BSL - 21. kapitola

Překlad: Lenuszka

Olivina historie v internetovém prohlížeči:

-          Seth Hartman Sunday Night Live Idiot

-          Ztracená pošta v NYC

-          Postihy za ukradení klíče v USA?

-          Oranžová je Nová Černá

-          Improv

-          Improv v Manchesteru

-          Lupus

-          Léčba lupusu

-          Léčba nemoci ledvin

-          Proč neexistuje léčba pro nemoc ledvin???

-          Je přívoz Staten Island bezpečný?

-          Doktor BJ Manchester Royal Hospital

-          Kde byla zfilmovaná scéna z knihovny z filmu Pokání? Ve které knihovně?

-          Kvíz: jsem šťastná?

-          Kvíz: Jak říct, když vás váš život nudí

Sonny nám do boxu přinese obrovskou pizzu s masovými kuličkami nahoře. Je obří. A voní tak skvěle, samá rajčata a koření, a to je moje zkáza.

„Jak se máš?“ řekne Seth té pizze, jedno obočí má povytažené jako by flirtoval. Zvedne kráječ na pizzu a nakrájí ji na kousky. „Vypadáš opravdu dobře.“

S úšklebkem zvednu jeden kousek. Je tam hodně těsta a je těžký, klesne mi v ruce, sýr riskantně sklouzne doleva.

„Drž ho takhle!“ Seth ho lehce chytí za konec. „Věř mi, jsem pizza expert.“

Následuju jeho instrukce a trochu si kousnu.

Oh.

Oh.

Dám si další, větší kousek, osolený tomat se mi rozplývá v puse v kombinaci se lepivým sýrem.

„Ó můj Bože,“ zašeptám. „Svatý Skote! Masové kuličky. Na pizze. Kruci, jo.“

Seth se na mě podívá koutkem oka, pomalu přikývne, žvýká jako o život. „Sakra. Jo.“

Jsme potichu, zatímco žvýkáme. Doma se snažím, aby byla moje volba jídla jednoduchá a zdravá – rýže, zelenina, kuřecí salát, čočková polévka. Právě teď si uvědomuju, že jsem byla celou dobu idiot. Měla jsem jít celý život pizzu s masovými kuličkami.

Právě dožvýkám svůj poslední kousek, když se na mém mobilu rozezní alarm. Otřu si svou od tomatu špinavou pusu papírovým ubrouskem, a vytáhnu telefon z tašky, abych alarm vypnula.

„Čas jít!“ řeknu, pokrčím ten ubrousek a způsobně ho položím na svůj talíř.

„Ty sis nastavila alarm?“ zeptá se Seth nevěřícně.

„Samozřejmě!“ řeknu, spokojeně si poplácám břicho. „Nemůžu si nechat odplout další loď. Opravdu se potřebuju dostat na Wall Street.“

„To je fér,“ řekne Seth, vypadá lehce zklamaně. Když jde k baru vyrovnat účet, podruhé a potřetí se ujistím, že mám v tašce dopis. Mám. Mám ho na sto procent. Je přímo tam a nikam nepůjde, pouze do rukou Chucka.

Vytáhnu svůj deštník v očekávání deštivé chůze zpět do přívozu.

Když Seth zaplatil a objal Phyllis a Sonnyho na rozloučenou, zavolám díky za skvělé jídlo, dopiju své pivo a zamířím ke dveřím.

Jak vyjdu z baru a otevřu deštník, vítr zafouká tak silně, že mi ho naprosto přetočí.

Grrr!

Vyjeknu, snažím se dostat svůj deštník do původní podoby, zatímco mě naprosto promočí déšť, který je jako by mi někdo vylil kbelík vody na hlavu.

„Pomoc!“ křičím, jak se potýkám s deštníkem, přikrčím se, jak mě jedna ze špic téměř píchne do prsou.

Vedle mě se objeví Seth, brada mu spadne, když zjistí, jak vypadá obloha. Popadne vršek deštníku a tvrdě zatáhne, ale vítr kolem nás skučí tak rychle, že to k ničemu není. Tohle není vítr. Tohle je supervítr.

Pohledem přes ulici rozšířím oči, jsem zděšená, jak se nějaká dřevěná branka otevírá a zavírá s takovou vehemencí, že skoro vypadne z pantů. Ještě jednou se pokusím, aby deštník fungoval. Otočím se do vichřice a držím okraje, ale než to můžu zastavit, znovu se otevře a zasáhne Setha do obočí. Kruci! Jeho obočí krvácí. Já jsem ho zmrzačila! Zmrzačila jsem ho svým deštníkem! Oh ne!

Přes zvuk bouře se snažím zaječet omluvu, ale je příliš hlasitá. Seth mě popadne za ruku a táhne mě zpátky do baru, z obočí mu kape krev.

„Kruci! Kruci! Omlouvám se!“ vyjeknu, lapám po dechu, když se Seth dotkne rukou hlavy. „Jsi v pořádku?“

Dospěchá k nám Phyllis.

„Bejby, tvoje hlava! Já ti dám obvaz.“ Odběhne za bar.

„Jsem v pohodě!“ ujistí mě Seth. Ale krev je všude!

Sáhnu do své tašky a vytáhnu kapesníček paní Ramirezové, který mi dala, přitisknu ho na ránu.

„Díky,“ řekne Seth, dá svou ruku na mou, aby zastavil krvácení.

„Upřímně, jsem úplně v pohodě.“

„Dobře. Dobře,“ řeknu, vytáhnu svou ruku z pod té jeho.

„Vypadá to, že budeme zpátky k přívozu potřebovat taxi.“

„Určitě,“ řeknu vykuleně. Není šance, že se vrátím tam zpátky znovu a bez úkrytu v autě!

Phyllis se vrátí s náplastí a nějakou vatou, instruuje Setha, aby si sednul zpátky do boxu, aby ho mohla ošetřit. Zatímco ona si dělá starosti s ním, Seth vytáhne z kapsy své mikiny telefon a vytočí číslo taxi, zatímco já si odepnu kabát a použiju svůj suchý rukáv svetru, abych si otřela mokrou tvář.

„Taxi z Trickys na St. Mark´s Place do přístavu George, prosím.“

Seth se zamračí.

„Cože? Opravdu? Proč? No… a můžeme si objednat taxi přímo na Manhattan? A lodě?“

„Co říkají?“ šeptám nervózně. „Bude se dlouho čekat? Chci říct, že to je v pohodě, pokud se dostanu na Wall Street dřív, než obchodování skončí.“

Seth stiskne tlačítko na telefonu a ukončí hovor.

„Nemůžu tomu uvěřit!“ řekne. „Taxíky nejezdí. Ta bouře se opravdu zhoršila. Taxikářům bylo řečeno, že musí zůstat pryč z ulic.“

Kruci!

Začnu si znovu oblékat kabát. Budu to muset ujít pěšky. Potřebuju se dostat na Wall Street dnes odpoledne! „Ty zůstaň tady,“ řeknu. „Ale já opravdu musím jít. Musím se tomu postavit.“

Seth mi položí ruku na rameno. „Olive… lodě neodplují, dokud ta bouře neskončí.“

Zamračím se. „Kdy… kdy to bude? Za hodinu? Oh Ježíši, dvě hodiny? Je úterý a můj zpáteční let je ve čtvrtek ve tři ráno. Nemám moc času, abych tenhle dopis doručila!“

„Nejsem si jistý,“ řekne Seth omluvně. „Ten taxikář mi řekl, že byli všichni odvoláni.“

„Oh ne!“

„Sonny!“ zařve Phyllis do kuchyně. „Slyšel jsi něco o té bouři?“

Sonny se došourá do místnosti a tváří se pochmurně. Vezme dálkový ovladač a přepíná kanály na televizi. Už jsem vytáhla svůj telefon a googlím si Bouři na Staten Islandu. Ale nemusím se obtěžovat, protože Sonny najde program, který ukazuje obrázky z velmi bouřlivé řeky Hudson.

Hlasatel na obrazovce se dívá vážně do kamery. „Zdroje uvádějí, že oko bouře přejde kolem jedné hodiny ráno. Zatímco se očekávalo ošidné počasí, vichřice této síly určitě ne.“

Kecnu si do boxu. „Jedné ráno?“ mumlám s obavami. „Co?“

„Vy oba zůstanete tady,“ řekne Phyllis, spráskne ruce, připravena do akce. „Mám nahoře několik pokojů.“

„Jsi si jistá, Phyllis?“ zeptá se Seth. „Je to od tebe opravdu laskavé.“

„Samozřejmě. Připravím pokoj.“

Zůstat tady? Nemám své věci. Nemám své pyžamo. A co Chuck? Už jsem tu tři dny a pořád jsem mu nedoručila ten dopis. Co když tam zítra nebude? Nemůžu Birdie zklamat? Slíbila jsem jí to!

Srdce mi buší velmi pomalu. Slyším ho v hlavě. Bum. Bum. Bum. Cítím, že mi bude špatně. Kruci. Myslím, že mám záchvat paniky. Zalovím ve své tašce pro svou lahvičku Bachových esencí. Ale není tam. Samozřejmě. Je v růžové ledvince v bytě.

Zavřu oči, chci ať tahle nevolnost táhne do háje. Ugh. Je to děsné. Už roky jsem neměla opravdový záchvat paniky. Ale zase se mi toho v posledních letech moc nepřihodilo!

„Hej. Hej, Olive!“ Slyším, jak Phyllisin hlas říká mé jméno, ale zdá se, že se to divně odráží a já se nemůžu soustředit. Pak cítím něco ostrého a bolestivého na paži.

„Doprdele!“ křičím bolestí.

„Tady tě máme, zlato.“

Moje vize se zaostří a já se dívám přes box, kde se na mě dívá Phyllis s obavami, Seth vedle ní má ten samý výraz.

„Ty jsi mě… ty jsi mě právě štípla?“ zalapám po dechu, třu si paži.

„Jo,“ řekne Phyllis s přikývnutím. Vezme mě za ruku. „Měla jsi panický záchvat.“

Přikývnu, srdce mi pořád pomalu buší v uších. Cítím samé horko a žaludeční nevolnost.

„Chci, aby ses soustředila na mou tvář,“ řekne Phyllis.

Přikývnu a soustředím se na Phyllisinu opálenou, ostrou tvář.

„Tak a je to,“ řekne. „Jsi v pohodě. Všechno je v pohodě. Řekni mi to, zlato.“

„Jsem v pohodě. Všechno je v pohodě.“

„Skvěle! Pokud se uklidním, přejde to.“

„Pokud se uklidním, přejde to.“

„Tak je to správně.! Teď chci, abys mě sledovala a já se čtyřikrát nadechnu a čtyřikrát vydechnu a chci, abys mě napodobila. Nadechni se přímo do břicha, zlato. Pěkně pomalu.“

Držím se Phyllis za ruku, napodobuju ji, jak se nadechuje a vydechuje. Jak dýcháme a počítáme, Seth odejde z boxu, ale já si toho sotva všimnu.

Nejsem si jistá, jak dlouho jsme dýchaly, ale cítím, jak mi srdce zase tluče v rytmu, tváře mám méně horké, ramena méně napjatá. Jsem v pořádku. Všechno je v pořádku.

„To je ono,“ řekne Phyllis uklidňujícím hlasem. „A je to.“

Odhrnu si mokré vlasy z tváře. „Páni. Děkuju. Jak jsi to udělala?“

„Zatracená úzkost. Mívala jsem ji často.“

„Jak jsi ji dokázala zastavit?“

Phyllis pokrčí rameny. „Pořád se sem tam ukáže. Nejlepší, co můžu udělat, je pracovat na prevenci. Naučila jsem se uklidnit meditací a jógou. Nemůžeš prostě čekat, že odejde sama. Cítíš se líp?“

Mrknu, úlevou se usměju.

Phyllis se vrátí k baru, aby obsloužila zákazníky, kteří jak se zdá vzali tuhle bouři jako signál tu vysedávat a opít se ještě víc, než jsou.

Okay. Všechno je okay.

Až na to, že budu mít méně než třicet šest hodin, abych našla Chucka a doručila Birdiin dopis.

Sáhnu do své tašky a vytáhnu telefon.

Potřebuju mluvit s Birdie.