledovat, jak mi někdo unáší ženu, to mě bude nadosmrti pronásledovat. Nikdy jsem necítil takový strach, jako tehdy a pokud už to nikdy nepocítím, budu děkovat svému andělu strážnému. „Prosím, přestaň se na mě tahle dívat. Jsem v pohodě, pamatuješ?“ Dotkla se mé čelisti a já zavřel oči.

„Já vím.“

„Dobře, tak mi pomoc na nohy. Trochu jsem se tady zasekla.“ Zasmála se a já se musel usmát, když jsem jí pomáhal ze židle a vedl ji do domu.

„Máš hlad?“

„Kdy hlad nemám?“

„Dobrá poznámka,“ zamumlal jsem a sledoval její úsměv. Od té doby, co zjistila, že je těhotná, posílá mě pro jídlo, dokonce mě někdy probudí uprostřed noci a chce donést něco, po čem zrovna touží. „Co by sis dala?“

„Něco mexického.“

„V Margarita house jíme tak často, že až se moje dcera narodí, bude mluvit španělsky.“

„To by nebylo špatné.“ Znovu se zasmála, a když se její břicho pohnulo, vytřeštila oči.

„Co?“ běžel jsem k ní, ale odmávla mě.

„Nic. Jsem v pohodě.“ Vím, že lže. Vím, že když otěhotněla, stala se ještě tvrdohlavější. Pomohl jsem jí do garáže a zavezl nás do restaurace, kterou se stala posedlou. Ještě než jsme prošli dveřmi, čekala na nás Maria, majitelka, a dala nám dvě menu a úsměv.

„Už to nebude trvat dlouho, že?“ usmála se Maria přes rameno na Ashlyn, když nás vedla ke stolu.

„Ne, už jen pár týdnů a bude venku,“ souhlasila Ash a držela si břicho, zatímco se soukala do boxu.

„Dáš si to, co obvykle?“ zeptala se a Ashlyn kývla.

„Ano, prosím.“

„Co ty?“

„Dám si to stejné, ale pokud bys mi mohla přinést Millera, budu rád.“

„To můžu zařídit,“ ujistila mě a o pár minut později se vrátila s čipsy a salsou, láhví piva pro mě a sklenicí jablečného džusu pro Ashlyn.

„Díky.“ Zvedl jsem bradu a přejel očima Ashlyn, která sebou trhla. „Co se děje?“

„Nic, jen mám asi ty Braxton Hicksovy kontrakce.“

„Prosím?“ vyletěl jsem na nohy a ona mě vzala za ruku.

„Nic to není. Sedni si. Je to normální.“

„Jak víš, že to nejsou skutečné kontrakce?“ zeptal jsem se, aniž bych si sedl a ona se na mě zamračila.

„To neví – ach, bože.“ Zavřela oči, já zanadával a pak jí zvedl do náruče, zatímco jsem se omluvil Marii, která vypadala, že samou starostí brzo omdlí.

„JSI TAK ZATRACENĚ TVRDOHLAVÁ,“ zabručel jsem a mračil se na svou ženu, když o hodinu později odešel z místnosti anesteziolog, který dal Ash epidural.

„Jak jsem měla vědět, že budu rodit o několik týdnů dřív?“ podrážděně si odfrkla, protočila oči a já zatnul čelist.

„Nevím. Možná ti měly napovědět ty kontrakce, které jsi měla celý den, ale nějak ses o tom zapomněla úplně všem zmínit,“ vyštěkl jsem a vstal ze židle, abych mohl pochodovat sem a tam.

„Přestaň být takový protiva,“ zívla. Zhluboka jsem se nadechl, přešel k posteli a lehl si vedle ní.

„Promiň.“

„Já vím. Vždycky se chováš jako blázen, když jsem v nemocnici. Věř mi, že už jsem si zvykla.“

Ignoroval jsem její prohlášení, držel ji u sebe, když usnula a sledoval jsem monitor vedle postele.

„NENÁVIDÍM TĚ TAK MOC, ŽE BYCH SI přála, aby ti upadl penis!“ zařvala Ashlyn, když se objevily další kontrakce a já sebou trhl nad tou hlasitostí a tím, jak mi zarývala nehty do ruky.

„Dýchej, bejby,“ naváděl jsem ji tiše, když jí doktor řekl, aby zatlačila.

„Sám kurva dýchej!“ zařvala.

Nesnáším to. Po tomhle už žádné další děti mít nebudeme. Ani zasranou náhodou nebudu znovu sledovat, jak takhle trpí.

„Ash, už jen jednou zatlačit a bude tady,“ řekl doktor a Ash zatlačila. Tak tvrdě, že celá zrudla v obličeji.

„Ty vole.“ Cítil jsem slabost a před očima mi létaly hvězdičky, když jsem sledoval, jak se objevila hlavička mojí dcery, pak ramínka a nakonec celé tělíčko.

„Chyťte ho někdo!“ slyšel jsem někoho zakřičet, když jsem se probral ze šoku.

„Jsem v pohodě.“ Nadechl jsem se a pak sledoval, jak doktor položil Destiny na hruď Ash, která ji hladila, když plakala.

„Vedla sis tak dobře, bejby.“ Políbil jsem svojí ženu na čelo a položil ruku na naší holčičku. „Tak zkurveně dobře. Jen se na ní podívej. Je perfektní.“

„Je perfektní.“ Její oči plné slzy se setkaly s mými a v ten moment jsem s jistotou věděl, že mám opravdu všechno.

Ashlyn

KDYŽ JSEM SE PROBUDILA, PŘEKULILA jsem se na bok a slastně vzdychla, když jsem viděla ten obraz před sebou. Nemyslím si, že mě někdy unaví pohled na mého velkého, silného manžela s naší dcerou. Opatrně jsem se posadila, abych je nevzbudila a usmála se, když jsem sledovala, jak má svou velkou dlaň na maličkém zadečku v plence a ochranářsky jí tiskne ke své nahé hrudi. Jak je sleduju, přemýšlím, jak by můj život vypadal, kdybych se ve Vegas neprobudila vdaná za Dillona. Byla jsem šťastná pořád, ale dokud jsem nepoznala jeho, opravdové štěstí jsem neznala.

„Pojď sem.“ Moje oči vyletěly k jeho a zjistila jsem, že mě pozoruje. Přitáhl si mě k sobě a obalil kolem mě paži.

„Perfektní,“ zašeptal a má pravdu. Tohle je perfektní.

Dillon

O pět let později

„MŮŽU SPÁT S TEBOU A MÁMOU?“

„Ne, zlato, pamatuj, že jsi teď velká holka a velké holky mají vlastní postýlky,“ řekl jsem svojí holčičce, když jsem jí uložit do postele a v duchu se modlil, aby to tentokrát vyšlo.

„Nechci být velká holka.“

„Chceš nosit lak na nehtech a to nosí jen velké holky,“ připomněl jsem jí a sledoval, jak vystrčila spodní ret, přesně jako její máma.

„Můžu se napít?“

„Už jsi pila,“ řekl jsem, protože jsme se z kuchyně vrátili před třemi minutami.

„Potřebuju čůrat.“ Bože, to dítě nepřestane.

„Opravdu se ti chce?“ zeptal jsem se a ona pokrčila rameny.

„Asi jo.“

„Dobře, tak pojď.“ Zvedl jsem ji z postele a vedl ji chodbou do koupelny.

„Hotovo.“ Zazubila se na mě, když si počtvrté umyla ruce.

Ježíši, já tu svojí holčičku tak miluju. Miluju jí vším, co v sobě mám. Ale jsou časy, třeba zrovna teď, kdy vím, že na mě čeká její máma v posteli a já bych si přál, abych tu malou mohl na jeden nebo tři dny poslat pryč.

„Připravená?“

„Můžu se napít?“

„Ne, dneska už žádná voda. Můžeš se napít zítra.“

„Dobře, tati.“ Natáhla ke mně ruce, já ji zvedl a cítil její váhu, když jsem ji nesl zpátky do postele. Když jsem ji podesáté během jedné hodiny uložil, dal jsem jí pusu na čelo a postavil se.

„Dobrou, zlato.“ Šel jsem ke dveřím a pak se zastavil, když se ozval její tichý hlásek.

„Mohl bys mi přečíst ještě jednu pohádku?“ podíval jsem se na ní a sledoval ten její štěněcí pohled, který je můj kryptonit.

S povzdechem jsem sebral knihu ze stolu a zamířil k ní.

Bude to zatraceně dlouhá noc.

Když jsem vstal z malé postele Destiny, všechno mě bolelo, ale i tak jsem byl potichu, abych ji nevzbudil, když jsem konečně zamířil do ložnice. Sotva jsem otevřel dveře, už jsem se usmíval. Televize pořád hraje a Ashlyn spí na boku s krabicí sušenek u kulatého břicha. Ruku má pořád v krabici, jako by usnula, zatímco sušenku vytahovala. Zavrtěl jsem hlavou, opatrně vyprostil její ruku a položil krabici na noční stolek, než jsem si lehl vedle ní. „Vstávej, bejby.“ Políbil jsem jí na ucho, přejel rukou přes její prso a břicho a pak ztuhl, když mi přejela nehty přes břišní svaly a naše dcera se ode dveří zeptala,

„Tati, můžu spát s tebou a mámou?“

„Kriste pane,“ zasténal jsem frustrovaně, zatímco se Ashlyn opatrně otočila, posadila a omluvně se na mě usmála, než se podívala na naší dceru.

„Tak pojď, zlato.“ Poplácala postel a Destiny se zazubila, když přeběhla pokoj a vlezla si do postele. Když jsem sledoval, jak Ashlyn přikrývá naší dceru mezi námi, přitáhl jsem si obě svoje holky blíž a ruku položil na svého syna, který se narodí za pár měsíců. Držel jsem všechno, co pro mě bylo důležité, zavřel jsem oči a usnul.

KONEC