THOAH - 5. kapitola

Překlad: Lucianna

Julie se probudila s pulzující bolestí hlavy, od toho, jak se večer před tím, proplakala do spánku, vycházející slunce proudilo skrz okna vysoká od země ke stropu a způsobilo, že se otočila a zabořila se zasténáním tvář do polštáře. Přála si stále klít, protože jestli byl někdy čas na pořádný výlev, tak to bylo teď.

Nikdy ve svém životě, se necítila tak ponížená, ani když Clay začal s těmi zlými pomluvami o ní. Přesto, že většina jim věřila – byla přece dcerou místního opilce – vědomí, že to jsou jen lži, jí stále dovolovalo držet hlavu vzpřímeně. Ale včera Nicholas viděl tu naprostou, nahou pravdu o ní a to nebylo hezké. Mohla klidně mít na sobě napsáno Julie Campbellová je naprosté a kompletní selhání.

Ale vážně, měla by se starat, co si o ní Nicholas myslí? Byl jen další, příliš vysoký, s příliš modrýma očima, až příliš nesnesitelně krásný chlap. Ne, opravdu smutná pravda byla, že byla ponížena před svou šéfkou, a Olivie by byla blázen, kdyby svěřila blaho svých hostů Inglenooku někomu, kdo nedokáže ani svůj osobní život, udržet mimo škarpu.

Proboha, bylo jí třicet let a všechny její světské věci, seděly v pytlích na odpadky, ve druhé ložnici Nicholasova apartmánu. Byl to Oliviin nápad, že by jí nemuseli stěhovat věci dvakrát. Julie rychle souhlasila, jelikož opravdu nechtěla, aby některý z jejích kolegů viděl, jak se táhne hromadu pytlů z jejího, drahého, hotelového pokoje, do jejího dočasného apartmánu po tom co si Nicholas odnesl všechny své, světské věci – nejspíš úhledně uložené v krabicích – do svého, ještě příšerněji nádherného domova.

Jo, byla selháním s velkým S.

Ne, byla chodící neštěstí.

Julie se znova otočila, odhodila husím-peřím-naplněnou, těžkou, Egyptskou bavlnou povlečenou deku a se zasténáním se posadila. Ačkoliv by se jí líbilo, pokračovat v utápění se v sebelítosti, v téhle luxusní místnosti, opravdu se potřebovala sebrat a jít; určitě, pokud se bude dál pohybovat, démoni ponížení jí nebudou moct srazit a pohltit úplně.

Co, se stará o to, co si myslí Nicholas? Neměla v úmyslu zachytit jeho zájem, částečně proto, že s muži je víc potíží, než užitku, ale hlavně proto, že nerada stála ve frontách. A Nicholas měl opravdu dlouhou řadu zajímajících se žen.

Pche, zrovna minulý týden, se Wanda Beckmanová chlubila každému, kdo byl ochotný naslouchat, že ji ředitel ochranky osobně vezl dolů z hory, když jí ujel autobus. Ale Wanda vynechala z příběhu to, že se vlastně skrývala, dokud autobus neodjel. Julie to věděla, protože přihlížela, jak rozvedená matka tří dětí, svlékla uniformu servírky a nacpala se do těsných džínů a pulovru s velkým výstřihem, navoněla si ten velmi výmluvný výstřih, pak si vzala časopis a šla do údržbářské místnosti, aby tam počkala.

Julie vylezla se zasténáním z postele, ochotná vsadit všechny své světské statky, že udělal tu cestu z hory za poloviční čas, než mu to dalo včera s ní, ačkoliv by ráda věděla, co Wanda… nabídla tomu muži jako poděkování. Julie stála uprostřed hotelového pokoje a zkoušela si představit, jaké to je, být chodící a mluvící magnet na kočky.

Ne, že by si toho Nicholas všiml. Nebo pokud ano, nevypadalo to, že by nechal některou tu holku se… přilepit. Od té doby, co se objevil ve Spellbound Falls před více než rokem, Julie nikdy neviděla Nicholase ve městě s nějakou ženou. Obvykle chodil do Opilého Losa o víkendech, kdy pracovala, ale vždycky s jedním ze svých mužů, nebo s Macem, nebo Duncanem, nebo často sám. Pamatovala si, že dával pěkné spropitné, ale také si vzpomínala, že když některá ze servírek s ním zkoušela flirtovat, buď je zdvořile odmítl, nebo předstíral, že si toho nevšimnul.

S myšlenkou, že ničí život není perfektní, ani pro chodící a mluvící magnet na kočky, Julie zamířila do koupelny, s úmyslem vyzkoušet tu luxusní, mramorovou vanu. Zastavila se, když uslyšela klepání na dveře – ale otočila se, když zjistila, že to přichází od zadního vchodu do místnosti.

„Kdo je to?“ zavolala Julie, když se klepání ozvalo znovu, a když se podívala na budík a uvažovala, proč jde uklízečka tak brzy. Sakra, opravdu nechtěla, aby někdo ze spolupracovníků věděl, že strávila noc tady, protože bude dost zlé to, až zjistí, že dostala apartmán.

„Pokojová služba,“ odpověděl jí mužský hlas se silným přízvukem.

Opravdu? „Minutku,“ zamumlala, doběhla do koupelny a popadla měkký župan ze dveří. Vrátila se zpátky do místnosti, když si zavázala župan a pak pootevřela dveře. „Já si neobjednala pokojovou službu,“ řekla muži, kterého neznala, a který držel poklopem zakryté talíře. „Och, to je káva?“ zeptala se a otevřela dveře víc, jen aby zavrtěla hlavou. „Nevadí. Musíte tu být špatně. Já si nic neobjednala,“ zopakovala.

Muž pohlédl nalevo od dveří a pak vstoupil dovnitř. „Číslo sedm,“ řekl, šel a položil podnos na stůl naproti oknům. Vyndal obálku z kapsy a podal jí ji. „Pro slečnu Campbellovou?“

Julie vytáhla kartu a zamračila se na rukou psanou zprávu.

Považuj to za zjevný pokus přesvědčit tě, abys přijala mou nabídku, kterou pro tebe mám, Julie, ačkoliv v žádném případě bys neměla cítit povinnost ji přijmout. Obávám se, že Olivie měla pravdu v tvrzení, že můj apartmán potřebuje pořádně vyluxovat a pokud bys chtěla splnit tento úkol, rád bych pozval tebe a Trishu na večeři do Aeolus´s Whisper, dnes večer.

-          Nicholas.

Jak… milé.

No, přece jen ví, že pracuje v úklidu; ale večeře v Aeolus´s? Buď ten muž opravdu nenávidí luxování, nebo prostě zjistil, že v jeho apartmánu je dost kočičích chlupů na plnou matraci. Vůně kávy zavanula Julii do nosu a ona zjistila, že číšník nalil trochu do jemného čínského šálku na talířku a nyní se díval… s očekáváním.

Och, on čeká na spropitné! „Jen minutku,“ řekla a šla ke kabelce na stole. Sakra, kolik má dát spropitné pětihvězdičkové pokojové službě? Vytáhla deseti dolarovou bankovku, přeložila ji napůl, šla zpátky a podala mu ji. „Děkuji,“ zamumlala, otevřela přední dveře pokoje a usmála se na něj… s očekáváním.

Strčil peníze do kapsy, vrátil jí úsměv s přikývnutím a odešel. Julie za ním zavřela dveře, pak doběhla ke stolku, popadla šálek kávy, foukla do něj a srkla si. Spokojeně zasténala a znovu se napila, zjišťujíc, že není nic lepšího než kofein, na plačící kocovinu. Další doušek, pak zvedla větší z půlkulatých poklopů a vážně se zasmála. Och jo, musela tam být spousta kočičích chlupů, pokud ta snídaně měla být nějaký náznakem.

Snědla perfektně připravená vejce Benedikt, všech šest plátků křupavé slaniny, oba silné ovesno-ořechové tousty – které slepila oběma malými kalíšky džemu – většinu bramboráčků a všechny kousky exotického ovoce, zatímco to všechno spláchla rozhodně čerstvě vymačkaným pomerančovým džusem.

„Ok, pane Nicholasi,“ řekla se smíchem a zasalutovala k oknu svým třetím šálkem kávy a opřela se v židli, s přecpaným povzdechem. „Myslím, že váš okázalý úplatek zafungoval. Vyluxuju všechny vaše kočičí chlupy, za tu snídani.“

Ale každopádně, s ním nebude večeřet – i kdyby byla zahrnuta i její sestra – v Aeolus Whisper. Ne při hrozbě toho, že bude viděna, jak večeří s nejžádanější partií Spellbound Falls, protože nechce být nalezena mrtvá na cestě pro vozíky, zítra ráno po tom, co ji přejede Wanda Beckmanová, nebo některá jiná, z tuctu ženských zaměstnanců. A mimoto, lidé se oblékají na večeři v Aeolusu a její jediný slušný outfit, byl v tomto okamžiku zmačkaný na dně odpadkového pytle.

*****

Ubytování v Nova Mare, pro zahraniční zaměstnance, bylo posazeno v lese, za stájemi resortu. Komplex dvou budov, sestával z deseti apartmánů v přízemí, s mužskou a ženskou ubytovnou, po celé délce nad nimi. Ubytovny byly obvykle naplněné mladými muži a ženami z celého světa, během nejrušnějšího letního období resortu, zatímco si Julie myslela, že byty byly obývány celoročně, několika strážci, kteří nebyli místní, některými údajně neohroženými členy posádky údržby silnic, manželským párem od koní a několika zaměstnanci restaurace. Byly tu jen čtyři děti, žijící na Whisper Mountani: Tři děti Olivie a Maca – dvanáctiletá Sophie, desetiletý Henry a dva a půl letá Ella – stejně jako dospívající syn manželů od koní.

Nicholasův byt – nyní dočasně její a Trishi – byl na konci budovy, se dvěma ložnicemi a dvěma koupelnami, dobře vybavenou kuchyní a okny do třech stran. Žádný z apartmánů a ubytoven, neměl atraktivní výhled, ale nakonec, všichni tráví dny díváním se na Bottomless, takže jsou pravděpodobně udívaní.

„Neříkala jsem ti, jak umí Nicholas utíkat?“ řekla Olivie se smíchem, když sledovala svého nejvyššího strážce, jak ujíždí pryč. Dala Ellu dolů a otočila se k Julii, když ukázala k oknu. „Stačí se jen ukázat s Princeznou Objímající, a zmizí rychleji, než kočka z houpacího křesla.“

„On nemá rád děti?“ zeptala se Julie překvapeně, sehnula se, aby zvedla Ellu, když to batole začalo tahat za její nohavici a zvedat své ruce, a donutila Julii se usmát, když ta holčička dostála své přezdívce a okamžitě ji bouřlivě objala.

„Ne, právě naopak,“ řekla Olivie. „Nichlas miluje děti.“

„Tak proč pak mizí?“

„Protože naposledy, když se zamiloval do malé princezny, skončil tak, že strávil příštích třicet let, jako její bodyguard.“

„Prosím?“

„Macova sestra, Carolina,“ vysvětlila Olivie. „Setkala ses s ní, ne?“

Julie byla donucena jen jednoduše přikývnout, když Ella nyní svírala její tváře, ve snaze, aby se Julie dívala na ni a ne na Olivii.

„No, Nicholasova matka byla porodní bábou při porodu Caroliny, a když se Rana najednou zhoršila, Maude, zjevně podala pár minut starého novorozence jemu – Nicholasovi bylo tehdy jen sedm, jak mi bylo řečeno – a on ji odmítl dát z ruky příští tři dny, zatímco se všichni snažili zachránit Ranu.“ Olivie se křivě usmála. „Vlastně, odmítl dát Carolinu komukoliv příštích třicet jedna let, dokud neusoudil, že Alec MacKeage si zaslouží strávit zbytek života tím, že se s ní bude vypořádávat.“ Ukázala k dceři, která přestala svírat Juliinu tvář a začala si pohrávat s gumičkou na jejím silném copu. „A to je důvod, proč zvolí rychlý ústup vždycky, když k němu Ella zamíří se zvednutýma rukama, ze strachu, že bude zatížen další Oceanovou princeznou na dalších třicet jedna let. A proto také přísahá, že bude mít jen syny.“ Odfrkla si, ačkoliv jí zajiskřily oči. „Za předpokladu, že najde ženu, ochotnou se za něj provdat.“

Julie se rozhodla, že nechá tento malý komentář bez povšimnutí. „Takže Nicholas byl bodyguard před tím, než začal pracovat pro tebe?“

„Kromě jiných věcí,“ řekla Olivie nepřítomně a zamířila do chodby. „Nemusíš uklízet ten byt sama, Jules,“ pokračovala, když ji Julie následovala s Ellou v náručí. „Můžu zajistit, aby Bea poslala někoho ze zaměstnanců a oni nablýskají tohle místo za chvíli.“

Co, a nechat je, aby viděli všechny mé světské statky v pytlích na odpadky? „Díky, ale radši to udělám sama,“ řekla jí Julie. „A na starého mládence, byl Nicholas velmi pořádný. Kromě trochy luxování navíc, to nebude jiné, než obvyklý úklid v chatkách, mezi hosty.“

Olivie odtáhla Ellu od Julie a vyměnila ji na svazek klíčů. „No, je to tvoje, na jak dlouho budeš potřebovat.“ Dotkla se Juliiny paže. „Prosím, nespěchej s pronajmutím prvního místa, které najdeš, jen kvůli své umíněné hrdosti. Tenhle byt by byl stejně prázdný celou zimu, takže si můžeš dát na čas a hledat něco, co bude nejen hezké, ale i cenově dostupné.“ Naklonila hlavu a záblesk se jí vrátil do očí. „Ale tak, kdo ví, jaké vzrušující překvapení na tebe čeká za rohem?“

Julie zadržela dech v naději, že Oliive mluví o pozici v Inglenook. Přikývla. „Ok, nebudu spěchat. Ale Trisha a já budeme platit nájem, dobře?“

„Za byt, který by byl tak jako tak prázdný celou zimu?“ řekla Olivie se smíchem a zamířila zpátky do obýváku, s Ellou v náruči.

Julie ji následovala chodbou. „Nebudeme tu bydlet zadarmo.“

Olivie se otočila s dcerou, svírající její tvář, aby měla její naprostou pozornost. „Tak co kdyby ses zastavila v mé kanceláři a požádala Lucy, aby ti ukázala hlídací tabulku a zapsala ses na hlídání Elly, na pár hodin v týdnu?“

„To je všechno? Chceš, abych hlídala výměnou za nájem? Pche, nebojím se zamilování do princezny. Vezmu si ji kdykoliv.“

Olivie se zlověstně zahihňala, když mířila ke dveřím. „No, uvidíme, jak se budeš cítit, po prvním hlídání, když zjistíš, že ji sloupáváš z kohokoliv, kdo se nechá ukecat, aby ji zvednul.“ Otevřela dveře a ohlédla se, potřásajíc hlavou. „Ani koně nejsou v bezpečí. A teď, když zjistila, kde jsou slepice, ani ony nejsou v bezpečí.“

„Gallinae!“ vyjekla Ella, plácajíc matku do paže. „Pojď dívat na gallinae!“

Olivie zasténala a zamířila k vozítku. „Podle mého šéfkuchaře, si slepice očividně myslí, že být pronásledovány dvou a půlletou, která se je snaží obejmout, je stejné, jako být pronásledovány liškou, která se je snaží sníst a přestávají na týden snášet.“

„Gallinae!“ zavrčela Ella, vrtící se proti popruhům, když ji Olivie dala do dětské sedačky na sedadle spolujezdce.

Julie byla zmatená – nebo spíš Ella byla. „Proč jim říká gallinae?“

Olivie se narovnala s napjatým úsměvem. „Protože můj drahý, sladký manžel, ji učí latinsky. Až vybalíte své plavky, ty a Trisha můžete používat slané bazény. Ty venkovní jsou také vyhřívané a oboje jsou otevřené pro zaměstnance od deseti večer do půlnoci a od čtyř do šesti každé ráno.“ Mávla směrem k parkovišti, odděleného od komplexu několika stromy. „Pokud bys měla obavu o Trishu, že by měla jezdit z hory dolů, může nechat svoje auto dole a jezdit nahoru autobusem. A ráno může jet dolů se mnou nebo s Macem, když bereme děti do přístavu, aby chytly školní autobus s MacKeagovými dětmi.“

„Díky. To se mi líbí, zvlášť až se teď změní počasí.“

„Máš na svém autě pneumatiky na sníh?“

Julie přikývla. „Přezula jsem nové před několika týdny.“

„Co jsem podlehla a máme dlážděnou cestu,“ řekla Olivie, „slíbili mi, že ji mohou udržet sjízdnou celou zimu a budeme muset použít sněžnou rolbu jen během bouře, pokud bude nutné.“ Zavrtěla hlavou. „Vážně netuším, jak mě Mac mohl přemluvit k tomu, abych postavila resort na vrcholu hory, a tím méně ho udržet otevřený celoročně.“ Odfrkla si. „A teď mluví o vybudování lanovky pro vyhlídkové jízdy přes fjord.“

„Není to tak daleko, ne? Lanovky jsou i v Alpách.“

„Je to přes míli.“ Mávla Olivie k fjordu. „A tohle je Maine, ne Alpy, a rozhodně to není Disneyland.“ Zhluboka se nadechla a věnovala Julii nejistý úsměv. „Promiň. Mám toho teď nějak moc.“

„Jen nyní,“ řekla Julie protáhle, „nebo spíš pořád?“

„Jo, pořád,“ řekla Olivie s povzdechem. Vklouzla do svého zářivě zeleného elektrického vozíku – o kterém Julie věděla, že byl upraven tak, aby jezdil rychleji, než ty ostatní – a s úšklebkem dala ruce na volant. „Nemůžu uvěřit, že to říkám, ale chybí mi uklízení chat.“ Najednou se drze usmála na Julii. „Co kdybychom si na týden vyměnily práci?“

„Ani náhodou,“ vyprskla Julie smíchy.

„Gallinae!“ zaječela Ella, natahujíc se ve svých pásech, ve snaze dosáhnout na volant. „Mami, podívat na gallinae.“ Podívala se na Julii a její velké, zářivě zelené oči se naplnily netrpělivostí. „Pa,“ řekla s překvapivě královským mávnutím, očividně s nadějí, že její matka pochopí narážku. „Pojedem podívat na gallinae, teď. Pa,“ zopakovala a tentokrát směřovala své mávnutí na Olivii – která se natáhla s hlasitým povzdechem a nastartovala vozítko.

Zacouvala a nasměrovala vozík dopředu, pak se podívala na dceru. „Ok, zastavíme se u slepic ve výběhu, cestou ke tvému otci, protože víš co?“ řekla a vykulila na Ellu oči. „Táta tě chce vzít na projížďku.“

„Equus!“ vykřikla Ella a radostně zatleskala rukama. „Velký kůň s tátou.“

Olivie protočila oči a tiše vyjela ke stájím s mávnutím přes rameno. Julie vešla zpátky dovnitř a zavřela dveře, pak sama zhluboka vydechla, když se rozhlédla po jejím dočasném, plně zařízeném bytě.

„Ok tedy,“ řekla, když zamířila do kuchyně. „Blýská se na lepší časy pro chodící neštěstí. Trisha a já budeme žít na nejbezpečnějším místě na planetě, díky mé šlechetné šéfce, nemusím už nikdy jezdit na kole do práce a zjevně jsem stále ve hře o pozici v Inglenooku.“ Otevřela skříňku pod dřezem, jestli nenajde čistící prostředky a našla jen past na myši.

Počkat, nemělo by tu žít několik koček? Která idiotská myš by si mohla myslet, že je to dobré místo na strávení zimy? Pokud… Julie se otřásla a zavřela dveře skříňky. Pokud si kočky nepřinášejí myši pro zábavu na dobu, kdy pán není celý den doma – což je přesně důvod, proč nikdy nebyly kočky u Campbellů doma. No, uvnitř domu, jelikož zde bylo vždycky několik polodivokých koček, potulujících se po dílně, a jejich strava z myší a ptáků, byla doplněna zbytky od stolu.

Julie strávila dopoledne úklidem – celou hodinu luxováním – a odpoledne vybalováním všech jejích a Trishiných věcí, dokud nezjistila, že zírá do Trishiny skříně, s hloupým úsměvem na tváři. Dotkla se dlouhého, zeleného vlněného kabátu, povzbuzená vědomím, že její sestra půjde na vysokou a bude vypadat pěkně, díky krásným obnošeným věcem od Peg MacKeagové.

Julie potkala Peg – potom Peg Conroyovou – první den ve školce, když obě stály namáčknuté u budovy školy, sledujíc hordu dětí na hřišti, obě stále se třesoucí z hodinu dlouhé cesty školním autobusem do Turtleback Station. Julie si vzpomínala, jak šeptala, že se cítí, jako by cestovala přes celý svět, když Peg se přitiskla blíž a vyndala z kapsy malý kámen, a říkala, že jí ho dala její máma, aby ho mohla pohladit, když by se cítila vyděšená, a že ho mohou mít dohromady přes den, a že se zeptá mámy, jestli by mohla Julii přinést druhý den také jeden.

A to byl začátek čtvrt století trvajícího přátelství, které je provázelo během bezpočtu pobuřujících vtípků a katastrofálních milostných selhání, svateb, porodů, smrtí a rozvodů a vdovství a všeho mezi tím.

Peg byla vlastně o rok starší – což ona ráda používala k převaze nad Julií – ale byly ve stejném ročníku, protože její narozeniny byly 19.října, takže nestihla začátek školy předchozí rok, o čtyři dny. Juliiny narozeniny byly 1.října, takže technicky jí byly jen čtyři roky, ten den.

Julie zavřela skříň a vyšla z místnosti, prošla krátkou chodbou a do kuchyně, právě když její žaludek hladově zaškrundal. Více se zbožným přáním, než s optimismem, otevřela lednici, v naději, že si Nicholas zapomněl zabalit chlazené jídlo, jen aby našla lahev vína, stát vedle podnosu se zakrytými talíři a s obálkou mezi nimi. Vytáhla podnos, dala ho na linku a začala zavírat dveře, ale nakonec se natáhla a popadla lahev vína. Postavila víno na podnos, zvedla obálku a vytáhla kartu, psanou odvážným, známým písmem.

Něco malého, abys vydržela do večeře večer.

Nicholas

Jeho telefonní číslo – které mělo sedm číslic, což značilo, že je to jeho soukromý telefon, ne zaměstnanecký – bylo napsáno pod jeho jménem, spolu s PS, aby mu zavolala, až bude Trisha zpátky a on je přijde vyzvednout.

Sakra, naprosto zapomněla na večeři. Proč mu neřekla, že nepůjdou, když poprvé přišla do bytu, právě když on a další muž, nakládali poslední krabici do jeho dodávky? Ačkoliv na svou obranu, když se on nezeptal, jestli si užila snídani, nebo nezmínil luxování, myslela si, že možná nechce, aby Olivie věděla o jejich dohodě, takže taky nic neřekla.

Julie zvedla jeden z poklopů a našla sendvič velký dost na to, aby udusil koně, zabalený do folie, aby byl čerstvý, malou misku bramborových hranolek, talíř nakládané zeleniny a malou skleničku majonézy. Našla dekadentně vypadající kus koláče, který byl dost velký, aby udusil slona, pod dalším poklopem a něco, co vypadalo, jako jablky plněné pečivo, pod posledním.

Pche, zapomeňme na to, že musí vypadat jako naprosté a kompletní selhání; nejspíš má na sobě nápis Julie Campbellová, udělá cokoliv za jídlo.

Strčila zprávu mezi talíře a začala otevírat zásuvky, aby našla otvírák. Pak otevírala skříňky, dokud nebyla příjemně překvapená, že našla dvě sklenky na víno, ale zamračila se, když zjistila, že jsou tam jen dvě sklenice. Znovu otevřela skříňku s talíři a viděla dva talíře, dvě misky a dva hrnky na kafe, pak otevřela znovu zásuvku na příbory a našla jen čtyři vidličky, nože a lžíce.

S odfrknutím zavřela šuplík.

Nicholas ukradl polovinu nádobí a jídelního náčiní.

Julie položila sklenku na víno na podnos a usmála se, ráda, že má trochu špíny na ředitele ochranky Nova Mare. Pravda, nebyl to tak úplně zločin, usoudila, když si to všechno nesla do obýváku, ale někdy se to může hodit. Položila podnos na malý jídelní stůl před oknem, posadila se a zvedla znovu kartu se zprávou a povzdechla si. Rozhlédla se okolo pro telefon, ale žádný nenašla.

Sakra, bude si muset pořídit vlastní mobil. Pořídila jeden pro Trishu, když jí dala svou dodávku, protože nechtěla, aby její malá sestřička byla na silnici bez možnosti komunikace, kdyby měla poruchu, nebo nehodu. Ale každý cent, který ušetřily a uložily, byl potřeba na vyrovnání rozdílu mezi náklady na vysokou a finančním příspěvkem, který se Trishe podařilo získat, takže Julie udělala pomyslnou hranici výdajů na tom, mít svůj telefon.

Jedinou výjimkou na sáhnutí do jejich úspor, byl Trishin nadcházející výlet do New York City, jelikož její skupina ze školy v Turtleback, měla hrát na Macyho přehlídce na Díkuvzdání. Trisha vydělala docela dost hlídáním u Peg a Duncana, a Julie sestře slíbila, že když ušetří dost peněz, aby se na nákladech na výlet podílela, doplní to uloženými penězi.

Dívka splnila svou část dohody a tak od dneška za týden, Julie dá Trishu do autobusu s jejími spoluhráči z kapely, na sedmidenní výlet do Velkého Jablka – což je dvakrát tak daleko, než kdy byla Julie ze Spellnound Falls. Ona byla jen v Bostonu na líbánkách a jen proto, aby se Clay podíval na magisterské studijní programy na Bostonské univerzitě.

To mělo být její první vodítko, že ten debil nesplní jejich dohodu, že ho bude podporovat, dokud nezíská bakalářský titul, po čemž ona měla získat své pedagogické vzdělání. Nakonec, Clay zůstal na Mainské Univerzitě celých šest let, získal svůj titul inženýra a místo toho, odešel pracovat do Bostonu – nově ženatý s ženou, se kterou ji, jak Julie později zjistila, podváděl poslední tři roky jejich manželství.

Když zjistila, že zmačkala lístek s Nicholasovým telefonním číslem, uhladila ho Julie klidně na stole, pomalu ho složila na čtvrtiny, zaklonila se a strčila ho do zadní kapsy svých džínů. Zastaví se v registračním pavilonu, až pojede vyzvednout Trishu do přístavu, a požádá recepční, aby předala Nicholasovi zprávu, že ona její sestra, nemohou jít s ním na večeři, protože… no, musí vymyslet uvěřitelnou lež během té doby.

A pak se vrátí k rutině uklízení chat a k tomu, nevidět Nicholase, kromě zaměstnaneckých setkání – a to z bezpečí zadní řady. A, rozhodla se Julie, když rozbalila sendvič, mohla by si pamatovat ty tři dny chodícího neštěstí, jako nic víc, než zlý sen. No, kromě těch pár vteřin v pátek večer na verandě, protože kdy, zase bude vtažena do náruče velkým a silným mužem a políbena tahle znovu?