THOAH - 6. kapitola

Překlad: Lucianna

„Jules. Jules, vzbuď se,“ slyšela Julie šeptat Trishu, kdy ucítila, že ji opakovaně šťouchá do ramene. „Ale nehýbej se.“

„Co se děje?“ zeptala se Julie, otevřela oči, aby viděla, že světla z chodby svítí do její ložnice, když se zkusila posadit, ale Trisha ji zatlačila do ramene, aby se vrátila.

„Nehýbej se,“ zasyčela sestra.

„C-co se děje?“

„Je tady obrovská kočka, nebo rys, nebo něco, stočené u tvé nohy,“ pokračovala Trisha tiše. „A já si opravdu nemyslím, že bychom ji měly vylekat.“

Julie zjistila, že dívka drží svůj klarinet, jako baseballovou pálku, očividně připravená obětovat svůj milovaný nástroj, aby bránila svou velkou sestru. Taky zjistila, že něco teplého a těžkého, je přitisknuté po celé délce jejího stehna, a pomalu zvedla hlavu a podívala se dolů.

Jo, to rozhodně vypadalo jako obrovská kočka, nebo rys, jeho velké oči na ni zírali bez mrknutí z chlupaté tváře s dlouhými vousy, a jeho chlupaté uši, byly také namířeny na ni. „To…“ Julie si přejela jazykem přes náhle suché rty, a odtrhla pohled od strašidelně tichého zvířete. To musí být jedna z Nicholasových koček,“ řekla, a pomalu se zkusila odtáhnout – ale naprosto ztuhla, když to vytáhlo jednu svou velkou packu a zachytilo deku na jejím stehně.

„Jak myslíš, že se dostaly dovnitř?“ řekla Trisha šeptem, a zněla, jako že se jí trochu ulevilo z vyhlídky, že to může mít vlastníka.

„Já nevím, ale soudě podle těch pacek, možná si prostě otevřely klikou. Počkat, co tím myslíš, ony?“

„Ujistila jsem se, že oboje dveře jsou zamčené, než jsme šly do postele. Ale možná máš pravdu o tom, že patří Nicholasovi, protože jsem se probudila s kočkou, stulenou v mé posteli taky. Jen není ani zdaleka tak velká, jako tahle.“

Julie pohlédla k chodbě. „Kde je teď?“

„Stále v posteli. Přišla jsem ti o ni říct a našla jeho. Nebo ji,“ řekla tiše, ukazujíc trochu klarinetem. „Myslíš, že je Nicholas vychoval od kotěte, takže je ochočený? Nepřede. Moje kočka předla. A to mě probudilo.“

„Kde je tvůj mobil?“ zeptala se Julie.

„Nemůžu najít nabíječku, takže je připojený v dodávce.“

To proto, že si Julie byla dost jistá, že nabíječka je stále na lince doma. „Ok, zkusím vyklouznout…“ Julie sotva zarazila výkřik, když Trishin noční návštěvník najednou vyskočil na postel tak tiše jako… kočka, přešel jí přes břicho, plácnul sebou vedle kámoše a začal příst.

Velká Kočka začala umývat Malé Kočce tvář, ačkoliv si Julie byla naprosto jistá, že nejsou příbuzní, když ta černo-šedá velká, měla dlouhé chlupy, byla pevně stavěná a měla až strašidelně lidskou tvář, zatímco ta menší, byla krátkosrstá, štíhlá a celá šedá, s velkýma kulatýma očima, které vypadaly oranžové, ve světlech z chodby.

„Co budeme dělat?“ zašeptala Trisha.

Julie znovu zkusila vyklouznout, ale znovu ztuhla, když se Velká Kočka zastavila uprostřed lízání a, aniž by se na ni podívala, zatnula packu na jejím stehně hlouběji do deky, takže mohla cítit její drápy, zachycené do látky jejího pažama. „Um, co kdybys šla do kuchyně,“ navrhla tiše, „a vzala to maso, co zbylo ze sendviče v lednici a přinesla to sem? Možná je můžeme dostat z postele a pak je nalákat až ven.“

Trisha pomalu natáhla svůj klarinet směrem k Julii, způsobujíc, že Velká Kočka znovu přestala s olizováním, když ona pomalu stáhla ruku z deky, vzala nástroj a držela ho na hrudi. „Ok, běž. Pomalu.“

Trisha vycouvala z místnosti a couvala skoro půlku cesty chodbou, než se otočila a běžela do kuchyně. Julie se podívala znovu na obě kočky a tiše si povzdechla, když se ta velká vrátila k mytí tváře té menší. Normálně se koček nebála, ale vážně nebylo nic normálního, na těchto dvou. Velká Kočka, musela mít v sobě aspoň část rysa, protože nevěřila, že domácí kočka může být tak velká. A vážně jednou viděla rysa, když byla v lese, a byl přesně tak tichý a měl stejně strašidelnou tvář. Pche, oči tohohle vypadaly jako obkroužené černou linkou a chomáčky chlupů na uších vypadaly děsivě. A k jeho kamarádovi; Julie nevěděla, že kočky můžou mít oranžové oči, a jeho srst měla strašidelně modro-šedý odstín. Ale aspoň předla, jako normální kočka.

Musely patřit Nicholasovi, protože když teď o tom tak přemýšlela, ani on nebyl vůbec normální. Kdo kdy slyšel o někom, kdo nemá příjmení? No, kromě rockových hvězd. A nevypadal, že by randil; jak to, že tak šíleně krásný chlap, nemá na sobě pověšené nějaké ženy?

Rozhodně líbal jako někdo, kdo má spoustu praxe.

A ten chlap má divný smysl pro humor, jako nazývat jí chodící neštěstí, když je uprostřed emocionálního zhroucení. A co to bylo s tím „na velikosti záleží“ komentářem, vůbec? Měl snad v šatnách zaměstnanců štěnice, nebo co?

Kde je zatraceně ta Trisha? Jí ten sendvič sama?

Velká Kočka najednou znovu přestala s olizováním, její vousy se pohnuly, jako by zvedla nos do vzduchu, ani ne dvě vteřiny před tím, než Trisha přiběhla zpátky do místnosti. „Pomalu,“ zasyčela Julie, když se obě kočky najednou postavily – ta velká stála obkročmo přes Juliino tělo.

Trisha prudce zastavila a začala znova couvat pryč, když obě seskočily z postele a vyrazily k ní. „Jules,“ vyjekla a zrychlila. „Pomoz mi.“

„Och, proboha,“ zavrčela Julie, odhodila deky a vylezla z postele. „Jsou to kočky, ne horští lvi.“ Pospíchala kolem nich a zamířila ke dveřím – ačkoliv stále držela klarinet. „Není to tak, že by nás chtěly sníst.“

„Jo, no, neviděla jsem, že bys je jen tak vyhodila z postele,“ zamumlala Trisha, když vycouvala ven dveřmi, které Julie otevřela. Dívka okamžitě ustoupila stranou a hodila hrst masa do půlky cesty, sledujíc, jak kočky vyrazily za svou kořistí, pak vběhla zpátky do bytu.

Julie zabouchla dveře, otočila se a opřela se o ně, když si dala ruce na kolena a začala se smát, právě když Trisha klesla na opěradlo pohovky a také se rozesmála.

„Nejsme my to neohrožené ženy?“ řekla Julie s úšklebkem. „Vyděšené ze dvou koček.“

„Viděla jsi velikost té větší?“ vystřízlivěla Trisha. „Přísahám, že musela vážit dvacet pět nebo třicet liber.“

Julie se narovnala a zavrtěla hlavou. „Musela být samá srst,“ řekla i přesto, že si vzpomněla, jakou tíhu cítila na posteli. „Vzhledem k tomu, že jsem vyluxovala tak tři libry chlupů dneska – myslím včera. Kolik je?“

„Myslím, že bylo skoro pět, když jsem přišla do tvé ložnice. Jak myslíš, že se sem dostaly?“

„Musí tu být někde dvířka pro kočky, v bytě.“ Julie došla k oknu, zvedla staženou roletu a podívala se ven. „Jsou pryč,“ řekla, otočila se a rozhlédla se po bytě. „Ale nevšimla jsem si dvířek pro kočky, když jsem uklízela. Kdyby Nicholas pro ně nějaké měl, nedal by je spíš do okna, než aby vyřezával díru do zdi, v pronájmu?“

Trisha došla do kuchyně. „Všimla jsem si otevřených dvířek skříňky, když jsem přišla pro maso. Možná je ukryl dovnitř skříňky, takže by si jich nikdo nevšiml.“

Julie ji následovala, právě když Trisha rozsvítila světlo a viděla, že skříňka vedle zadního vchodu, je pootevřená. Trisha si klekla na kolena, otevřela dvířka úplně a pak si sedla zpátky na paty, když ukázala dovnitř. „Tady to je.“ Vydechla si. „Hned se cítím líp. Už jsem si začínala představovat všechny možné divné způsoby, jak se sem mohly dostat.“

„Má to zavírání?“

Trisha se naklonila do skříňky. „Jo,“ vyšla její zamumlaná odpověď. Vycouvala ven a znovu se posadila a zamnula si ruce. „Tak; už se neprobudíme a nenajdeme je znovu v postelích u nás.“ Mávla ke skříňce. „Jsou to pěkná malá dvířka a vypadají profesionálně nainstalovaná. Ale Nicholas nám opravdu měl o tom říct, než bychom našly mývaly, hrabající se v naší led… Och!“ vykřikla Trisha, když se ze skříňky ozvalo hlasité škrábání, což způsobilo, že odklopýtala pryč a narazila do odpadkového koše.

Julie zabouchla dvířka skříňky a nohou je držela na místě. „Jsi si jistá, že je to zavřené?“

Trisha se zhluboka nadechla a se zamračením se vrátila na kolena. „Má to malé kovové kolíčky, které se zasouvají do oček na každé straně dvířek. Zavřela jsem oboje,“ řekla, a vzala za madlo dvířek. Přikývla. „Ok, běž pryč a já zkontroluju a ujistím se, že zůstaly oba na místě.“

Julie odstoupila pryč a pak sledovala Trishu, jak pomalu otevírá skříňku a nakukuje dovnitř, právě když se kočičí dvířka znovu otřásla. „Běžte domů, spratkové,“ řekla Trisha do skříňky, což zastavilo škrábání. „Už tady nebydlíte. Přestěhovali jste se jinam.“ Usmála se na Julii. „Nejspíš byla chyba je krmit.“

„Dobře mířený kýbl vody, by jim mohl pomoct změnit názor,“ řekla Julie protáhle.

Trisha zavřela dvířka a postavila se. „Nakonec je to přestane bavit a odejdou. Ale Nicholas nám vážně měl říct o těch dvířkách, nebo se aspoň ujistit, že jsou zavřená, když předpokládal, že se vrátí.“

„Byl příliš zaměstnaný útěkem od Elly, než aby mi to řekl,“ řekla Julie se smíchem. Přešla kolem a začala se prohrabovat krabicemi, které Trisha přivezla sebou od MacKeagů – které Peg pozorně naplnila základními potravinami do jejich nového bytu. Doufala, že kamarádka zahrnula i kávu do kávovaru, který Nicholas moudře neukradl. „Zjevně se náš velký, urostlý ředitel ochranky, bojí malých holčiček,“ pokračovala a vydechla úlevou, když našla plechovku kávy. Znovu začala prohledávat krabice, aby našla filtry. „Och, mimochodem, Olivie říkala, že si můžu odpracovat náš nájem hlídáním Elly a ty by ses mohla taky zapsat na jednu nebo dvě směny.“

„Jasně,“ řekla Trisha, vzala karafu a naplnila ji ve dřezu. „Paní MacKeagová mi může dát doporučení, pokud si myslíš, že by se paní Oceanová cítila lépe. A Sophie a Henry mě už znají dobře, když tráví spoustu času u MacKeagových.“

Julie zavřela zásuvku bokem, po tom co vytáhla otvírač konzerv a začala otevírat kávu – vychutnávajíc si zvuk otevření plechovky. „Nemyslíš, že je čas, abys začala říkat lidem křestními jmény, jak Peg stále navrhuje?“

Trisha se otočila k ní. „Mamka by se obracela v hrobě.“

„Už jsi dospělá, Trisho.“ Julie ukázala okolo kuchyně, otevřenou plechovkou. „Žiješ skoro samostatně, vyděláváš si peníze a nyní budeš schopná si ukládat peníze, které ti posílá stát od té doby, co mamka zemřela, na vlastní účet.“

„Ty… myslíš, že mě táta nechá? Ty šeky jsou největším důvodem, proč mě přitáhl domů, když jsme se naposledy pokusily odstěhovat.“

„Budeš oficiálně dospělá za měsíc, takže tě nemůže nutit žít s ním, už nikdy a na internetu zařídíme, aby ti začali posílat šeky na tvůj účet, jakmile ti bude osmnáct.“ Julie mávla znovu po bytě. „A třebaže opilý, táta nebude mít kuráž, přijít sem nahoru a táhnout tě domů ve dvě ráno – za předpokladu, že by se dostal přes spodní strážní dům.“ Dotkla se Trishina ramene. „Už jsi volná, sestřičko. Táta nebude nic začínat tak blízko tvých narozenin.“

Pomalý úsměv se rozprostřel na tváři Trishi, a její oči se naplnily poznáním, že je konečně po všem. „Už žádné opilecké výstupy a spaní na kostelních lavicích a žádné zahanbující scény ve městě nebo ve škole.“

Julie začala dávat kávu do filtru. „Sorry, ségra, ale rozpaky neskončí emancipací, jen se prostě změní.“ Spustila kávovar a pak se otočila s úsměvem. „Ale přežiješ je s hlavou vztyčenou a ukážeš dlouhý nos na každého, kdo tě zkusí srazit dolů. Och a pomáhá se nepřestat hýbat,“ dodala s úšklebkem. „Takže můžeš zůstat o krok napřed, před ponižujícími démony.“ Julie vtáhla sestru do objetí. „A začni tak, jak máš v úmyslu pokračovat a to zahrnuje i oslovování lidí křestními jmény.“

„Taky… dokonce i paní Richieovou?“ zašeptala Trisha. Odtáhla se a její oči tančily pobavením. „Vážně bych nechtěla být zodpovědná za to, že způsobím osmdesáti čtyřleté ženě anafylaktický šok tím, že jí oslovím Christino.“

„Slyšela jsi mě někdy, že bych jí říkala Christino?“ řekla Julie se smíchem a naposledy bouřlivě sestru objala, než odstoupila pryč. „Ale ostatní křestním jménem, včetně Ezry v obchodě, ok?“

„Um… pana Oceana?“ řekla Trisha, a vážně potřásla hlavou. „Duncana nejspíš zvládnu, ale ne Oliviina manžela. On je prostě… on je tak…“

„Velký a děsivý?“ dokončila Julie za ni. „Ano,“ řekla s krátkým pokývnutím, než zamířila do chodby. „Seber svou dospělou odvahu a říkej mu Mac.“

Trisha ji následovala s těžkým povzdechem. „Proč je dospělost tak děsivá? Jsem vyděšená jen z pomyšlení o cestě tím stupidním autobusem do New Yorku s přáteli.“

„Myslíš si, že říkat lidem křestními jmény a navštívit velké město, je děsivé?“ zeptala se Julie, vstoupila do koupelny a otočila se, aby na ni pozvedla obočí. „Počkej, až na tebe začnou koukat kluci v září na univerzitě a zjistíš, že je musíš odhánět klackem.“

„Nenechám žádné hloupé kluky, aby mě rozptylovali od studia. A rozhodla jsem se, že se nebudu snažit ani dostat do kapely.“

Julie se vrátila do chodby, takže Trisha překvapeně udělala krok dozadu. „Být vyrušována kluky z vysoké, je součást tvého vzdělání,“ zavrčela. „A taky mimoškolní aktivity. Žila jsi jako jeptiška celou střední školu,“ řekla tiše a dotkla se Trishiných vlasů. „Prosím, neschovávej se za své knihy i na vysoké.“

Trisha se smutně usmála, ačkoliv zvedla bradu. „Jen následuji tvého příkladu. Kdy naposledy, jsi byla na rande ty?“ Na oplátku zatahala Julii za pramen její divoké změti vlasů. „Začnu randit, až začneš ty.“

„Já nemám kolej plnou mužů, ze kterých bych vybírala.“ Julie mávla k obýváku. „A i kdybychom tu náhle měli explozi žab a já začala pobíhat okolo a líbat je, není šance, že bych našla pohádkového prince ve Spellbound Falls.“

„Tak se přestěhuj se mnou do Orono.“

Julie povzdechla a vrátila se do koupelny. „Tuhle diskuzi jsme už měly a moje odpověď je stále ne.“ Opřela se o napůl zavřené dveře. „Stále si uchovávám naději pro Reggieho, a Jerilynnino těhotenství, má pozitivní vliv na Toma, zvlášť s tím jak se blíží její datum porodu. A mimoto…“

„A mimoto,“ řekla Trisha, a přerušila ji, když zamířila do své ložnice – která měla svou vlastní koupelnu, protože Julie zjistila, že dospívající, potřebují více času u zrcadla, než jednatřicetiletá, která vzdala snahu zapůsobit na muže. „Potřebuji zkušenost být nezávislá,“ napodobila ji. Dívka pak strčila hlavu na chodbu a usmála se na ni. „Moje dohoda platí; začnu randit, až začneš ty,“ dokončila dřív, než moudře zmizela do svého pokoje a zavřela dveře.

„Ok, fajn,“ zavrčela Julie. „Začnu randit, až začnou pršet žáby.“

*****

Užívajíc si slabého, ale přesto překvapivě teplého listopadového slunce, Julie se loudala domů z úklidového skladu za druhým hotelovým segmentem, opravdu se vrátila do rutiny uklízení chat, hledání nového zdroje šišek a pokoušela se nedělat si starost o Trishu. Och, a bojovala s neodbytnými kočkami, které nebyly ochotné nechat dva hloupé kolíčky, udržet je od jejich starého domova.

Velká Kočka se asi musela jen opřít o dvířka, protože když se Julie vrátila to samé odpoledne domů, našla explozi peří v obýváku, živou žábu – kterou neměla touhu políbit – v koupelně a blátivé otisky pacek na lince. A v úterý ráno, ona a Trisha byly probuzené tím, že zjistily, že nejsou znovu samy v postelích, ačkoliv Julie vyměnila kolíčky za masivní hřebíky a přistrčila židli ke skříňce, jako pojistku. Jenže to ráno Velká Kočka, sebou přivedla tlustého, bílého kámoše – očividně Nicholas měl tři kočky a ne jen dvě – a Julie dokázala vyklouznout z postele dřív, než stihnul zatnout packu do jejích pyžamových kalhot. Potkala se s Trishou v chodbě, právě když dívka jí šla říct, že jejich noční návštěvníci jsou zpět a zopakovaly si trik s lákáním na jídlo a tentokrát použily dušeného tuňáka.

Nyní tam byl kus přebytečné překližky, kterou vzala z údržbářské kůlny a zakryla s ním z venku kočičí dvířka a na místě ji drželo několik těžkých kusů dřeva, které sebrala v kůlně na dřevo, protože si nedovolila zatlouct hřebíky do venkovní zdi budovy. Na oplátku, když přišla domů to odpoledne, našla přední cestu plnou peří, že by si mohla nacpat polštář.

Takže kromě pokračující války s Nicholasovými kočkami, jediný neočekávaný přídavek v Juliině plánu, nechat ten ponižující víkend za sebou, bylo to, že se musela aktivně vyhýbat řediteli ochranky Nova Mare, když teď žila v resortu. Vypadalo to, že každé ráno, když šla z bytu uklízet, těsně unikla Nicholasovi, který vycházel, nebo přicházel, do registračního pavilonu, kde také sídlily kanceláře resortu. Pak, když šla včera odpoledne domů, vyšel ze stáje, a vedl monstrózní, děsivě vypadajícího koně a Julie ho uviděla právě včas, aby se schovala za strom dřív, než by on uviděl ji.

Ale neměla tolik štěstí dnes ráno, když málem přejela Nicholase svým vozítkem, když zahnula do zatáčky – nejela rychle, jelikož její vozítko bylo asi tak rychlé, jako želva – když on se vracel z očividně dlouhého běhu po horských stezkách se čtyřmi velkými, urostlými strážci. Julie málem najela do stromu, při pohledu na tolik nahých svalů na hrudi a nohách, lesknoucích se potem, i přesto, že bylo jen deset stupňů venku a chladný vítr. Proboha, trvalo jí půl hodiny, než se jí uklidnilo srdce a aspoň dvakrát tak dlouho, než jí zchladly tváře, a to pobavení v Nicholasových, nebesky modrých očích, když na ni mrknul, způsobilo, že málem strhla vysavač v další chatě.

Už po druhé tady, vážně přemýšlela, že se stane městskou poběhlicí.

Ale vážně jí to pozvedlo na duchu, když zjistila, že Clay nezabil úplně její zájem o muže, když to vypadalo, že musí mít někde v sobě schované nějaké jiskry, které podezřívala, že by mohly být vášní. Přesto nechtěla, aby toto vítané zjištění, převládlo nad zdravým rozumem a zatraceně určitě nezačne snít o tom, jak ji Nicholas znova políbí.

Takže snila o pozici prostředníka pro hosty v Inglenook, místo toho.

Vlastně, i přes Nicholase, se Julie ty poslední dny často chtěla sama štípnout, aby se ujistila, že je stále naživu, protože se rozhodně cítila, jako by umřela a dostala se do nebe. Naposledy, co sjela dolů z hory, bylo, když vyzvedávala Trishu v přístavu, když jí Duncan přivezl přes fjord v neděli odpoledne a upřímně, Julii bylo jedno, kdyby tam nahoře, zůstala tak dlouho, dokud skutečně neumře.

Dokonce nejela ani koupit potraviny a nechala to na Trishe.

A opravdu začaly svůj rituál nočního plavání ve venkovním vyhřívaném slaném bazénu, s naprostým a obrovským respektem, když se vznášely na zádech, zírajíc na hvězdy, které se zdály být tak blízko, že by se jich mohly dotknout. A Trisha se zdála, že si užívá dospělosti, když se konečně cítila volná. Reggie byl stále spratek, ačkoliv Julie zjistila, že byl víc naštvaný kvůli tomu, že zůstal zaseknutý sám s otcem, než kvůli tomu, že musí nakládat cedr do svého pickupu a vozit ho nahoru, i když za dvojnásobek toho, co mu platila.

Když volala, aby zkontrolovala Toma, v neděli odpoledne, zjistila, že nepodal oznámení kvůli tomu otřesu mozku, který utrpěl, ale Julie to ani neočekávala. Ačkoliv byl její bratr už unavený z otcových opileckých scén, Tom nebyl schopen kousnout do ruky někoho, kdo ho živil. Ne s dítětem na cestě během šesti týdnů, a když Jerillyn musela dát výpověď v Angieho baru v Turtleback, když na ní začalo být těhotenství vidět – protože muži zjevně nechtěli, aby jim pití ve strip baru, nosila zbouchnutá servírka. I tak, skutečnost, že Tom přispěchal na záchranu jejich sestry, Julii zahřálo u srdce, a jak řekla Trishe v pondělí v pět ráno, nevzdávala to s oběma kluky.

Právě když opustila cestu pro vozíky, Julie prudce zastavila překvapením, když uviděla Jerillyn sedět na jednom z dřevěných laviček na veřejném trávníku. Rozhlédla se a uviděla Tomův starý pickup, zaparkovaný na parkovišti pro hosty, vedle registračního pavilonu, ale neviděla Toma a tak spěchala přes trávník. „Jerillyn, co tady děláš?“ zeptala se, když si všimla, že její švagrová má make-up a měla na sobě nedělní kabát.

„Och, Jules,“ řekla Jerillyn překvapeně a natáhla se, aby jí stiskla ruku. „Doufala jsem, že tě uvidím. Pojď, posaď se tady,“ řekla a stáhla Julii vedle sebe. „Můj Bože, ten výhled tady, je úžasný.“ Položila si ruce na své vyklenuté břicho a šťouchla Julii ramenem. „Dala bych cokoliv za to, pracovat tady a vidět to celý den.“

„Co tu děláš, Jerillyn?“ zeptala se Julie znova a ohlédla se přes rameno, než se podívala zpátky na svou švagrovou. „Přijela jsi sem sama a doufala, že mě uvidíš? Je Tom v pořádku? Reggie?“

„Och, ne,“ ujistila ji rychle Jerillyn a její rošťácká tvář se rozsvítila úsměvem. „Všichni jsou v pohodě. Přijela jsem s Tomem.“ Ukázala za sebe. „Mluví s Nicholasem a až skončí, Nicholas nás vezme do Alus… Eellises… Jak říkáte té restauraci?“ zeptala se Jerillyn. Zatáhla za konce kabátu, ne že by se přiblížily zapnutí, a její tvář zrůžověla, když se naklonila blíž. „Nechci zahanbit Toma, když bych zněla hloupě před jeho novým šéfem.“

Julii to dalo chvíli, než zavřela padlou čelist, a ne že by se nějak víc přiblížila zavření, než Jerillynin kabát. „Šéf?“ zašeptala. „Chceš říct, že Nicholas je Tomův nový šéf?“

Jerillyn přikývla a znovu se zářivě usmála a její jasně modré oči zajiskřily v nízko stojícím slunci. „Nicholas přijel do našeho domu brzy ráno v pondělí, než Tom odešel do práce a řekl, že se chce sám podívat, jak Tomovi je. A pak stáli na příjezdové cestě a mluvili tak dlouho, že jsem byla v pokušení jim tam donést kávu.“ Její úsměv se rozšířil. „Hlavně proto, že jsem byla zvědavá. Ale právě když jsem sebrala odvahu, Nicholas odjel a Tom přišel zpátky dovnitř a řekl, že nejde do práce ten den a snad už nikdy. Řekl, že mu Nicholas právě nabídl práci strážného v Inglenooku, jen musí začít hned, aby byl v květnu proškolený.“

Tentokrát musela Julie použít ruku, aby zavřela svou otevřenou pusu a pak si opřela dlaň o bradu, aby ji zavřenou udržela, naprosto oněmělá.

„Jaké má Nicholas příjmení, Jules? Nemůžu tu chodit a říkat Tomovu šéfovi křestním jménem. A ta restaurace? Jak se to vyslovuje?“

„To… um, je to EE-uh-luss-es. To Ae zní jako dlouhé E, pak UH, pak LUSS, a pak apostrof S. Aeolus je řecký bůh větru.“

„A Nicholasovo příjmení?“

„Žádné nemá,“ odsekla Julie. Zhluboka se nadechla. „Promiň. Já jen… Vidět tě tady nahoře, mě překvapilo. Um, neber si to špatně, ok, ale proč by Nicholas najímal Toma, jako strážného? Chci říct, Tom není… on nemůže…“ Julie si povzdechla. „Pche, Jerillyn, přiznej si to: Tom se neprobojuje ani ven z papírové tašky, hlavně proto, že nesnáší násilí. A táta ho složil raz dva, v sobotu. Tak proč by mu Nicholas nabízel práci, jako strážnému?“ zopakovala.

Jerillyn se znovu usmála. „Ptala jsem se Toma na tu samou věc. A on mi řekl, že Nicholas říkal, že on může naučit muže, jak bojovat, ale nemůže ho naučit kuráži. Řekl, že byl ohromený tím, jak Tom nezaváhal a šel proti opilému muži, který je těžší aspoň o sto liber.“ Dotkla se Juliiny paže a naklonila se znovu k ní, když použila druhou ruku, aby poplácala své břicho. „A Nicholas řekl, že u Olivie zařídí, aby upustila od své čekací lhůty na pojištění, takže já a moje dítě, budeme krytí hned, jak zítra Tom nastoupí.“ Ruka kolem Juliiny paže se utáhla. „Dovedeš si představit, kolik platí svým strážným tady, Jules?“ zašeptala. „Je to víc jak třikrát tolik, co si Tom vydělal u otce a navíc je u toho hromada benefitů a o některých jsem ani neslyšela. Mají tu dokonce penzijní systém. Tom říkal, že když nebudeme rozhazovat peníze navíc, můžeme pravděpodobně dostat půjčku na koupi domu, který si pronajímáme, do roka.“

Julie se natočila a opřela si loket o opěradlo lavičky, aby si mohla podepřít znovu bradu dlaní. Nicholas najal jejího bratra?

„Nemáš problém s tím, aby Tom pracoval taky v resortu, že ne, Jules? Nebo že bude součástí toho, čemu Nicholas říká elitní tým strážců, a že bude brát víc peněz, než ty za úklid?“

Julie pustila bradu, aby svou švagrovou bouřlivě objala. „Děláš si srandu? Jsem nadšená stejně, jako ty.“ Pak se na ni přehnaně zamračila. „Ale ať raději nezkouší, se nade mě povyšovat díky své pozici, protože jsem stále jeho velká sestra.“ Pohladila Jerillynino břicho. „A mám v úmyslu být tomuto oblíbenou tetou, ale neříkej Trishe…“ Julie otočila hlavu, když uslyšela Tomův nervosní smích a viděla Nicholase a svého bratra a dalšího muže, vyjít ze dveří pavilonu. „Sakra,“ zamumlala a sklouzla z lavičky.

„Jules, co to děláš?“ zeptala se Jerillyn a civěla na ni.

Julie držela oči na mužích, když nakukovala mezi laťkami lavičky a začala couvat přes trávník v momentě, když se otočili pryč, jak Nicholas ukazoval směrem k vrcholu. „Bude mi trvat věčnost, než se dokážu postavit Nicholasovi, po tom co se stalo v domě,“ vysvětlila Julie, když se podívala, kam jde, než se zase dívala na muže, stojící tváří k vrcholu. „Ten chlap nosil všechny moje věci v pytlích na odpadky,“ zavrčela, s vědomím že Jerillyn bude rozumět, když dívčina situace doma byla ještě horší, než utekla a vdala se za Toma. „Řekni bratrovi, že jsem za něj opravdu šťastná. Za vás oba.“

Julie se narovnala, když se dostala ke stromům a ukázala na svou, stále civějící švagrovou. „A přestaň si dělat starosti s tím, že zahanbíš Toma a užij si vaši večeři v Aeolus´s,“ pokračovala hlasitým šeptem. „Jsi krásná, Jerillyn. Když začneš být nervózní, tak střel po Nicholasovi jedním ze svých rošťáckých úsměvů a zapomene, o čem vůbec mluvil. Och, a nepanikař, když uvidíš, že nemají ceny v jídelníčku. Dej si surf´n´turf. Slyšela jsem, že je to vynikající. Uvidíme se,“ dokončila to, mávla na ni, když se otočila a zmizela mezi stromy.