OH - 9. kapitola

Překlad: Lusesita

Emma

  „Možná byste si měla sednout, drahá,“ řekne doktor a já se na něj podívám. Ruce má natažené před sebou. „Stres není dobrý pro dítě.“

Liam se přesune blíž ke mně, ale já chytnu lampičku z nočního stolku vedle postele a chystám se ji po něm hodit – stejně jako jsem po něm hodila už ovládač od televize a iPad. „Polož tu lampu, Emmo.“

„Nemůžu uvěřit, že jsi to řekl tátovi!“ Křičím a on přistoupí blíž o další krok, opatrně vezme lampu z mé ruky a položí ji zpět na místo.“

„Nakonec by to stejně zjistil. Není to něco, co bys mohla utajit. A kromě toho, nebudu to skrývat ani před ním ani před nikým jiným.“

„Jste si jistý, že je ten test přesný?“

Usměje se. „Ty tři, které jste vyzkoušela, vyšli pozitivně, takže podle mého odborného názoru, Ano,“ přejde k tašce, sedne si s ní na podlahu a přehrabuje se v ní.

„Bude to v pořádku,“ řekne Liam a já se podívám na otce, jež stále leží na zemi v bezvědomí, pak se na něj znovu podívám a pozvednu obočí. „Probere se.“

„Teď, co se tady sakra stalo?“ Zeptá se ta žena, jménem Skylar, jak vstoupí do pokoje, následovaná mojí matkou.

Zasténám. Bože, zab mě.

„Oh můj Bože, co jste udělali mému manželovi?“ Zakřičí máma, když ho uvidí a klesne na kolena u svého muže naproti doktorovi, který teď drží něco před nosem otce.

„Omdlel,“ zamumlá Liam a rozhlédne se po všech v pokoji.

„Proč omdlel?“ Brečí máma a já se podívám na Liama.

 „Neopovažuj se to říct.“ Řeknu mu.

Usměje se na mě, jako bych byla roztomilá a všem oznámí. „Emma je těhotná.“

„Oh, doprdele.“ Zamumlá Skylar a máma se rozhlídne po místnosti.

„Říkala jsem, abys to neříkal!“ Zakřičím a rozhodím rukama, Skylar se směje, zatímco doktor kroutí hlavou a dívá se na oba mé rodiče.

„Řekl jsem ti, že to nebudu tajit.“ Řekne, popadne mě kolem pasu a zvedne, jako bych nic nevážila.

„Dej mě dolů, teď, hned.“

„Ne.“ Přitáhne si mě blíž a překročí mého otce. „Potřebuješ si odpočinout, sama jsi říkala, že jsi unavená.“

„Zbláznil ses? Moje rodiče jsou na podlaze v tvé ložnici!“ Zakřičím a snažím se dostat z jeho náručí, což je zbytečné, protože je silný jako deset chlapů.

Ignoruje mě, vyjde se mnou z pokoje, přejde chodbou do dalšího pokoje a položí mě do postele.

„Zůstaň tady, zatímco si promluvím s tvými rodiči.“ Rozkáže klidně.

Zamračím se na něj a snažím se vylézt z postele a v tu chvíli přitiskne pusu na mojí a mě přestane fungovat mozek, všechny myšlenky se vypaří. Vyleze na postel a lehne si na mě, přetáhne mi tričko přes hlavu a já zasténám.

„Liame,“ hlava mi spadne na polštář, jeho ruce mám na zádech, zkušeně mi rozepne podprsenku a sundá ji. „Ano.“ Vtáhnu vzduch skrz zuby, jak prsty přejíždí přes ztvrdlé bradavky.

„Nepřestávej,“ rukama přejíždí dolů přes moje břicho a než se naděju kalhoty i s kalhotkami jsou pryč, stejně jako on.

„Zůstaň,“ zavrčí, já zalapám po dechu, a trvá mi chvíli, než si uvědomím, že jsem nahá a on drží v ruce moje oblečení.

„Co to krucinál děláš?“ Zeptám se ho. Snažím se zůstat v klidu, protože se zjevně zbláznil.

Očima přejíždí po mém těle, vidím jeho erekci. „Potřebuješ si odpočinout. Zůstaň tady, přinesu ti oblečení, až ubytuju tvoje rodiče.“

„Já tě zabiju,“ zavrčím a on se jen ušklíbne a mrkne na mě, pak vezme moje oblečení a odejde z místnosti.

Vyskočím zpátky na postel a dívám se do stropu a hladím si bříško. „Bude to v pořádku. Obvykle to není tak šílené. Doufám, že po dobu, kdy tady budeme, to začne dávat nějaká smysl.“ Zašeptám a rozhlídnu se okolo.

Nevidím žádnou skříň, takže vstanu a začnu hledat záchod, ale najdu jen malou koupelnu. Vím, že bych kolem sebe měla omotat ručník a odejít z pokoje, ale pokud mám být upřímná sama k sobě, nejsem si jistá, jestli jsem připravená čelit svým rodičům. Takže místo toho, abych udělala správnou věc, lehnu si zpátky do postele, zavřu oči a usnu dřív, než jsem si myslela, že je možné.