Jax - EPILOG

Překlad: Lenuszka
Kor.: Evudar

Jax

O pět let později…

„TADY NEODBOČUJEME,“ ŘÍKÁ CANDICE.

„Já vím, jen dělám rychlou zastávku.“ Mrknu na ni, když se na mě skepticky dívá ze sedadla spolujezdce.

O několik minut později, když zapnu blinkr, abych zabočil na parkoviště, slyším, jak zabručí.

„Opravdu, Jaxi. Ty teď hodláš zastavit a kupovat si koblihy? Už tak jedeme pozdě.“

Slyším, jak se Maddie na zadním sedadle zahihňá.

„No tak, bejby, celý den po nich toužím.“

„Ty tu nejsi ten těhotný, Jaxi, vzpomínáš?“

„Není neobvyklé, že i tatínkové mají chutě, víš.“

„Opravdu?“ směje se. „A předpokládám, že sis to přečetl v jedné z těch knížek o dětech, ve kterých máš neustále zabořený nos.“

„Je to napsáno černé na bílém, takže je to pravda.“

„Já tomu říkám kravina,“ řekne. „Lidé dělají tyhle věci celou dobu. Jsi těmi zatracenými knihami posedlý.“

„Není nic špatného na tom být připravený. Nezapomínej, že je to pro mě poprvé.“

Podívám se na ni, když vypnu zapalování. Když zúží oči, vím, že si špatně vyložila to, co jsem právě řekl. Zatracené těhotenské hormony. Nejsem tak hloupý, abych na ni úmyslně útočil, když jsou její emoce cítit všude. Mám rád své koule přesně tam, kde jsou. Četl jsem o tom, když jsem poprvé zaznamenal, že mou snoubenku posedla nějaká šílená ženská. V poslední době je jednu minutu normální, druhou naštvaná a spíš častěji, než méně o pár vteřin později brečí.

„Tak jsem to nemyslel,“ řeknu, natáhnu se přes středovou konzoli a chytím její ruku do své. „Omlouvám se. Jen ti chci být tou nejlepší podporou, jakou můžu, tobě – vám oběma.“ Rukou jí sjedu na bříško. „Nesnáším, že jsi tím minule prošla beze mě. Jen chci být připravený – chci ti být oporou.“

Její tvář se uvolní a rty se zkroutí do úsměvu. „Někdy říkáš ty nejsladší věci.“ O pár vteřin později zaznamenám v jejich očích slzy a ona zavzlyká.

„Pojď sem.“ Tohle těhotenství z ní dělá klubko emocí.

„Miluju tě,“ zašeptá.

„Já vím, že ano. A já tě miluju taky, i když se chováš jako psychopat.“ Odsunu se zpátky, jemně jí palcem otřu slzy. „Odpouštíš mi?“

Přikývne. „Vždycky.“

„Hodná holka.“ Nahnu se a přitisknu své rty k jejím.

„Strašné,“ slyším Maddie ze zadního sedadla. „Hodláte si dát vy dva pauzu? Vyděsíte mě na zbytek života, víte to, že?“

„Nemůžu si pomoct, ale jsem až po uši zamilovaný do tvé mámy,“ řeknu, když se otočím směrem k zadnímu sedadlu. Maddie protočí oči, ale rychle to doprovodí úsměvem. To dítě pořád ví, jak během mrknutí oka udělat z mého srdce kaši. Obtočila si mě kolem svého malého prstu.

Moje holčička roste příliš rychle. Příští rok začíná na vyšším stupni. I když se rád dívám na její rozkvět v mladou dámu, kterou se stává, lhal bych, kdyby mě to neděsilo k smrti.

„Raději si pospěš a jdi pro ty koblihy, po kterých tak toužíš,“ řekne Candice. „Carter čeká.“

Když se natáhne přes středovou konzoli a chytí mě za kůži na břiše, plácnu ji po ruce. Vím přesně, na co naráží. „Já jsem nepřibral.“

„Nikdo neřekl, že ano. Ale jestli nepřestaneš jíst ty koblihy…“

Candice nedokončí svou větu, ale ani nemusí. To se nikdy nestane, ujistím se. Posiluju každý den. V ložnici a v mé domácí posilovně.

„Jsi to, co jíš, tati.“

„Hej, kdo se ptal na tvůj názor?“ zakřením se.

„No, jestli je to ten případ, tak musel tvůj táta sníst k snídani sexy zvíře,“ řekne Candice, položí mi ruku na stehno. V okamžiku je vše zapomenuto. Kriste, já tuhle ženu miluju.

„Budu zvracet,“ zamumlá Maddie, a Candice a já se smějeme. „Mám ty nejstrašnější rodiče na světě. Jessičini rodiče se nikdy tak nemuchlují jako vy dva.“

„To proto, že Jessičin táta nemá tak žhavou ženu jako mám já.“

„Tati,“ zapiští Maddie. „Fuj.“

Když mrknu na Candice, rty mi naznačí: „Miluju tě.“

„Mami, můžeš mi podat sluchátka? Budu poslouchat hudbu, abych nemusela slyšet vás dva.“ Snoopy vedle ní vyštěkne. „Chceš, abych ti taky zakryla uši, chlapče?“

••••

„Konečně jste tady,“ postěžuje si Carter, když dorazíme na příjezdovou cestu k domu Indianina otce. „Měli jste tu být před hodinou.“

„Měli jsme cestou nějaké předstírané chutě,“ odpoví Candice.

„Ty jsi idiot,“ zakření se Carter a potřese hlavou směrem ke mně.

„Naser si, kreténe, jsou opravdové,“ zamumlám, když vystupuju z auta. Proč mi nikdo nevěří? Já si to nevymyslel.

„Strýčku Jaxi,“ Carterovi synové, Jaxon a Levim, zakřičí, když vyběhnout z domu, zamíří přímo ke mně. Indiana je následuje s jejich nejmladší, Eve, v náručí. Carter pojmenoval svého prvorozeného po mně – byl to pro mě jeden z nejlepších okamžiků v životě.

Po tom, co políbím Indianu, vezmu si od ní Eve. „Jak se má moje druhá nejoblíbenější holčička?“ ptám se a políbím ji na její buclatou tvářičku. Můj pohled se přesune k Maddie a já mrknu. Ona bude vždy moje číslo jedna. Eve se zachichotá, kroutí se mi v náruči, když zabořím tvář do jejího krčku a pusou jí tam zaprdím. Když ji vidím, vždycky si přeju, aby moje holčička nerostla tak rychle. Vůbec na to nejsem připravený.

Jako Candice a já, Carter a Indi si museli projít peklem, aby se dostali tam, kde jsou dnes. Ale někdy je ta bitva, kterou si projdeme, nakonec užitečná. Způsobí to, že si mnohem více vážíte všeho, co máte. Je to jako vyhrát hlavní cenu. Něco, čeho si budete vážit sakra-na-vždycky.

„Jsi nervózní ze zítřka?“ slyším, jak se Carter ptá Candice, když ji krátce obejme. I když vypadám, že svou veškerou pozornost věnuju Indianě a jeho dětem, soustředěně poslouchám její odpověď.

„Vůbec. Cítím se, jako bych na tohle čekala celý svůj život.“

Samozřejmě, že se křením jako blázen, když to říká.

Carter mi vezme Eve z náruče a předá ji Indi, než mě následuje ke kufru auta, abych mohl vyskládat kufry.

„Měli bychom vyrazit,“ řekne Carter a vezme mi kufr z ruky.

„Okej. Jen se rozloučím se svými děvčaty.“

Maddie je nejblíž, takže ji obejmu jako první. „Uvidíme se zítra, Buráčku. Hezky se dnes večer bav s dědou a babičkou.“

„Budu,“ řekne a těsně mě obejme. Je to jen jedna noc, ale už teď mi moje holky chybí.

„Postarej se za mě o maminku.“

„Samozřejmě.“ Když ke mně vzhlédne, jsem překvapený, že má v očích slzy.

„Hej,“ řeknu a vezmu její tvář do dlaní, „co znamenají ty slzy?“

„Jen jsem šťastná.“

„Šťastná, že se mě zbavíš?“ zeptám se.

„Ne, jen šťastná, že jste si s mámou konečně dali do pořádku své sračky.“

„Pozor na pusu,“ řeknu a snažím se nesmát. Má odvahu, přesně jako její máma.

„To jsem chtěla už dlouho.“

„Opravdu?“ To mě překvapí. Jistě, několikrát to zmínila, když byla mladší, ale jakmile se ke mně přistěhovaly, nikdy to znovu nevytáhla. Prostě jsem předpokládal, že byla Maddie s naší situací spokojená. „Proč jsi nic neřekla?“

„V srdci jsem věděla, že se to jednou stane.“

„Ježíši.“ Přitisknu si její tvář k hrudi. „Omlouvám se, že jsme tě nechali tak dlouho čekat.“ Vždycky jsem říkal, že nepotřebuju kus papíru, abych dokázal svou lásku k její mámě, ale vzal bych si ji už před lety, kdybych věděl, že to chce moje holčička. Není nic, co bych pro ni neudělal.

„To je v pořádku tati. Opravdu.“

„Miluju tě,“ řeknu a políbím ji do vlasů.

„Já tě taky miluju.“

Candice vykročí dopředu a obalí mi paže kolem pasu.

„Dnes večer mi budeš chybět,“ zašeptám. Nestrávili jsme noc bez sebe od doby, co jsme spolu začali žít.

„Nejsem si jistá, jestli budu schopná spát bez tebe vedle sebe.“ Když uslyším její popotáhnutí, vím, že znovu pláče. Příštích pět měsíců mě asi zabije.

„Vím, co myslíš.“ Odstoupím a vezmu její tvář do dlaní, když se skloním ústy k jejím. Je to jen jedna noc, říkám si pro sebe. Zítra bude mou ženou a už nikdy nás nic nerozdělí. „Zavolej, pokud budeš mít problém spát. Možná můžeme dát sex po telefonu.“ Zakývám obočím a ona se zasměje.

„To bych ráda.“

„Miluju tě. Budu odpočítávat minuty, dokud tě zítra neuvidím.“

„Já taky.“

Otevřu dveře u řidiče a zavřu, jakmile je usazená uvnitř. „Jeď opatrně a zavolej mi, až se tam dostaneš,“ řeknu přes otevřené okénko.

„Zavolám.“

„Pozdrav své rodiče.“ Natáhnu se do auta a přejedu jí zadní stranou ruky po tváři. Je tak těžké odejít.

„No tak, vy dva,“ zavolá Carter. „Na líbánkách budete mít spoustu času.“

„Připomeň mi, proč se s ním zase kamarádím.“

„Protože jste jako ztracená dvojčata.“ Směje se.

Má pravdu, to jsme.

„Nemůžu se dočkat, až se zítra stanu paní Albrightovou.“ Kriste, miluju, jak to zní. V mém srdci byla vždycky mou, ale zítra to bude oficiální.

„Vím, že mi do toho nic není,“ řekne Carter cestou do hotelu, „ale jsem rád, že konečně děláte správnou věc. Víš… než se dítě narodí.“

„Věci nejsou takové, jak bývaly, Cartere. Vím, že jsi to měl těžké, když jsi vyrůstal se svým otcem, ale hodně lidí má dnes děti bez svatby. To stigma už opravdu neexistuje.“

„Asi jo, ale pořád jsem rád, že se berete. Děláš správnou věc pro Candice, Maddie a to dítě. Můj život byl na hovno kvůli těmto okolnostem. Nepřál bych žádnému dítěti, aby si prošlo tím, čím já.“

„Na mou obranu, Maddie byly skoro tři, když jsem se vůbec dozvěděl, že je to moje dcera.“

„Já vím, ale teď má… zatraceně už dvanáct?“

Na to nemůžu nic moc říct, až na to, že jsme s Candice byli vždycky spokojení s tím, jak to bylo. Starali jsme se jen o to být spolu a být dobrými rodiči naší dceři. Ale věci se změnily, když jsme zjistili, že je Candice těhotná s našim synem. Ani to nemůžu slovy vyjádřit, ale něco se ve mně toho dne změnilo a já věděl, že chci víc. S Maddie jsme udělali všechno naopak a tohle byla naše šance to napravit.

Když jsem toho rána vysadil Candice v práci, zamířil jsem přímo do klenotnictví, abych koupil zásnubní prsten. Toho večera jsme my tři šli na večeři, abychom oslavili tu novinku o dítěti. Maddie byla v sedmém nebi, že bude mít malého brášku nebo sestřičku.

Candice netušila, co jsem plánoval, a já jsem neměl tušení, jak zareaguje. Byl jsem klubkem nervů, když jsem pokleknul na jedno koleno a vyslovil se před zraky celé restaurace. K mé úlevě neváhala s odpovědí, skočila mi do náruče s velmi uspokojivým ano.

„Tak ses vykecal, blbečku. A teď můžeš sklapnout,“ řeknu Carterovi.

„Vždycky jsem věděl, že jsi trochu pomalejší,“ odpoví a bouchne mě do ramene.

„Naser si.“ Přejedu si rukou po paži. Bouchnul bych ho taky, ale řídí. „Moje rodina je pro mě vším.“

„Moje taky,“ řekne s úsměvem. „Nevím, kde bych bez nich byl.“

Zakřením se, když potřesu hlavou. „Kdyby nás tak někdo slyšel, zníme jako měkkoty. Kdy se z nás staly takové baby?“

„Mluv za sebe, blbečku.“

Po tom, co jsme se s Carterem ubytovali v Harbour View v North Sydney, zanesli jsme si do pokojů své tašky. Vybrali jsme si zůstat tady, protože je tu blízko lunapark. Po velké debatě jsme se s Candice rozhodli pro svatbu v parku místo konvenčního kostela. Náš výlet do lunaparku s Maggie o jejich pátých narozeninách byl první, kdy jsme my tři vyrazili někam spolu, oficiálně jako rodina, takže dávalo dokonalý smysl, abychom se tu vzali. Možná jsme si to tehdy neuvědomili, ale ten den v nás obou zasel semínko. Připomnělo nám to důležitost rodiny a sounáležitosti. Každou větší událost, kterou jsme od té doby strávili spolu s Maddie, jen pomohlo napravit to, co bylo tak dlouho zničené.

Nemůžu si pomoct a usměju se, když pomyslím na to, jak krásný je teď můj život. Jediné, čeho lituju, je, že jsem čekal tak dlouho, abychom byli spolu. Nechali jsme vládnout naše hlavy, ačkoli srdce věděla, co chtějí, už od prvního dne.

Carter a já se posadíme u baru v přízemí hotelu. Když k nám dorazí barman, objednám dvě piva. Máme hodně co slavit. Už je to nějaká doba, co jsme si spolu dali drink, a já se těším, že strávím večer relaxem a přípravou na jeden z nejdůležitějších dní v mém životě – den, kdy řeknu „Ano, beru“ té jediné dívce, která kdy měla moje srdce. Mé spřízněné duši.

„Minulý týden jsme zjistili, že to bude kluk,“ řeknu Carterovi po tom, co si loknu piva.

„Takže kluk, jo?“ zvedne svou lahev a ťukne si se mnou. Jeho úsměv mi říká, že je z mé novinky opravdu šťastný. „Gratuluju. Mí kluci jsou možná lumpové, ale je s nimi velká legrace.“ On je skvělý otec. To jen dokazuje, že nepotřebujete mít nutně pozitivní mužský vzor ve svém životě, abyste byli dobrým otcem. Já jsem toho taky důkazem. Snažím se, abych vůbec nebyl jako ten hajzl, který mě vychoval.

„Candice a já jsme o tom mluvili,“ řeknu a vrtám do nálepky na mé pivní lahvi. „Chceme ho pojmenovat Carter.“

„Opravdu?“ tvář se mu rozsvítí. „Nemusíte to dělat, ale budu poctěn, když ano.“

„Vím, že jsi pojmenoval Jaxsona po mně, ale to není důvod, proč to dělám. Hodně pro mě znamenáš. Jsi jako bratr, kterého jsem vždycky chtěl.“

Carter ztichne, když se podívá dolů na lahev ve svých rukou. „Mám to stejně,“ zašeptá, jeho hlas se lehce zadrhne.

„Nerozněžníš se mi tady, že ne?“ řeknu a strčím ho do ramene.

„Naser si,“ zabručí. „Mám ucpané dutiny.“

Směju se, když si otře oči zadní stranou ruky.

„No, jsem rád, že jsem ti neřekl, že tě miluju nebo tak. To by sis právě teď ze srdce zavzlykal.“

„Jak chceš, blbečku, nejsem žádná padavka.“

Oba se krátce zasmějeme, než na nás padne trapné ticho. On si odkašle.

„Kdybys to řekl,“ konečně dodá, „pravděpodobně bych řekl, že to cítím stejně.“

Pohledem těkám kolem baru v lehké panice. Doufám, že nikdo neslyší, o čem se bavíme. Fakt, že dnes v noci sdílíme pokoj, dělá z naší konverzace ještě ošemetnější záležitost.

„Jo, no, tak to je štěstí, že jsem to neřekl.“

„Koho tu chceš oblafnout?“ Uchechtne se. „Ty mě miluješ.“

„Radši míň mluv a víc pij,“ zamumlám, když se narovnám na své židli. „Už cítím, jako bych tohle odpoledne ztratil část své mužnosti.“

Carter se divoce rozesměje. „Já tě slyším, chlape. Myslím, že jsme porušili každý zatracený mužský kodex, který existuje.“

„Candice a Indiana za to dost zodpovídají,“ řeknu a zatřesu hlavou.

„Změkli jsme kvůli nim.“

„Mluv za sebe, blbečku.“ Směju se.

Carter zvedne své pivo. „Na bratrství.“

Usměju se a ťukneme si lahvemi. „Na bratrství.“

Candice

Mám v břiše motýly, když mi máma zapíná mé svatební šaty. Nemůžu uvěřit, že se to konečně děje. Dnes se stanu paní Albrightovou. Cítím se, jako bych na to čekala věčnost. Ačkoli jsem byla s Jaxem spojená a žili jsme spolu, v srdci jsem si vždycky přála stát se jeho ženou.

Za ty roky jsem se naučila, že život není vždycky pohádkou, kterou si přejeme, a ne každý dostane svůj happy end. Ale já jsem jedna z těch šťastných. Cesta, kterou jsme s Jaxem ušli, abychom se dostali tam, kde jsme, byla hrbolatá, ale nejen, že jsem dostala svého krásného prince, taky jsem získala manžela. A to je vše, na čem záleží.

„Podívej se na sebe,“ řekne máma, když mně nasměruje čelem k sobě a vezme mě do náruče. „Nemůžu uvěřit, že se dnes moje děťátko vdává.“

„Já už nejsem dítě, mami,“ směju se.

„Vždycky budeš moje holčička,“ řekne, odstoupí a přejede mi rukou láskyplně po tváři.

Když si všimnu, že se jí třpytí v očích slzy, musím se odvrátit. Kdybych to neudělala, taky bych začala brečet a zničila bych si make-up.

„Vím, že jste s Jaxem žili několik let, ale věř mi, když říkám, že svatba bude znamenat změnu.“

„Já vím. Nemůžu se dočkat,“ odpovím. „On říká, že je to jen kousek papíru, ale pro mě je to mnohem víc. Chtěla jsem být jeho ženou, co si pamatuju.“

Když se mi oči zamlží slzami, obejme mě ještě těsněji. „Jedna moudrá osoba mi kdysi řekl, že dobré věci přijdou k tomu, kdo čeká.“

Zlehka se usměju, když si z tváře otírám zbloudilou slzu. Přesně takhle jsem jí to řekla, než si vzala Brendana.

Náš okamžik je přerušen, když do místnosti vběhne Maddie. „Podívej, jak je Snoopy roztomilý, mami,“ řekne s nadšením v hlase. „Poppy mi pomohla dát mu tuhle mašli.“

Nechám si chvilku, abych obdivovala svou překrásnou holčičku. Vyrostla mi před očima a děsí mě pomyšlení, že to nebude trvat dlouho a budu jí pomáhat připravovat její vlastní svatbu. Nejsem si jistá, jak se s tím Jax popasuje. Skoro hyperventiloval, když jsem zmínila možnost, že Maddie půjde jednoho dne na rande.

„Tady jsou mé tři nejoblíbenější holky,“ řekne můj otec, když vejde do místnosti. Obdivuju toho muže tak moc. Nejen za způsob, jak se chová k mé mámě, ale za to, že miluje Maddie a mě, jako bychom byly jeho vlastní. „Dolů ke schodům dorazila limuzína.“

Máma se rozzáří úsměvem, když se na něj podívá. Poslední dobou to dělá často. Život manželky jí očividně svědčí. Ona a táta se postarají o Maddie, zatímco mě Jax vezme na týdenní romantické líbánky do resortu Four Seasons na Bora Bora. Budeme bydlet v bungalovu nad mořem. Chtěli jsme počkat, až se dítě narodí, ale kdybychom to tak udělali, asi bychom se líbánek nikdy nedočkali.

„Jsi připravená?“ zeptá se mě máma.

„Ano,“ odpovím s úsměvem, když si přejedu rukou přes bříško. Jsem tak připravená, že myslím, že mi asi praskne srdce.

„Maddie, pomoz mi nanosit do auta kytky,“ řekne máma, když odchází z místnosti, aby mi dala chvilku o samotě s tátou.

„Vypadáš překrásně, zlatíčko,“ řekne, když mezi námi zruší vzdálenost.

„Díky, tati.“ To oslovení mi nikdy nezevšední.

„Jsem poctěn, že jsi mě požádala, abych tě odvedl. Netušíš, co to pro mě znamená.“ Oči mi zaplní slzy, když slyším, jak mu selže hlas.

„Jsem poctěná, že jsi to přijal. Není nikdo jiný, koho bych měla raději u sebe, až půjdu uličkou.“

Další slova nejsou třeba, když mě vezme do náruče. Užívám si ten pocit. Vyrůstat se Sophií bylo vždycky fajn, ale jsem tak potěšená, že teď mám i jeho.

„Mám tě moc ráda, tati,“ zašeptám.

„Taky tě mám moc rád, zlatíčko.“

Jax

„Vědí tví rodiče, že se dnes ženíš?“ ptá se Carter, když dojedeme do lunaparku.

Možná je to tím velkým dítětem uvnitř mě, ale zatraceně miluju, že se bereme tady. Nebylo levné pronajmout si na dopoledne celý park, ale neexistuje cena za to, co dnešek pro mě a Candice znamená. Po tom, co do toho praštíme, převlečeme se do pohodlnějších věcí a bude zábava. Až do poledne máme přístup na všechny atrakce, než se park otevře pro veřejnost. Pak zamíříme do Watsons Bay na úžasný oběd s výhledem na vodu.

„Vůbec ne. Stejně by jim to bylo jedno.“ Ani jsem se je nenamáhal pozvat. Věděl jsem, že by nepřišli, a nepřipadalo v úvahu, že bych se vystavoval dalšímu odmítnutí. Je to trochu na hovno, že tu nemám rodinu, ale mám Cartera. On je rodina.

„Co ty sračky s tvým bráchou?“

Pokrčím rameny. „Netuším. Nemám s nimi nic společného.“ Minulý rok se jméno mého bratra objevilo na předních stránkách všech novin, ale ne z důvodů, které by chtěl. Byl zapletený do nějakého sexuálního skandálu se svou sekretářkou a další ženou politika, a byl donucen odstoupit ze své pozice v parlamentu. I když byl v očích mých rodičů Brent zlatým dítětem, znám je moc dobře, abych věděl, že se po tom od něj distancovali – možná ho i vydědili, jako to udělali mně. I Brentova žena ho opustila po několika dalších eskapádách se ženami – taky sama vychovává jejich dítě. Bylo mi ho líto, ale co zasejete, to sklidíte. Karma je děvka.

„Můžeme změnit téma?“ zeptám se. Dnes je můj svatební den a já odmítám, aby mi ho tihle blbci zkazili.

Nečekal jsem, že budu tak nervózní. Vytřepu si ruce, když se snažím sakra uklidnit. Potřebuju zatracenou cigaretu, ale slíbil jsem Candice, že nebudu kouřit. Toho večera, co jsem měl v plánu se vyslovit, jsem byl klubkem nervů. Zatímco byly Candice s Maddie uvnitř a připravovaly se na naši večeři, já jsem proklouznul ven na jedno rychlé cigárko. Potřeboval jsem něco, co by mě trochu zklidnilo. Když mě Candice přistihla, nebyla naštvaná, jen rozrušená. Požádala mě, abych přestal, a od té doby jsem neměl ani jednu. Ona mi nikdy neříkala, co mám dělat, ale její důvody dávaly dokonalý smysl: chtěla mě mít pro sebe a děti.

Zatahám se za motýlka okolo krku. „V tom ohozu se cítím jako zatracený tučňák.“

„Taky jako jeden vypadáš,“ zakření se Carter. To si neuvědomuje, že má taky smoking? Blbec.

„Jaxi,“ slyším odněkud zpoza mě. Aniž bych se podíval, vím, kdo je to. Už je to nějaká doba, ale poznal bych ten hlas všude.

„Briane,“ řeknu a otočím se. Nemůžu uvěřit, že je tady. Jak to?

Hádám, že můj pohled ve tváři mluví za vše. „Tvoje dáma mi volala.“ Samozřejmě, že ano. Můj anděl s růžovými vlasy.

Brian vypadá skvěle, vůbec ne jako muž, kterého si pamatuju. Slovy nejde popsat, jak jsem šťastný, že ho zase vidím. Chyběl mi.

„Jsem tak rád, že jsi přišel.“

Ignoruje mou natáhnutou ruku a místo toho mě obejme.

„To bych si nenechal ujít za nic na světě, synu.“

V krku se mi udělá knedlík. Proč bych tu potřeboval svou rodinu? Každý, kdo je pro mě důležitý, je tu. To je veškerá rodina, jakou jsem kdy potřeboval.

Když tu stojíme a klábosíme, dojde k nám pěkná blondýna. Je malá i na svých obrovských podpatcích.

„Ahoj,“ řekne a zastaví se před námi.

„Ahoj.“ Netuším, kdo to je.

„Který z vás je Jax?“

Má britský přízvuk, ale já přemýšlím jen nad tím, jak sakra zná moje jméno? Začnu trochu panikařit a očima střelím ke Carterovi. Doufám, že mi ve svatební den neobjednal striptérku. Nakopu ho, jestli ano. Ta blondýna opravdu nevypadá jako striptérka, ale má takové to charisma sexy sekretářky/knihovnice.

„Jmenuji se Michelle… Michelle McGinty.“ Její zelené oči jiskří, když přejde pohledem ode mě ke Carterovi. To jen zvýší mé obavy. „Jsem vaše oddávající.“

„Och.“ Projede mnou úleva. Samozřejmě, je to oddávající. „Já jsem Jax,“ řeknu, potřesu si s ní rukou. Neznám každý detail z dnešního plánu – jen jsem se účastnil při výběru místa. Zbytek jsem nechal na Candice a Sophii.

„A já jsem Carter, ženichův svědek,“ řekne Carter a mrkne na ni. Potřesu hlavou. To je takový idiot.

Carter nás nechá, když dorazí Indi a děti, a Michelle se mnou stráví příštích patnáct minut procházením detailů obřadu. Už to podrobněji probírala s Candice, když se setkaly. Já jsem to nestihnul, protože jsem měl v práci nějaké starosti. Candice mě sjela, když jsem se toho večera vrátil domů, ale jsem si celkem jistý, že jsem to po několika minutách utnul. Jediná slova, která jsou pro mě důležitá, jsou „Ano, beru.“

„Hej, šéfe.“

Otočím se, když mě někdo poplácá po rameni. „Gusi,“ řeknu s úsměvem. Jsem rád, že je tady. On je jediný host, kterého jsme kromě rodiny pozvali.

„Tohle je Gina.“ Obtočí hrdě ruku kolem nějaké brunetky a nafoukne se. „Gino, to je můj šéf, Jax.“

Přivedl si doprovod? Páni.

„Ahoj,“ řekne ona.

„Ahoj. Rád tě poznávám,“ odpovím.

Když si s Gusem potřesu rukou, nakloním se k němu. „Kolik jsi jí musel zaplatit, aby ti dnes dělala doprovod?“ zašeptám.

„Velmi vtipné.“ Zakření se a hravě mě dloubne do ramene. „Je to moje holka. Dala nás dohromady Růžovka.“

„Vážně?“ Jak se stalo, že o tom nic nevím?

Když nastane čas, Carter, Michelle a já se přesuneme na místo. Otřu si své zpocené ruce o kalhoty, jak mi nervy pracují.

Na zemi je položený rudý koberec, po kterém scházejí holky. Na každé straně je několik židlí pro hrstku hostů: Sophii, Brendana, Cartera, Indi a děti, Briana, Guse a jeho doprovod, Ginu.

Nalevo od židlí stojí malé piano, před nímž sedí nějaká žena. Hádám, že ona tu řídí hudbu. Jakmile začne hrát, objeví se Maddie. Candice je hned za ní. Moje holky. V krku mi roste hrouda. Nesnáším pomyšlení, jak mizerný by můj život byl bez nich po svém boku. Až se narodí můj syn, naše rodina bude kompletní. Nemůžu se dočkat, až zažiju všechny ty věci, které jsem propásl s Maddie.

Usmívám se, když jde Maddie uličkou k nám. Má na vodítku Snoopyho, a já se usměju, když vidím tu mašli, kterou má na krku. Ani nemůžu najít slova, jak moc svou malou holčičku obdivuju. Ve svých dlouhých růžových šatech vypadá tak dospěle. Blonďaté lokny má sepnuté nahoře na hlavě a na tváři má náznak make-upu. Vypadá tak překrásně. Tolik mi připomíná Candice, když jsme se před těmi lety poprvé setkali. Nebude trvat dlouho, než se tu začnou rojit kluci. Myslím, že budu potřebovat zainvestovat do zbraně, až se to stane.

„Miluju tě, tati,“ zamumlá, když se postaví vedle mě a Cartera pod ikonicky se usmívající pusu lunaparku. Candice a já jsme si vybrali přesně tohle místo pro výměnu svých slibů, protože to je všechno, co v těchto dnech děláme – usmíváme se.

„Taky tě miluju.“

Ve chvíli, kdy uvidím Candice v celé její slávě, přísahám, že mé plíce opustil kyslík; pořád mi bere dech i po celé té době. Její nevlastní otec stojí hrdě vedle ní, připraven mi ji odevzdat.

Vpíjím se do ní očima, jak se snažím otisknout si ten obrázek navždy do své mysli. Je to chvíle, kterou nechci nikdy zapomenout. Kdysi dávno jsem o něčem takovém mohl jen snít. Nikdy ani v nejdivočejších snech jsem si nemyslel, že by to mohla být moje realita. Její malé bříško je v elegantní bílé róbě viditelné, což z ní dělá ještě úžasnější ženu. Nemůžu ani vypovědět, jak úžasný pocit je procházet si s ní tímhle těhotenstvím. Účastním se všech prohlídek u lékaři, viděl jsem první ultrazvuk našeho syna. Brzy ucítím, jak se uvnitř hýbe.

Přitisknu si ruku na srdce a vrátím jí úsměv. Ona si zlehka nadzvedne šaty a já se usměju, když vidím, že má na nohou růžové conversky. Každým coulem vypadá jako královna krásy, ale opravdová Candice, ta, kterou beznadějně miluju, je tu taky.

Oči mi naplní slzy, když se vydá směrem ke mně. Jsem překvapený, kolik emocí cítím v téhle chvíli. Dlouhou dobu jsem si nemyslel, že v životě dostanu jedinou věc, kterou jsem vždycky chtěl – ji. Jsem tak rád, že jsem se mýlil. Ona mě doplňuje.

„Tady,“ řekne Carter za mnou. Když krátce odvrátím pohled od Candice a otočím se jeho směrem, vidím, že mi podává kapesníček. „Možná to budeš potřebovat.“

„Naser si, blbečku,“ zamumlám si pro sebe a zároveň se odvrátím. „Já nebrečím. Do oka mi vletěla muška.“

„Muška. Ty jsi takový lhář,“ řekne se zakřeněním. Někdy umí být takový debil.

Ignoruju ho a znovu hledám svou dívku. Srdce mi divoce buší do žeber, když už je na dosah ruky. Natáhnu k ní ruku a ona ji ochotně přijme. „Vypadáš neskutečně,“ zašeptám, když kolem ní obalím ruce.

„A ty v tom smokingu vypadáš naprosto šukézně,“ zamumlá jen tak hlasitě, abych to slyšel.

Vezmu do dlaní její překrásnou tvář, než se rty skloním k jejím. Slyším, jak oddávající za námi zalapá po dechu. Vím, že polibek má přijít až potom, ale jak jsem řekl, neděláme nic tradičně. Potřebuju ji ochutnat. Už je to skoro dvacet čtyři hodin a já mám absťák.

„Běžte na pokoj, vy dva,“ nakloní se Carter a zašeptá. Ukážu mu prostředník.

Když konečně přeruším polibek, máme oči uzamčené. Candice září. „Jsi připravený?“

„Nikdy jsem nebyl připravenější.“

••••

„Prosím nastupujte do letadla osm-dva-jedna na Tahiti u brány šedesát tři,“ oznamuje hlas z ampliónu.

Dám si ruku své ženy k ústům, políbím ji na klouby. „To jsme my.“ Ten plný úsměv, který mi věnuje, mě zasáhne přímo do hrudi. Vypadá tak šťastně, jako se já cítím.

Vstanu a pomůžu jí na nohy.

„I když mi bude moc chybět Maddie, nemůžu se dočkat, až tě budu mít celý týden pro sebe,“ zašeptá mi do ucha, když se zařadíme za ostatní pasažéry, čekající k nástupu.

Jen ta myšlenka nutí mé péro chtít vyskočit z kalhot.

Zajedu jí rukou kolem pasu a přitisknu si ji k sobě. Vdechuju její jablečnou vůni, když ji políbím do vlasů. Můj kryptonit. Najednou pochybuju, že vydržím čekat, než se tam dostaneme, abych ji měl znovu. „Uvažovala jsi, že bychom se připojili k mílovému klubu?“ Prakticky jí zachrčím do ucha.

Ona neodpoví, ale její pohled mi nažene všechnu krev z těla do péra.

„Máš tušení, jak moc tě miluju, paní Albrightová?“ řeknu, když jí rty přejedu po jejích.

„Já tě miluju víc, pane Albrighte.“

„To není možné,“ odpovím, usměju se a je to pravda. Jsem tak zatraceně šťastný, až je to směšné.

Náš svatební den byl vším, v co jsem doufal a ještě více. Je opravdu super vzít se v lunaparku. Roky byl náš život jako zatracená jízda na horské dráze; příliš mnoho vzletů a pádů, než abych to počítal. Prošli jsme si těžkými časy, ale když jsme konečně přestali bojovat s nevyhnutelným a nechali jít všechny démony minulosti stranou, naše životy se staly velkolepými. Srdce chce, co chce, žádná kdyby nebo ale. Tak jednoduché to je.

Sami jsme byli prázdní.

Společně jsme celí.

Těším se na budoucnost s ní po mém boku.

Konec