THOAH - 9. kapitola

Překlad: Lucianna

Julie se otočila od zamčených dveří chaty Foxglove, aby našla Nicholase, stát dole u schodů, ruce zkřížené na hrudi a vypadal… nehybně.

„Proč jsi utekla dneska ráno?“ zeptal se tiše.

„Myslíš místo toho, abych se potloukala okolo a vysvětlovala manželovi naší šéfky, proč jsem ve tvém domě, místo abych byla v práci?“

Jeho oči se rozzářily, jako sluneční paprsky, odrážející se od ledovce – znamení, jak si Julie začínala uvědomovat, že přijdou problémy. „Mohl jsem říct, že jsem tě pozval na snídani do svého domu.“

Julie zvedla svou uklízecí sadu a zamířila dolů ze schodů. „Jako by tomu věřili.“

Nicholas se pohnul, aby jí zabránil nastoupit do vozíku – další malý zlozvyk, který měl, že používal svou velikost, aby donutil lidi… spolupracovat. „Mac slyšel téct sprchu a viděl dvě omelety, které jsem udělal, takže jsem mu vysvětlil, že…“

„Omluv mě,“ řekla, protáhla se kolem něj a vklouzla do sedadla řidiče, naprosto vyděšená. On řekl Macovi, že ona byla v té sprše? „Už jsem pozadu s prací,“ zamumlala, strčila klíč do otvoru, v Nicholasově šokovaném tichu. „Uvidíme se,“ řekla, mávla mu a svištěla pryč, rychlostí prchající želvy.

Ale jakmile se dostala dost daleko, že se cítila jistá, že ji nenásleduje, Julie vjela do rozšíření na cestě pro vozíky a se zasténáním si opřela hlavu o volant. Bůh jí pomoz, začala se cítit pronásledována, téměř jako by jí Nicholas… měl rád, nebo něco takového.

Ale opravdu děsivá část byla, že opravdu začínala mít ráda jeho.

A to se opravdu nemůže stát, rozhodla se Julie s dalším zasténáním. Nemůže být přitahována k muži tak krásnému a sebevědomému a sexy, protože ona nebyla nic z toho. Byl ten chlap slepý, nebo co?

Julie se najednou posadila. Ne slepý – geniální. Chudák chodící neštěstí, Julie Campbellová byla perfektní možností na jeho problém s přitahováním žen. Díky tomu, že její otec řekl, že by měla být vděčná za jakoukoliv mužskou pozornost, tu noc, co ji Nicholas přivezl domů – a dostal polibek, aniž by dostal facku – ten chlap věděl, že nebyla přesně… Co je protiklad slepice? Kohout? Hřebec?

Jo, ona nebyla zrovna magnet na hřebce.

Každopádně, Nicholas se musel rozhodnout, že mohou být viděni spolu na večeři, nebo zmizet na člunu na celý den a pak by mohl říct všem, že spolu randí, takže ženy by ho nechaly nepokoji. Protože ona by si samozřejmě nestěžovala, kdyby ji vídal jen příležitostně, když ona by byla tak vděčná, za jeho pozornost.

Och jo, má jeho číslo, dobře. Myslí si ten chlap vážně, že by ho nechala prostě… ne, počkat. Nemohlo by tohle uspořádání fungovat stejně dobře i pro ni? Aspoň by to mohlo Peg zastavit od toho, jak ji stále přemlouvá, aby se setkala s Duncanovým bratrancem, v Pine Creek. A ani by to nezničilo její pověst, když by se z hloupé a coury, stala…

Julie položila hlavu na volant s dalším zasténáním. Ne, opravdu tohle nemohla Nicholasovi udělat. Ačkoliv by si to zasloužil za to, že ji chtěl využít k tomu, aby se vyhnul pronásledování od krásných, sebevědomých, sexy žen, nemohla si zlepšit svou pověst, na úkor jeho. A mimoto, stále tu bylo nebezpečí, že bude přejetá nějakou žárlivou spolupracovnicí.

*****

Nicholas stál se pažemi zkříženými na hrudi a mračil se na prchající Julii, nerozhodný, jestli je ohromen, nebo opravdu zneklidněný, že se protlačila kolem něj, jako by nebyl nic jiného, než umíněné dítě, se který se už nechce dál vypořádávat. Neměla ta ženská pud sebezáchovy? Proboha, on donutil vzteklé bohy, ustoupit pryč a Julie ho propustí s veselým mávnutím a odjede bez ohlédnutí.

Nicholas strčil ruce do kapes a vyrazil směrem k trávníku, přemýšlejíc, jestli se prostě naprosto nespletl v té dámě. Bylo možné, že Julie opravdu nemá zájem o romantický vztah, i několik let po nevydařeném manželství. Což ho přivádělo k otázce: Měl by se přesunout a vymyslet nový plán útoku, nebo jednoduše přiznat porážku a posunout se dál?

Zastavil a otočil se, aby se podíval zpátky na cestu. A copak už někdy odešel od výzvy? Zatraceně, většina bitev – celé války – by byly ztraceny, nebýt posledního bleskového útoku na hrad. A pokud věděl, stále měl plný arsenál zbraní, v neposlední řadě to byla jeho ochota bojovat nečestně. To znamenalo zaútočit ze zálohy, nebo využít slabosti protivníka, nebo je jednoduše zmást, až se vzdají sami – a někdy všechno dohromady.

A neodhalila Julie sama, jednu svou zajímavou slabost, když odposlouchával ji a Trishu tu noc v kostele?

Nicholas vyrazil znovu k resortu, jeho krok odrážel jeho najednou lepší náladu. Pak bylo rozhodnuto; naposledy přitlačí na to, aby dostal Julii a pokud ta milá dáma ho odmítne i po zkušenosti s mnohem delší ochutnávkou vášně… no, pak by mohl přiznat porážku.

*****

„Hallo, is mijn naam Julie,“ opakovala Julie přes hukot vysavače. Zastavila se uprostřed pohybu a zamračila se na přístroj, když se najednou vypnul – jen aby se s vyjeknutím otočila, když někdo zavolal její jméno.

„Pardon,“ řekla Olivie, s omluvným pokrčením ramen. „Myslela jsem, že vytáhnout ho ze zásuvky, bude méně děsivé, než přijít a poklepat ti na rameno.“

„A dostat do nosu?“ dodala Julie, když vytáhl z uší sluchátka a nacpala je od kaply, vedle MP3 přehrávače. „Co se děje?“

„Co to posloucháš?“

„Dneska je to holandština.“ Julie se zhluboka nadechla, když její srdce začalo znovu bušit, při Oliviině evidentním překvapení. „Myslela jsem, že by bylo hezké, vítat hosty v Inglenook v jejich rodném jazyce, tak se učím základy několika hlavních jazyků.“ Pousmála se. „Jenomže ten pár ze Španělska, který bydlel v Pine Tessel minulý týden, vybouchnul smíchy, když jsem jim zjevně řekla, že suché boty, jsou nejlepší věc na rozdělání ohně v krbu.“

„Wow, je zřemé, že jsi odhodlaná získat tu pozici v Inglenook.“ Olivie zvedla obočí. „Hledala jsem tě ve tvém bytě, než jsem šla sem, protože Bev mi řekla, že jí volal Nicholas a řekl jí, že jsi měla malou nehodu.“

S pocitem, že jí teplo stoupá do tváří, se Julie otočila pryč a začala navíjet kabel od vysavače. „Já… ach, skutálela jsem se z kopce, když jsem hledala šišky, na západní straně Whisperu, dnes ráno.“ Zastavila se a usmála se na mračící se šéfku. „A měla jsem štěstí,“ řekla zářivě, „že Nicholas právě trénoval s některými svými muži. Zřejmě mě viděl spadnout, pak přeháněl a zavolal Beverly a řekl jí, že nemůžu jít do práce.“ Zvedla ruce a nechala je klesnout zpátky k bokům. „Ale jak vidíš, jsem v pohodě. Jakmile jsem přišla domů, dala jsem si sprchu, běžela jsem za Bev a řekla jí, že jsem zpátky v procesu.“

„Nicholas nepřehání.“

Julie dokončila navíjení kabelu a odfrkla si. „Ten chlap už si myslí, že jsem chodící neštěstí, takže nejspíš se na mě podíval, jak jsem byla pokrytá listím a větvičkami a usoudil, že jsem si zlomila vaz.“ Narovnala se s dalším úsměvem. „Jsem v pohodě, Olivie.“

Dívajíc se víc podezřívavě, než přesvědčeně, Olivie pokynula Julii, aby ji následovala ven. „Co se týká té práce v Inglenook,“ řekla a způsobila, že Juliino srdce se znovu rozbušilo, když ji následovala, „neuvažovala jsi, že by mohla být i jiná pozice tady v Nova Mare, kde se mluvení několika jazyky, může hodit?“ Olivie sešla po schodech, pak si sedla na první schod a poplácala místo vedle sebe, a otočila se k Julii, když se taky posadila. „Je to, to co opravdu chceš? Udělat kariéru v tomhle resortu?“

Julie zavrtěla hlavou. „Já jsem o tom nepřemýšlela, jako o dělání opravdové kariéry. Já se jen soustředím na to, vydělat na pohodlný život právě teď, a ujistit se, že Trisha bude následovat svůj sen, stát se mořskou bioložkou.“

„Ale co kdybych ti nabídla opravdu pohodlné žití,“ řekla Olivie tiše, „jako má nová organizátorka akcí?“

Julie ztuhla. „Myslíš to vážně?“ zeptala se až příliš tiše.

Olivie přikývla, pak se dotkla Juliina kolena, když začala znova vrtět hlavou. „Poslechni si, co ti řeknu, než rovnou odmítneš mou nabídku.“

„Ale já nevím nic o organizování akcí,“ přerušila ji Julie. „Neumím udělat ani pořádnou narozeninovou oslavu.“

„Mohla bych změnit tvůj názor, kdybych ti slíbila, že tě povede expertka na pořádání večírků? Macova máma, Rana, pořádala všechno, od intimních státních večeří, přes královské plesy se stovkami zúčastněných, a velmi laskavě nabídla, že se podělí o svá tajemství s tebou, abys mohla začít.“

„Ale ani s její pomocí, nemůžeš čekat, že já naplánuji událost pro bohaté a známé lidi a… a členy královských rodin,“ řekla Julie se zalapáním po dechu, vzpomínajíc na některé komplikované svatby a soukromé akce, které se tu konaly minulé léto. Dobrý Bože, několik z nich mělo ohňostroje, a jeden pár vypouštěl sto holubů. Kde někdo sehnal sto bílých holubic, vlastně? „Jak bych mohla vědět, co princezna, nebo rocková hvězda chce?“ zavrčela Julie.

„Zjistíš to tak, že se zeptáš,“ zavrčela Olivie zpět. „Pokud můžeš splnit sen mladé dívce, můžeš to udělat pro princeznu, nebo milionáře, nebo rockovou hvězdu. Ale jen, pokud přestaneš přemýšlet, jako dcera místního opilce, Julie,“ řekla tiše, „a budeš následovat své vlastní sny.“

„Ale to je přesně ono; já nemám velkolepé sny, protože já jsem, dcera místního opilce. Já nejsem jako ty, Olivie,“ zašeptala Julie, a znovu zavrtěla hlavou. „Ani za milion let, bych si nemohla představit, postavit resort jako Nova Mare, tím méně vést tohle místo na každodenní úrovni. Uspokojuješ nejbohatší lidi na světě.“

Olivie se naklonila blíž a pohled v jejích očích, donutil Julii, se odtáhnout. „Myslíš, že jsme se jednou ráno probudila a rozhodla se postavit luxusní resort na vrcholu hory a uspokojovat bohaté a známé a krále? Nebo že dítě v pěstounské péči, z malého města na pobřeží, mělo velkolepé sny?“

„Ale…“

„Co jsem měla,“ řekla Olivie a přerušila ji, „byla ta samá odhodlanost, jako máš ty, zajistit lepší život pro lidi, které miluješ. Pro tebe je to Trisha, zatímco pro mě to byla Sophie a Ezra. Tohle,“ řekla a mávla rukou, aby obsáhla celý resort, „nebylo ani v mých představách.“ Olivie si najednou povzdechla, složila ruce na klíně a zírala na Bottomless. „Ale pak jsem se bláznivě zamilovala do muže, který má jen velké sny.“ Podívala se na ni a smutně se usmála. „Pokud nás omezují naše okolnosti a poměry, pak se stáváme vlastními vězni. Ty jsi kreativní, energická, inteligentní osoba, s potenciálem být a udělat cokoliv, co v životě chceš, a pokud jsem já našla odvahu postavit Nova Mare, ty můžeš najít odvahu mi pomoct, udělat z něj nejlepší resort na planetě.“ Poplácala Juliino koleno, pak se postavila a podívala se na ni. „Dej mi čtyři měsíce. A pokud nepropadneš tomu, plnit lidem jejich nejdivočejší sny, pak mi bude potěšením, vrátit ti tvou uklízecí práci.“

„Ale co ta pozice v Inglenook?“

Olivie zavrtěla hlavou. „Tu do té doby obsadím, protože potřebuji někoho, kdo bude připravený a na místě, prvního května.“

Julie se zamračila na svůj klín, nerozhodná, jestli chce křičet, nebo zvracet. Když přijme tuhle práci a nebude se jí líbit – nebo ji nezvládne – znamená, že přijde o práci, kterou opravdu chtěla. Vzhlédla. „Je pozice organizátorky také s bydlením?“

Olivii spadla brada a spustila ruce k bokům. „Julie,“ řekla přidušeným šepotem. „S výplatou, kterou ti budu platit, si můžeš koupit dům. Zatraceně, můžeš si postavit jeden přímo na pobřeží, pokud budeš chtít.“

Julie cítila, jak spadla její vlastní čelist. Ani ne měsíc po zemětřesení, které změnilo Bottomless na vnitrozemské moře, nemovitosti na pobřeží vystřelily ceny do vzduchu a dokonce i polorozpadlá chatrč na miniaturním pozemku, stojí malé jmění.

„Pokud si účtuji nehorázné ceny, abych splnila fantazie lidí,“ pokračovala Olivie, její záblesk v očích se vrátil, „pak musím zaplatit nehorázné platy, abych si udržela lidi, kteří to dělají – což jsem se právě naučila velmi tvrdou cestou, když mi nějaké předražené letovisko z Fiji, ukradlo mou organizátorku akcí, přímo pod nosem.“ Pak její záblesk z očí zmizel. „Pamatuješ si toho svobodného chlapa, co ti nechal těch tři sta dolarů spropitné minulý týden? No, ten proradný mizera byl lovec lidí. Kromě toho, že ukradnul Evelyn, taky zkoušel sebrat Nicholase.“

Julie znova zírala, pak si odfrkla. „To je pravý důvod, proč nabízíš tu pozici mě? Protože si myslíš, že místní budou méně náchylní k útěku na Fiji?“

„Řekla jsem, že jsi inteligentní,“ řekla Olivie protáhle, když potřásla hlavou. „Skutečnost, že se dokážeš vypořádat se zimou v Maine, určitě neuškodí, ale tvůj talent na posuzování hostů a předvídání jejich potřeb dřív, než si to sami uvědomí, byl hlavním důvodem mého rozhodnutí. Taky máš dar pro dekorace, což se hodí, až budeš dělat tematické akce.“

„Budu dělat?“

„Julie, tvoje chaty jsou tak hřejivé a útulné v takovém decentním stylu, že jsem pokušení nechat tě zařídit chaty v Inglenook, od nábytku až po nádobí v příborníkách.“ Vzala Julii za ruce a vytáhla ji na nohy. „Buď mou novou organizátorkou akcí, Jules. Slibuji, že když se to s Ranou naučíš přes zimu, zdvojnásobím ti plat, aby mi tě neukradli pod nosem.“ Olivie jí stiskla ruce. „Rozšiř svůj sen z pohodlného života, na magické dobrodružství. Ale nedělej to proto, že jsem zoufalá. A nedělej to ani pro Trishu. Ochraňovala jsi svou sestru od té doby, co vaše máma umřela, pomohla jsi jí stát se jemnou mladou ženou, jako je, ale není čas, ukázat jí, co dcery místního opilce, mohou opravdu dělat?“

„Kdy… kdy jsi tak zmoudřela?“

Olivie se zasmála a vtáhla ji od objetí. „Když jsem znova začala věřit v magii,“ zašeptala jí do vlasů. Odtáhla se pryč, aby se podívala Julii do očí a přikývla. „Je skutečná, víš; tak skutečná, jako tohle vnitrozemské moře tam dole a tahle hora, na které stojíme. Řekni ano, Julie, a Rana a já ti ukážeme, jak vytvořit svůj vlastní druh magie.“

„Ty mě o tom ani nenecháš přemýšlet, že ne?“

Olivie odstoupila se smíchem. „Zmínila jsem se, že jsem zoufalá? Nevěsta a její matka, přijedou z Německa zítra odpoledne, a očekávají, že projdeme detaily jejich fantastické svatby, která se odehraje za tři dny.“

„Ale já nemám podrobnosti.“

„Tvrdila jsem snad, že ta práce bude jednoduchá?“ potřásla Olivie hlavou. „Je tu možnost, že předčasně zešedivíš – což je myslím důvod, proč ti zaplatím velké peníze. Potřebuji vášnivou, energickou ženu, která umí zázraky, Julie, které nebude vadit pracovat čtrnáct hodin denně a většinu víkendů, kdo bude velmi tolerantní k vyděšeným nevěstám a ambiciozním matkám, a kdo si myslí, že kontrolovat chaos a hrozící katastrofy, je definice zábavy. Řekni ano.“

Julie se znova zamračila do země, přemýšlejíc, co přesně ji brzdí. No, kromě toho, že má opravdu velký strach z toho, že se ze sebe udělá obrovského hlupáka. Ale tak, nepřežila třicet let opakovaného ponižování? Tak co opravdu může ztratit? Vydechla velmi zhluboka a zvedla svůj pohled. „Ano,“ zašeptala – jen aby sebou cukla, kdy Olivie do ní narazila, se zaječením radostí.

„Och můj bože, děkuji!“ vykřikla Olivie, když ji znova objala. „Ok, jdeme,“ řekla, chytla Julii za ruku – do které jí strčila klíč. Začala ji táhnout ke čtyřsedadlovému vozíku, zaparkovanému za Juliiným uklízecím vozíkem. „Vezmu tě na setkání se zaměstnanci a pak se vrátím a dokončím úklid chaty sama.“

„Mými zaměstnanci?“ vyjekla Julie, když ji Olivie postrčila k sedadlu řidiče.

„Nepředpokládáš, že budeš vytvářet drahé fantazie úplně sama, ne?“ Olivie vklouzla na sedadlo spolujezdce. „Máš dvě asistentky, které jsou zázračné samy o sobě, dva urostlé mladé muže na zvedání těžkých věcí, talentovaného tesaře a sekretářku, která mluví prakticky snad všemi jazyky, které lidé znají. Ariel má cenu své váhy ve zlatě, když přijde na to, vypořádat se s klienty z cizích zemí.“ Olivie poplácala sedadlo řidiče. „Pojď, Macova máma je už ve tvé kanceláři, nedočkavá tě poznat.“

„Já… já mám kancelář?“

„Vlastně, máš celé jedno patro konferenčního pavilonu.“ Olivie mávla k vrcholu. „Většinou je to skladiště rekvizit, ale je tam krásná kancelář, plná oken s výhledem na Bottomless, dílna a designová oblast a zasedací místnost pro konzultace s klienty.“ Znovu poplácala sedadlo, když Julie stále jen na ni zírala. „Evelyn pracovala na svatbě Rauchových od minulého jara, takže tvé asistentky právě uvádějí Ranu do obrazu, protože to má být za tři dny,“ zavrčela, a poplácala sedadlo silněji.

„Um… proč mám řídit tvůj vozík?“

Olivie si povzdechla. „Tohle je tvůj vozík.“ Naklonila se směrem k zadnímu bočnímu panelu. „Podívej, dokonce je na něm tvoje jméno, stejně jako tvůj titul.“

Julie couvla a uviděla své jméno, napsané zlatým písmem, na straně tmavě zeleného vozíku, tvrdící, že právě souhlasila s tím, stát se ředitelkou zvláštních událostí Nova Mare. „Já mám svůj – Počkat,“ řekla se zalapáním po dechu, střelila pohledem na Olivii, ačkoliv ukazovala na panel. „Proč je moje jméno už tady, když jsem řekla ano jen před dvěma minutami?“

Olivie se narovnala, oči jí znovu zajiskřily a pozvedla obočí. „Vážně si, paní Campbellová, myslíte, že bych vzala ne, jako odpověď?“